Langsyne IV. kapitola

Vznik nesmrtelnosti
.
.
.

I Ďábel může citovat Bibli pro svůj účel.

~ Antonio, Kupec Benátský (William Shakespeare)
.
.
.

Září

Byl čas se vrátit do školy a Jasper, i když nevěděl proč přesně, byl horlivý vidět Toma. V průběhu letních měsíců spolu udržovali korespondenci, ale někdy se zdálo, že temný čaroděj se začíná vzdalovat a to zejména na konci července. Také se mu podařilo najít práci ve zverimexu, aby mohl zaplatit účet za jeho letní ubytování a ve finále skončil na pokoji s hadem, který je dobře obeznámený se všemi jeho starostmi. Had, Sithis, utekl ze svého terária a rozhodl se ho sledoval po celém obchodě. Zjistil si o tom hadovi nějaké zajímavé informace. Kůži má celou černou a na nějakých místech je skvrnitý, během dne je vzhůru, narodil se na Kostarice a poté byl dovezen do Velké Británie a jeho oblíbené jídlo jsou žáby. Prvně si myslel, že je tak trochu narcistický, ale ve skutečnosti Sithis byl jiný než ostatní jeho druhu. Jak albín se všemy krásnými odstíny černé a zelené.

Jasper vstoupil do Velké síně, která se už hemžila ostatními studenty. Ve vlaku Toma neviděl, ale cítil ho. Jeho aura o sobě dávala vědět a Jasper i bez toho aby to viděl mohl říci, že na jeho duši jsou trhliny což vypovídá o tom, že Tom někoho zabil. A pravděpodobně více než jednou. Dokonce mohl cítit jak byl z toho Tom štastný.

Vklouzl na židli mezi studenty šestého ročníku zmijozelu a čekal na zařazování. Sithise si posunul kolem ramen, hlavu si stočil u krku těsně pod okrajem hábitu. Had tiše zasyčel, pro ostatní lidi by to bylo jen nesmyslné zasyčení, ale Jasper v tom zvuku poznal zájem. Pochyboval, že had někdy viděl tolik lidí na jednom místě jako právě teď. Had se posunul znovu, když si všimnul Toma. Sithis nadšeně zasyčel. I on dokázal cítit temnotu, která vířila okolo Toma a stejně jako Jasper si ten pocit užíval.

Tom seděl naproti němu, bylo to jedno z mála neobsazených míst u stolu. Jeho oči měly nádech červené barvy, než rychle vybledly do původní hnědé. Jasperovi krátkým pokývnutím hlavy dal najevo svůj pozdrav a poté se otočil na blížící se prváky. Jasper se usmál, ale jen dostatečně aby moc nešli vidět jeho bílé tesáky. Upír byl jen z poloviny připraven na vliv jeho....partnera, možná...? na druhé straně stolu. Vzhlédl k hlavnímu stolu aby si všiml jak se intenzivně Brumbál dívá na Toma. Jasper musel tomu muži dát nějakou část k dobru. Nebylo možné, aby Toma obvinil z loňského incidentu, když nemá důkazy. Ale Brumbál nemá rád Zmijozely samo o sobě a kdo by byl lepší volnou než jejich princ? Jasper udělal něco co určitě neměl. Upoutal Brumbálovu pozornost jejich směrem a dal mu na ně snadný pohled. Je můj, a když se k němu přiblížíš zabiju tě. Profesor odvrátil pohled jako první a Jasper se znovu usmál. Třídění prváků postupovalo rychle, pak nastalo oznámení o zakázaném lese v podstatě jako každý rok.

„Tome.“ Oslovená ososba se na něj podívala. „Věřím, že tvé léto bylo produktivní.“ Jasper už v rozhovoru nebyl tak opatrný jako předtím a hodil na Toma vědoucí pohled. Kouzelník se na něj usmál.

„Přesně tak.“ Tom se už přestal divit tomu jak Jasper věděl co dělal.

„Mohu se zeptat, co jsi dělal?“

„Byl jsem navštívit několik příbuzných.“

„Ach, takže příjemně stráveny čas, že?“

„Přirozeně. Nemohl jsem je odmítnout.“ Tom zabil svou vlastní rodinu a Jasperovi to vadilo ještě méně, než by mělo.

„Jsem za tebe šťastný.“

„Podařilo se ti dokončit projekt na kterém jsme spolu pracovali?“ Jasper přikývl.

„Jediné co zbývá je ukotvení a mělo by to být připravené k použití. Nicméně existují pouze tři cílené objekty.“ Tom přikývl, že rozumí.

„Tři jsou více než dostačující. Zjistil jsem kde se nachází ta kuchařka, kterou jsi mi před časem doporučil.“

„Opravdu? Nemyslel jsem si, že by si byl schopen to najít.“

„Taky mám seznam titulů s pěti různými jmény. Budu schopen se alespoň k jedné dostat na konci roku a pokud ne tak na začátku příštího roku.“

„Udivuje mě, že jsi to našel tak brzo. Upřímě řečeno jsem si myslel že se k nim dostaneš až tak za několik let a ne za několik měsíců.“

„To by ses divil jak rychle dostanu to co chci.“ Jasper ho obdažil dalším ze svých vševidoucích úsměvů.

„Možná.“

x-x-x-x-x

Trvalo několik dní než se věci dali do běžného pořadí a studenti si opět zvykli brzo ráno vstával a poslouchat profesory. Během několika málo dní Jasper nečekal že se jeho tajemství, které si tak pečlivě skrýval prozradí. Zapomněl skrýt své tesáky, když velmi důkladně a důsledně líbal svého partnera. Takže když se Tom odtáhl, malá spota po krvi se mu leskla v koutku jeho úst a Jasper hned věděl co se stalo.

