Langsyne I.kapitola

Zdravím,

sice to trvalo celý měsíc ale já jsem se rozhodla, že už dál čekat nebudu. přináším vám první kapitolu nové povídky a doufám, že se vám bude líbit. Přidávat bych měla každou sobotu nebo neděli.

Přeji příjemné čtení,

Reni

NENÍ BETOVÁNO!!!! (to poznáte)

*******

Dědictví

.

.

.

Člověk je stěží dost chytrý na to, aby poznal plný rozsah zla.

François, Duc de La Rochefoucauld

.

.

.

23.října 1995, 23:00

1 míle od pobřeží Azkabanu

Bylo snadné rozpoznat ostrov z pozice na přídi lodi, když se při sestupu z vlny na vlnu tyčilo masivní vězení. Štíhlý srpek měsíce visel na obloze a jeho posádka, i když rodina by bylo přesnější, čekala tiše v očekávání. Dnešní noc byla noc, kterou plánovali za poslední rok. Vše pro tuto chvíli, a doufejmě že ve vítěznou. Měli by převzít Azkaban, osvobodit ho od kouzelníků, kteří nikdy nepochopily co se koná v jejich držení. Jejich vůdce se otočil čelem k nim, zlaté zářící oči, osvětlené i ze stínu kápě se na každého podívaly.

„Do hodiny připlujeme a zmocníme se ostrova. Vezmeme si zpět co nám patří a žádný kouzelník nám nebude stát v cestě. Držte se svých skupin a neodchylejte se od mise parametrů. Uzavřená skupina, klade na bezpečnost vězňů. Nenechte jakýkoli volný únik. Budete mít také na starosti případné Bystrozory, které můžete zavřít do cel. Pamatujte si, co nejméně úmrtí jak jen to bude možné.“

Oči jeho posluchačů se postupně začaly zbarvovat v různých odstínech karmínované, jantaru a černochy. Dal jim rozeklaný úsměv. Ano, město pod Azkabanem bude opět ve správných rukou, rukou jeho klanu.

„Můj pane, klan Sang poslal zprávu. Chce se k nám připojit na přijímání ostrova.“

„Velmi dobře, dejte jim vědět, že mohou mít místo mezi námi, pokud si to přejí.“ Posel přikývl a v okamžiku zmizel, aby jim vzkázal zprávu Jeho úsměv sklouzl do samolibého úšklebu. Kouzelníci si byly tak jistí, že při troše snažení, přeruší odeslané zprávy.

.

.

7.července 1995, 3:46

Zobí ulice 4

Harry se díval na dopis, který pávě odbržel s velkým zmatkem. Promnul si oči, a pak zamžoural na stránku znovu. No, tak slova se nezměnila, takže musí opravdu vidět to, co vidí. Jeho pohled sklouznul dolů k podpisu. Rozhodně Sirius. Pokud to byl vtip, že se chystá poslat sebe zpět do Azkabanu, tak to opravdu nebylo od něho vtipné. Když poprvé četl dopis, byl jen zmatený. Bylo to krátké a nesrozumitelné s několika slovy, které by jste obvykle nepoužily. Takže mu chvíli trvalo, než přišel na konkrétní účel. Když konečně dal všechny stopy dohromady a řekl Pobertovo heslo a písmena v obsahu se úplně změnila.

Poslouchej štěně, bude to pro tebe těžké pochopit, ale musíš to zkusit. Není jiná volba. Měl jsem ti to říct dřív, ale nebyl čas nebo vhodný způsob, jak ti to vysvětlit. A když jsme se poprvé viděli, nebyl jsem v dobrém stavu. Lily, tvoje máma, no... ona opravdu nebyla mudlorozená jak si každý myslel. Měla magii, ale nebyla čarodějka. Jenom James a já jsme věděli, že byla upír, i když jsem nikdy nezjistil jak k tomu došlo, nebo jak tě mohla mít. Alespoň jsme si myslely že jsme jediní. Někdo jako Brumbál to zjistil a on začíná... opatřovat místo v případě, že jsi ''upadnul do temné povahy''. Nemusíš mi věřit, ale je třeba odejít. Odejít daleko a rychle.

