Úvodní stránka > Lettered 2.kapitola

Lettered 2.kapitola

17.12.2012 15:53

Přináším vám další kapitolu k povídce Lettered. A prosím všechny, aby hlasovali v anketě o budoucnosti této povídky.

Tuto kapitolu věnuji: Gaby, Aidrien Assagir, Bobo, Sizzza a Lada.

*******

2.srpna

Harry se usmíval, když si četl poslední dopis od Toma. Zdá se, že lektvar, který měl změnit jeho podobu z hada do člověka, bude hotov v několika nastávajících dnech. A Tom byl z toho na větvi.

Ozvalo se zaklepání na dveře od jeho pokoje. Harry spěchal schovat dopis do kufru a pak přešel ke dveřím. Dnes ho měl někdo z Řádu odvést na Grimmauldovo náměstí, a tak byl celé dopoledne jako na trní. Pomalu otevřel dveře a na chvíli zaváhal, když, viděl kdo, za nimi stojí.

„Vy!“

*******

Severus Snape měl hodně špatný den. Nejprve měl studenou snídani, pak se řízl při krájení kořene mandragory. A aby toho nebylo málo, ředitel si ho pozval do kanceláře na kobereček, kde mu sdělil, že on je nejvhodnější osoba pro vyzvednutí Pottera od jeho příbuzných. Sečteno, podtrženo měl fakt špatný den.

Přemístil se na konec Zobí ulice a rozešel se k domu číslo 4. Potlačil zachvění. Přemýšlel, jak někdo může žít na takovém místě jako je tohle.

Mistr lektvarů přistoupil k domu a zaťukal na dveře. Dveře mu otevřelo neuvěřitelně tlusté dítě, a když uvidělo Severusův dlouhý černý hábit, zakřičelo do domu: „Mami! Tati! Je tu jeden z těch šílenců!“ Za chvíli ve dveřích stál ještě větší tlouštík, který byl ve tváři rudý a žena s obličejem velmi, ale velmi podobný koni.

„Co chcete?“

Severus se pousmál. „Jsem tady, abych odvedl mladého Pottera. Předpokládám, že tady někde je?“

Tlusťoch se na něj podíval a zamračil se.

„Vy jste tady, abyste odvedl toho podivína? No dobře. Dudley, odveď tady pána do Harryho pokoje.“

*******

Harry cítil, jak mu červeň stoupá do jeho tváře, když se setkal s očima mistra lektvarů. Toho stejného mistra lektvarů, kterého minulý měsíc Temný pán ojel. Severus povytáhl obočí. Netušil co mohlo způsobit, že chlapec tak náhle zrudl.

„Takže, jste připraven jít? Nechci tady trávit více času než je nutné, v tomto… domě.“

„Ještě vteřinku.“ Harry přispěchal k volnému prknu v podlaze, a když se ujistil, že se jeho profesor nedíval, tak ho nadzvedl. Vytáhl hůlku, album s fotografiemi jeho rodičů a neviditelný plášť. Album a plášť schoval do kufru a hůlku si zastrčil do zadní kapsy kalhot. Nakonec otevřel klec, aby Hedvika mohla v klidu vyletět z okna.

„Teď už můžeme…?“ Když Harry přikývl, Severus vytáhl hůlku a seslal zmenšující kouzlo na kufr a klec. Věci si dal do kapsy a svižných krokem odcházel z domu s Harrym v patách.

*******

Stáli před domem číslo 12 na Grimmauldově náměstí a Harry vrčel, jak strašně nenávidí přenášedla. Snapea to nechávalo absolutně chladným a svižně se vydal k domu.

Jakmile Harry vstoupil do domu, věděl, že to byla chyba. Všude kam se podíval, na něj útočily vzpomínky na nedávno zesnulého kmotra. A než se nadál viděl, jak k němu spěchá Ron s Hermionou v patách.