„Upír?“ Zeptal se a otřel si krev.

„Ano.“ Odpověděl sotva slyšitelně. Jasper se chystal tuto vzpomínku odstranit Tomovi z paměti. Věci by nešli dobře, kdyby to věděl.

„Jak zajímavé. Nesmrtelný?“

„Ještě jsem nezemřel pokud se ptáš na toto. Když si držím přijatelnou rychlost nemohu být nikým zabit.“

Tom vydal ze zadní části krku přidušený zvuk. Myšlenka nesmrtelnosti, pravé nesmrtelnosti se mu velmi líbila. V létě strávil dost času hledáním v knihách černé magie, které jsou na hranici zákona. Dočetl se mnoho věci, které by se dali za nesmrtelnost považovat. Chtěl vědět, že když by na něj někdo použil kouzlo Avada Kevadra jestli by byl schopen to přežít. Pouhá možnost žít navěky ho zajímala a upír vedle něj mu dal novou představu o některých knihách, které by si chtěl přčíst.

„Tome?“ Jasperův hlas ho přivedl zpátky do přítomnosti. „Myslím, že je správné se domnívat, že se tohle nedostane do okolí.“ Ton hlasu byl lhostejný, ale pohled v očích nebyl.

„Později budu potřebovat tvou asistenci.“ Na Jasperových rtech se objevil úsměv.

„Jak si přeješ. Takovou laskavost udělat mohu.“

„Dobře.“ Přikývl Tom a vydal se pryč. Měl schůzku se studentem se kterým potřeboval mluvit. Koneckonců Blackovi byli nejvíc známý svou sbírkou temných knih a objektů a jejich knihovna musela být rozsáhlá, přinejmenším...

x-x-x-x-x

Horácio Křiklan letos pořádal svůj večírek dříve než obvykle. Tom, který se samozřejmě účastnil měl na ředitele koleje řadu otázek, otázek na které potřeboval znát odpověď. Před týdnem v jedné knize narazil na pojem, který ho zaujal a potřeboval si potvrdit své domněnky. Pokud je to opravdu to co si myslel pravda... tak Jasper už nebude jediný nesmrtelný, který se bude procházet po této škole. Tom se snažil přejít v místnosti až k profesorovi, ale někdo ho vždycky zastavil a začal s ním konverzovat. Na chvíli s osobami komunikoval a s rychlým pohledem na hodinky Tom věděl, že se bude muset zdržet o chvíli déle než původně plánoval.

„Pane, je pravda, že profesorka Merrythoutová odchází do důchodu?“

„Neřekl bych vám to i kdybych to věděl, Tome. Mimochodem děkuji za ananas, máte pravdu je to můj oblíbený... ale jak to víte?“ Tom lhostejně pokrčil rameny.

„Intuice.“ Jakmile to dořekl hodiny odbily celou a to bylo přesně to co Tom potřeboval.

„Ach, to je už tolik hodin? Měli byste jít pánové, nebo nám všem dá profesor Dipped školní trest.“ Doprovodil všechny ke dveřím a poté se otočil k hormadě pergamenů na stole. Zvuk skla přilákal jeho pozornost. Tom stále stál u stolu s přesýpacími hodinami. „Oh Tome, neměl by jste se potulovat po večerce na chodbách...“ Jeho žák se na něj podíval a mírně naklonil hlavu doprava. Horácio věděl jak často se takto Tom tváří, když nad něčím uvažuje. „Máte něco na mysli, Tome?“

„Ano pane. Víte, nemohl jsem s tím jít za nikým jiným. Ostatní profesoři, dobře, oni nejsou jako vy. Mohli by to špatně.... pochopit.“ Začal opatrně, nemohl to prostě na něj cely vybalit.

„Pokračuj.“ Tom přešlápnul a vydal se ke krbu. Musel si dát pozor na to co řekne, jinak by jeho plány mohly přijít nazmar.

„Jednou večer jsem byl v knihovně v oddělení s omezeným přístupem a dočetl jsem se tam něco o poněkud zvláštní magii. Doufal jsem, že byste mi to mohl vysvětlit. Jmenuje se, jestli jsem to správně pochopil... viteál.“ Zamračení okamžitě přelétlo přes profesorův obličej a jeho oči se rozšířily. Udělal správnou volbu. Křiklan o nich ví.

„Promiňte?“ Zeptal se Křiklan a doufal, že slyšel špatně.

„Viteál. Pojem na který jsem narazil při četbě.“

„Nejsem si jistý co jste četl, Tome, ale tohle je temná magie. Opravdu velmi temná.“ U Merlina, jak se tento chlapec k tomu dostal? To slovo nebylo uvedeno v 98% knih o černé magii jaké se kdy napsali.

„Což je důvod proč... jsem přišel za vámi.“ Křiklan se na okamžil odmlčel, zjevně váhal jestli v tomto rozhovoru má i nadále pokračovat. Nakonec tiše odpověděl.

„Viteál je předmět do kterého schováte část své vlastní duše.“

„Stále nechápu jak to funguje, pane.“ Tom pomalu přešel k profesorovi a zastavil se před ním.

„Kouzelník srozděli svou část duše a schová ji do toho předmětu. Tím jste chráněn, kdyby bylo vaše tělo napadeno a zničeno.“

„Chráněn?“

„Ta část duše, která byla skryta žije dál. Jinými slovy, nemůžete zemřít.“ Tom se otočil zpátky ke krbu a pohrával si se svým prstenem. Už ho napadl první objekt.

„Jak se dá duše rozdělit, pane?“

„Myslím, že odpověď na tuto otázku znáte Tome.“ Ach, jeho kolejní ředitel zřejmě nebyl tak nedomýšlivý jak si předtím myslel.

