Bound 2.kapitola - Rok šestnáctý

05.07.2014 22:09

Sice dnes a později ale přece jen. Přeji hezké čtení, zanechte nějaký komentář a komu by se nechtělo tak aspoň zanechte hlas v anketě. Omlouvám se na pravopisnou chybu, jestli teda najdete :D

 

×××××

 

1996
 
Harry James Potter seděl na pohovce u okna v Nebelvírské společenské místnosti. Byly čtyři hodiny ráno a právě dokončoval esej z lektvarů na které dělal asi už tak pět hodin.
 
Harry se rozhodl strávit předchozí noc s Cho Changovou na místo toho, aby si udělal nějaký ze svých domácích úkolů. A nyní jeho víčka byla svěšená a v jeho hlavě bušila tupá bolest, takže i chvílemi uvažoval jestli to stálo za to.
 
Usmál se, rozhodně to stálo za to.
 
Vycítil někoho za sebou a rychle se otočil. Hermiona Grangerová za ním stála, ruce v bok a nasupeně se na něj dívala. „Harry Pottere, měl bys vědět... dokončuješ domácí úkol z lektvarů?“
 
„Dokončil jsem domácí úkol z lektvarů,“ řekl Harry pyšně.
 
„To je dobře, měl by si jít do postele. Vypadáš naprosto vyčerpaně Harry.“
 
„Ne tak docela,“ povzdechl si Harry. „Stále mám ještě úkol do Přeměňování a Kouzelných formulí.“
 
„Harry,“ Herioma vypadala naštvaně. „Udělal sis včera večer vůbec nějaký ze svých úkolů?“
 
„Ehm... ne?“
 
„Posuň se tedy, pomůžu ti.“
 
Harry se usmál a udělal Hermioně místo na pohovce, aby měla prostor. O dvě hodiny později úkol z Přeměňování a Kouzelných formulí byl hotov a díky Hermioně i dobře.
 
„Co jsi vlastně včera večer dělal?“ Zeptala se Hermiona.
 
„Ehm... trávil jsem čas s příteli?“
 
„S kým?“
 
„S Cho,“ zašeptal Harry. Hermiona vstala a upravila si hábit tak, aby vypadala co nejvíc autoritativně.
 
„No, příště nenech, aby tvůj milostný život stál v cestě tvých povinostech. Příště tady třeba nemusím být, abych ti pomohla.“ Hermiona se usmála a Harry věděl, že mu i příště určitě pomůže. Miona zamířila zpět do své ložnice a nechala Harryho samotného ve společenské místnosti.
 
Slunce právě lámalo obzor a obloha se změnila do karmínové barvy, i když se část nebe stále leskla hvězdami. Neexistovalo snad nic hezčího než východ slunce. Bylo začátkem června a do letních prázdnin zbývalo jen pár týdnů a z toho Harry zrovna nebyl nadšený. Musel se vrátit k Dursleyovým a za měsíc a půl oslaví další narozeniny. Své šestnácté narozeniny. Sladkých, šťastných šestnáct. Harry se usmál.
 
×××××
 
Harry právě sypal trochu pelyňku do svého posledního lektvaru tohoto roku, když do učebny vstoupil Brumbál a na chvíli si odvolal profesora Snapea. Snape třídu nechal osamotě a oni pokračovali na svých lektvarech.
 
„Zajímalo by mě o co jde,“ zašeptal Ron Weasley Harrymu. „Brumbál si obvykle nevolá profesory z vyučování. Asi je to něco naléhavého.“
 
„Nepokoušej osud,“ řekl jednoduše Harry. Proč si Brumbál zavolal Snapea? Objevil se se snad náhle Voldemort? To by bylo to co teď vážně potřeboval. Jeho závěrečné zkoušky se blíží a on se rozhodne, že je pravý čas vidět svou nemesis.
 
„Nemyslíš, že se jedná o... Ty-víš-koho?“ Zaptal se Harry, jakoby četl Harryho myšlenky.
 
„Člověk nikdy neví,“ řekl Harry a zašklebil se, když se Snape vrátil zpátky do učebny.
 