Nebudu ti více schopný pomoci. Starý muž mě pozorně sleduje a bylo to velké štěstí, když jsem ti tento dopis poslal i s přílohou. Právě teď jsem zavřený na ústředí Fénixova řádu, takže mě nechoď hledat. Ve skutečnosti, zapomenu na fakt, že jsem kdy napsal a poslal tento dopis, Přeji si abych tě mohl chránit, ale nemůžu udělat pro tebe nic víc, než jen toto. Prsten, který přišel v obálce je Disruptor. Bude anulovat všechny kouzla, která na tebe byly umístěny a oslabovat je. Na druhé straně je port-klíč, podařilo se mi i sehnat hůlky, které byly ukryté v domě. Budeš muset opustit svůj dům a používat jiný. Port-klíč tě přenese do mé chaty ve Francii. Budeš moci jako jediný vstoupit, takže ji můžeš používat dlouho jak se ti bude hodit. Dokonce tam budou i nějaké věci, které ti pomohou začít.

Omlouvám se, že jsem ti to musel sdělit prostřednictvím dopisu. Přál jsem si, abych mohl jít s tebou a bdít nad tebou. Merlin ví, že tě vždy chci vidět, ale přeji si, aby ses držel dál od těchto problémů a žil vlastní život. Stále jsi mladý a neměl by si být zapleten do tohoto temného podnikání, o nic víc než jsi teď. Pokud se někdy vrátíš, musíš být opatrný. Nepodceňuj Brumbála jen proto, že vypadá jako starý muž a ne... nevěř lidem pracující pro něj.

S láskou,

Tichošlápek

Dopis byl najednou v plamenech, které zářily jemnou modrou barvou. Popel klesl na podlahu. Podíval se na prsten a na malé kovové desky, které slouží jako port-klíč. Nebylo to tak, že by Siriusovi nevěřil. To ne, ale to co myslel tím, když řekl že Brumbál přijímá preventivní opatření? A jak jeho matka mohla být upír a nikdo o tom nevědět? Copak mají averzi ke slunečnímů záření? Posadil se na své posteli, díval se dolů na své ponožky. Teď na těchto otázkách nezáleží. Vše na čem záleží bylo, že i kdyby informace byly částečně pravdivé, pak by byl v nebezpečí, a on se nemohl vyhnout úderů z obou stran. Nikdy by to nepřežil.

Pomalu a odhodlaně vyklouzl z postele, poklekl na zem a nadzvednul uvolněné prkno v podlaze. Jeho nejcennější majetek, a také jediné co si bude brát. Hůlka, plášť a album. Když je měl všechny sbalené, tak s port-klíčem v ruce přešel ke dveřím. Harry položil ruku na zadní stranu dveří, kde byla řada zámků. Už to udělal několikrát když potřeboval a teď byl přesvědčen, že mu magie opět pomůže. Sáhl do víru energie a zatlačil. Alohomora. Zámky se s klapnutím otevřely. Otočil klikou a vstoupil do stínu haly. Šel pomalu po schodech dolů, přes kuchyň, až ven zadními dveřmi.

Noc byla tmavá, sousedství byla zahalena a domy vytvářely zvláštní siluety. Opatrně kolem nich prošel. Krevní ochrana byla pouze kolem pozemku domu. Ale nehodlal nic riskovat. Jakmile bezpečně prošel, použil port-klíč. Cítil jako ho kouzlo trhá na kusy. Čekal chvíli, dokud si nebyl jistý, jestli klíč dokončil svou práci a zašeptal heslo ještě jednou. Přistál na travnatém pahorku.
.
.

7.července 1995, 4:56

Bradavická škola čar a kouzel

Alarmy se rozezněly a prolomily ticho brzkého rána. Lesklé madé ozdoby, které zdobily různé police i stůl náhle praskly. Pak vše utichlo, jako by se nic z toho nestalo. Alarmy probudily ředitele a ten spěchal dolů ze svého pokoje do kanceláře, v hrudi cítil nádech paniky. Ty alarmy byly nastaveny tak, aby kontrolovaly Harryho dům a pokud se rozezněly, znamenalo to, že ho opustil nebo ho unesli.Vtrhl do své kanceláře, dveře bouchly o stěnu až tím překvapil spícího fénixe. Netrvalo dlouho, aby zjistil, že všechny objekty v souvislosti s Harrym nějakým způsobem přestaly fungovat. Otupěle se posadil do svého křesla.