„... Vražda.“

„Ano, vražda rozerve duši vedví. Je to proti přirozenému řádu.“

„Můžete rozdělit duši jenom jednou? Například, sedm...“

„Sedm! U Merlinových vousů, Tome! Není dost špatné uvažovat nad smrtí jedné osoby? Rozdělit duši na sedm kousků...“ Křiklan nutil sám sebe aby se uklidnil a podíval se na Toma s pohledem, který jasně vystihuje jeho starost. „To je všechno hypotetické, akademické, ne?...“ Student se otočil zpátky ke Křiklanovi.

„Samozřejmě, pane. Bude to naše malé tajemství.“ Pak už byl pryč, zpátky ve svém pokoji na koleji. Horácio klesl zpět do křesla, nemohl se zbavit pocitu, že by právě teď katalyzátorem k vytvoření něčeho hrozného. Mostra. Nemohl by o tom s nikým mluvit. Nechtěl by brát na sebe vinu...

x-x-x-x-x

Tom pozoroval Jaspera jak krouží po místnosti. Nemohl říci, že nebyl zvědavý potom všem co četl o upírech. Říká se, že upíří kousnutí může být velmi příjemné, ale také by to pro smrtelníka mohlo být to nejhorší utrpení. Uvažoval jaké to je. Pak začal přemýšlet, jestli nemá masochystické skolny. Nemohl zastavit odfrknutí, které ze sebe vydal kvůli poslední myšlence a ten zvuk přitáhl Jasperovu pozornost. Podíval se do těch očí, které byly každým dnem méně a méně zelené. Tom se otočil na posteli, zvláštním hadovytým způsobem a Jasper ho u toho pozoroval jako liný dravec.

„Jaspere?“

„Hmm?“ Ty intenzivní oči se nepodívaly do jeho vlastních.

„Zabil jsi někdy kvůli hladu?“

„Ne vždycky.“ Tentokrát se jejich oči setkaly.

„Jaké to je?“

„Pro mě nebo pro ně?“

„Obojí, předpokládám.“ Jakmile ta slova opustila jeho rty, okamžitě jeho tělo bylo překryto dalším. Jasper přeběh přes pokoj a posadil se na Toma. Stehny se usadil na jeho bocích a nedotýkal se ho.

„Bylo mi řečeno, ještě předtím než mě jeden přeměnil, že by to mohlo být jedno z nejhorších utrpení, bolesti, které se nic nedokáže vyrovnat. Nebo by to mohlo být to nejlepší potěšení kdy člověk může kdy zažít. Pro upíra je to jako hřích.“ Není žádný způsob jak popsat pocity z krmení, jejich život mizí doušek po doušku, hlt po hltu.

„Kolik ti bylo, když jsi se proměnil?“

„Patnáct.“ Tom se zastavil, dokonce i jeho dech se zasekl v krku.

„Jak dlouho už máš patnáct?“

„Chvíli.“

„Nikdy nezestárneš?“

„Udájně bych měl, ale asi ne. Mám to v krvi.“ Sklonil se ještě o něco blíž. „Proč se tak zajímáš o mé stravovací návyky, Tome?“ Jasper zapředl jeho jméno a cítil se potěšeně, když tělo pod ním se mírně zachvělo. Zvedl ruku a pomalu přejížděl po bledém krku svého společníka. Nepatrně se zastavil, když ucítil rytmický puls proti svým prstům. „Chceš vědět jaké to je? Mohu ti to ukázat, drahý Tome.“ Málokdy se mezi nimi něco stalo a Jasper byl ochoten se pohnout kupředu. „Jediné co musíš udělat.“ Sklonil se a otřel se rty proti tomu krku. „Je říci ano.“

Jasper cítil Tomovo bušící srdce a cítil touhu, která prosakovala z jeho kůže. Byl někdy tak na pozoru aby si uchovával patřičný odstup. Nechtěl Toma ovlivňovat bez ohledu na to, jak moc toužil potopit své tesáky do toho roztomilého krku. Tomovy ruce se ocitli na jeho košili a snažili se mu ji sundat z těla. Jasper se ani nehnul aby mu práci usnadnil, snažil se nad sebou neztratit kontrolu.

„Potřebuji tvoji odpověď, Tome.“ Promluvil tiše, teplý dech ovanul Tomovo ucho a pak ho zlehka štípl.

„Ano.“

Zatáhal znovu za Jasperovu košili a Jasper ho obdažil blaženým úsměvem. Ruce si teď položil podél Tomovy hlavy a přiblížil se ještě blíže k druhému tělu a oboum se zastavil dech v hrdle. Jasper zaštíl svou mysl a vydal se za svým cílem. Otevřel ústa, špičaté tesáky u Tomova krku nešli skoro vidět a skousl. Jasper prolomil kůži a jeho rty s ústy se okamžitě zaplnily čerstvou lidskou krví. Zachvíli se koupal ve vlnách pocitů. Cítil jak tělo pod ním se pohybuje a prosí ho aby pokračoval. Jasper se svíjel a kroutil a snažil se udržet svým tělem Tomovo tělo na stejném místě. Pak se konečně Jasper odtáhl, olízl si rty a očistil krk svého společníka. Kouzelníkovi oči byly skelné, skoro slepé když se díval na strop pokoje a jeho ústa se pohybovala a něco stále šeptem opakovala. Nakonec práznota z očí zmizela a Tom opět nabyl vědomí svého okolí. Jasper mu věnoval divoký úsměv a Tom se jen zachvěl když viděl ty bílé tesáky.

