Langsyne IX. kapitola

30.07.2014 18:03

Tak jste se přeci jen dočkali. Zveřejňuji další kapitolu povídky. Budu ráda, když mi zanecháte dole nějaký komentář a pokud nechcete psát, alespoň hlasujte v anketě, děkuji.

 

×××××

 

Oddanost
 
.
 
.
 
.
 
Zoufalá choroba si vyžaduje riskantní opatření.
 
~ Guy Fawkes
 
.
 
.
 
.
 
Zavrčel, praštil pěstí do zdi a roztříštil jeden z těžkých oblouků. Magie v místě zavířila a blok opravila, i když se Harry otočil, aby mohl ventilovat svůj hněv na objekty, které se před ním objevily. Hněv, vztek v něm kroužili, bouře zuřivosti, která neměla být potlačena a nechala ho jen s jednou možností. Jeho magie se kroutila a vystřelila na kamené bloky, rozdrtila je od sebe a zanechala je v pouhý prach.
 
Jak se opovažuje?
 
Jak se opovažuje!
 
Nezáleželo na tom, jestli se po většinu noci plížil ven. Dost často to dělal i předtím. Nezáleželo na tom, jestli se stýkal se Zmijozely nebo s Malfoyem. Nebyla to jejich věc. Proto šla Hermiona za McGonagallovou a řekla ji o tom a ona poté na něj použila kouzlo, které mu zabraňovalo vycházel ze společenské místnosti po večerce. Ale to kouzlo, které mohl jednoduše odstranit nebylo to, co ho tak dožíralo. Byla to skutečnost, že odešla za profesorkou, protože se ji nelíbilo jak se vyhýbal ji a Ronovi. A to bylo to, co mohl skoro slyšet křičet v jejich myslích.
 
Otočil se na židli a zlomil stůl na polovinu. Byla to jediná věc kterou mohl udělat, než utáhnout své ruce kolem jejich malých krčků a tisknout tak dlouho, dokud by nevydechli naposled. Zasyčel, když jeho drápy roztrhly gauč, který byl před ním umístěn. Zvedl zlomenou nohu stolu a mrštil s ní o zeď. Dřevo se o kamennou zeď rozlomilo na malé třísky. Harry, když nakonec hněv trochu ustál, klesl na kolena a ztěžka oddechoval. Tohle nebyl on. Tento hněv, vztek, zuřivost, jak to chcete nazvat, nebyl on. Předtím byl rozvážný a nikdy se tak rychle nerozčílil jako teď.
 
Tak proč teď? Co se děje nebo co se stalo, že si sotva všimne, že tak štěká. Pokud to brzy nezastaví , jeho tajemství už nebude tajné. A to se nemůže stát. Nechce, aby se to stalo. Vklouzl zpátky do sedu a nohy si složil pod sebou. Jeho hněv nebyl patrný asi do poloviny září. Předtím, než začal školní rok se neobjevily žádné citové nebo stresující situace, aby v něm spustily takové pozdvižení. Takže zúžil čas od prvního září až do poloviny měsíce.
 
Stres za návratu do školy to být nemohl, Merlin ví, že se už zabýval i horšími věcmi. Zbavil se svých přátel a zbavil se i Brumbála, takže to nemohli být oni. Jeho rivalita s Dracem byla na nule a Zmijozelští ho nechávali na pokoji. A ani v nejmenším si nedělal starosti s plány o Azkaban. Dokonce i jeho panika ohledně Umbridgové a jejím trestu byla mírná. Napůl si přál, aby se stále bavil s Hermionou, protože ta holka našla odpovědi na téměř všechno. Podíval se na strop a v duchu vyslovil své přání na to co potřeboval. Knihy se začaly objevovat, podél zaplňovaly stěnu a shromažďovaly se na podlaze. Zabere to nějaký čas, ale nakonec zjistí co jeho problém způsobuje.
 
×××××
 
Hermiona zírala na místo, kde před nějakým časem ještě stál Harry. Nevěděla jak dlouho už na prázdné místo hledí, ale až teď její srdce začalo zpomalovat ze svého zběsilého tempa. Její hrudník stále bolel a její tělo se odmítalo pohnout, jakoby bylo kouzlem nebo nějakou neviditelnou silou zamražené. Chtěla věřit, že to nebyl Harry, vždycky byl chápavý a ve vzácných chvílí byl pokorný. Tento nový Harry byl opakem téměř v každém směru. Byl sebejistý, u několik vyjímek překvapivě prchlivý, tolerantní a už více nebyl zoufalý z nedostatku náklonosti.
 