„Harry! Konečně! Kde jsi byl? Mudlové tě nechtěli pustit? Jak…“ Ron přestal mluvit, jakmile slyšel svoji matku si odkašlat.

„Harry, drahoušku. Je hezké tě opět vidět. Dal by sis něco k jídlu?“

Harry střelil vděčný podhled na paní Weasleyovou. „Ano prosím.“

„Dobře. Rone, běž ukázat Harrymu jeho pokoj. Hermiono, mohla bys být tak hodná a pomohla by si mi s něčím v kuchyni? Harry, proč se nejdeš po cestě trošku osvěžit?“

S povzdechem vzal Ron Harryho za ruku a táhl ho do patra. „Tentokrát jsme všichni dostali vlastní pokoje.“

Šli po schodech a Harry si všiml, že je Ron neobvykle zamlklý. Obrátil se ke svému kamarádovi a prolomil ticho: „Takže, co se děje?“

Ron se na Harryho podíval a spustil. „No, je tu jedna věc. Ale rád bych počkal, až přijde Hermiona, a řekne ti to ona.“

„Co? Konečně jsi ji pozval na rande?“ Podle Ronova zrudnutí si to Harry vyložil jako správnou odpověď. „ No hurá. Už bylo na čase. A co? Jak to šlo?“

„Řekla, že 'ano'.“ Přišla zamumlaná odpověď.

„Samozřejmě, že řekla 'ano'. Cos čekal? Je to tebe zamilovaná od čtvrtého ročníku.“

„Tohle mi také řekla.“ Usmál se Ron na svého přítele.

„No, chtěl jsem se převléct a vybalit si“ řekl Harry.,,Sejdeme se za pár minut dole.“

Vytáhl hůlku a vrátil kufru původní velikost. Svlékl si příliš dlouhé tričko a hodil ho do rohu místnosti. V tom okamžiku slyšel otevírání dveří.

„Do prdele, promiň,“ řekla Ginny rozpačitě. Její rozpaky, ale byly brzy nahrazeny obavami, když si všimla modřin na Harryho zádech, které se pokoušel (velmi neúspěšně) zakrýt.

„Nic to není Ginny, jsem v pořádku. Jen to trochu bolí, ale to je vše.“ Zalhal Hadry.

„Blbost! Vždyť máš záda celá žlutá. Kdo ti to udělal?“ nedala se Ginny.

„To není tvoje věc!“ Vyštěkl na ní. „Umím se o sebe postarat.“

„Dobře, jak myslíš.“ odsekla Ginny, vyběhla z místnosti a zabouchla za sebou dveře.

*******

Jakmile byla pryč z pokoje se Ginny zastavila. Musí přeci existovat způsob jak Harrymu pomoci, přemítala. Ano… To by mělo fungovat! Dívka náhle změnila směr a spěchala do svého pokoje napsat dopis vůdci světla Albusi Percivalu Wulfricovi Brianu Brumbálovi.

*******

Mezitím….

Sídlo Riddlů, Little Hangleton

„Můj pane, Potter byl přemístěn do hlavního štábu Fénixova řádu. Také jsem byl informován, že mají v plánu během dvou dnů jít na Příčnou ulici, aby si nakoupili školní potřeby.“

„Vynikající, Severusi. A kdy bude lektvar připraven?“

„Bude hotov zítra ráno, můj pane. Předpokládám, že jej budete chtít okamžitě použít?“

„Předpokládáš správně. Nyní zpět k Potterovi… všiml sis u něj nějakého zvláštního chování?“

„Mm, vlastně ano. Když jsem ho šel vyzvednout od příbuzných, neustále se intenzivně červenal. Nevíte náhodou, proč k tomu došlo, můj pane?“

Voldemort se jen tajemně pousmál.

*******

Vážený profesore Brumbále,

Musím s Vámi mluvit, jakmile to bude možné. Jde o Harryho, bojím se o něj. Když sem přijel, všimla jsem si zvláštních modřin a jiných zranění na jeho těle. Bojím se o jeho bezpečnost. Děkuji za váš čas.

