Langsyne III.kapitola

Zdravím všechny čtenáře,

doufám, že se vám 2 kapitola líbila a mile potěšila, když jsem ji vydala ve středu na Státní svátek. Ted k dnešní 3. Jelikož se mi trochu vyskytli komplikace s koncem kapitoly a jelikož má ta kapitola 20 stránek, tak jsem se rozhodla aspon přidat půlku, protože nevím jestli bych ji celou stihla dnes nebo zítra přidat. Snad se za to na ně nezlobíte a užijete si ji stejně jako předchozí a jako já během jejího překládání. V této se dozvíte jak se vyvíjí vztah mezi Tomem a Jasperem/Harrym během prvních 4 měsíců školního roku.

Opět kapitolu věnuji svým pravidelným čtenářům a jako obvykle není betováno. Kdyby někdo o nějaké věděl dejte mi vědět mailem nebo do komentářů.

Přeji příjemné čtení,

Vaše Reniii.

x-x-x-x-x

Dotek zla

.

.

.

Ty jsi led!

~ King Richard (William Shakespeare)

.

.

.

1.září, 1942
Uvítací hostina

Tom Riddle byl zajímavá postava. I způsob, jakým se pohyboval byl zcela odlišný od ostatních lidí. Seděl mezi ostatními spolužáky z ročníku a přesto se zdálo, že byl od nich oddělený. Harry by dal ruku do ohně za to, že i když seděl až na samém konci stolu velké síně, tak se na něj ostatní dívali s respektem. Prefektní odznak nosil na hrudi svého černého hábitu a ozařoval své okolí. Harry nevěnoval svou pozornost rozzařování dětí do prvních ročníků, ale raději zkoumal zbytek starších studentů od pátého ročníku a víš.

„Teď, když většina studentů odstoupila na jinou školu kvůli probíhající válce a vzhledem k útokům přes toto léto máme tady několik nových studentů, které je třeba zařadit. Žádám vás, abyste je tady dobře přivýtali a pomohli jim se přizpůsobit v těchto krutých časech.“ Ředitel Dippet pokynul svému zástupci a začalo další kolo zařazování.

„Arsia Vallis.“ Blonďatý chlapec s tmavě modrýma očima si sedl na stoličku. Zdálo se, že je ve věku pro pátý nebo šestý ročník. „Havraspár!“

„Ascraeus Regio.“ Chlapec, který nemůže mít více než dvanáct let se posadil na stoličku a nasadil si klobouk na hlavu. Nastala odmlka, než klobou vykřikl „Nebelvír!“

„Bode Callisto.“ Byla jediná dívka mezi nově zařazenými studenty. Její tmavě hnědé vlasy byly stejně dlouhé jako jeho vlastní, těsně pod rameny. Posadila se na stoličku, ruce měla složené v klíně a držení těla měla rovné jako kdby spolkla pravítko. Čistokrevná princezna každým coulem. Zástupce ji umístil opotřebovaný klobouk na hlavu. „Havraspár!“

„Cole Jasper.“ Sedl si a klobouk mu byl položen na hlavu. Několikrát se na jeho hlavě zavrtěl a zakroutil.

„Ach, pan Potter. Věděl jsem, že se vrátíš. Klid, klid, nebuď tak překvapený. Jsem magický předmět a poznám pravou osobnost ať je na venek skryta jakkoliv. Opravdu si myslíš, že tvoje cesta zůstane bez povšimnutí? Mohl bych jen hádat, kde jsi byl než si přišel sem. Uvažuj o čase v pevném aspektu a po tom všem, předtím než jsi se narodil byl jsi tady v minulosti.

„Chystáš se mě klobouku ještě dnes zařadit?“

„Netrpělivé dítě!“ Rozzlobil se klobouk. „Mám předpokládat, že mě tentokrát necháš, abych tě zařadil do té správné koleje?

„Jak si přeješ klobouku.“

„Dej si pozor, ne-tak-mladý hade.“

„Zmijozel!“ Harry elegantně vstal ze stoličky a šel ke zmijozelskému stolu. Všiml jsi drobného gesta od Toma Riddla, aby se studenti naproti němu rozdělili, takže mu udělali místo k sednutí. Vklouzl mezi ně, zdálo se, že jako nový student bude muset být posouzen.

„Ahoj Jaspere.“

„Ahoj Tome.“

„Myslel jsem si, že bude zařazen do Zmijozelu.“

„Vážně? Klidně jsem mohl skončit v Mrzimoru.“ Tom si odfrkl.

„Z těch dalších tří kolejí jsi si vybral tu? Ne, ty jsi zmijozel skrz naskrz.“

„No děkuji. Předpokládám, že jsem teď hrozbou pro vaše pečlivě semknuté spojenectví.“ Komentář byl řečen nenuceně a pozvedl obočí. „Nedívejte se tak na mě. Musím říct, že jsem Zmijozel a že vím kdo to tady vede.“ Poklepal na stůl před sebou. Tom se ani nepohnul, ale pak přikývl na souhlas. Nebyl žádný důvod popírat něco, co bylo zřejmé.

„To je v pořádku.“ Dořekl a jídlo se objevilo na stole. Harry si vzal jen malou porci. Po příchodu do této doby si všiml, že má sníženou chuť k jídlu. A to nejen k lidské potravě, ale i k lidské krvi. Vlastně mu stačilo si vzít lektvar jednou za týden a jíst malé porce jídla pouze jednou denně. Zpočátku si myslel že z toho nějak onemocní, ale nestalo se a by za to rád.

„Takže, jsou Bradavice zajímavá škola?“

„Někdy.“ Odpověděl vyhýbavě. „Kde jsi se předtím učil?“

„Malá soukromá akademie okolo Doveru.“ Zalhal snadno.

„Nebyl jsem si vědom, že by tam byla nějaká akademie.“

„Je to spíš rodinná akademie. Všichni studenti byli přibuzní a byla malá. Ze sedmého ročníku tam nemohlo být více jak padesát studentů.“ Řekl a vzal si sousto.

Rozohovor pokračoval, ne-li trochu nabudřele. Harry se snažil aby jeho lži byly jednoduché a aby na ně mohl později navázat. Nicméně se opatrně vyhýbal tématu 'čistokrevnost', mnozí předpokládali, že je čistokrevný i přes jeho mudlovsky znějící jméno. Takže, když byl otázán, prohlašoval, že nemluví rád o tom jak jeho otec byl z mudlovské rodiny a že ho nakonec zavrhl. Takže otázky na toho téma se už nepokládaly. Slavnost skončila a všichni studenti byli odvedeni na své koleje jejich prefektami. Tom se objevil po jeho boku, když kráčeli chdbou.

„Byl jsem k tobě přidělen pro prvních pár dní jako průvodce a mám ti pomoci se tady usadit. A budedš také můj spolubydlící.“

„To je přijatelné.“

x-x-x-x-x


Říjen

Jasper, musel si zvyknout na to jméno, vycházel dobře s ostatními studenty. Přes jeho pozdní adaptaci se v hodinách rychle zaučil a neměl prakticky s ničím problém. Ve skutečnosti byla docela náhoda, když sdílel všechny své hodiny se svým školním proůvodcem, Tomem. Dokonce byl představen několika Zmijozelům osobně, pravděpodobně to byla Tomova hlavní skupina. Byli to Avery, Nott, Malfoy, Black a Lestrange.