Tento nový Harry ji děsil. Vsadila by se, že to má co do činění s jeho letním 'únosem', kterému až tak úplně nevěřila. Něco se během těch dvou měsíců mezi školním rokem muselo stát a jestliže mohla zjistit co, pak všechno by se mohlo vrátit do normálu. Muselo.
 
„Hermiono?“ Ronův hlas zněl měkce. Zapomněla, že je tam s ní také. „Jsi v pořádku?“
 
„Jsem v pořádku.“ Nebyla, opravdu ne, ale nebylo to nic co by se brzy nemělo vrátit do normálo.
 
„Co jsi řekla, že jsi ho tak naštvala?“ Zeptal se Ron, ještě neviděl Harryho tak rozzuřeného. 
 
„Já-ehm, mohla jsem se domáhat, aby mi řekl kam mizel a řekla jsem o tom McGonagallové.“ Měla tu slušnost se pod Ronovým pohledem červenat.
 
„Ty ses nepoučila?“ Ron byl ohromen. „Vždyť tě málem shodil ze schodů.“
 
„Harry by nám neublížil.“ Byl to fakt a jedna z věcí, které věřila.
 
„Náš Harry by nám neublížil a nevím, kde jsi byla, ale tohle už není náš Harry. Tento Harry,“ olízl si Ron rty. „Tento Harry není nikdo s kým bych se chtěl zaplést. Měla by si ho nechat na pokoji.“
 
„Rone! Je to náš přítel.“ Ron se podíval na dveře, které vedou ven ze společenské místnosti.
 
„Ne, už není. Náš přítel je pryč, on je teď úplně někdo jiný.“ Proč to pořád neviděla? Ona úmyslně ignorovala to co před ní bylo. „Nech to plavat.“ Radil ji.
 
„Já nemůžu.“ A nepřestane dokud nenajde nepopíratelný důkaz, že byl už pro ně ztracen. „Odmítám.“ Zavrtěla divoce hlavou a Ron si povzdechl.
 
„I když mi nechceš věřit, alespoň si ho neznepřáteli. Nechci tě vidět zraněnou, Hermiono.“ Jeho hlas byl tichý, skoro smutný.
 
„Nemohu to slíbit, ale budu se snažit.“ Promluvila stejně tiše jako on.
 
×××××
 
Brumbál byl na hraně. Pozoroval Harryho od chvíle, kdy se vrátil do školy a nelíbilo se mu co vidí. Jeho podezření, že Tom ovlivňuje Harryho mysl se zdála být pravdivá, ale bohužel nebylo možné, aby mohl chlapci čelit.  S Voldemortem v jeho mysli byly šance vysoké, že by mohl jít a na posedlého chlapce zaútočit nebo by mohl napadnout chlapcovu mysl, zatímco by tam byl.
 
Byl často navštěvován Ronem a Hermionou, jak rostly jejich obavy o chlapce, i když v poslední době Ron své návštěvy hodně omezil.Učitelé však byli pravý opak. Přiznali si, že se hoch stal trochu samotářský, ale jeho výsledky byly mnohem lepší, než v předchozích letech a Harry byl v současné době v první desítce nejlepších studentů na škole. To bylo nepřijatelné. Chlapec by se zatím neměl učit, alespoň nic s nějakou dovedností. Vzhledem k tomu, že kus duše, která se v chlapci usadila by měl Harry zemřít dřív, než by byl zabit Tom. A v případě, že by chlapec ještě jednou přežil kletbu smrti, tak pak má stejně dost politického vlivu, aby se ho zbavil.
 
Potřeboval někoho kdo chlapce rozptýlí, někoho kdo by ho udržoval dál od studia, domácích úkolů a pozornosti v hodinách. Předtím tato práce padla na Rona Weasleyho, ale s jeho překvapivě snadném a nezvyklém přijetí ze ztráty přítele s ním už nemohl počítat. Musel to být někdo jiný, který by ho mohl rozptylovat, ale nerad by chtěl aby to byla nějaká žena, který by o Harryho usilovala a on by pak v nějakém záchvatu ji před svou smrtí odkázal všechen svůj majetek i s postavením.
 
Strčil si citronový drops do svých úst a pohrával si s malou stříbrnou cetkou mezi prsty. Nikdy předtím nebyl tak omezen ve svém jednání se svojí oblíbenou šachovou figurkou. Nebyl schopný s ním manipulovat nebo aktivně chlapce řídit, a když nemohl, pak někdo jiný by mohl a chtěl by. Koneckonců, kdo by nechtěl chlapce, který přežil? Možná by to mohlo být Malfoyovo dítě? Pověsti o jejich příměří se k němu dostaly spolu s faktem, že nedávno byl Harry ve společenské místnosti Zmijozelu.
 
