I když tenhle pár vlastně nemám ráda, musím uznat, že je tahle povídka dost originální. Kdokoliv jiný by se na Harryho místě při jeho zážitcích dávno zbláznil, ale skoro všechny příběhy, včetně autorky předlohy ho popisují jako psychicky prakticky nedotčeného. V reálu by to bylo naopak. Líbí se mi, že tahle povídka skvěle popisuje Harryho 'propad do šílenství'. Díky za překlad.
Tělo, mysl a duše
24.11.2012 10:07
Další povídka je na světě a doufám, že se také bude líbit jak předchozí. Běhen následujícího týdne se můžete těšit na novou povídku a první kapitolu. Na beta děkuji Aidrien Assagir!
*******
Otočený ve spánku. Tvrdé lůžko, tvrdý polštář a tenká deka. Zase znovu, bolí to. Příliš slabý.
Další den, další lež. Další den, další smrt. Další den, o jeden méně, než umřu. Harry Potter, šestnáctiletý mladík, který tyto věty celých 16 let opakoval, když se každé ráno probudil. Bylo to téměř jako posvátný rituál a on odmítal nechat něco vlézt mezi sebe a ty věty. Teprve poté byl připraven vstát a připravit se na další den.
Pro Dursleyovi byl šílenec, chlapec, který nikdy nebyl normální. V kouzelnickém světě byl chlapec-který-přežil, blázen, který není hodný pocitu skutečné lásky. Buď jak buď, on byl v háji. Ustoupím.
Harry se posadil na úzké posteli v jeho malé ložnici domu číslo 4 a přál si, aby tu byl den, kdy se Voldemortovi podaří dostat se dovnitř a zabít ho. Jen jednoduché „Avada Kedavra“ a pak už nebude žádný Harry Potter. Ustoupím.
Oblékal se a ignoroval Petůnin výkřik ze zdola. Kdyby něco chtěla, mohla by zabouchat na dveře. Ne, že by ji poslouchal. Harry šel do koupelny, rychle za sebou zamkl dveře, jak se ho jeho velký, tlustý a velrybí strýc jménem Vernon Dursley pokusil pronásledovat a zabušil na dveře. Samozřejmě slyšel jeho sloní kroky už na schodech.
„Nechci ti to říkat znovu chlapče, ale pokud budeš v mém domě, budeš poslouchat Petunii a mě!“ zařval Vernon a Harry si dal ruce na uši a uskočil. Nebyl hluchý, jenom u Vernona nikdy neví. „Slyšels mě, chlapče?“
Harry si umyl obličej a řekl krátkou odpověď. Proč se starat? Pojď, pojď, jen mě vyhoď. Vyhoď mě a Voldemort zabije mě a mnoho dalších.
„No tak nech mě a já to stejně udělám.“ Harry slyšel ten hlas už několik dní, ale nikdy se neobtěžovat odpovědět. Proč taky a potvrdit, že jste blázen? Ale teď...
„Kdo jste?“ zašeptal. Bolest hlavy nevyvolává tak dobré obrázky.
„Víš, kdo jsem.“
Harry se podíval do zrcadla a téměř viděl Temného pána za ním, úšklebek na své tváři a jasně zářící rudé oči.
„Máš hůlku s sebou?“
„Ano,“ zašeptal Harry.
Vernon viděl rudě, jak teenager s havraními vlasy přišel dolů do kuchyně. Vstal s obtížemi od stolu a křičel: „Proč si myslíš, že bys mohl přijít sem, zatímco my jíme? Vypadni, vypadni hned, ty hloupá obludo!“
Harry pomalu zvedl hlavu a otevřel oči. Dudley zíral, Petůnie zaječela a Vernon stál, ve tváří popelavý. Rudé oči, rameno zvedající hůlku v ruce a šílený úsměv ve tváři. Nashledanou.
Harry naskočil na noční autobus a řekl adresu. Little Hangliton. Celou cestu tam seděl potichu, jen se díval z okna. Little Hangleton, staré mudlovské město a Riddle Manor se tyčil nad ním. Harry se vydal právě tam. Nevypadalo to, že by v okolních domech někdo žil. Otevřel rezavou bránu a šel až ke vchodu od domu. Hlavní dveře se otevřely dříve, než se k nim mohl dostat, a rudýma očima si prohlížel postavu, která ho už čekala.
„Hodný kluk, jsem na tebe hrdý.“
Harry se usmál, byl na něj pyšný. Na mě. Mě.
Voldemort Harryho vtáhl do náruče, dal mu spalující polibek a škádlivý úšklebek. „Dovol mi, abych tě měl v každém směru. Dej mi své tělo, vzdej se své mysli a slib pro mě svou duši.“
„Všechno co chcete,“ řekl Harry. „Cokoliv.“
„Už nikdy se nebudeš dívat na někoho jiného. Už nikdy nebudeš patřit nikomu jinému než mně. Budeš můj na věky věků, navždy.“
Hrozba je pryč, pomyslel si Voldemort a zavřel za sebou dveře.
Konec
Komentáře
Datum: 23.07.2013
Titulek: Díky...
Tenhle pár je můj nejoblíbenější... Harryho myšlenky zcela vystihly to o čem jsem už dlouhou dobu přemýšlela... Proč nechal ostatní aby s ním tak manipulovali? Ale tady...tady se konečně rozhodl...a to se mi líbilo. Díky moc :DD
Datum: 26.11.2012
Titulek: :-)
Pěkný povídka, Tak povedený kousek na tento pár už jsem dlouho nečetla. Děkuji za překlad. :-)
Datum: 25.11.2012
Titulek: OHMŮJBOŽE *-*
Poslední dobou si říkám, že všechny povídky, drabble nebo jednorázovky jsou jako přes kopírku. MÝLILA JSEM SE. Tohle bylo něco...dokonalého. Moc často nekomentuju, protože si myslím, že mé komentáře jsou celkem trapné (jako kdyby tohle nebylo :D). Ale tohle je tak nádherné, že jsem se rozhodla pošpinit to trochou mé trapnosti :) Rozhodně tohle patří mezi mé nejoblíbenější povídky :)
Datum: 26.11.2012
Titulek: Re: OHMŮJBOŽE *-*
Děkuji za tvou podporu, dodává mi to sebevědomí v dalších překladech. A jsem ráda, že se ti tahle povídka líbila :)