„Uspokojil jsem tvou potřebu, milý Tome?“

„To bylo...“ Odmlčel se, nemohl přijít na správná slova.

„Ach ano.“ Jasper přikývl na souhlas. Pak už jen dodal a doufal, že uvidí nějakou reakci. „A teď si představ, že bych ti to udělal při sexu.“ Málem se zasmál, když dvě slabé růžové skvrny zalily Tomovu tvář.

x-x-x-x-x


Říjen

Sithis nebyl šťastný had. Mírně řečeno byl znuděný. Jeho pán ho nikdy nenechal potuloval se po hradě a vždycky, když nechtěl aby se potkal s ostatními lidmi začaroval místnost kouzly proti jeho uniknutí. Právě se nacházel obtočený na jedné tyči postele, kde vysely nebesa. Neočekával však pánova partnera, který odhodil netrpělivě nebera a vytlačil tak Sithis. Had se snažil udržet na tyči a podrážděně zasyčel.

„Hloupý člověk! Pokud mi to pán dovolí, tak vás kousnu.“ Sithis nebyl překvapen, když se na něj podíval, ale byl překvapen, když obdržel odpověď.

„Proč jsi tam nahoře?“

„Ty mluvíš? Nedivím se že si tě pán vybral jako partnera.“

„Partnera?“ Skoro to slovo zapskal.

„A nejste? Onedhá jste měli ''hadí tanec''.“ Tom cítil jak slabý ruměnec rozzářil jeho tvář. Zdá se, že Jasper má voyeour hada.

„Nejsme partneři.“ Hadi, když se páří jsou do sebe zamotani, kvůli nedostatku končetin. Takže to nemohla být jeho chyba, když mu vykreslil své závěry. Zdálo se, že chce had odpovědět, ale dveře se otevřely a vstoupil Jasper.

„Pane! Váš partner mluví!“ Sithis opustil své místo na tyči u postele a rychle se odplazil k Jasperovým nohám a hledal své místo na ramenou svého pána. Jasper se ryhle podíval na Toma, než obrátil svůj pohled na hada.

„Sithis už jsem ti vysvětlil, že nejsme partneři.“

„Ale pánovým přáním je najít partnera... jeden vyhovující je před vámi a já nesmím nic namítat.“

„Tvůj souhlas je to o co budu usilovat.“

„To by mělo být.“ Přikývl had moudře jako kdyby to předtím co řekl nebylo sarkasticky.

Tom překvapeně sledoval jejich škádlení. Nemohl říci, že nebyl trochu vykolejen z toho, že Jasper je taky Hadí jazyk.

„Jsi Zmijozelovy krve?“

„Ne, já jsem z jeho magické linie a obdržel jsem nějaké jeho schopnisti.“

„Jak se to stalo?“

„Je to nudný příběh.“

„Takže celou tu dobu jsi hadí jazyk?“

„Ano.“

„A víš, že jsem taky hadí jazyk?“

„Ano.“

„Jak dlouho?“ Tak na tohle byl opravdu zvědavý. Už od svého příchodu do školy byl se svou schopností mluvit s hady opatrný. Někteří zmijozelové to věděli, aly ti všichni přísahaly mlčení pod hrozbou mučení a smrti.

„Vzhledem k tomu, že jsi vypustil Baziliška.“ Upřímnost byla tím nejlepším přístupem. Jasper spozoroval jak Tomovi lehce škublo obočí.

„Ty opravdu víš víc, než by jsi měl.“

„Jako upír musím.“

„Myslím si, že tajně manipuluješ se všemy.“ Zamumlal Tom.

x-x-x-x-x

Jasper seděl tiše v knihovně. Nohou podupával po podlaze a pročítal si poznámky v rukách. Snadno mohl ignorovat zuřivý pohled knihovnice který vedl od jeho zadní části lebky až po jeho nohy. Opravdu, ta žena byla tak šťastná, když mohla chodit okolo kolem něj. Objevil menší problém na projektu na kterém spolu s Tomem pracovali. Při psaní rituálu zjistil, k jeho velké zlosti, že předtím zapomněl jeden velmi důležitý detail. Plánované zažízení potřebuje mít něco z magie přirody. A nejen to. Původní vlastnost objektu by nemohla být zasažena novými kouzly jinak by proces mohl být zrušen a nebo by mohl nastat opačný účinek

„Ach jo.“ Mumlal si pro sebe. Tohle bude jen o trochu složitější než původně zamýšlel. Jasper se posunul a vytáhnul knihu z police.

x-x-x-x-x

Potřeboval nové jméno. Tom Riddle prostě zní tak běžně, tak chudě, mudlovsky. Potřeboval něco co by vehnalo strach do srdcí všech, kteří by ho slyšeli. Něco co by bylo známé po celém světě. Co by nikdy nikdy neřekl nahals, dokonce ani jeho stoupenci. Díval se na své jméno napsané brkem na kousku pergamenu. Zdálo se, jako mávnutím kouzelné hůlky, že inkoust se začal na pergamenu přeskupovat.

Voldemort.

Lord Voldemort

„Já jsem Lord Voldemort.“

x-x-x-x-x


Listopad

„Pane! Tito žalostní lidí tvrdí že jste zlý.“ Zasyčel Sithis a vplazil se do místnosti.

„A kde jsi na tom byl?“

„Ale pane, tito lidé nemají žádnou úctu. Nejste zlý, alespoň já si to nemyslím.“ Had se na něj podíval pohledem, kterým se ptá na jeho názor na toto téma. Samozřejmě, že Jasper mu bude muset vysvětlit, že je ''zlo'' Byla to jen otázka úhlu pohledu.