Brumbál si lehce povzdechl a podíval se na svého spícího ptačího přítele. Ohnivý pták byl v poslední době v depresi a obával se o jeho zdraví, protože fénixové nebyli bytosti, kteří by dobře zvládali negativní emoce. Pokud se Fox brzo nezlepší, měl tušení, že jeho ohnivý den je blíže než by měl.
 
×××××
 
„Posuň se Hermiono.“ Zasyčel Ron, když se snažil naklonit přes roh.
 
„Pst! Chceš, aby nás slyšel?“ Zasyčela zpět, přitom nespustila oči ze svého cíle.
 
„Kam myslíš, že jde?“ Zeptal se ji a ona na něj podrážděně zavrčela.
 
„ I kdybych to věděla, tak teď bychom ho nemohli přes chodbu sledovat.“
 
„Hele, ty jsi ta, která mě požádala o to abych přišel.“ Oba vyrazili vpřed a skrčili se za jedno z mnoha brnění.
 
„Pokud si vzpomínám Ronalde, jen jsem se tě zeptala, jestli nevíš kde je. Nežádala jsem tě o to, aby si šel se mnou.“
 
„Víš, že tohle je stalking, že ano?“
 
„Oh, sklapni.“ Zašeptala zuřivě. „Ani jsem netušila, že víš co je to stalking.“
 
Sledovali Harryho dolů ke vchodu do sklepení, kde Draco Malfoy vyšel ven s balíčkem v podpaží. Harry se zastavil kousek od něho, asi tak dva metry, a čekal.
 
„Nebudu tvou osobní poštovní sovou, Pottere. Najdi si jiný způsob doručování věcí.“ Blonďák se na něj ušklíbl. Harry se zašklebil a vzal si balíček.
 
„Dokonce, když pro tebe vytvořím cenu, Malfoyi?“ Komentář nebyl zamýšlen sugestivně, ale neurčitá narážka donutila Rona zaprskat.
 
„Pochybuji, že máš něco co bys mohl nabídnout.“
 
„Nic co bych mohl. Nejméně nic v téhle době. Ale brzy, jak budu potřebovat poslat další dopis.“
 
„Jak jsem už řekl, odmítám hrát roli sovy. Jsi hluchý stejně jaké němý?“
 
„Tak to nedělej ty sám.“ Pokrčil Harry rameny. „Jsme si jist, že existuje spousta jiných, kteří jsou ochotní to vykonat. Vlastně bych byl raději, kdybys to předal do rukou nějaké jiné osoby, hodné tvé důvěry.“
 
„Opravdu? A proč by tomu tak mělo být?“ Založil si ruce a povytáhl obočí. 
 
„Víš jak někteří ptáci mohou být bezohlední, když nemůžou plni rozkazy jejich pána.“ Draco zavrtěl hlavou a zíral na Nebelvíra.
 
„ Co je?“
 
„Jen o tom přemýšlím.“
 
Nastala krátká pauza a pak řekl: „Jsi si tím jistý?“ Nebyl si jist, jestli Pottera nesledovali jiní Nebelvíři, i když měl nějaké tušení.
 
„Určitě.“
 
„A nějaké řešení kolem tohoto kontrétního problému?“
 
„Ne v dohledné době.“ Povzdechl si. „Řeknu ti, že se to stává více iritující.“ Malfoy se na něj rovnou podíval.
 
„Pak už nezbývá se těch zatracených ptáků zbavit.“
 
„Kéž by to bylo tak jednoduché.“
 
„Předám tvůj dopis, ale předchozí dohoda zůstává.“
 
„Souhlasím.“ Harry přikývl. „Nemělo by to trvat dlouho... kolikátého je dnes?“
 
„Desátého.“
 
„Budu to mít pro tebe... třináctého. Mám se pak dostavit?“
 
„Po večeři, někoho pro tebe pošlu, aby tě zavedl.“
 
„Uvidíme se tedy pak, Malfoyi.“ Oba poté šli svou vlastní cestou. Ron a Hermiona počkali, dokud nebylo ticho a poté vyšli ze svého úkrytu.
 
„Hermiono?“
 
„Jo Rone?“
 
„Mám z toho špatný pocit.“
 
„Já taky.“
 
„Co budeme s tím dělat?“
 
„Nic.“
 
„Nic?“ Zeptal se nevěřícně.
 
„Nic.“ Zopakovala znovu. „Tentokrát jsi měl pravdu. Měla bych to nechat být, protože náš Harry se už nikdy nevrátí.“
 
„Měly bychom se vrátit.“
 
„Jo.“ A oba se otočili a zamířili zpátky do věže.
 