„Pan Pottere,“ pronesl Snape. „Prosím, následujte mě, půjdeme do ředitelny.“
 
„Rozhodně se jedná o Ty-víš-koho,“ řekl Ron a soucitně se na něj usmál, zatímco Harry vstal ze svého místa. „Neboj se Harry. Dopadne to dobře.“
 
Harry položil ruku na Ronovo rameno a stiskl ve znamení jak si jeho podpory váží a vyšel z učebny následován Snapem.
 
×××××
 
Brumbál byl připraven začíst si číst v diplomové práci z Přeměňování, když zaslechl váhavé zaklepání na dveře. „Ach, Harry Potter,“ pomyslel si s trochou melancholie. „Je to už doba co si zavítal k mým dveřím.“
 
„Vstupte,“ řekl a snažil se, aby to znělo potěšeně. Harry pomalu otevřel dveře. „Můj drahý chlapče,“ pronesl Brumbál. „Pojď dál a posaď se. Musím se s tebou promluvit o velmi naléhavé záležitosti.“
 
Harry se posadil naproti Brumbálovi, zatímco profesor Snape se zastavil ve dveřích.
 
„Děkuji, že jsi Harryho doprovodil, Severusi,“ řekl Brumbál a Snape se rychle vytratil, protože nechtěl mít nic společného s touto situací.
 
„Harry, slyšel si někdy o kouzlu vázání?“ Zeptal se jemně Brumbál.
 
„Nikdy.“
 
„Kouzlo vázání spojuje dva lidi na celý život. Tito dva lidé se dokonale vzájemě doplňují v každém směru a formě. Myslím, že by se to dalo říci i tak, že to jsou spřízněné duše. Když oba dovrší šestnácti let jsou spolu slavnostně svázáni a tráví všechny své dny společně až do jejich smrti.“
 
„Takže jsem byl s někým svázán,“ konstatoval Harry. Byl dost chytrý na to, aby věděl, že byl zavolán kvůli nějakému životu zdrcujícímu důvodu. A tohle muselo být ono. „Mám jen tři otázky, které vám chci položit: S kým jsem byl svázán. Existuje nějaký způsob jak se z toho dostat. A když zemře, budu poté volný?“
 
Brumbál se na chlapce usmál. Harry rozhodně nechodil kolem horké kaše.
 
„Ano Harry. Byl jsi s někým svázán. Otázku s kým ti odpovím později. Nemám pocit, že by si byl schopen pravdu snést, zatím. Ale neboj se, řeknu ti to... až bude nutné.“
 
„Takže to není něco z čeho budu nadšen,“ zamumlal Harry a pak se náhle narovnal na židli. „Nebyl jsem svázán s Dracem Malfoyem, že ne?“
 
„Ne,“ zasmál se Brumbál chlapcovu náhlému neklidu. „Nebyl jsi svázán s Dracem Malfoyem. Nedělej si starosti. Jak jsem řekl předtím, byl jsi svázán s osobou se kterou jsi zcela sjednocen.“
 
„Díky bohu,“ povzdechl si Harry.
 
„V reakci na tvou druhou otázku, není žádný způsob jak kouzlo svázání zrušit. Neexistují žádné kouzlo či protijed. To je ta špatná stránka kouzla.“
 
Harry přikývl. Jak ideální, žádná cesta pryč.
 
„A co se týká tvé třetí otázky, nikdy nebudeš svobodný jako jednotlivec. Když zemře jeden, zemře i druhý. Tento pojem by mohl být i romantický, pokud by sis mohl vybrat s kým by si mohl být svázán.“
 
„Romantický?“ Řekl Harry s náhlým zájmem. „Kouzlo je i romantické? Jsem svázán s dívkou?“
 
„Vazba je velmi romantická věc,“ odpověděl vážně Brumbál. „Je to původce mudlovského obřadu manželství. Obsahuje dokonce i část dvoření a ano nakonec se mezi nimi vyvine i sexuální vztah.“
 
Harry se trochu zavrtěl. Nepotřeboval poslouchat takové věci a ještě zrovna od Brumbála.
 
„Ale nemusí to nutně znamenat, že jsi svázán s dívkou,“ dokončil Brumbál a Harry se na něj zadíval s šokem vepsaným ve tváři.
 