Jakákoli šance najít Harryho právě vyprchala. Bez vazby, kterou vytvořil, to bylo téměř nemožné. Budou to muset udělat po mudlovsku, ale neměly k dispozici všechny jejich technologie a vymoženosti. Jistě to musela být náhoda, náhodná magie, která mu umožnila přerušit všechny vazby. Věděl přesně, kdo mu v tom pomohl. Jen jeden člověk by ho dokázal vzepřít, Sirius Black. Ano určitě to byl Sirius. Měl by si dnes udělat čas na malou návštěvu. Možná by mohl Severus objetoval jednu lahvičku Veritaséra. Pochyboval, že by profesor lektvarů nějak protestoval.

Vydal se cestou do sklepení, vůbec ho nepřekvapilo, že našel muže stát u stolu, kde nahlížel do 2 kotlíků lektvarů, které zrovna vařil a tiše zasyčel. Severus byl vždy takový v počátcích léta. Zaměstnán studenty. A jeho povinnosti jako učitel po většinu část roku, mu nedávaly čas v experimentech. Severus se na něj podívá, když vstoupí. Jeho oči jsou tmavší než obvykle z nedostatku spánku za poslední 2 dny.

„Je něco co potřebuješ, Albusi?“

„Ano, jednu lahvičku Veritaséra, jestli by to bylo možné“, řekl a usmál se tím svým typickým úsměvem. Severus se zastavil, narovnal se do své plné výšky a pohlédl na muže. Měl by se zeptat na nějakou otázku, pokud si byl jistý, že by dostal upřímnou a jasnou odpověď, ale nebyl hlupák. Znal Brumbála moc dobře.

„Moment“, odvrátil se a šel do svého soukromého skladu zásob, přerovnával lahve a lahvičky, aby našel tu, která byla ukryta za kusem dřeva, který podpíral vyšší police. Lehce zaváhal, když vytáhnul lahvičku čiré tekutiny. Co zas má ředitel zalubem?

„Tady“, podal mu ji.

Brumbál mu dal další z těch úsměvů a zářivě na něj mrkl. Potlačil zachvění. Komu, kdy bylo Veritasérum podáno, no nebyl to zrovna potom pozitivní výsledek. Málem mu bylo líto oběti. Téměř, ale ne zcela. Obrátil se zpět ke svým lektvarům, zatímco ředitel odcházel pryč.

*******

Bylo pozdní dopoledne, skoro poledne než se Sirius rozhodl, že je čas začít další den. Dnes byl sám, Lupin zůstal v jeho domě , protože ho včerejší boj poněkud unavil.

Remus velkoryse souhlasil s Brumbálovými myšlenkami na potlačení upíra v Harrym. Sirius měl několik vybraných slov na vlkodlaka, že to vůbec zvažuje, ale ten muž byl sám ve skutečnosti temné stvoření. A on dostal šanci, zda bude chtít požívat lektvar, který Snape vaří. To že chtěl vzít tuto možnost Harrymu bolelo Siriuse víc, než byl ochoten přiznat. Vešel do kuchyně a zíval, natáhl ruce nad hlavu a prohnud záda, dokud nezaznělo několik křupnutí. Neměl ani čas zaregistroval ruce, které ho ze zadu uděřily.

Brumbál stál nad bezvědomém těle, které leželo na podlaze předním. Azkaban si skutečně vybral svou daň na tomto muži, jinak by bych schopný zjistit, že v kuchyni není sám. Sirius byl známý pro jeho talent odhalovat nepřátele, když byl ještě Bystrozor. Bez váhání vznesl jeho tělo do křesla a k němu ho pevně přivázal. Jedním pohybem hůlky ho probudil. Naklonil lahvičku do jeho úst a čekal, až sérum začne působit. Když jeho pohled zeskelnatěl, začal výslech.