„Dovol mi abych ti něco řekl, něco co jsem už jednou řekl.“ Řekl jasper a zvedl hada z podlahy. „Neexistuje dobro a zlo. Existuje jen moc a lidé jsou příliš slabý aby o ni usilovali.“

„To je moudré pane. Takže ti lidé jsou slabí?“

„Myslím, že ano.“

„Kde se pán naučil tato slova?“

„Od člověka, který se mě pokusil zabít.“

„Pánovi nepřátelé jsou stejně moudří.“ Jasper se usmál a pohladil ty zelené šupiny.

„Někteří z nich jsou.“ Sithis se stočil kolem ramen a paže. Had zvedl hlavu a Jasper viděl tu zářící inteligenci v jeho červených očích,.

„Předávali pánovi nepřátelé nějaká další moudrá slova?“

„Předtím jsem byl jen drzý spratek. Nevzpomínám si.“

„Věřím, že teď si pán vymýšlí výmluvy.“

„Možná vymýšlím.“ A vydal zvuk, který se mohl podobat smíchu. „Žádám tě, abys nikdy nezapomněl na tyto slova, Sithisi. Mám pocit, že ještě někdy budou důležité.“

„Nikdy.“ Souhlasil Sithis a ovinul se ještě pevněji kolem Jasperových ramen.

x-x-x-x-x

Jasper se díval na čtyři zmijozelské studenty, kteří stáli před ním, když sklouznul z koštěte na zem. Nevěděl, kdy sem přišli protože si byl jistý že stadion byl ještě prázdný než vzlétl do oblak. Jeho tvář byla prázdná a pečlivě vyrovnaná pro celý svět nebo alespoň konkrétně pro tyhle studenty, kteří si mysleli, že o jejich nabídce přemýšlí. Ovšem pravdou je, že už znovu nechce být do famfrpálu zatažen.

„Prosím.“ Dívka našpulila rty a myslela si že to na něj zabere. Ale možná tak na její rodiče a některé chlapce.

„Ne.“

„No ták, nemůžeme dovolit Havraspáru vyhrát.“ Jasperovi oči se otočili na kluka který promluvil. Byl ze sedmého ročníku, šikový v ramenou se silnými pažemi. Kapitán týmu.

„Vaše neschopnost se proti nim prosadit nemá se mnou nic společného.“ Obrátil se k odchodu, když ho zastavila cizí ruka na jeho zápěstí. Ten chlapec musel mít kuráž. Jasper se otočil a podíval se na cizí ruku která ho stále držela. „Buď mě teď pustíš nebo se rozluč se svou rukou.“ Zmijozel se rozhodně nezalekl. Byl rozhodnutý, že student nižšího ročníku svou výhružku nesplní. Když si Jasper uvědomil, že jeho žádost nebyla splněna vytáhl hůlku. „Dobře, jak si přeješ.“

Vysmekl své zápěstí takovou rychlostí jakou by kouzelník nevytáhl svou hůlku nebo nevyslovil zaklínadlo a použil řezací kouzlo na toho chlapce. Ve skutečnosti si ani nebyl jistý jaké kouzlo to použil, protože mu myslí proběhlo tak rychle jako nějaká myšlenka na kterou si pak nemůžete vzpomenout. Dlouhý šrám, který se táhl po celé délce předloktí je všechny vyděsil až když proud krve se roztříkl na další tři studenty. Chlapec ze sebe vydal bolestivý výkřik a pevně se chytil za zraněnou paži.

„Pro příště se měj na pozoru chlapče, protože pak už nad sebou nemusím mít takovou kontrolu.“ Otočil se a odcházel pryč. Po cestě naslouchal bolestivým výkřikům chlapce, když se ho spolužáci snažili dostat na ošetřovnu.

x-x-x-x-x

„Slyšel jsem co se stalo.“ Jasper odložil knihu na postel a podíval se na svého spolubydlícího.

„Opravdu?“

„Přesně tak. Říkali, že ta kletba byla dokonale provedena nebo ne?“ Jasper se na něj uličnicky usmál.

„Já opravdu nevím.“ Prohlásil nevinně. „Myslím tím, že jsem neřekl zaklánadlo. Možná to bylo náhodné kouzlo?“ V jeho očích se zaleskly slzy. Tom byl překvapen, že někdo jako je Jasper skutečně dokáže udělat takový výraz.

„Nemyslím si, že tomu budou věřit.“ Posadil se na kraj vlastní postelea Jasper na to pokrčil rameny.

„Nemají žádný důkaz proti mně a ti čtyři mě nenapráší. Po tom všem jsme všichni ze Zmijozelu a my si přece spory vyřizujeme v soukromí.“

„Ano, jsme hadi a to je důvod proč by sis měl krýt záda. Ten, kterému jsi rozřízl ruku má ještě méně morálky než ostatní.“

„Dokonce i ty?“

„Já se nezahrnuji mezi ostatní, to by bylo jako kdybych se snížil na jejich úroveň.“

„Všiml jsem si, že jsi tak trochu narcista.“

„Až teď?“

„No, přiznám se, že jsem viděl náznaky už dříve, ale až do teď jsem to slovo neřekl nahlas.“ Když se neozvala odnikud syčivá poznámka rozhlédl se Tom po místnosti.