V současné době seděl spolu s Havraspárem na hodině Přeměnování, kterou učil Brumbál. Přednášel o obtížné přeměně animačních objektů na živé tvory. Jasper si dělal poznámky. Jeho ruka psala slova, ale jeho mysl je nevnímala, myslel na něco jiného. Stále se zlobil na Toma a jeho gang jak na něj neustále dohlíží. Bylo to jako kdyby čekali až něco pokazí a pak by ho mu to mohli neustále připomínat.

„A teď se přesuneme k pravému účelu této přednášky.“ Jasper se po téhle větě vrátil do přítomnosti. To by mohlo být zajímavé. „Pro průměrného kouzelníka co chce objekt oživit to není snadné. Někdy to vychází z omezené velikosti, složitosti nebo materiálu z čehož je objekt vyroben. Animátor však nemá tato konkrétní omezení. Mají moc a kontrolu tyto objekty udržet na živu a mohou dosáhnout mnoha věcí. To je to, co z nich dělá tak nebezpečné nepřítele. Z dětských hraček se může stát armáda a z kameného chrliče se může stát nepřemožitelný voják.“

Brumbál mávnul hůlkou a skříňka, která byla umístěna u zdi připlula ke stolu. Otevřel víko a vytáhnul malou hračku myši. Řekl zaklínadlo a poklepal hůlkou na myš. Zdálo se, že je myš živá, ale po chvíli zrušil kouzlo. Po této rychlé ukázce nechal Brumbál putovat zbývající myši po místnosti. Jasper mávnul hůlku, ve skutečnosti se nesoustředil na kouzlo, ale sledoval několik dalších studentů. Věděl, že nemám talent na animacii. Očima spočinul na Tomovi, který seděl v řadě před ním, o dvě místa vlevo. Riddle sledoval jednoho zmijozela. Parkinson.

Zamyšlený pohled se změnil na lehce omráčený jak jeho myška přišla k životu se stejnou lehkostí jako ta profesorova. Vypadalo to, že měl Parkinson na něco talent. Jeho pohled se vrátil zpátky k Tomovi. Na jeho tváři se zračil tenký úsměv, sotva víc než úšklebek. Riddle byl zřejmě potěšen. Pak, jako by cítil, že je někým sledován se pomalu otočil. Jeho oči se zabodly do Jasperovi tváře a potom sklouzly na stůl a zúžily se podezřením. Jasper se také podíval dolů na stůl. Jeho myš se pohybovala.

„Výborně, pane Cole.“ Brumbálův hlas mu přišel poněkud napjatý.

„Děkuji vám, pane profesore.“

„Myslím, že byste mohl mít skutečný talent na Přeměňování.“ usmál se. Měl pocit, že Brumbál si teď na něj bude dávat pozor.

Zazvonil zvonek ohlašující konec hodiny. Studenti si sbalili všechny se věci a zamířili ke dveřím. Když odcházel, cítil v zádech jiskřivé oči.

x-x-x-x-x

Jasper seděl zastrčený v rohu knihovny. Konkrétně v sekci s omezeným přístupem, teda tak se tomu říkalo v jeho době, teď se jmenuje Salazarova část. Nátáhl si přes židli, plyšově zelené, své nohy a položil si na ně knihu 'Černá magie: Výmysl nebo úmysl'. Vycítil jak si někdo sedl na židli vedle něj, ale nevzhlédl.

„Cole.“

„Riddle.“

„To je zajímavá volba pro čtení.“ Poznamenal.

„Ne tak docela. Magie je magie.“

„Velmi otevřený pohled na světlé kouzelníky.“ Řekl s odkazen na příběh, kde jeho rodiče jsou bystrozoři a bojují proti mnoha temným čarodějům, kteří byli ještě na živu. Úsměv, chladý se roztahoval přes obličej.

„Světlí? Světlí kouzelník a Zmijozel.“ Přemítal nahlas. „No, není to protiklad.“ Tmavé obočí se nadzvedlo, ale Tom na to nic neřekl. „Zajímalo by mě, proč jsi přesně přišel Tome. Záměrně jsi se mi uplynulý týden od toho incidentu vyhýbal.“

„Možná.“

„Hmm.“ Jasper přikývl. „Tak to by mě zajímalo proč, kdybych to nevěděl lépe.“

„A víš to lépe?“

„Přesně tak.“ Bolest ho nečekaně zasáhla do břicha a rychle se vyšplhala do krku až mu vyschlo v ústech. Ušklíbl se a vstal ze židle.“ Pokud mě omluvíš, mám ještě něco co musím udělat.“ Otočil se na patě a rychle odkráčel. Tom se na něj díval s vážnou tváří navzdory svému šoku. Jasperovi oči, které mu předtím připomínaly smrtící kletbu se rychlostí blesku změnily na zlaté.

x-x-x-x-x


Listopad

Listopad ubýhal v monotomním sletu. Brumbálův neustálý dohled na něj v uplynulých týdnech pominul, ale Tom místo něj tuhle funkci s radostí přebral. V tom množství čase co měli ho neustále sledoval, dokonce i při jeho večerních toulkách po hradě. A kdyby neměl své upíří schopnosti, tak by vlastně nevěděl, že je sledován jak v tom byl Tom dobrý. Ostatní ze Zmijozelu ho měli na černé listině. Na koleji a ve společenské místnosti byl osoba non-grata.(poz.př. Nevím co si pod tímto pojmem mám představit) Nyní spal ještě méně, jen pár hodin a to hlavně mezi nocí a úsvitem, a také jeho stravovací návyky klesly ještě níže, než předtím. Jedl téměř pár soust jídla denně. Ne jednou ho napadlo, jestli to není tím lektvarem, který bere.

Jasper se přikrčil v jednom z rohů, a pak se rychle vydal krátkou chodbou dolů do učebny. Kolem dveří našlapoval sotva slyšitelnými kroky. Čekal několik minut předtím než se vyšel ven a podíval se do haly jestli někdo nejde okolo. Tiše se vrátil zpátky do chodby odkud přišel a podél stěny se přesunul k pátým dveřím v chodbě. Zasyčel kouzlo pro odemknutí a vklouznul dovnitř. Uvnitř byl na sotva existujícím plameni postaven kotlík s lektvarem a čekal pouze na přidání poslední položky. Přistoupil ke stolu a zvedl stříbrný nůž. Nasadil si na ruce tlusté rukavice a otevřel sklenici plnou červené trávy. Červená tráva se dá snadno najít, když víte kde hledat, ale je nebezpečné ji natrhat. Rozpůlil si a nakrájel ji svisle podél vláken.

Do kotlíku dával proužky nakrájené trávy. Lektvar, který byl kalně bílý se změnil na třpytivě kaštanový až červený. Zamíchal s ním šestkrát doleva a dvakrát ve směru osmičky. Kaštanovočervená barva se stala ještě výraznější. Vykouzlil stojan pro uložení dvou desítek lahviček a vyskládal lahvičky na stůl. Každou lahvičku pečlivě naplnil a poté je pořádně zazátkoval a uložil. Lektvar, jeho lektvar nebyl těžký uvařit, ale bylo to únavné, když se to musí dva týdny vařit. Rychle uklidil pracovní plochu. Jeho soukromé ochrany ho varovali, že nějaký člověk vstoupil do haly.

„Nox.“ Světla zhasla. Přitiskl se ke dveřím a pozorně poslouchal. Boty dělali na kamenné podlaze zřetelný zvuk. Co přesně Tom Riddle chce dělat v této chodbě?

x-x-x-x-x

Byl znovu v knihovně, když se k němu Tom přiblížil. Jasper ho vycítil jakmile vstoupil do knihovny. Temnota v něm teď byla výraznější než předtím. Už cvičí, pomyslel si. Jasper si označil stránku kterou právě četl a zavřel ji. To stejné udělal s knihou položenou na stoje. Složil ruce na hrudi a zkřížil nohy v kotnících.