„Jaké je tvé jméno?“

„Sirius Orion Black“

„Jak dlouho si byl vědom o upířím stavu Harryho Pottera?“

„Od jeho narození“

„Už jsi s ním někdy o tom mluvil?“

„Ne“

„Už jsi mu někdy pokoušel tyto informace podat i jiným způsobem?“

„Ne“

„Plánoval jsi to někdy Harrymu říct?“

„Ano“

„Měl jsi něco společného se zmizením Harryho Pottera?“

„Ne“

„Víš o někom, kdo by to udělal?“

„Ne“

Ředitel našpulil rty a zakroutil hlavou. Zřejmě Black nevěděl nic o zmizení Harryho nebo věděl o někom, kdo by věděl. Jistě by to chlapec nemohl udělat sám, na vlastní pěst. Tedy pokud Smrtijedi nebo Voldemort měli co dočinění se zmizením Harryho. Oh, určitě neměl na mysly tuto možnost. Chlapec by neměl být schopen utéct, tak efektivně, že by ho nebyly schopni sledovat s tolika kouzly. Ach, možná si ho vzal klan, kam patřila Lily.

„Víš odkud přišel Lilyin upíří klan?“

„Ne“

„Mohl by nějaký upír vzít Harryho z jeho domova?“

„Ne“

„Proč ne?“

„Má nějakým způsobem dokázat, že k nim patří“

Brumbál přikývl a přistoupil až k němu. Siriusovy oči se rozjasnily a dívaly se na starého muže se zmatkem.

„Albus?. Co...“

„Promiň chlapče“, řekl ponuře a použil Oblivate předtím, než ho konečně uvolnil a zamířil zpět do své kanceláře. Vyšel z krbu do ticha své kanceláře. Fawkes chyběl na svém bidýlku. Sedl si do křesla a složil ruce na stůl „Jak podivné...“
.
.

7.července 1995, 4:56

Voldemortovo sídlo

Voldemort prudce otevřel oči a zvedl se do vzpřímené polohy. Tmavé hedvábné potahy byly hozené na podlaze a ostatní polštáře, které byly natlačeny na čele postele byly nyní rozházeny po celé matraci. Něco se změnilo. Mohl to cítit ve vzduch, ve víru magie. Některé věci se právě změnily, věci které by mohly ovlivnit výsledek války. Bylo to trochu brzy s ohledem na čas, kdy šel do postele, ale aniž by přesně věděl co se stalo, nedokázal se vrátit se spánku.

Vklouzl do hábitu a s pokrčením ramen zamířil do své pracovny. Bylo potřeba další studie. Možná by měl večer svolat schůzy a sesbírat informace od jeho zvědů. Zatočil něčině hůlkou mezi prsty, když kráčel chodbou. Napadlo ho jestli posun v magii bude pracovat v jeho prospěch. S většinou kouzelnického světa, která popírá jeho návrat měl čas nashromáždit své zdroje bez jakéhokoli problému. Nevýhodou bylo, že se musel i nadále skrývat dokud jeho síly opět nebudou zpátky.

Sedl si do přepychového křesla ve své pracovně, nohu si dal přes nohu a pokračoval v klepání hůlkou proti rtům. Tolik věcí k rozjímání... Posvítil si na stříbrně se lesknoucí náramek, který má kolem zápěstí. Ušklíbl se na něj. Myslel by si, že se podmanil takové sentimetalitě a přesto tady seděl s něčím z dob jeho mládí. Povzdechl si a stáhl rukáv svého hábitu dolů. Ten, kdo mu to dal byl už dávno mrtvý a pryč a všechno co zbylo, byly náramek a vzpomínky k němu připojené. „Hloupé“, promluvil tiše do prázdné místnosti.
.
.

7.července 1995, 4:56

Tichošlápkova chata – Francie

Ležel po přistání na zemi, tvář téměř utopenou v prachu. Vyplivnul několik stébel trávy a postavil se. Vzhlédl k domu a zamrkal, dvakrát. Pak si promluv oči. Zřejmě má Sirius velice zkreslený smysl, protože tohle bylo o hodně větší, než ta chata na fotce, přiložená spolu s dopisem. Tři patra byla dobře viditelná, velká okna se závěsy dávaly tomu místu tvář domova. Byly tam i 3 sochy, které stály u vydlážděné cesty a vedly až k hlavním dveřím. Jelen, vlk a smrtonoš společně stály na kamenném podstavci. Malý úsměv mu přelétl přes rty. Vydal se kolem nich až do domu. Na malém stolku v hale, byl přiložen pergamen a vedle něho byla položena malá kniha s tmavým, lesklým povrchem.