S pozdravem,

Ginerva Weasleyová

Vypůjčila si Ronovu sovu Pašíka, přivázala mu k noze dopis pro profesora. „Dones ten dopis profesoru Brumbálovi. A čekej na odpověď!“

Sova zahoukala, jako že rozumí a odletěla.

*******

Harry si povzdechl a padl na postel. Od chvíle, kdy Ginny viděla jeho modřiny, z něj nespustila oči. Dívala se na něj, zatímco jedl. Dívala se na něj, zatímco si četl. Dokonce se na něj dívala, zatímco hrál s Ronem šachy. Bylo to tak do očí bijící, až si i Ron něčeho všimnul a to už je co říct. Ron to komentoval slovy, že se Ginny do něj zamilovala. Pak tady byl Snape, který na něj házel divné pohledy. A Ron s Hermionou hledaly výmluvy, aby mohli být někde spolu sami. Opravdu, tohle bylo už k zbláznění. Najednou uslyšel za oknem sovu, jak ťuká na okenní tabulky svým zobákem. Zvědavě k ní přistoupil, sundal dopis z její nohy a otevřel ho.

Milý Harry

To jsem já. Řekl jsem Severusovi, aby ti tento dopis poslal, jakmile budeš sám. Takže pokud tento dopis čteš, byl úspěšný.

Napadlo mě, jestli bys chtěl zajít na máslový ležák nebo tak něco. Vím, že budeš zítra v Příčné ulici, takže pokud budeš mít zájem a zbavíš se svého doprovodu, sejdeme se u Děravého kotle. Budu sedět v rohu, naproti vchodu z Diagon Alley.

S pozdravem,

Tvůj přítel

Tvůj přítel. Je to opravdu pravda, myslel na něho jako na přítele? Asi ano, myslím, že ano.

Cílil se, mnohem lépe. Rychle se převlékl do pyžama. Vypadalo to, že se může po těch několika dnech tady konečně na něco těšit.

*******

Mezitím …

Ginny otevřela dopis, který jí Brumbál konečně poslal.

Vím, že máte strach o Harryho, ale s jeho mudlovskou rodinou je v naprostém bezpečí. Tím si buďte jistá. Viděl jsem pár momentů, kdy byl Harry u nich a nenašel jsem nic, s čím bych se měl znepokojovat.

S pozdravem,

Albus Brumbál

Po dočtení dopisu si byla Ginny naprosto jistá, že tohle jsou jen kecy. No, když na Harryho nedává pozor on, budu to dělat já. Zařekla se.

*******

Příčná ulice byla stejná jako kdykoliv předtím, spousta lidí všude okolo něj. Jelikož Harry neměl peníze, vydal se nejdříve do banky Gringottových v doprovodu s Ronem, Hermionou a Ginny. Jakmile stál u přepážky a vytahoval svůj klíč od trezoru, uslyšel, jak na něj z dálky někdo křičí.

„Pane Pottere! Pokoušeli jsme se vás kontaktovat celé měsíce! Máme tady několik formulářů, které musíte vyplnit! Nebojte se, bude to trvat jen malou chvíli. Potom můžete jít do vašeho trezoru.“

„Dobře tedy. Uvidíme se za pár minut.“ Řekl svým třem společníkům.

„Ok, budeme tady na tebe čekat.“

Skřet Harrymu nařídil, ať jde do jeho kanceláře. Po zavření dveří si oba sedli na židle a skřet začal mluvit.

„Takže, vy jste ten slavný Harry Potter? No, já se jmenuji Geirshank. Nejsem si jistý, jestli jste byl upozorněn, pane Pottere, ale jste jediným dědicem vašeho kmotra Siriuse Blacka, nemám pravdu?

Harry přikývl.

„No, jako jediný máte nyní přístup k rodinným trezorům Blacků. Jen potřebuji, abyste podepsal tyto formuláře, je to běžný postup. A potom vám vydáme klíč. Chtěl byste se podívat do trezoru, když tu jste?“ Harry přikývl a pousmál se.