„Ahoj Tome.“

„Byl jsem požádán, abych ti předal pozvánku na soukromé setkání od profesora Křiklana, které se bude konat tento víkend.“

„Setkání?“ Tomův výraz se teď změnil na znechucený.

„Říká tomu 'Křikův kluv'. Je to setkání pro ty kterým věří že jsou... nadaní, tak by se to asi dalo říci.“

„Nadaní? Proč potom já?“

„Našel tě ohledně tvých studií. Několik slov od učitelů o tvém vysovém výkonu v hodinách a začal se zajímat.“

„Předpokládám, že jsi v klubu?“

„Jsem.“ Odpověděl a podíval se na něj podezíravě.

„V kolik hodin je to setkání?“

„V sobotu, v sedm hodin večer.“

„Předtím si tě najdu.“

Tom přikývl a odešel. Jasper se na něj díval se zvědavým pohledem.

x-x-x-x-x


Prosinec

Jasper následoval Toma ke shromáždění 'Křikova klubu', který se konal nedaleko od učebny lektvarů. Bylo tam několik studentů, ale většina lidí byla přáteli profesora. Chodili po místnosti a tiše mezi sebou diskutovali. Křiklan se prakticky po místnosti kutálel a jeho hlas byl slyšet přes celou místnost. Zmlkl když viděl Toma a mě vstoupit.

„Ach Tome, tak rád tě vidím! A jak vidím přivedl jsi také pana Colea. Můžu vám říkat Jaspere?“

„Klidně.“

„Dobře, dobře. Můžeš mi říkat Horácio. Pojď, pojď, představím tě některým mým kolegům.“ A už je vedl k jedné malé skupince. „Tohle je Karel a Milie. Jsou to dvojčata a to nemluvě o jejich práci. Snaží se se udržet konflikty mezi námi a ostatními národy na minimu. Opravdu fascinující. A tohle je Derrick. On používá příšerné zařízení pro práci s mudlovskými artefakty. Ale moc se nezmiňuje o tom jak s tím pracuje, co starý brachu?“ Zeptal se žoviálně. Muž, Derrick zahučel něco co by mohlo znamenat souhlas.

„A teď, proč mi neřekneš něco o sobě, Jaspere?“

„Nejsem si jistý co chcete vědět, pane. Opravdu nejsem nějak zajímavá osoba.“

„Nesmysl. Jistě máte nějaké zajímavé koníčky. Jako vaše hlava koleje jsem slyšel příběhy o vašem potulování se nocí. Půlnoční dostaveníčka?“

„Obávám se, že je to jen nespavost, pane.“ Zasmál se nuceně. „Chůze pomáhá.“

„Nespavost?“ No, to není zdravé. Mohl jste požádat zdravotní sestru o lektvar na spaní.“ Jasper si byl vědom kritického pohledu od Toma, když Křiklan pronesl tuto větu.

„Nemám potřebu si brát lektvary na spaní.“

„Snažíte se být nemocný, že?“

„Něco na ten způsob.“

Ve vhodném okamžiku se od Křiklana odpojil a připojil se ke zbytku davu. Většinu večera strávil s Tomovou skupinou, zatímco on byl jediný který se držel mimo. On a jeho spolužák ze Zmijozelu brzy z večírku odešli, oba neměli takové podobné večírky v oblibě.

x-x-x-x-x

Obrany proti černé magii byli pohodové hodiny. Učili se zaklínadla, pohyby hůlkou a vždy dostali objekt na kterém si to mohou vyzkoušet. Občas dělali nějaké průzkumy nebo něco četli z knih a prakticky skoro nedostávali žádné úkoly. Takže, jaké pak bylo jeho překvapení, když jim profesor přidělil projekty do párů, aby se pokusili vytvořit vlastní kouzlo nebo magický objekt, který provádí specifický účel. Kouzla by neměla být funkční, jelikož skutečná tvorba je mnohem složitější. Studenti si měli vypsat návrhové teorie, možná zaklínání a pohyby hůlkou, které se už naučili. Magické objekty by měly být navrhovány na funkčnost a praktičnost.

„Teď rozdělím dvojice.“ Řekl žoviálně a ignoroval sténání, který se ozývalo z řad studentů. „Zmijozel první. Malfoy a Lestrange. Black a Nott. Rosier a Avery. Cole a Riddle.“

Jasper zvedl hlavu a podíval se na studenta se kterým má teď spolupracovat. Tom se na něj také podíval. No, tohle se zdá poněkud zajímavé, přinejmenším. Zmijozelští ho už nemůžou ignorovat, když bude pracovat s jejich vůdcem. Zbytek žáků bylo rozděleno do příslušných dvojic. Zvonek zazněl na konec hodiny a Jasper odešel ven na chodbu a čekal na Toma až vynde z učebny.

„Tome.“ Řekl a získal si tím jeho pozornost.“ Kdy se chceš setkat abychom mohli vypracovat plán?“

„Během naší přestávky po obědě ve společenské místnosti.“

„Uvidíme se potom.“ Kývl na něj, když odcházel rychlím krokem na další hodinu.

x-x-x-x-x

Tom na něj čekal v přední části společenské místnosti a díval se do ohně, který se snažil vytopit chladné zdi. Jasper si sednul do křesla naproti němu.

„Jak to chceš udělat?“

„Kolik času můžeš věnovat do tohoto úkolu?“

„Buď ve volném čase po obědě nebo těsně před večerkou než jdu spát.“

„To by mohlo fungovat a naše rozvrhy zůstavají stejné. Takže doba mezi poslední hodinou a večerkou bude dokonalá.“

„Jo. Uvedl termín do kdy to má být hotové?“

„Mmm..... 21.dubna.“

„Budeme dělat teorii kouzel nebo magického předmětu?“

„Rozhodně magický předmět.“

„Výzva?“ Zeptal se úmyslně a obdržel od Toma mírný úsklebek. „Chceš se tady setkat i zítra ve stejnou dobu?“

„Ano. Budeme se rozhodovat o praktičnosti našeho projektu. Mám už sice nějaký nápad, ale to se probere až zítra.“ Vstal a s rozloučením odešel ze společenské místnosti.

x-x-x-x-x

Tom musel přiznat, že byl trochu zklamaný s projektem, který jim byl uložen. S jeho složitostí musel své plány o nalezení komnaty svého předka z časových důvodů snížit na polovinu. V nejhorším případě by se toho musel vzdát na několik týdnů. I přesto neměl v úmyslu se toho projektu vzdát a jak řekl Jasper, může to být výzva. Nyní co musel udělat, bylo určit k čemu by měl předmět sloužit. Praktické využití... k čemu by potřeboval kouzelný předmět? Musel se hodně zamyslet. Vylezl po schodech do třetího patra a začal ještě jednou pečlivě zkoumat všechny hadí symboly.

x-x-x-x-x

Jasper a Tom se znovu setkali u krbu ve společenské místnosti hned po obědě.

„Nějaký nápad, co bychom mohli udělat?“

„Hmm... Zařízení, které pozná nebo najde magické artefakty? To by mohlo být užitečné.“ Řekl a přemýšlel o tom, kolik kouzelných artefaktů, zejména těch, které jsou známi zmizely.

