Boud 1.kapitola - Kouzlo vázání

Přináším novou povídku, sice jsou kapitoly ktarší než ty na které jste zvyklí, ale když se vám budou líbit zanechte komentář a nebo když se vám psát nebude chtít hlasujte alespoň v anketě! 

Přeji příjemné čtení, Reniii

×××××

1943

Nastaly letní prázdniny a Bradavický hrad téměř zel prázdnotou – kromě jednoho chlapce ve věku šestnácti let. Seděl na dřevěné židli s vysokým opěradlem ve Velkém síni a cvičil levitační kouzlo na jedné ze školních knih. ''Základní kniha kouzel'' se právě nacházela ve výšce pěti stop, kyž zaslechl bouchnutí dveří. Podíval se ke zdroji hluku a kniha tvrdě dopadla zpátky na stůl.

„No Tome, vidím, že jste se rozhodl strávit léto studiem.“ Řekl tiše Albus Brumbál, profesor Přeměňování.

„Oh,“ pronesl Tom zklamaně. „Předpokládal jsem, profesore Brumbále, že na prázdniny odjíždíte domů.“

„Domnívám se, že mým domovem jsou Bradavice,“ usmál se profesor. „Kromě toho, musel jsem tady zůstat a dohlédnout na vás.“

Avšak Tom ani v nejmenším nesdílel profesorovo nadšení.

„Udělal jste dobře, že jste se rozhodl přes léto studovat. I když levitace je tak trochu pod vaši úroveň schopností, nemyslíte?“ Řekl Brumbál a Tom okamžitě zrudl.

„Jen jsem cvičil, potřebuji nějak vyplnit všechen ten volný čas.“

„Nechcete vyzkoušet něco trochu náročnějšího?“ Zeptal se nečekaně Brumbál.

„Budu o tom přemýšlet,“ řekl Tom opatrně. Věděl, že je lepší být obezřetný, než pak slouhlasit s něčím kde neměl žádné tušení o co jde.

„V sekci s omezeným přístupem je kniha s názvem Spoutání. Obsahuje málo známá kouzla vázání. Máte mé plné svolení vzít si knihu na svoji kolej a pročíst si ji. Já osobně jsem nikdy žádné nemohl provést, neměl jsem na to sílu, ale vy... Tome. Mohl by jste být schopen... No, podívejte se na tu knihu a uvidíte sám jestli budete mít zájem si to jen zkusit, jako výzvu.“

Tom se s proferosem rozloučil a opřel se do židle, přitom předstíral, že se vrátil k levitačním kouzlům. Ve skutečnosti měl v úmyslu pro ten svazek ihned zamířit do knihovny, ale nechtěl vyrazit tak brzy, aby zas nevypadal jako nedočkavé dítě.

Brubmál se sám pro sebe usmál, zatímco odcházel z místnosti. Tom se okmažitě chytl jeho myšlenky, když mu řekl, že nebyl schopen provést ani jedno kouzlo. A Tom chtěl za každou cenu dokázat, že byl silnější, že byl lepší, než samotný Brumbál. Chtěl dokázat, že on jediný je schopen vykonat to na čem Brumbál selhal.

Kouzlo vázání je výzvou, ale profesor nepochyboval, že je na to Tom schopen přijít.

×××××

Tom Riddle rychle vstoupil do knihovny a přímo zamířil do Oddělení s omezeným přístupem. Svižně procházel police dokud nenalezl hledanou knihu. Byla to stará kniha vínové barvy se zlatým ořezáváním. Tom ji otevřel a začal číst: Akt vázání – svázání s jinou osobou po zbytek života – byl aplikován v mnoha mudlovských obřadech, například v mudlovskou svátost manželskou. Jediný skutečný mechanizmus je kouzlo vázání. Kouzlo bude hledat jedinou osobu ve vesmíru, která je kompatibilní s osobou druhou a sváže tyto dva lidi dohromady po zbytek života. Když oba subjekty dovrší věku šestnácti let, budou slavnostně svázáni a poté už nikdy nebudou moci být odděleni až do jejich smrti. Výraz ''na život svázáný'' se nesmí brát na lehkou váhu. Když zemře jeden, rovněž zahyne i druhý. Je to opravdu silné klouzlo a tyto kouzla byly hodnoceny jako nejvíc složitá kouzla ze všech.

Tom byl zaujatý frází ''nejvíc složitá kouzla ze všech'' a věděl, že bez ohledu na to jaký bude výsledek, o jedno vázací kouzlo se prostě musí pokusit.

S přípravami by mohl začít už zítra.