„Dobře, tak to podepište tady a ještě jednou tady. Také potřebujeme kapku krve, za účelem otevření trezoru. Nebojte se, krev nemůže být použita kdekoliv jinde. Tady máte, stačí, když se trošku píchnete do prstu a necháte krev, aby stekla do flakonku, a je to hotové! Nyní pojďme projít seznam majetku v trezoru a potom můžete odejít. Máte nějaké dotazy?“

„Ano, no…vlastně přemýšlel jsem nad tím, jak jste se mě snažili kontaktovat?“

„Jelikož jste nezletilý, snažili jsme se vás kontaktovat prostřednictvím vašeho ochránce, profesora Brumbála. Nepředpokládám, že vám řekl nějaké z těchto informací že? V každém případě, jsme vám domů jednou poslali i sovu. Pravděpodobně také bez úspěchu. Brumbál asi nechtěl, abyste o tom věděl, že?“

„Myslím, že asi nijak zvlášť nechtěl. Ale děkuji za objasnění.“

„Ooh, to nebyl žádný problém. Vážíme si vaši důvěry. Teď můžete jít. Griphook s vámi pojede k trezorům 687 a 711.“

Pokud jde o Griphooka, byl to velmi zamlklý skřet. „Ten skřet, se kterým jsem mluvil, je vždy tak upovídaný?“ Řekl Harry. Griphook si povzdechl: „Bohužel.“

*******

Poté co opustili banku Gringottových, šli do knihkupectví, kde si nakoupili nové učebnice. Harry, kterému se podařilo dostat z Lektvarů N, potřeboval učebnice pro sedm předmětů: Obrana proti černé magii, Kouzelné formule, Přeměňování, Lektvary, Péče o kouzelné tvory, Bylinkářství a Astronomie. Ron měl jen šest předmětů, protože z lektvarů dostal P. Hermiona byla na tom stejně jako Harry s výjimkou Astronomie. Zato měla ještě Kouzelné runy, Aritmetiku a Mudlovská studia.

Poté co došli do lékárny pro přísady do lektvarů, se Harry otočil k Ronovi a Hermioně, kteří měli celou dobu oči jen pro sebe.

„Proč si nezajdete někam za zmrzlinu? Myslím, že to bude lepší, než abyste stále chodili s námi, nemám pravdu Ginny?“

Ginny to okamžitě pochopila a pohotově dodala: „Jo, Harry má pravdu. Je mi špatně z toho jak vás dva pozoruji.“

„Ginny!“ Vykřikla Hermiona. „To nebylo moc hezké!“

„No co, myslím, že je to pravda. Kdo by chtěl pozorovat vlastního bratra, jak hází po někom oči?“

Hermiona se otočila ke svému příteli: „Rone?“

„Dobře, setkáme se s vámi později u Freda a George, Ok?“

„Výborně! Tak teď jděte!“ Ginny je skoro dotlačila do obchodu se zmrzlinou.

„Bože, ti dva jsou odporní.“ Zamumlala. „Chci říct, že láska je sice pěkná, ale tohle je… sakra!“

Harry jen pozvedl obočí, když se začervenala.

„Jen je mi špatně z toho, že pokaždé když se otočím, vidím, jak se muckají. Každopádně, chceš si někam zajít nebo se jen tak procházet?“

„Vlastně jsem si chtěl zajít na máslový ležák. Mám nějaké zajímavé novinky a rád bych o tom v klidu popřemýšlel…“ Zadíval se na ni omluvně.

„Oh, to je v pořádku. Půjdu se tedy podívat do obchodu Freda a George. Doprovodíš mě?“

„Bylo by mi potěšením tě doprovodit.“

O pět minut později už Harry odcházel z obchodu dvojčat Weasleyovích k Děravému kotli. Radostně si broukal nějakou melodii. Byl tak zahloubaný, že si ani nevšiml zrzavé dívky, která ho v diskrétní vzdálenosti sleduje.