„Neměli bysme mít dostatek informací o konkrétních objektech, pro které by to mělo fungovat?“ Tom si poklepal v zamyšlení na bradu. To byl velmi dobrý postřech. Každý objekt s touto funkcí potřeboval detailné informace a mnoho artefaktů, které zmizely i před sto lety by mohli za tu dobu ztratit svůj účel.

„Připouštím tento bod, i když musíš přiznat že najít nějakou hrstku bude obtížné. Třeba zakladatelé jsou dobře známi, že měli své vlastní předměty. Nemuselo by být špatné si o tom něco zjistit.

„To bychom mohli udělat jako vedlejší projekt. Mohlo by to být zajímavé.“ Souhlasil. Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Pak se přes Jasperovu tvář rozzářil nápad. „Může kompas najít skrytá místa?“

„A jak si představuješ, že by to mělo fungovat. Jsou přece skryta.ů

„Jo, ale kouzelnící a čarodějky si vždycky pojmenovávali domy ve kterých bydleli a jsou skryty. Takže pokud znáš název místa, kompas by ho měl najít.“

„Věštění z čísel a runy by mohli být problém...“ Odmlčel se zamyšleně.

„Ber to jako výzvu.“ Řekl Jasper a usmál se na něj.

„Ovšem.“

x-x-x-x-x

Svátky jsou vždy poklidná záležitost. Většina zmijozelských studentů odjela domů ke svým rodičům a příbuzným oslavit rodinné tradice ve formě zimního slunovratu a obřadů, konající se v té době. Jen Jasper s Tomem zůstali na koleji ještě s jedním druhákem. Takže si mohli v klidu užít vánoční svátky. Bez jakékoliv vyrušování mohli spolu pracovat ve společenské místnosti na projektu.

„Tome, nemůžeš použít symbolické runy pro tuto část, je to v rozporu s věštěním z čísel.“

„Ale pokud to napíšem v norských runách, tak se to vynuluje.“

„Píšeš to jako dopis. Zkrať to. Nemusí to bý tak přesné.“

„Jen chci aby se to sjednotilo.“

„Jak chceš. Jen musíš na to dávat pozor. Tady.“ jasper vzal papír a rychle napsal malou sadu run. „Na, tohle by mělo být stejné a mělo by to splnit svůj účel.“

Vazba?“ Četl nachápavě. „Myslím, že by to mohlo fungovat. Dokončí to účel a zapadá to do toho co už máme.“

„Přiznej to, jsem génius.“

„A taky skromný.“ Zamumlal. „Ne, myslím že si někdo, kdo strávil mnoho času v něčích rukou.“

„Nebuď takový, na věštění z čísel jsi mnohem lepší než já.“ Usmál se, když to říkal.

„Což je důvod, proč z toho nic neděláš.“

„Půjdeš na poslední Prasinkový výlet před Vánoci?“ Změnil náhle téma.

„Uvažoval jsem o tom, proč?“

„Zvědavost. Já se ještě nerozhodl.“

„Chceš mě tam také doprovodit?“

„Proč ne?“

„Ano, proč ne.“ Povzdechl si. „Tak zítra.“ Zamračil se jak se Jasper naklonil a podíval se na pergamen. Bylo to skoro stejně špatné jako by vám někdo četl přes rameno. Ne, že by se už teď někdo takový odvážil. „Co to děláš?“

Intenzivně zelené oči se mu zabodly do vlastních. Dech v Tomově hrdle se zastavil. Neuvědomil si, že byl Jasper tak blízko. Po tak dlouhé době to byl první člověk co se k němu takhle přiblížil. Bylo to divné. Neklid, který byl vždy přítomen, když byl někdo tak blízko podivně zmizel. Zvuk zavírajících dveří je oba vrátil do reality a opřeli se zpátky do svých křesel. Ať už to bylo cokoliv, bylo to pryč tak rychle jako se to objevilo. Jasper se pomalu nadechl a vstal z křesla.

„Uvidíme se zítra kolem deváté.“

x-x-x-x-x

Prasinky byly docela zaplněna studenty, kteří nakupovali vánoční dárky na poslední chvíli. Tom ho vedl podlouhlou ulicí vesnice a ukazoval mu všemožné obchody co se tam nacházejí. Hospody ale byly nejzajímavější. Tři košťata byli nejoblíbenější a jsou dobré místo pro schůzky. Řekli si, že se tam později zastaví na oběd a rozhodli, že projdou po vesnici.

„Co si myslíš?“ Bylo to poprvé kdy měl Tom skutečný zájem o odpověď.

„Je to perfektní.“ Byla to všeobecná odpověď, ale Tom s ním souhlasil.

„Lékarna je obzvlášť zajímavá. Majitel vlastní i pobočku v Příčné ulici.“ Ttakže to znamená, že lékarník pravděpodobně vlastní zajímavé ingredience, pomyslel si Jasper. Bude to muset zkontrolovat. Jeho zásoba červené trávy byla už prázdná a opravdu nechtěl tady nikoho zabít, aby se mohl najíst.

„Opravdu?“

„Ano, dokonce dováží přísady z pevniny do svých zásob v obchodě. Kvalita je docela dobrá, zejména když vezmen v potaz dlouhou přepravu.“

„To je dobré.“ Okomentoval to Jasper.

„Jedno z nejlepších míst.“ Souhlasil po chvíli Tom.

„Budeš dnes něco nakupovat?“

„Ne.“

„Je tady okolo něco zajímavého?“

„Ne tak docela. Jediné co by se dalo považovat za zajímavé je jedna stará chatrč, která se pomalu rozpadá. Zbytek jsou domy pro lidi co tady žijí kolem. Prasicky jsou obyčejná kouzelnická vesnice s několika obchody, jinak nic zajímavého. Většina lidí raději chodí do ulic a obchodů pro nějaké zajímavosti.“

„Už jsi byl v Leisure Alley?“

„Jednou nebo dvakrát.“ Připustil. Ta ulice ho moc nezajímala. Vstup do uličky byl převážně z několika barů a pro jeho žalůdek to nebylo moc dobré.

„Zábavné?“

„V některých aspektech.“

„Takže nezajímavé?“ Tom zavrtěl hlavou. Dojedli a zamířili zpátky do hradu, aby mohli trochu pokročit ve svém projektu, a také aby tento den ještě nějak využili.

x-x-x-x-x

Vánoce proběhli v příjemném poklidu. Jasper seděl ve Velké síni u Vánoční hostiny a pozoroval hrstku studentů co se tu rozhodli zůstat na prázdniny. Po chvíli nikým nespozorován zmizel do kuchyně na večeři. Samozřejmě nečekal, že tam bude další osoba sedět nad svou vlastní večeří. Takže si rezignovaně povzdechl a posadil se naproti Tomovi k malému stolku a elfové mu nachystali sendvič o který si zažádal.

„Nebyl jsem si vědom, že víš, kde se nachází kuchyně.“ Zeptal se Tom a podezíravě se na něj podíval.