„Kde je Sithis?“

„Rozhodl jsem se, že mu umožním prozkoumat hrad poté co mi slíbil, že nikoho nekousne a že nebude nikomu na očích.“

„A ty jsi mu to věřil?“

„Hadi nelžou. Mohou různě překroutit pravdu, ale nelžou. Oni nemohou.“

„Toho jsem si nebyl vědom.“ Zamumlal a podíval se zamyšleně na strop. Ve všech dobách kdy mluvil s hady se jich nikdy neptal proč mu říkají pravdu o kterou se s ním podělili. „Zvláštní.“

„To připouštím.“ Odpověděl Jasper a vytrhl tím Toma ze zamyšlení.

x-x-x-x-x

Prosinec

Tom se už rozhodl co bude jeho první viteál. Deník. Měl to už v plánu delší dobu, ale nebyl schopen najít způsob jak ten viteál vytvořit. A žádná z knih nepopisuje kolik práce zabere vytvořit jednu z těchto věcí. Ve skutečnosti to bylo zdlouhavé, když si ten viteál chtěl ještě pojistiv nějakým prokletím, kdyby došlo k nějaké náhodné ztrátě.

Tomův brk přelétal přes celou šířku stránky v elegantním písmu a přimon používal magii, aby do deníku vtisk svoji osobnost společně se svými vzpomínkami. Věděl, že to bude trvat nějakou dobu, ale byl přesvědčen, že jakmile se kousek jeho vlastní duše uchytí v těchto stránkách jeho další plán se může uskutečnit a to čí smrt mu pomůže rozdělit jeho duši, aniž by ho někdo chytil a usvědčil za vraždu.

x-x-x-x-x

Informace které potřeboval a vyžadoval nebyli nikde ve škole k nalezení. S ohledem jaký druh magie hledal, nebyl překvapen, ale i tak byl zklamán. Takže musel čerpat to málo co měl, z dostupných prostředků. Jeho jediná možnost byla u čistokrevných rodin, které byly dost vlivní, aby jim do jejich rezidencí nevstupovaly lidi z domovních prohlídek a nezabavovali jim artefatky a vzácné svazky knih. Ale i kdyby zavolal nějakého ze svých příznivců mezi svými vrstevníky, knihy byly natolik vzácné, že by nebylo možné je pro něj získat.

Přestal po pokoji přecházet jak lev v kleci, když se bledí ruce ovinuly kolem jeho pasu. Jasper ho našel, jako vždycky když chtěl, ale byl docela zvědav jak upír mohl najít komnatu nejvyšší potřeby. Chladné ruce se dostaly pod košili a posunovaly se výše po břišních svalech. Ostré zuby mu přejížděli po krku a Tomův dech se zadrh jak se do popředí jeho mysli dostala vzpomínka na poslední Jasperovo krmení.

„Co tě tak trápí, drahý Tome?“ Bylo by zbytečné si něco vymýšlet a stejně Jasper může mít nějaké užitečné informace.

„Snažím se získat informace, které jsou v úzkých rukou.“ Upír se přesunul a stiskl Tomovo hrdlo. Měl ve svém partnerovi největší důvěru, ale pár slov by mu mohlo vnuknout nějaký nápad.

„Ne všechna svádění jsou sexuální Tome.“ Zasyšel. „Použij své touhy, své přání, své sny a získej to co potřebuješ. Nelži! Jinak se do ni můžeš chytit. Ohni pravdu tak, aby vyhovovala tvému účelu. Vezmi jejich tradice a zákony a obrať je ke svému výnosu.“ Položil si hlavu na Jasperovo rameno. „Nikdy nezapomeň, že i ďábel může citovat bibli pro svůj účel.“

„Jasper byl dřív, než mu mohl něco dalšího říct. Upír mu vnuknul několik nápadů.

x-x-x-x-x

Vznešený a starobylý rod Blacků byl opravdu plný užitečných lidí, jestliže jsme měli zájem a usilovali o umění temné magie. Tom poslal žádost jednomu studentovi z rodu Blacků a obdržel oč si zažádal o dva dny později. Kniha o smrtící magii nebyla až tak vzálenou příbuznou magie nekromancie. Stačilo změnit kouzlem iluze obálku a nikdo by nevěděl jaké informace v knize hledá. Zjistil, že by měl být schopen dokončil viteál ještě před koncem školního roku. Sice ještě stále nemohl nikoho zabít, i když už věděl jak to provede, ale musel prvotně dokončit nezbytná opatření na místě kde se to stane. Takže když zmizel na hodinu nebo dvě, nikdo by si toho nemusel všimnout. A pokud ano a viděl by co dělá bylo by těžké přijít s věrohodnou lží.

x-x-x-x-x


Leden

Jasper si četl noviny jen zřídka kdy. V tomto čase měl jen malý zájem o zprávy, ale usoudil, že by bylo dobré vědět co se děje, když se k moci hlásí Grindelwald. Tento temný pán zůstával většinou v ústraní a občas posílal své následovníky na všelijaké místa ven do nějakého útoku. Než se přestěhoval z Německa tak často spolupracoval s Hitlerem. Jejich činnosti se předvídaly a to z Grindelwalda dělalo malou hrozbu.

„Co to děláš?“ Jasper sklopil část horní stránky a podíval se do Tomovi téměř nevěřícné tváře.

„Čtu zprávy.“

„Proč?“

„Třeba, že bych chtěl vědět co se děje?“ Odpověděl ironicky.

„Nikdy předtím ses nestaral o to co se děje.“

„Předtím není teď.“

„Opravdu?“ Obočí se mu zavlnilo a Jasper věděl, že mu Tom nevěří ani slovo. Byla to škoda, když to byla pravda.

„Upřímně řečeno-“

„Ty něco plánuješ, vždycky něco plánuješ.“ Podíval se na něj Tom s podezřením.

„Děláš to znovu.“ Povzdechl si smutně Jasper.

„Co dělám znovu?“ Zeptal se zvědavě.

„Antropomorfismus1.“

„To platí pouze v případě, pokud nejsi člověk.“ Jasper se na něj podíval se zviženým obočím. „ A to je distutabilní.“ Pro něj jsou upíři stále lidské bytosti.