Jsem rád, že jsi to nakonec udělal. Vítej. Nikdo kromě nás dvou neví, kde se tato chata nachází. Ani Náměsíčník to neví, ani dokonce to, že tuto chatu vlastním. K dispozici nemáž žádné domácí skřítky, takže si budeš muset vařit a uklízet sám. Nejbližší vesnice je asi 10 minut pěšky. V kůlně je motorka, to si klidně můžeš vypůjčit a zajet si tam pro jídlo nebo něco jiného.

Přejděmě teď k důležitějším věcím. Knihovna je plně vybavena a... nemůžu uvěřit, že to píšu, ale budeš potřebovat veškerou pomoc, kterou můžeš dostat, takže se nestyď používat i knihy o černé magii. Tam by něco o upírech mělo být. Můžeš zde používat i magii. Les může po většinu nocí být nebezpečný, takže hlavně buď opatrný. Ve 2 patře se nachází i lektvarová laboratoř – hlavně nevyhoď sebe i dům do povětří. Pár košťat je v kůlně spolu s motorkou.

Toto místo je připojeno k letaxové síti, ale pouze pod heslem 'Grim'. Věk, kdy ve Francii budeš plnoletý je 15. Takže si budeš muset chvíli počkat. Zatímco jsi tady, zkus získat další hůlku. Kdyby si se chtěl do vesnice přesunout krbem, tak adresa je 'Black Lotus Cafe'. Jsou tam obchody se zvířaty, knihkupectví, ruční detektory, banka, obchod s oblečením – jak kouzelnicého tak i mudlovského, tetovací salon, sklad magických předmětů, něco jako zastavárna a klenotnictví, kde prodávají i magické artefakty. Než vyrazíš ven, ujisti se, že más skrytou identitu. V bance jsem nechal zařídit trezor pod názvem Blackwood Corvus. Peníze tam chodí měsíčně. Nezkoušej to utratit na jednom místě, bylo by to podezřelé.

Hodně štěstí,

Sirius

Dům byl plně vybaven, měl dost jídla ja 14 dní možná i nadýl, záleží jaký bude mít hlad. Vytávnul knihu a klíč, prošel kolem stolu a zamířil do pokoje v prvním patře, který se rozhodl obývat. Všechen nábytek vypadá nově a čistě, žádné fotky a mnoho pokojů vypadá jako právě natřené novou barvou. Bylo to překvapující.

V prvním patře byla i knihovna o které Sirius psal. Police lemovaly 3 nebo 4 stěny, v rohu byly dveře a jedno velké okno. Karmínované závěsy byly staženy. Podíval se z okna na les, který ležel za chatou. Další místnost v knihovně byla koupelna se sprchovým koutem, umyvadlem a toaletou. Zdálo se, že tato místnost byla nejmenší v celém domě. Ve vyšších pater byla sposta pokojů prázdná. Jen koberce a 4 volné stěny. Svým způsobem to bylo depresivní. Toto bylo místo, kde hodlal v následujících dnech žít.

21.července

Byl tady už 2 týdny a zatím nemůže říct, jestli svého odchodu lituje. Mezinárodní plátek Dragon, který vyšel minulý pátek řeši jeho zmizení. Brumbál a jeho spojenci dělaly krátké rozhovory a žádají ho, aby se vrátil domů nebo jim dal, že je v pořádku. Pochopitelně jim neopověděl. Už ho docela trápilo, že potřetí za sebou vyšel článek, kde se o něm psalo. Nemyslel si, že je Brumbál zlý člověk, ale to neznamená že tuto medotu ''noviny hlaste'' schvaluje.

Brumbál mu tím svým plánovaním jen znemožňuje přijmout upírské dědictví.