×××××
 
Harry byl trochu rozrušený tím, co se k němu dostalo. Snape, Smrtijed a jeden z Voldemortových věrných mužů, po tom všem nemusí být až tak loajální. Držel v ruce soudní spis případu, ve kterém se Brumbál zaručuje za profesora lektvarů a prohlašoval, že byl špehem pro stranu světla během války. Mnoho dobrých plánů, předtím i teď, tuto domněnku podporuje, ale Harry se zajímal na jaké straně ten muž doopravdy stojí. Zdálo se, že se rozkročil nad pomyslnou čarou mezi světlem a temnotou. Nebezpečná situace pro každého, ale pro muže, který přísahal věrnost temnotě pomocí temného znamení na paži a také přes sliby straně světla byla jeho situace nebezpečnější.
 
Plánoval zjistit jeho odpověď, bez ohledu na to, co je třeba pro to udělat. Jediný způsob, jak by mohl zajistit Tomovo vítězství bylo, aby se ujistil, že špehování bylo nezbytně nutné. Pronesl kouzlo a jeho podoba se změnila na tu pravou, s dlouhými černými vlasy, ostré bledé rysy, nepřirozeně zlaté oči a vyčkával ve tmě na profesora až se vrátí do své kanceláře jakmile skončí večeře. Přesně na čas jako vždy, Snape vstoupil do kanceláře, zavřel a zamčel dveře za sebou.
 
Harry se objevil na stole, jednou nohou stál na zemi a druhá byla ve vzduchu, jak na tom stole seděl napůl, zatímco v prstech si pohrával s lahvičkou lektvaru. Kožené kalhoty, dar od Richarda a černá hedvábná košile vytvořovala v tlumeně osvětlené místnosti ještě větší kontrast s jeho bledou kůží. Severus se prudce otočil a mířil na něj hůlkou. Harry se na něj usmál, aniž by se snažil skrýt perlově bílé tesáky. Kdyby nebyl upír, jeho kůže by se potila a jeho srdce by splašeně bilo.
 
„Dobrý večer, Severusi Snape. Věřím, že v poslední době jsme na sebe narazili, ale nebyl čas abychom se seznámili. Po dobu této návštěvy mi můžete říkat 'Jaspere'.“ Položil lektvar zpět do dřevěného stojanu na stole. „A teď mi řekněte, jak může člověk sloužit dvěma pánům?“ Profesor neodpověděl. Pevně držel svou hůlku a jeho tvář byla jako z vytesaného kamene. Harry elegantně sklouzl ze stolu, černé kožené boty na podlaze vytvářely ostrý zvuk. „Posaďte se.“ Ukázal na židli před sebou.
 
Na okamžik to vypadalo jako by Snape vážně zvažoval své šance při pokusu o útěk z místnosti nebo šance na úspěch při útoku. Ale nakonec profesor pomalu vykročil vpřed, snížil hůlku, když kráčel k volné židli. Když se konečně posadil, Harry znovu promluvil.
 
„Nevím jaké straně jste skutečně věrný, ale podařilo se vám zkazit několik plánů Lorda Voldemorta, zatímco jste si hrál na špiona.“ Opřel se o stůl a tím zkrátil mezeru mezi nimi. „Tak jsem dospěl k závěru, že máte svůj vlastní plán a že si myslíte, že vaše plány mohou nahradit pánovy.“ Severus stále mlčel a Harry se na něj zamračil. „Odpovězte.“
 
„Věřím, že jste už přišel k nějakému závěru.“ Konstatoval Snape mdle.
 
„Na mém vlastním názoru nezáleží.“ Harry se podíval na stranu místnosti a zdálo se, že zkoumá zdi předtím než se ohlédl zpět. „Chci zjistit jak si stojíte a jak hluboko by vám strana temna měla věřit. Pak znovu, po tomto rozhovoru můžete rozhodnout, že vaše špionážní dny jsou u konce a izolovat se za těmito zdmi v marné naději, že ti koupí trochu času, abyste mohl dosáhnout toho co si myslíte, že musíte udělat. A pokud tomu tak je, možná bych měl risknout Voldemortův hněv a postarat se o tento problém teď.“
 
Harry byl okamžitě na druhé straně místnosti, jeho podoba se rozostřila díky nadpřirozené rychlosti kterou vlastní. Stál těsně před Snapem a sklonil se, aby byl na stejné úrovni jeho očí. Odhrnul trochu černých vlasů a klouzal nehtem po mužově čelisti s malým úsměvem na tváři. Špičky prstů se zastavily na pravé straně krku. Jeho oči se rozjasnily, když sledoval puls pod profesorovou kůží. Uběhla už dlouhá doba od chvíle, kdy se krmil a ještě delší, kdy měl pravou krev a jenom proto, že ji k přežití nutně nepotřeboval neznamenalo, že v tom nemá nějakou zábavu. Jeho bledá ruka uchopila černé vlasy, tahal mužovu hlavu dozadu, tak dlouho dokud neměl perfektní polohu.
 