„Pak tedy paranoia.“ Řekl Jasper a pokrčil ledabyle rameny.

„A tohle víš zas jak?“

„Myslíš si, že když ty sám vybočuješ ze standartů, tak i všichni ostatní musí také.“ Tomovi rty se sevřely do pevné linky, zamračil se a nic neřekl.“ Nedívej se tak na mě a víš, že je to pravda.“ Tom si povzdechl a posadil se.

„Je tam něco zajímavého?“

„Mmm... ani moc ne. Jedna z Grindelwaldových laboratoří byla vykradena, našli tam poznámky o magických experimentech.“

„Jaké experimenty?“

„Způsob jak izolovat magické jádro.“

„Tohle, že bylo napsáno v těch novinách?“

„Ne přesně, ale chytrý člověk si to dohromady poskládá.“

„A jak sis to dal dohromady ty?“ Jasper odpožil noviny na stůl a v zamyšlení si poklepal na rty. Hledal nejjednodušší způsob, jak by to mohl vysvětlit.

„Vím, jak temní kouzelníci pracují a vím co chtějí.“ Odpověděl jednoduše.

„A co Grindelwald chce?“

„Vládnout.“

„Ale tohle nemá nic společného s experimenty magického jádra.“ Odpověděl Tom a podíval se chladně na Jaspera.

„Přemýšlej o tom Tome. Jsi chytrý kluk. Kdo stojí v Grindelwaldově cestě?“

„Ministerstvo magie.“ Jasper zavrtěl hlavou.

„Nemyslím to obecně. Na koho Grindelwald naráží při každé bitvě a pak musí vždy utéct? Kdo mu stále brání?“

„Brumbál.“ Řekl Tom a sepjal své ruce a zamračil se.

„Brumbál je ten člověk, který věří že dokáže Grindelwalda zastavit.“

„Proč za všech těch lidí zrovna Brumbál? Určitě existují i jiný a stejně silní.“

„Není to jen síla. Grindelwalda a Brumbála spojuje.... společná historie. Pokud někdo zná Grindelwaldovi minulost a způsoby také ví, že by to měl být Brumbál kdo by ho mohl porazit. To dává profesorovi značnou výhodu nad Pánem zla, kterou ostatní nemají.“

„Tak proč se Grindelwald obtěžuje s izolováním jeho magie a rovnou ho nezabije?“

„Protože kdyby to udělal, nebylo by to uspokojivé.“Řekl a pak si zamumlal: „egocentriční temní pánové a jejich dlouhé nerozhodné pletichy pro pomstu.“

x-x-x-x-x


Únor

„Vyhrál jsem.“

„Promiň?“ Zeptal se Tom zmateně.

„Vyhrál jsem.“ Jasper ukázal na velkou hromadu pře sebou. Tom na Jaspera hodil plochý pohled.

„Ano, opět překroutili Valentýn do nějaké soutěže.“ Jasper udělal hmm a seslal kouzlo na jednu z bonboniér jestli není něčím napuštěna. Když zjistil že není jeden z bonbonů si vložil do úst.

„Jenom žárlíš, protože jsem vyhrál.“ Oh, právě se zakousl do delikátního lanýže.

„Ty jsi nevyhrál.“ Ušklíbl se Tom.

Jasper se podíval na hromady čokolád a bonboniér, které dostal.

„Tomu se říká jinak.“ Odmlčel se a rozdělal si další čokoládu. „To je v pořádku, když ke mně přijdeš, milý Tome. Dokonce budeš muset přiznat, že jsem ďábelsky hezký.“ Dostal další plochý pohled. „Co je?“

„Už jsem ti někdy řekl jak moc jsi skromný?“

„Hmm... několikrát.“ Řekl nepřítomně a už se ládoval další čokoládou.

„Můžeš přestat jíst ty zatracené čokolády?“ Zasyčel Tom. Jasper zamrkal a podíval se na čokoládu, pak se otočil a podíval se zpátky na Toma.

„Pokud by si nějakou chtěl, klidně si vezmi.“ Tom na něj zavrčel a otočil se ke dveřím. Jasper ho zastavil dřív, než mohl vykročil a otočil ho čelem k sobě. „Tobě se nelíbí Valentýn Tome?“

„Ne, nemám ten den rád.“

„Ale zas to může být velice příjemný den.“

„To říkáš ty.“ A snažil se aby se jeho hlas netřásl, když poslouchal Jasperův smyslný hlas.

„A když ti to ukážu?“

„Ukážu-?“

*******

Jeho otázka byla přerušena, když se na jeho rty přitiskly další v drsném polibku a poté byl vtisnut do postele. Bledé ruce klouzaly po jemné pokožce pod košilí, ale dlouho to nevydržely a začaly rozepínat knoflíčky na košili a poté ji odhodily někam za sebe. Ruce se posouvaly přes pevnou hruď stále níže a jeho partner na to reagoval jemnými vzdechy. Horká ústa následovala po stejné cestě jako ruce. A jazykem polaskal jeho bradavky. Jasperova jedna ruka mu začala masírovat stehno, zatímco druhá ruka pracovala na koženém opasku kalhot. Jazykem se přesunul na jeho břišní svaly které zasypával polibky a které se pod jeho dotykem třepotaly.