„Když se v noci touláš hradem, tak najdeš spoustu věcí.“

„A jak jsi teda narazil na tuto konkrétní místnost?“

„No, zeptal jsem se jednoho ze skřítků. Jsou to užitečná stvoření.“ Tom si posměšně odfrkl. „Jak jsi na tom s věštěním z čísel?“

„První článek řetězu byl dokončen. Budu pracovat na pořadí a identifikovat podle jména další.“

„Objednal jsem přes soví poštu kompas z jednoho obchodu v Příčné. Měl by dorazit ve čtvrtek. Začnu na tom pracovat až dorazí.“

„Budeš organizovat ten rituál a nastavíš pak to kouzlo?“

„Jo. Základy jsou již hotovy. S runami můžeme pracovat až bude úplněk. To nám dává dva týdny než ostatním, jestli to chceme stihnout v termínu.“

„Už jsi začal pracovat na to druhém projektu?“

„Runy jsou napsány, ale budu muset získat souřadnice kde artefakty hledat.“ Odmlčel se a podíval se jestli náhodou nemají nějakého posluchače.“ Nemám znalosti abych to kouzlo sestavil.“ To je lež, on to zná a dělá dobře že to říká. Člověk nikdy neví, kdo ho poslouchá.

„Proč?“

„Kouzlo Anchoria je jedno ze zakázaných kouzel černé magie. Zpět na černou listinu se dostalo v roce 1200, kdy ho jeden Temný pán používal, aby vystopoval a zabil všechny své politické nepřátele. Dokonce i teď je to kouzlo cenzurováno.“

„Máš nějaké nápady o tom kde to kouzlo můžem najít?“

„Pouze pokud máš knihy o černé magii, které jsou zakázány. Blackovi by takové mohli mít, protože to jsou hodně stará a vznešená rodina, ale pochybuji že by se k tomu přiznal..“ Tom přikývl a jeho hlava byla nakloněna do boku když přemýšlel. Jasper nepochyboval o tom, že se Zmijozel snažil vymyslet nějaký způsob jak se k tomu kouzlu dostat. Chtělo by to hodně velkého úsilí aby skutečně našli knihu obsahující potřebné kouzlo.

„Existují nějaké odkazy v jiných knihách, aby se zúžilo jeho hledání?“

„Pokud bys někde sehnal knihu 'Grimm's Spell and Curse Composition' vydanou roku 1263. A nebo ještě z roku 1017 kopii 'Brigg's Crookbook'. Ale nikdy jsem je neviděl a nejsem si 100% jistý, jestli tam kromě názvu kouzla bude i popis.“

„Nějaká šance na získání aspoň jedné z nich?“

„Musím přiznat, že by byla pravděpodobně větší šance získat ty, které by už neměli existovat. Možná si budeš muset promluvit s jedním ze svých starých kontaktů. Ve skutečnosti by jsme se od tohoto mohli odrazit.

„Pokusím se na to podívat.“ Přikývl Jasper a rychle dojedl své jídlo, které bylo položeno před ním.

„Veselé Vánoce Tome.“ A byl pryč.

„Veselé Vánoce Jaspere.“ Řekl tiše.

x-x-x-x-x


Leden

S koncem vánočních svátků se vrátila záplava studentů. Také bylo načase si najít nové místo pro projekt na kterém pracovali, protože společenská místnost byla již značně přeplněna a knihovna byla věčně zaplněna Mrzimory a Havraspáry. Jasper byl velmi odhodlaný najít nové místo ke studii, které by bylo odloučené od studentů a nejlépe i od profesorů. Nižší patra byla automaticky vyloučena, protože je tam vždy velký prozov na chudbách a venkovní prostory jsou hodně rozsáhlé a velké. Takže to znamená, že jedině zbývají horní patra kromě všech věží. Právě přecházel sem a tom po chodbách a snažil se určit, která z méně často používaných učeben by mohla být vhodná a jestli by měl riskovat použití svého pokročilejšího zamykacího kouzla, které používá pro svou lektvarovou laboratoř.

„Potřebuji místnost.“ Řekl si v duchu. „Bezpečnou místnost, skrytou před ostatními. Zajímalo by mě, jestli bude dost velká k provední rituálu.“ Náhle se ve zdi objevili dveře, překvapeně se zastavil a vrhl na ně několik kouzel na prozkoumání. „Zatraceně kouzelný hrad.“ Zamumlal a otevřel dveře do místnosti.

Místnost byla přiměřeně velká se zrcadlovými stěnami. Příslušenství, ozdoby a ostatní věci byly naskládány všude po místnosti. A velká skřín stála vsunutá do zdi. Jasper vstoupil. Vypadalo to tady jako na skládce. Když si odmyslel ty všechny věci tak tahle místnost bude dokonalá. Úsměv přelétl přes jeho tvář. Nyní to potřeboval říci Tomovi. Odešel z místnosti a vydal se do knihovny. Věděl, že tam Tom v tuto dobu bude určitě sedět.

„Tome, našel jsem místnost, kde můžeme bez vyrušování pracovat.“ Seděl u stolu naproti němu. Tom vzhlédl od knihy, kterou právě četl a udělal gesto, aby pokračoval. „Ale, to by nebyla sranda, když ti to řeknu. Pojď, ukážu ti ji.“

„Jestli sis nevšiml tak na něčem pracuji, Jaspere.“ Byla jeho odpověď a Jasper si povzdechl. Vytrhl Tomovi brk z ruky, posunul pergamen na kraj stolu a naklonil se k němu přes stůl.

„Milý Tome, ty pracuješ vždycky.“

„Dobře. Ukaž mi to místo.“ Sbalil si své věci a následoval Jaspera na chodbu. Když dorazili na chodbu kde Jasper našel tu místnost tak Tom věcně prohodil: „Nejsou tady dveře.“

„Byly tam!“

„Nespletl si se?“ Jeho ton zněl pochybovačně. Jasper se na něj zašklebil a začal znovu přecházed před kamenou zdí. „No to je zajímavé, stačí si představit co potřebuješ.“ Podíval se na dveře, které se náhle objevily. Otevřel je a rychle oba vešli do místnosti.

„Vidíš, není to dokonalé?“

„Ano, ano. Výborně Jaspere. Chceš za to sušenku nebo mám počkat na tvůj další trik?“

x-x-x-x-x

Pracovali spolu tiše a užívali si klid z místnosti, která byla skryta od ostatních lidí na hradu. Tom objevil název pro tento pokoj při zkoumání informací o zakladatelích. Komnata nejvyšší potřeby. Jasper poznamenal, více než jednou, že je ten název dost neoriginální.

„Nemyslím si, že bychom to měli pak učiteli odevzdat.“ Komentoval Tom při dalším Věštěním z čísel.

„Jak to?“ Jasper zvedl hlavu od pergamenu na který právě psal.

„Profesor by to pravděpodobně předal ministerstvu jako nebezpečný magický předmět.“

„Takže chceš přejít pouze na teorii?“

„Ne, budu o tom s profesorem mluvit zítra po škole. Zeptám se ho jestli by by to mohlo zůstat jen mezi námi a že by se to zničilo.“

„Chceš to zničit?“

„Ne, měli bychom jen tvrdit, že jsme to zničili.“

„A co když se bude chtít podívat na to jak to ničíme?“

„Tak zničíme něco jiného.“

„Nemohu s tím nesouhlasit. Můžeme vytvořit náhradní objekt nebo uložit všechny poznatky o práci, vytvořit druhý později a zbavit se originálu. Řekli by jsme, že jsem spálili poznámky.“

„Pojďme to udělat. Můžeme vytvořit jiný později. Takže s tím nebudeme chyceni.“ Jasper přikývl na souhlas.