„Ale... já nejsem gay,“ zašeptal, až to Brumbál skoro neslyšel. „Jak bych mohl být romanticky svázán s mužem, když nejsem gay.“
 
„To ukáže čas,“ usmál se na něj profesor.
 
„A co můj současný vztah?“ Zeptal se Harry, náhle si vzpomněl na večer plný vášně, který prožil s Cho Changovou.
 
„Obávám se, že musí být ihned ukončen,“ povzdechl si Brumbál. „Když jsi svázán, nesmíš mít jiné vztahy.“ A proto musíš ukončit veškeré styky se slečnou Changovou.“
 
„Ale já... počkat, jak víte, že je to Cho?“ Zeptal se Harry podezíravě.
 
„Harry,“ usmál se Brumbál. „Nemusím být kouzelník aniž bych si nevšiml vašich pohledů ve Velké síni.“ Pak náhle zvážněl. „Mám jen strach, že budeš velmi zklamaný osobou se kterou si byl svázán.“
 
„Takže je to kluk,“ zalapal Harry po dechu. Sexuální vztah... s jiným klukem? Nedokázal si ani představit... Možná by pak spolu měli uzavřit dohodu. Pracovat spolu, žít spolu, ale nespát spolu?
 
„Nebudu ti o tom lhát, Harry. Je to chlapec. Mám jen obavy... přál bych si, abys byl starší. Pak by to bylo pro nás oba jednoduší.“
 
„Omlouvám se,“ zamumlal Harry.
 
„Za nic se neomlouvej,“ usmál se Brumbál, opět už veselý. „Tady, vezmi si Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak jako pozornost.“
 
Harry se pokusil o úsměv, ale povedl se mu tak akorát křečovitý úšklebek.
 
„Neboj se, můj milý chlapče,“ řekl Brumbál, když si vzal krabičku fazolek a strčil si ji do jedné z kapes.
 
×××××
 
Harry vstoupil do Velké síně a předtím, než mohl napočítat do tří už po jeho boku stáli Ron s Hermionou a dívali se na něj s obavou i nadšením. Člověk nikdy neví co se může stát, mohlo to být buď něco úžasného nebo hrozivého, ale ať to bylo cokoliv, vždy to stálo za to.
 
„Tak o co šlo?“ Zeptal se Ron.
 
„Nic,“ zalhal Harry. „Nic, co by mělo co dočinění s Voldemortem.“
 
„Tak to je dobře,“ usmála se Hermiona. „Takže je to něco o tobě?“
 
„Notak Harry,“ žadonil Ron. „Napětí nás zabíjí.“
 
„Je to osobní,“ řekl Harry. „A opravdu o tom teď nechci mluvit.“
 
 
BOUND 1.KAPITOLA < > BOUND 3.KAPITOLA

Anketa

Na kolik % se Vám kapitola líbila?

100% (33)
92%

50% (2)
6%

0% (1)
3%

Celkový počet hlasů: 36

Bound 2.kapitola - Komentáře

Datum: 07.07.2014

Vložil: Bobina

Titulek: ++++

Brumbál je na zabití, proč ho vlastně volal, když mu nic neřekl. Já bych mu nejraději dala jednu ránu pěstí sotva by mě oslovil Můj chlapče.

Datum: 07.07.2014

Vložil: Laira

Titulek: hp

Brumbál zaslouží uškrtit, zas ho do něčeho namočil. Chudák Harry. Ale rychle sem s dalším dílem.

Datum: 07.07.2014

Vložil: sam

Titulek: hp

Chudák Harry, raní ho, až se dozví, že je to Voldemort.

Datum: 06.07.2014

Vložil: Saskya

Titulek: :))))

no, HP/LV som už dlho nečítala, bolo načase :) dúfam, že na pokračovanie nás nenecháš dlho čakať :)
pekné :)

Datum: 05.07.2014

Vložil: SORA 77

Titulek: :D :D :D

Boží, sem s další kapitolou vypadá to fakt napínavě. Tak prosím, prosím, honem přidej další díl!

Přidat nový příspěvek