*******

Tom se opravdu nudil. Seděl u toho stolu už dobré dvě hodiny. Mohl jít ven si protáhnout nohy, ale strach, že se Harry ukáže a on tam nebude, byl prostě větší. Takže radši zůstal na svém místě a čekal. Na stole už byly čtyři prázdné láhve máslového ležáku, když se Harry objevil. Zachytil jeho pohled a usmál se na něj. S úsměvem se Harry posadil a podíval se na prázdné láhve před ním.

„Co? Čekal jsem tady dvě hodiny. A myslím, že by barmanovi bylo podezřelé, kdybych si něco neobjednal. Oh, počkej tady, hned jsem zpátky.“ Kývl na láhve a vydal se směr WC.

Harry se jen zasmál. Musel přiznat, že Tom vypadá docela dobře. Jen je o pár let starší než ten Tom z deníku. Jeho vlasy byly dlouhé po ramena a měl je rozpuštěné. Na sobě měl jednoduchý, ale elegantní hábit. Ale největší rozdíl mezi nimi byl jeho úsměv. Už nevypadal tak nebezpečně jak předtím. Tentokrát vypadal šťastně.

Opřel se o židli v rohu hospody a rozhlédl se. Hospoda byla poměrně prázdná. Byla tu jen jedna čarodějnice, která seděla v dalším rohu. A trio kouzelníků, kteří popíjejí máslový ležák a vyplňují při tom nějaké papíry. Obrátil hlavu ke dveřím a spatřil dívku s kápí přes hlavu, jak vstupuje do hospody z Příčné ulice. Viděl jak malý pramínek rudých vlasů vypadlo z kápě, a pocítil, jak se mu se sevřel žaludek.

Ginny. Jedna z mála osob, která pozná Toma v jeho pravé podobě. A sakra!

Snažil se vymyslet způsob jak se z toho dostat, než se vrátí Tom z toalety.

„Kurva, Tome. Musíš se schovat,“ sykl Harry.

„Počkej, co? Proč? Co se vlastně děje?“

„Ginny Weasleyová šla za mnou. Prostě se tu ukázala. Tome, ona ví, jak vypadáš a.. Oh kurva, viděla nás!“

Opravdu, kapuce Ginny Weasleyové spadla na ramena a její tvář byla nezdravě bílá. Harry vyskočil od stolu, popadl Ginny za ruku a vytáhl ji ven do mudlovského Londýna.

*******

„Co to do prdele je? Co tady dělá on? Co se vlastně tady děje?“ Zasyčela na bruneta.

„Um, to je dlouhý příběh. Potřebuji, jen aby si mi slíbila, že to nikomu neřekneš a nebudeš dělat scény nebo tak něco.“

„Promiň? Je tam kurva Temný pán a já nemám dělat žádné scény? To myslíš vážně?“

„Podívej Ginny, je to složité. Slibuji, že ti všechno uvnitř vysvětlíme, ale slib mi, že se aspoň pokusíš o tom všem popřemýšlet, než začneš vyšilovat, ano?“

Ginny se na něj zamyšleně podívala a po chvíli řekla: „Věříš mu?“

„Asi tolik, jako věřím komukoliv jinému, Ginny. Hele, nerad ti to říkám, ale kdyby se něco stalo, budu muset na tebe použít Oblivate.“

„Dobře“ řekla a skepticky se na něj podívala.

Harry vydechl úlevou a vedl Ginny zpátky do hospody.

*******

Ginny se posadila na židli u stolu a podívala se na Toma. „Takže, proč jste s Harrym najednou takoví přátelé?“

„Je to trochu dlouhý příběh. Minulý měsíc mi Harry poslal dopis. Zdálo se mu, že moje nitrobrana byla nedostatečná, když jsem byl… velmi zaneprázdněn.“

„Jinými slovy, byl velmi zaneprázdněn jebáním Sna…“ Nemohl větu dokončit, protože mu dal Tom ruku přes pusu.