„Už jsi udělal nějaký pokror s našim vedlejším projektem?“

„Jen základní strukturu pro posloupnost run.“

„Už jsi se rozhodl jaké artefakty chceš najít? Mám jen Zmijozelův medailon.“

„Šálek Helgy z Mrzimoru a diadém Roweny z Havraspáru, pro jistotu.“

„Nic od Nabelvíra?“

„Nebelvírův meč byl uložen do trezoru samotného zakladatele. Domnívám se, že to byl pan ředitel kdo ho tam uložil a také je to jediná věc, kde je lokalita uložiště známá.“

„Takže od Nebelríra nic. Diadém a pohár, budu muset o nich zjistit víc. Znáš nějakou knihu, kde bych se o tom dočetl?“

„Promluv si o diadému s Gray Lady. Ona je dcera Roweny a tak by měla vědět dost, aby ti řekla nějaké informace. Pohár.... Myslím, že jsem tady viděl nějakou knihu, ve které..... Tady je.“ Podal mi zmiňovanou knihu. Neměla žádný titul a vázání z hnědé kůže bylo poškozené a místy i naprasklé. Vypadala jako ta nejstarší kniha kterou kdy v Bradavicích viděl. A tím ho napadala i jedna otázka: Kde k té knize Tom přišel? Nehodlal se ptát.

x-x-x-x-x

Jasper se svalil na gauč v komnatě nejvyšší potřeby. Už ho neustále nudilo ta stejná rutina dne. Potřeboval nějakou změnu. Otočil se na bok a podíval se na svého projektového partnera. Mladík se skláněl nad kusem pergamenu a výrazem koncentrace na tváři. Tom prostě nevěděl jak se uvolnit.

„Tome?“

„Hmm?“

„Dáme si souboj?“ Pohyb brku na pergamenu se zastavil a Tom se otočil aby na něj viděl.

„Duel?“

„Jo. Nudím se.“ Tom se na něj chvilku tázavě podíval, než vstal a přesunul se do středu místnosti s hůlkou v ruce.

„Tak na co čekáš?“ Jasperův úsměv byl divoký a přešel k němu.

Oba se krátce uklonili a zaujali bojový postoj. Tom vykřikl kouzlo jako první. Jasper se otočil a nastavil své vlastní záda. To co následovalo potom byla násilná salva kouzel a kleteb, které barevně rozsvětcovali místnost. Řezací kletba zasáhla Jasperovo rameno, ale jako upír to sotva zaregistroval.

Dobře mířené Reducto odstřelilo židli pod Tomovi nohy, který o ni zakopl a trochu klopýtl. Tím dostal čas aby se k němu rychle dostal a přimáčkl ho ke zdi. Držel v ruce Tomovu hůlku a ve druhé jeho zápěstí a jeho tělesná hmostnost ho stále držela na místě. Oči, které nyní byly jako tekuté zlato je na něj dívaly hladně. Tom ten pohled nepoznával. Jasper se nepatrně naklonil dopředu, jeho dech se mu ovinul o obličej a ještě tím se Jasperův pohled z intenzivnil, až si myslela, že to už není možné. Alarm, který studenty uporozňoval na příchod večerky vrátil Jaspera zpátky do reality a rychle se od něj odtáhl.
„Já... uvidíme se později.“ Zmizel ze dveří a nechal za sebou rozcuchaného a zmateného Toma.

x-x-x-x-x


Únor

Jasper se záměrně vyhýbal fyzickému kontaktu s Tomem. Nebyl si jistý, co přesně se stalo když spolu bojovali, ale nehodlal to opakovat. Tomova temnota byla lákavá, ale také děsivá. Nikdy se nesetkal s něčím podobným. Bylo to ohromucíjí a Merline, atraktivní. Jasper věděl, že se Tom snaží přijít na to, co to je. Ale Tom věděl, kdy držet jazyk za zuby a neptat se.

„Jaspere.“ Zavolal na něj Tom z druhé strany místnosti a upír vzhlédl od podlahy kam se ubíral jeho pohled. „Nevím přesně co se stalo, ale musíme pokračovat dál. Nehodlám zastavit projekt jen proto co se tehdá stalo.“

„Jo.“ Odpověděl Jasper a podíval se zpátky na podlahu. Jemu se to snadno řekl, ale není to on, kdo ho chce povalit na zem a udělat kdo-ví-co. To nejlepší co by mohl zkusit udělat je ignorovat to a pokračovat dál.

x-x-x-x-x

Uplynuly dva týdny v únoru, než se věci vrátili zpět do normálu, alespoň to tak cítil Jasper. Zmijozelští ho více přijímali jako člena své koleje, dokonce se zdálo, že jsou na něj i příjemní. Ostatní koleje zaujali k němu neutrální postoj. Považovali ho za obyčejného Zmijozela a nebelvíři mu dokonce říkali ''had bez tesáků''.

Hlavní projekt na kterém pracovali postupoval rychle. Zbývalo pouze Věštění z čísel, ale to muselo počkat až bude struktura rituálu dokončena. Boční projekt šel stejně hladce jak ten první. Jasper dokončil všechny potřebné runy, zbytek musel udělat a dokončil před rituálem Tom. Celkově lze říci, že tento měsíc nebyl až tak moc komplikovaný.

x-x-x-x-x


Březen

Opět se rozhodli pro souboj. Palba kouzel napříč místností dokazovala jejich frustraci. Brumbál je neustále sledoval a povolal i nějaké studenty aby je sledovali a měli o nich přehled. Profesor měl podezření, ale ani jeden z nich mu nedávají žádnou záminku pro mužovu pozornost. Samozřejmě ztratili stopy. Byli po tom všem přece ve Zmijozelu. Pro Jaspera, který byl více tělesný typ nadává a útočí na každého s kým se chytne. Je to jen Tomova ruka, která ho zastavuje.

Tomovi z hůlky vyletěl ohnivý bič a vrhl se k Jasperovi. Ten se mu vyhnul rychlím krokem a gestem ruky přivolal tabuly do které ohnivý bič narazil a ihned vyrazil do protiútoku. Vrhl na Toma v rychlém sletu sérii řezacích kouzel pohybující se v širokém oblouku okolo cíle. Nepočítal však s Tomovou temnotou. Temné prokletí ho zasáhlo do ramene a proud krve ocákl zeď za ním. Jasper vzhlédl a jeho oči se měnily na rudé. Bylo to poprvé co viděl použít Tomovo temné uměmí. Mohl cítit eskalaci násilí předtím než se to stalo. Bylo to jako vůně v místnosti. Temné kouzla přebíhala mezi nimi. Tomova temná aura ho následovala a připravovala se k útoku. Jeho vlastní temnota se také dostala na povrch a přemlouvala ho. Věděl, že Tom viděl i cítil jak se mu rozšiřují a mění oči. Dřív se vždycky snažil aby byl opatrný a snažil se pečlivě udržet svou auru. Teď už na tom nezáleželo, nyní už nemá nad sebou kontrolu.

Setkal se s hořící, rudou září obalenou zlatem. Jasper se ponořil pod prokletí. Jeho tělo se téměř nemožně kroutilo, jak se snažil vyhnout světelné záři, která k němu letěla. Oheň spálil více než polovinu jeho trupu, v hábitu a košili má obrovskou díru. Vrhl se vpřed v rozostřené rychlosti a všechno okolo padalo na podlahu. Hůlka z tisu s peřím z fénixe odletěla někam na podlahu. Jasper se na něj vrhl, rozkročil se nad jeho pasem a ruce mu držel v železném sevření nad hlavou. Tom se nemohl hýbat, pokud mu to nedovolí.