Jasperové ruce se posunuly víše a pomalu rozepnuly černé kalhoty a pomalu je stalovaly dolů. Tomovi prsty se propletly s jeho vlasy, když palci chytil okraj hedvábného spodního prádla. Vzhlédl svou tvář, aby se setkal s hořícím, toužebným pohledem a pomalu přejel rukou po tom stále skrytém tuhém kousku masa. Tomovi oči se zavřely a jeho stisk povolil. Jasper odhodil svou poslední překážku bez nějakých protestů. Sklonil hlavu a přejel jazykem po celé délce jeho penisu, pěkně od kořene až po žalud. Tomův obličej se svraštil a bojoval aby neztratil ten zbytek kontroly co mu ještě zbyl. Jasper se vrámci svých možností nad tím usmál, ale také i zamračil. Chtěl, aby byl Tom divoký, nespoutaný, aby z se z něj linuly zvuky, které by mohly znamenat pouze to, že ztrácí kontrolu nad svým tělem i činy.

Opřel se v obou stranách o Tomovi nohy aby si vytvořil dobrou pozici, a pak bez náznaku toho co se stane ho celého poltil do svých úst. Tom přidušeně vykřikl, šílený z pocitů co se v něm prohnaly, a prsty tvrdě zapletl do Jasperových vlasů a tahal za ty havranní prameny. Jasperův jazyk doslova tančil na určitým partiích, když rytmicky pohyboval hlavou nahoru a dolů. Z těla pod sebou, které se svíjelo a bojovalo o nějakou kontrolu, se draly zvuky a přidušené zvuky. Tomovo tělo se zatřáslo, zkřivilo do oblouku a boky prudce vyrazily k ústům. Jasper musel křečovitě polykat jak se do jeho úst rozlilo horké, husté sperma. V tuhle chvíli byla Jasper vděčný že je upír: není potřeba dechu. Jasper ho ještě poté několikrát jazyk polaskal, než se pomalu odtáhl.

*****

Jasper se posadil na posteli a díval se na unaveného člověk před sebou. Pro všechny jeho půvaby, Jasper tušil, že toto bylo poprvé. Bojoval, aby se nerozesmál nahlas. Zmijozelský princ je panic. Ta myšlenka byla směšná, i když to vypadalo, že je to pravda. Mohl by si užít vyučovat Toma v tomto umění. Možná příští rok i když kdo ví...

x-x-x-x-x


Duben

Jasper vstoupil do místnosti a ručníkem si sušil své vlasy. Líbilo se mu mít dlouhé vlasy, ale bylo strašně náročné je udržovat. Přehodil ručník přes madlo, i když věděl, že skřítci ho poté uklidí zpátky do skříně. Natáhl se pro kartáč a pročesával si své dlouhé vlasy, když přecházel po místnosti. Kniha, jednoho z jeho spolubydlícího, která ležela volně na posteli upoutala jeho pozornost. Naklonil se, aby si dobře prohlédnul titulní vazbu a zajímalo ho co by si v něm ostatní lidé četli. Viděl vyrito na zápeaí knihy jméno Tom M. Riddle. Jeho vlastní vzpomínky z té doby si už tak živě nevybavoval, ale to neznamená, že úplně nezapomněl jaké problémy mu tato knížka způsobila. Nemluvě o tom, že ta vzpomínka tam se ho pokusila zabít pomocí zatraceného Baziliška. Nemohl popřít, že nebyl zvědavý jak to vytvořil. Ale on to zjistí. Jako vždycky.

x-x-x-x-x

Tom se díval na Grauntův prsten, který sebral své odporné rodině. Trvalo měsíce, než plně obnovil svou sílu po posledním rituálu, který ustutečnil. Věděl, že jakmile začal cvičil temná kouzla a zdokonaloval se v nich, tak by měl po účincích rituálu pociťovat mírné vyčerpání a žádné vedlejší účinky temných kouzel jako například ztrátu zdravého rozumu. Těšil se na ty časy, samozřejmě. Rukou si prohrábl tmavé vlasy a pomyslel si: Jaký by byl smysl vládnout světu, když by jsi byl šílenec, že?

x-x-x-x-x


Červen

Viteál. To slovo už samo o sobě znělo temně. Fragment duše. Kotva ve světě živých, Nesmrtelnost. Jasper si uděla kopie nějakých stránek ve kterých by našel nějaké informace. Teď už chápal. Už věděl co ten deník byl. Tohle bylo to, co drželo Voldemorta naživu, když ho ta kletba zabila jakmile se od něj obrátila. Ale přesto, rituální vražda, vkládání duší do objektů až se upír divil, že někdo vůbec podstoupil takovou věc.

„Ach Tome.“ Zamumlal a položil do krabice svazek papírů.

Odstoupil od krabice ve které našel poznámky a stále nad tím přemýšlel. Nakonec všechny záznamy a poznámky vrátil zpátky jak byly a opět je zamknul kouzlem v hadím jazyce. Tom by mohl vědět, že Jasper věděl o to co se děje a Jasper... no, chtěl zapomenout. Ale věděl co si vybral. Vybral si Toma, vždycky by si vybral Toma i s vědomím toho co se mělo z něj stát.

Jasper si prstem hladil čelo, kde bývala jeho jizva. Věděl, co to teď znamenalo. Nebylo to těžké, když si člověk ty informace přečte. Bude se muset přesunout. Teď potřebobal zjistit, zda by mohl přesunout část duše, která v něm byla a uložit ji do bezpečí do doby, než by ji bylo třeba použít. Divoký úsměv přelétl jeho tváří. Gringottovi jsou ideální. Mohl by si to uložit k sobě. Nikdo by v trezoru Harryho Jamese Pottera nehledal část Voldemortovi duše. Sice to bude trvat dlouho a bude ho to stát spoustu úplatků ale věřil, že to vyjde.



LANGSYNE III.KAPITOLA < > LANGSYNE V.KAPITOLA


1 Přiřazení lidské motivace, vlastnosti nebo chování na neživé předměty, zvířata nebo přírodní jevy.