„Tak jako tak, Harry mi poslal dopis s dotazem, jestli bych si nemohl dávat větší pozor. Odpověděl jsem mu tak, že jsem se mu vysmíval pro jeho nedostatek sexu. Někde tam se nám podařilo dopracovat se k několika zajímavým otázkám.“

Harry si odfrkl.

„Existuje něco, co chceš přidat nebo doplnit, Harry?“

„Ne, jsem v pohodě.“

„Jsi si jistý?“

„Jo.“

„Určitě?“

„Hmm-mmm.“

„Dobře tedy. Každopádně, mluvili jsme o naší minulosti, veřejném mínění, faktorech, které mě dostaly k šílenství a mé opětovné navrácení k rozumu, o Brumbálovy , o idiotství Smrtijedů a tak dále. A dokonce jsem se mu omluvil, i když mě to nikdy neuslyšíte říci znovu. Nakonec jsme se stali přáteli. Pak jsem zjistil pár věcí, co se děli-“

„Jsou to stejné věci, jako Harryho záda pokrytá modřinami?“

„Viděla jsi je? Ano, to bylo ono. A protože Harry se zdá být obětí mudlovského výprasku, myslím, že použití kouzla Avada Kedavra by bylo příliš milosrdné. Ale změníme téma. Každopádně se mi podařilo poslat poslední dopis a požádat Harryho, jestli by se dnes se mnou tady setkal. Samozřejmě pokud by se dostal ze spárů svého doprovodu. Domníval jsem se, že jeho pokus byl zcela úspěšný.“

„Vlastně by byl. Ale měla jsem v plánu na něj dávat pozor, takže jsme samozřejmě šla za ním.“

„Víš, je příjemné sedět a poslouchat lidi jak mluví o mě beze mně, souhlasíš?“ Přerušil je Harry.

„No, měl jsem jí všechno vysvětlit, nebo ne?“

Harry trucoval.

Tom protočil oči. „Netrucuj. Spratku. Fajn. Tak jaký byl tvůj den?“

„No, mám nějaké zajímavé novinky od Gringottových. Zdá se, že jsem jediný Síriův dědic, takže dědic celého majetku Blacků. A ten skřet… Geirshank? My řekl, že se mě snažili několikrát kontaktovat, ale Brumbál se ani neobtěžoval mi něco sdělit. Je to zatraceně frustrující.“

Na to Ginny přikývla. „Vím, o čem mluvíš. A nezlob se Harry, ale napsala jsem Brumbálovi dopis poté co jsem viděla ty tvoje modřiny. Odepsal mi, že se nemám ničeho obávat, že jsi u tvých příbuzných v absolutním bezpečí. Já vím, já vím. Neměla jsem to dělat, ale bála jsem se, že něco není v pořádku a…“ Harry ji přerušil.

„Ginny, to je v pořádku. Vůbec se nedivím, že jsi to udělala, když jsi viděla ty modřiny. Vypadalo to špatně. Ale upřímně řečeno, Brumbálova reakce mě vůbec nepřekvapuje. Však můj první dopis z Bradavic byl adresován do ''Přístěnku pod schody'', očividně ví, že se mnou Dursleyovi zachází jako s kusem hadru.“

Tom je přerušil: „Jako s kusem hadru? To je mírně řečeno. Ještě stále mám v plánu to vepřové sádlo, kterému říkáš strýc a tu hubenou ženskou za-“ Zmlkl, když si všiml pohledu na Harryho tváři.

„Myslím, že je na čase se setkat s tvými rodiči, Ginny. Promluvíme si později, Tome.“ Řekl Harry, vstal ze židle a ztuhle se vydal směrem ke dveřím. Když konečně stál na rušné ulici, vydal do obchodu dvojčat s Ginny v patách a se zmateným pohledem ve tváři.