31.července

Konečně dostal licenici, konečně se může přemisťovat. Byl hodně štastný, když dostal instruktora, který zacházel do podrobností a vše mu ochotně vysvětloval. Ono to ve skutečnosti není těžké si představit kam se chcete přemístit, jen jde o to, abychom na to místo dorazily v celku. Instruktor mu hodně říkal, kdy se nemá nebo za jakých podmínek přemysťovat a někdy z toho zůstal rozum stát. Nikdy bych se neměl přemisťovat když jsem opilý nebo těžce zranený. Nakonec to všechno zvládnul, a to stálo za tu námahu.

4.srpna

Někdy byl blízko jeho nového domova. Na místě, které bylo chráněno. Chodil kolem hranic, ale nebyl schopen se přes ně dostat. Teď byl mnohem opatrnější, nastavoval kouzla pokaždé, kdy někam odešel. Mohl to být jeden z Voldemortových zvědů a nebo jeden z Brumbálových mužů. Nechtěl se vrátit zpátky do jeho starého života. Byl spokojen tady. Učil se z knih, ve vesnici Black Lotus Cafe potkával příjemné lidi. Tento život byl snadný a práce v knihkupectví na částečný úvazek byla uspokojivá. Žádní nepřátele okolo.

17.srpna

Jeho návštěvník se zastavil snovu, tentokrát nechal zapíchnutý na stromě list pergamenu.Na pergamenu bylo 13 symbolů. Byly zakresleny do kruho kolem symbolu Ankh. Měly syté barvy s tvrdou černou. 4 z nich měly jiný tvar, byly rozeznatelné dobře, ale jako by už inkoust vybledl. Pouta krve, rodinné vazby. Také ho napadlo, že to mohlo znamenat sjednocení 4 různých druhů do 1 celku. Na druhou stranu, Ankh mohl mít nějaký význam ve zbývajících 13 symbolech. Nyní jaké klany nebo kulty byly k tomu úzce svázany?

21.srpna

Upíři. Tyto symboly značily 13 upířích komunit. Byly chovány na vysoké úrovni, alespoň před 100 lety byly. 6 z těchto klanů bylo zcela vyhubeno. Všechna jejich jména a jejich pravomoce byly ztraceny v úpadku, který časem nastal. Další 4, Umbra(Stín), Sol(Slunce), Ignis(Oheň) a Fuga(Let) byly zase klany padlých. Moc těchto klanů byla známa pro: Umbra – stínová cesta, Sol – schopnost rozkvětu ve dne, Ignis – odolnost a kontrola ohně a Fuga – schopnost létat.

Se všemi znalostmi, bylo jasné, kdo je jeho návštěvník. S určitostí to musel být upír. Byl z toho v rozpacích. Proč by ho hledal upír? Přece nebyl žádný důvod. Bude potřebovat, aby znovu jeho návštěvník přišel a to hodně brzy. Potřeboval odpovědi.

26.srpna

Harry prudce otevřel oči, když pocítil jak ochany zaznamenaly pohyb někoho dalšího. Upír se jich musel dotknout. Buď ho chtěl testovat a nebo chtěl získat Harryho pozornost. Z postele vstal tak rychle jak jen to šlo. Věděl, že by neměl běžet ven, ale chtěl se k upírovy dostat dřív, než znovu zmizí.

Vyběhl zadními dveřmi ven, silné ruce se obtočily kolem jeho krku a předtím než upadnul do bezvědomí ho napadlo, že pravděpodobně upír nezůstane na jedné straně pozemku. Útočník, muž s bílými vlasy a zaltými oči se podíval dolů do své náruče na bezvědomého chlapce. Upírova tvář byla hranatá, ostrá a v jeho čelisti se leskly dva ostré špičáky. Bledá ruka počísla chlapcovy vlasy. Mohl cítit magii, těsně pod jeho kůží a jeho proudící krev. Opravdový dědic, jednoho z trůnu. Tak velký potenciál. Jemně se dotknul teplé tváře.

„Jaká škoda, že jsi to ty. Je to tak zvláštní, že tvoje krev – tvůj život mě zavolal až sem. Nebo jsi to byl ty sám, kdo mě volal.“ Stál, a pak vyrazil s nadpřirozenou rychlostí do temného lesa. Jeho pohyb vypadal jako jedna velká rozostřená šmouha.