Nastala chvilková pauza, kdy se Jasper přisál na rty svého zajatce. Bledá pleť, tmavé vlasy a ohnivé oči. Naklonil se dopředu a zuřivě si bral Tomovi rty v dikovém polibku. Pustil ty bledě vypadající zápěstí a zapřel se rukama do Tomových černých vlasů, které občas drsně zatahal. Nic teď tady nebylo jemné. Žádná sladká slova. Žádné jemné dotyky. Jasper ochutnal svou vlastní krev jak si o zuby prokousl jazyk. Tom ležel na roztrhaných zbytcích svého pláště, pohyboval se proti tělu nad ním a občas vydával hrdelní zvuky ze svých úst.

Jasper nad tím jen pokrčil rameny a odhodil svou košili, poté se pustil do oblečení svého společníka. Teprve když mu sundal košili a jeho hruď byla vystavená světlu se náhle zastavil. Temnota ustoupila a oba se vrátili do reality a na podlaze lapali po dechu. Jasper se opět podíval na hruď, ne s hrůzou a lístostí, ale s pochopením. Monstrum. To bylo vyryto do jeho těla. Jizva která ho bude doprovázet po celý život. Vzhlédl do těch očí, jeho červené se opět změnily na zelené a chvíli se na sebe dívali. Pohledem se vrátil zpátky a konečky prstů přejížděl po jizvě s úctou a s hněvem. Jak se opovažuje někdo tohle udělat?

Musel to říci nahlas, protože mu na to Tom překvapivě odpověděl.

„Stalo se to, když jsem byl ještě kluk. Ještě než jsem přišel do Bradavic.“

„Zabiju je za to.“

„Už jsou mrtví.“ V hlase slyšel spokojenost a Jasper mu to neměl ani v nejmenším za zlé.

„Trpěli?“

„Stejně jako jsem trpěl já.“

„Dobře.“ A opřel se pro další polibek. Měl radost když se Tom neodtáhl. Cítil se dobře, všechny ty kontroly s nádechem zla ustoupily.

x-x-x-x-x

„Je to hotovo.“ Oznámil Tom poslední den v březnu. Už dokončil potřebné Věštění z čísel a vše co zbývá udělat je nastavit kouzlo do jejich posledního rituálu.

„To je dobře. Podařilo se ti mluvit s profesorem?“

„Ano a on souhlasil on souhlasí s našemi myšlenkami o co se pokoušíme. Samozřejmě nezapomněl poukázat slušné množství skepticismu a dokonce řekl, že pokud nás objekt nefunguje prakticky, tak bude těžké ten nápad obhájit teoreticky.“ Tom si odfrkl. „Jako bych mohl selhat na něčem co jsem chtěl.“

„Opatrně Tome, ať se náhodou nesrazíš se svým egem.“ Opověděl Jasper a otočil stránku knihy kterou právě četl. Tom opravdu dokázal najít ty nejzajímavější knihy ke četení. Tato konkrétně píše o zásadnímu rozdílu mezi temnou a světlou magií. Zjistil, že kdyby zůstal člověkem tak jeho přírodní, základní magická energie je neutrální čili šedá. Samozřejmě jako upír je tento bod trochu diskutabilní, protože on jako upír je už od samého začátku temný. Ale i tak to bylo naprosto fascinující.

„Ty to stále čteš? Dokonce i z mého osobního měřítka jsem zjistil, že ta kniha je nezáživná.“

„Žádné ocenění pro mladé čtenáře, kteří se zajímají o zajímavé texty.“

„Budu ti muset řící, že ty jsi taky jeden z těch ''mladých''.“ Jasper přikývl. Ve skutečnosti nebyl, ale to nikdo neměl vědět.

„Tady je další.“ Podal mu jinou knihu. „Už přece víš jak je tvoje magie svazuje, tak proč o tom neustále čteš?“

„Víš, že kouzelníci s temným jádrem často vykazují fyzickou manifestaci. Nebo v případě těch kteří praktikují černou magii se jejich aura nakazí, což často vede k šílenství nebo jiným duševním poruchám včetně paranoi, schizofrenie a mnohočetným poruchám osobnosti?“ Vzal několik stránek a otočil je. „A byl sis vědom, že nadměrné používání černé magie může u některých jedinců způsobit velké problémy až tak, že se jejich magické jádro vyčerpá a stane se z nich moták?“

„A co ti temní čarodějové, kteří zcela zešíleli tím, že praktikovali černou magii?“ Zeptal se už o trochu více zvědavěji Tom. Četl tu knihu už dávno, několik let zpátky. Jasper otočil několik stránek v knize a pak mu ji podstrčil na příslušné straně.

„Temné umění je méně rafivované, jako mávnutí kouzelného proutku, než kouzla, která jsou považovány za světlé. Vzhledem k syrovosti těchto kouzel, všechny nečistoty, které často přicházejí s kouzlením jsou výraznější. Zatímco u bílé magie je člověk odolný u černé tomu tak není. Bez správné praxe (viz bod 325) tak nečistota tohoto umění bude mít v praxi škodlivé účinky na kouzelníka nebo čarodějku. Nejznámější příčina onemocněni je závislost na této magii (nachází se v rodinách, které jsou k tomu náchylní). Existují však vyjímky na nezbytnost očistných rituálů (viz pokrevní příbuznosti a jejich účely p. 148)“

„Vyjímky?“

Jasper si povzdech „Ano, vyjímky. Překvapivě tam nejsou žádné vedlejší účinky na rodinách. Jsou často ponechány s vysokou inteligencí a životností, která jim vychází vstříc jejich původu. Dalším důvodem je, že temný kouzelník má v sobě méně než jednu čtvrtinu krve z temné bytosti. To znamená, že potřebuješ alespoň jednoho prarodiče, který je čistokrevné temné stvoření a má někde uchován vzorek krve, Tome.

„Jsem si toho vědom.“ Na chvíli se tvářil zamyšlelně. „Znamená to, že bych mohl zastavit fyzické stárnutí?“

„Ne, ale pokud vím není žádný skutečný způsob jak to všechno zkloubit dohromady. Není to bezpečné pokud jde o tenhle druh temné magie.

„Jak to všechno víš?“

„Příběhy.“ Odpověděl a poté se vrátil k četbě.

x-x-x-x-x


Duben

Našel to! Konečně našel Tajemnou komnatu! Skutečnost, že vstup do komnaty je v dívčí umývárně je trochu znepokojující. Sice chytré ale přesto znepokojující. Zasyčel na umyvadlo aby se vchod uzavřel a rozhodl se vrátit jindy. Bylo už moc pozdě a jeho přítomnost někde bude chybět. Nepotřeboval nikoho aby ho vyzpovídávál, zvlášť teď, když konečně dosáhl toho po čem tak dlouho prahl. Pět let hledání se nakonec vyplatilo. Vyklouzl z koupelny a pomalu zavíral dveře aby nedělal zbytečně hluk. Vrátí se jakmile zjistí co jeho předek tam ukryl. Při odchodu si nevšiml páru zářících očí schovaných ve stínu.

x-x-x-x-x

Jasper civěl na rychle odcházejícího Toma. On se vydal opačným směrem ke komnatě nejvyšší potřeby. Nemohl se teď vrátit na kolej. Zabouchl za sebou dveře zatímco komnata dodělávala doplňky v místnosti. Jak mu to mohlo uniknout? Zapomněl? Tom Riddle, Voldemort. Tohle mu zcela uniklo. Pro Merlina, on líbal Voldemorta! A pak znovu, už musí být vážně zmaten. Ale.... No nebylo až tak špatné Toma líbat.