×××××

Brumbál byl připraven začít číst nejnovější vydání časopisu o Přeměňování, když zaslechl váhavé klepání na jeho dveře. „Ach, Tom Riddle!“ Pomyslel si. „Je to už dlouhá doba co jsi naposled zavítal k mým dveřím.“

„Vstupte,“ řekl vesele a Tom pomalu otevřel dveře. „Můj drahý chlapče,“ řekl profesor, byl upřímně rád, že chlace viděl „Pojďte dál a posaďte se. Na okamžik jsem si myslel, že sem dolů už nezavítáte. Četl jste tu knihu?“

Tom se posadil naproti Brumbálovi. „Ano pane profesore. Četl jsem ji a cítím, že jsem připraven výzvu přijmout.“

„Úžasné!“ Vykřikl Brumbál, ale pak na chvíli zaváhal. Věděl, že vázací kouzla mají nevýhody, životní partneři mohou být někdy na obtíž. Uvědomoval si, že Tom jako šestnácti letý chlapec není připravený na emociální odpovědnost poutacího kouzla... ale byl to skvělý způsob, jak udržet někoho jako je Tom Riddle pod kontrolou. Jeho partner by dohlédl na jeho činy, a tím by bylo i méně pravděpodobné, že se Tom dostane do nějakých potíží. Albus vždycky myslel na chlapcovo vlastní dobro... ve skutečnosti myslel na dobro celého kouzelnického světa. Tom byl sice talentovaný kluk, ale jeho srdce bylo, bohužel, na špatném místě.

„Vy jste přečetl za jednu noc celou knihu?“ Zapochyboval Brumbál.

„Ano.“

„A cítíte se být připraven, jak fyzicky tak i psychycky? Kouzlo odčerpává velké množství energie.“

„Samozřejmě pane.“

„V tom případě můžeme začít.“ Řekl vesele. „Pomůžu vám s přípravami, které budete muset udělat. Věřím, že jste velkolepě vkročil do tohoto léta a jako vždy přeji vám hodně štěstí.“

„Budu úspěšný,“ odpověděl jednoduše Tom.

A Brumbál věděl, že v tomhle měl pravdu.

×××××

Dny plynuly v týdny a týdny zas plynuly do měsíců. Albus musel obdivovat chlapcovu vytrvalost. Každý normální šestnáctiletý kluk by přípravy vzdal po prvních pěti dnech, ale Tom Riddle ne. Pečlivě shromažďoval byliny, procvičoval vaření lektvarů a ujišťoval se, že jeho výslovnost zaklínadel bude bezchybná. A Brumbál pomáhal s přípravou kdykoli mohl. V jistém smyslu si Tom myslel, že mu byl Brumbál až příliš ochoten pomoci, ale on jen mávnul rukou se slovy, že učitel musí být vždy ochoten pomoci svému studentovi.

Konečně nastal den, kdy byl Tom připraven kouzlo provést. Požádal profesora jestli může tu noc zůstat v jeho kanceláři. Kouzlo musel provést sám, aby dosáhl plného soustředění a profesor dychtivě souhlasil.

Nyní stál Tom připravený před stolem, kde měl připravené hromádky bylin, kotlík, pohár a dva prsteny.

„Inter canem et lupum,“ začal tiše. „Advocum animus. Inter canem et lupum, adstringum. Inter canem et lupum, adamum. Santificum amor.“

Tom pečlivě odměřil jednu polévkovou lžíci pelyňku a přidal ji do kotlíku plné růžové barvy.

„Amor animi,“ zašeptal a míchal lektvar třikrát proti směru hodinových ručiček. Lektvar začal zářit okouzlující růžovou barvou.

„Praebeo,“ řekl Tom, zatímco plnil pohár lektvarem. Připravoval se na to, co se bude dít dál. Obyvkle nevěřil lektvarům, které byly výsledkem kouzlení. Jedna chyba může vést k náhlé smrti. Ale tvrdě na tom pracoval a teď to potřeboval dokončit.

Uskrl si z lektvaru a automaticky začínal mít pocit na omdlení. Uvědomil si, že se jeho tělo chystá do mdlob, a tak, ještě na poslední chvíli dokončil kouzlo: „ Duo... Uterlibet... Venustas... Adamus...“

Ještě stihl nasadit na prsty prsteny, a pak ucítil jak tvrdě dopadl na podlahu, kde ho uvítala náruč temnoty.

×××××

Tom se probudil o tři dny později v nemocničním oddělení Bradavické školy čar a kouzel. Albus Brumbál seděl po jeho boku a dokončoval poslední přeměňovací kouzla.

> BOUND 2.KAPITOLA