Když se Harry probudil, hlava ho bolela tak, že vytřelovala až do zubů. Krk měl bolavý a kdyby se ho dotknul, tak i pohmožděný. Ležel na postely, která určitě nebyla jeho. Pomalu se posadil a rozhlédl se okolo. S určitostí mohl říct, že toto není jeho dům, takže ho musel unést konstatoval.

„Doufal jsem, že se probudíš“, ten hlas byl tak tichý, že si myslel, že si ho musel představovat.

„Kdo jste?“

„Mám spoustu jmen, dítě. Ale pro tuto chvíli mě třeba můžeš oslovovat Kain.“

„Takže... ehm... Kaine, co máte v plánu se mnou dělat?“

„Mám v plánu tě dnes v noci zabít.“

„Proč?“

„Myslím, že na to přijdeš.“

„Jsi upír.“

„To opravdu jsem.“

„Takže jsem něco jako tvoje... večeře?“

„To nepopírám.“

„Myslel jsem, že by upíři neměly... jíst jiné upíry“. Kain se malinko zasmál a posadil se do jednoho z křesel v místnosti. Nestávalo se často, že by hovořil se svým ''jídlem'', ale o to, to bylo zajímavější.

„Ty nejsi upír, ani částečný. Sice v sobě máš krev, ale tvá síla ''spí'' a tak to také zůstane.“

„Bude to bolet?“ , bylo divné, že se s tím smířil tak snadno. Po Dursleyovích a Voldemortovi si myslel, že se nevzdá tak snadno. Možná byl už z toho všeho unavený. Kain se nad otázkou zdál být zamyšlený.

„A chceš to? Aby tě to bolelo?“

„Nijak zvlášť“

„Znáš nějaký způsob jak to upír může pro obět udělat příjemné?“

„Ne“, zavrtěl hlavou.

„Ach, pak tedy budeme muset zjistit, které metodě by jsi dal přednost.“ Bylo zvláštní, že tomu chlapci nabídl způsob provedení. Nikdy předtím to pro nikoho neudělal, protže byl velmi sobecký tvor.

„Mohu tě zhypnotizovat, oddělit bolest a ponechat ve tvé mysly lásku.“ Pohladil Harryho po tváři. „Nebo tě můžu znovu srazit k zemi a už se nikdy neprobudíš. Nebo také můžu vytvořit iluzi, kterou by si chtěl. Rodinu, přátele, jiný život, milence. Nikdy by si nepoznal rozdíl“ Probíral se rukou ve vlasech, a pak se náhle rozkročil nad chlapcovy boky.

„Nebo bych si mohl vzít vášeň, potěšení by se spojilo s bolestí a nakonec by si to ani od sebe neodlišil.“

Kain mohl cítit jak mu splašeně bilo srdce a malou trochu touhy. Každý přitažlivý muž si myslel, že mu jeho bílé vlasy ubírají na vzhledu. Zavrtěl hlavou, aby zahnal takové myšlenky a naklonil se k madíkovy hodně blízko. Rty se zkroutily do nějakého úsměvu a ukázaly lesklé špičáky.

„Bude to tak, jak chceš. Budeš opklopen extází, potěšení z těla bude tak silné, že nebudeš vedět, jak se tvůj život vzdaluje. Samoržejmě pocítíš moje tesáky jak se ti zaboří do hrdla, ale i tak nebudeš muset nic dělat, jen ležet.“

Harry otevřel ústa, ale pak je rychle zavřel. Pokud zemře, tak by bylo lepší, aby nezemřel jako panic. Jistě, ten chlap vypadal v dobé kondici a chtěl ho zabít jen kvůli potravě a ani ve skutečnosti nevěděl jestli se mu líbí kluci, ale když na to přišlo, stěžovat si nebude. Zavřel oči a v myšlenkách se rozhodoval, byla to jeho volba. Nikdy mu už neřekne, jestli to byl dobrý nápad. Nikdy mu nepomůže a nezachrání na poslední chvíly. Vzhlédl, jasně zelené oči pohlédly do zlatých.