„Nemůžu tomu uvěřit. Líbal jsem Voldemorta.“ Hysterický smích se pomalu drápal na povrch. „On se mě čtyřikrát pokusí zabít a to nejlepší co můžu říct že dobře líbá.“ Nevadí že Tomova temnota byla naprosto opojná.

Položil si hlavu do dlaní. To je tak trapny. Nebo snad ne? Vrátil se zpátky do vzpřímené polohy a podíval se na strop. Upřímě mohl říci, že se mu Tom líbí. Byl to chytrý a dobrý společník. Měl černý až zlý smysl pro humor a stejný problém s autoritou. Tom zatím nebyl Voldemort. Ještě ne. Prozatím to byl jen Tom. Zbytek... no dobře, to by měl řešit později. Strávil tady už skoro rok a nikdy neví, kdy se chystá probudit v jiném čase, ale o to se teď starat nebude. Spíš ho zajímá co teď přinese budoucnost.

x-x-x-x-x

Tom, Jasper a profesor sledovali jak jejich společný projekt vyhořel a zkroutil se do kovové koule. Na profesora to udělalo dojem a nadšeně souhlasil aby jim to ukázali ještě jednou jakmile se ujistil, že to funguje. Ani jeden ze studentů nechtěl přijít do hledáčku ministerstva. Jasper s Tomem další objekt nevytvořili, ale poznámky z projektu byli dobře schované, takže mohou udělat nový jakmile se vrátí příští rok. Samotný fakt z tohoto úspěchu jim dal naději, že se jim podaří dokončit jejich druhý projekt.

x-x-x-x-x


Květen

Nebylo překvapením, že po téměř mesící od nalezení komnaty zemřel student. Jasper to čekával a Tom v to doufal. Samozřejmě, že Jasper pochyboval, že Tom bude dodržovat nové nařízení ředitele Dippeta, aby se studenti nepotulovali sami po chodbách. Ředitel prohlásil něco ve smyslu, že nějaká příšera se potoluje po škole a zabíjí studenty a že ji profesoří šli zastavit. Jasperovi to prohlášení znělo jako kdyby tady došlo k nějakému masakru a ne že tady umřel jeden student, smutné.

Přes své noviny se podíval na Toma. Ten se mračil na všechny bystrozory, kteří teď obchází celou školu. Jasper poznal, že se něco děje. Vždycky měl ten pohled, když něco plánoval. Mohl upřímně říci, že i když na staletého upíra ho to rozčilovalo. Tom Riddle byl stále nejobávanějším Temným pánem celého staletí o tom nemohl být pochyb. Jasper položil noviny a jemně na sebe přitáhl Tomovu pozornost.

„Co jsi tak vystresovaný?“ Zeptal se, i když věděl skutečnou odpověď.

„Nic vážného, jen... že mé priority jsou přímé.“

„To zní zajímavě. Tak, co si myslíš o tom monstru?“

„Samozřejmě že se někde potoluje po chodbách.“

„To bych rád věděl, co dokáže zabít a paralyzovat bez známek fyzického napadení. Musí to být docela vzácný tvor, takového nevidíte tak často.“

„Studenti!“ Zvuk nože cinkající o sklenici uklidnil šum ve Veloké sini a přitáhl pozornost všech, kteří se účastnili. „Vzhledem k tomu jaká tragédie se nedávno stala a proč byli zavoláni bystrozoři kvůli vyšetřování jsem byl informován vedoucí katedry, že pokud se nepodaří chytit pachatele do konce roku škola pravděpodobně nebude schopna pokračovat další školní rok. Zbývající dny do konce roku zůstavají beze změn a ujistěte se, že se nepřipletete do cesty nějaké bystrozorské hlídky.“

„No, to je zklamání.“ Zamumlal Jasper.

Tom přikývl na souhlas a pohlédl za Jasperovo rameno a jeho oči ještě více potemněly. Zřejmě si Tom našel cíl, jak opravit tento současný zkrat. Jasper se také ležérně otočil ve stejném směru jako Tom a okamžitě věděl kdo bude Tomovým cílem: Hagrid. Bohužel pro Hagrida, on byl snadný terč. Chudák kluk, do dalších ročníků se v Bradavicích už nedostane. Jasper si slabě povzdechl. Nemohl to změnit i kdyby si to moc přál. Co se mělo stát ať se stane, bez ohledu na to co to bude. S tímto způsobem se v minulosti už setkal....

x-x-x-x-x

Tom se opět potuloval po chodbách, ale tentokrát ne za účelem Salazarovi komnaty. Byl venku a hledal ukryt Hagridova malého mazlíčka. Sledovat toho obra by bylo jednodušší, ale příhodný okmažit překvapení byl lepší a tak se ho vydal hledat na vlastní pěst. Byl zklamaný, že může tak ještě jednou vypustit baziliška předtím než bude absolvovat, ale věděl že se bude muset pravděpodobně učit. S jeho vysokými školními výsledky a způsoby nad ním Dippet téměř drží ochranou ruku, takže pochyboval, že bude mít potíže.

Ovšem je tady ještě jedna znepokojující věc. Jasper. Něco na něm mu říkalo že si musí dát pozor. Choval je jako kluk v jeho věku, ale občas ho přistihl s podezřelým výrazem ve tváři, očích, který by žádný dospívající chlapec mít neměl. Ještě mnohem vzácnější než ty pohledy byly ty, které vypadaly jako by všechny jeho plány a intriky byli obnaženy a Jasper přesně věděl co se bude dít. Ale Jasper nebyl věštec. Jeho... přítel?... zřejmě neměl ten správný temperament.

Ať tak či onak, ať už byl či nebyl normální. Bylo na něm něco temného a to tím způsobem, že temnota prosakovala skrz jeho auru. Byly to jako... stíny, pomyslel jsi. Tom pomalu rezignoval nad tím, že Jasper ví víc, než by měl vědět. Ne jako by na tom záleželo tolik, jak se zdálo Jasper byl spokojený se sledování dění okolo a občas se do něčeho zapojil s ostatními a nebo sám.

A zatímco o tom přemýšlel, tak to dnes čeká další z jejich soubojových sezení.

x-x-x-x-x


Červen

Jasper očividně neměl potřebu se účastnit na Tomových ''hrdinských'' akcí na záchranu školy. Stačilo když podal přesvědčivé prohlášení na konkrétné scéně. I když upřímě cítil, že to bylo trochu laciné, když mluvil o tom jak byl schován ve skříni jako záloha zatímco slyšel jak mluví se svým domácímj mazlíčkem. Nemluvě o tom, že dovolil Acromantuly uniknout. Neproběhl žádný soud nebo nějaký výzkum, jen několik bystrozorů vedlo Hagrida do ředitelny, aby ředitely předal svou hůlku a aby ho vyloučili ze školy.

Jasper byl stále bezradný jak Brumbál mluvil s ředitelem Dippetem a snažil se ho přesvědčit aby zde mohl obr zůstat jako zaměstnanec. Jako klíčník a šafář, abych byl přesný. Co by za to, aby ten rozhovor slyšel. Možná měl Tom pravdu a Dippet byl opravdu dobře manipulovatelný blázen. Tom dostal ocenění za ''mimořádné služby škole''. Pěkně lesklá trofej, která se na něj neustále blýskala.

Tento rok se chýlil ke konci a Jasper si pořád nebyl jistý na čem s Voldemortem je, ale měl o tom jen mlhavou představu, kterým směrem míří. Jednou to jistě bude vědět, až přijde čas, pomyslel si. Jak si často myslel, co se stane stane se.



LANGSYNE II.KAPITOLA < > LANGSYNE IV. KAPITOLA