„Ano“, zasyčel a díval se směrem ke stropu. Kain se na něj usmál.

Ostré drápy na bledých rukouroztrhli košili na těle pod ním. Nevšímal si ruměnce, který se objevil na milencově tváři, místo toho se rozhodl prozkoumat tělo pod sebou. Jak je to dlouho, kdy měl posledního milence? Desetiletí? Možná dvě? Nemohl si vzpomenout. Přejel rokou po Harryho hrudi až na břicho, kde se zachvělo několik svalů. Všechno dělal jemně, chtěl aby se to tentokrát líbilo oběma. Sledoval jeho žebra a křivky kyčlí. Kainův zvířecí úsměv byl zpátky, jeho ruka si našla cestu k boku a potom rozepnul knoflík na džínech.

Ty zelené oči byly najednou otevřené, zíraly na něj s mírným strachem. Naklonil se dopředu, a zachytil ty jemné rty v polibku. Ruce zapletl do jeho vlasů. Sklouzl níž, chtěl zmírnit zátěž na pažích, když se tiskl k Harrymu útlému krku. Ostré štípnutí ho donutilo zalapat po dechu. Chlapec chutnal velice dobře. V rychlé snaže, Kain stáhl džíny a umístil Harryho ruce nad hlavou.

Nikdy předtím nepocítil podobný pocit. Užíval si jemné laskání. Měl pocit, že byl něco zvláštního. Bylo to jako spalující oheň, který se rozhořel kolem jeho těla, kdykoliv se ty ruce nebo rty dotkly jeho kůže. Tělo se svíjelo a vydával nesrozumitelné zvuky z úst. A Merline, ty zuby! Kously ho, dost na to, aby cítil stopy po krvi. Nemohl si pomoci, ale nemohl přestat se nabízet těm ústům.

Kůže na kůži. Vůbec si nevšiml, kdy Kain ztratil oblečení. Jedna z jeho rukou zkouzla mezi jejich těla a uchopila jeho já a ani se nepokusil zastavovat zvuky, které z něj vycházely. Druhá ruka byla níž, aby jej připravila na vpád, který za chvíli přijde. Asi byl masochista, ale ta bolest byla stejně lákavá.

Zasyčel a svíjel se v souladu s vyšším tělem – prosil, prosil o víc. Když provedl kouzlo Eteber, zahalila to hustá tma, A pak konečně, konečně! Byl naplněn, centimert po centimetru, až byl Kain na doraz. Harry se zavrtěl a upír se začal pohybovat. Pružné, silné paže ho držely ve stále se svyšujícím se tempu. Cítil záchvěv energie, magie. Na okamžik ztratil veškerý fyzický podmět – vůni sexu, kluzká kůže pohybující se proti němu, zvuk jejich narážejících se těl, chuť krve v ústech. Je to jako kdyby magie proti něčemu bojovala, pomyslel si.

Vrátil se do přítomného okamžiku. Upír na okamžik zakolísal, rty odtáhl, zuby se zvětšily. Ale Harry byl rychlejší. Přejel přes vlastní zuby (kdy se tam dostaly?) Zakousl se do bledého krku bez výčitek svědomí. Lil si do krku život. Cítil bolest jak se mu do zad zaryly drápy, jak se upír snažil vytrhnout. Uzavřel nohy i paže kolem Kainova těla. Nebyl žádný způsob jak by se upír dostal z pasti. Kain zemře, věděli to oba. Když se Harry odtáhl, ústa měl od krve. Kainova kůže byl jak z leštěného mramoru ve slabém světle. Zasmál se a tlačil ho z dosahu, a zhroutil se na druhou stranu postele.

„Možná...“, rozechvěle se nadechl. „Možná se na tebe osud usmívá. Opět.“, zasmál se. Pronikavý zvůk, ze kterého sebou málem škubnul. „Hodně štěstí na tvé nové cestě, mladý Ancient.“ Kainovo tělo se otřáslo v poslední nádech a už se nepohnul.

„Cesta?“, bylo to jediné co mohl říct, než měl před očima černo a cítil jak upadá do bezvědomí.

> LANGSYNE II.KAPITOLA