„Už je to nějaký čas, co jsem měl krev.“ Znovu se usmál. „Doufám, že vám to nevadí.“ Pomalu se naklonil dopředu.
 
Malé množství upířího jedu, která kolovalo v krvi mistra lektvarů bylo dráždivé stejně jako dobrý alkohol nebo archivní víno. Jeho tesáky se dotkly kůže na krku. Harryho zajímalo, jestli by muž chutnal jako temná magie, která z něj vyzařovala. Ozvalo se zaklepání na dveře. Harryho hlava sebou trhla a zavrčel. Odtáhl se tak, aby se mohl dívat do tmavých očí.
 
„Dokončíme to později.“ A stín vespod křesla se plížil vpřed a obalil se kolem nohou upíra. Klika na dveřích zachrastila a Jasper se potopil do stínu na podlaze ve stejnou chvíli, kdy se těžké dveře otevřely. Severus vydechl úlevou a otočil se, aby věděl, kdo obešel zamykací kouzlo, které na dveře umístil.  Brumbál stál ve dveřích, jednu ruku stále položenou na ruce. Jeho obvyklý veselý obličej nahradilo podráždění a zamračení. Jeho modré oči zkoumaly místnost z jedné strany na druhou, než se zastavily na mistrovi lektvarů.
 
„Jsi v pořádku chlapče?“
 
„Naprosto v pořádku.“ Řekl Snape nedbale jak vstal z křesla. „Je tu něco, co jste potřeboval?“
 
„Ne, ne. Měl jsem na chvíli strašný pocit a rozhodl jsem se zjistit, kam mě až zavede.“
 
„No, jak vidíte, tady nic není.“ Mávl široce paží do prázdné místnosti.
 
„Vidím, už půjdu.“ Brumbál se otočil k odchodu.
 
„Řediteli.“ Starý čaroděj se obrátil a pohlédl na něj. „Přítel Temného pána, nedávno jsme zjistil, že je upír. Možná by byl rozumné pojmout nějaká opatření?“
 
„Samozřejmě, postarám se o to.“ Nastala krátká pauza jak Albus pozoroval Severuse. „Je tu něco, co bys mi chtěl říct?“
 
„Ne.“ Řekl zdvořile a pod jeho pohledem se cítil jako malé dítě, které něco provedlo.
 
„Dobře tedy, dobrou noc.“
 
×××××
 
Harry nebyl šokovaný, přesto byl naštvaný, když zjistil, že kolem hradu byla nastavena zábrana, která odrazovala upíry. Mohl by přes ně projít, když byl stále studentem, ale šance byly, že pokud jeho alter ego bude zjištěno, pak přístup do školy by se mu odepřel. Nebylo to jako kdyby ho to mělo nějak dlouhodobě tížit, všechny ostatní věci jdou stranou, pokud se chystá Voludemorta ujistit o jeho vítězství, a pokud tam někdy bude možnost návratu, uskuteční tak. Nicméně, teď se škola stala silnou pevností pro stranu světlých kouzelníků a on nebude mít přístup k jejich plánů a v žádném případě se nepodrobí Brumbálově zájmu. Byla to noční můra ho vidět v čele stolu. Dokázal si představit jaké by to bylo, kdyby měl muže vídat na denní bázi.
 
A když už mluvíme o starém bastardovi, má něco za lubem. Harry si všiml podezřelých a opatrných pohledů. Ředitel si myslel, že něco ví, což bylo zcela nemožné. Alespoň co se týče pravdy. Nebyl žádný způsob, že by profesor mohl odhadnout míru lsti. S upíry tiše infiltrovali ministerstvo a pár jedinců hlídalo tu Brumbálovu malou skupinku spolu s ostatními, takže opravdu neměl tušení o skutečném rozsahu jeho pavučin. Ještě te. Pravděpodobně to zjistí nejpozději v létě.
 
Harry si povzdechl a opřel se o Vrbu mlátičku. Zdálo se, že ho má teď raději než předtím. Bylo už dlouho po zákazu vycházení a noc se pomalu měnila do brzkého rána. Chtěl přemýšlet a to především o situaci se Snapem. Merlin ví, že nemá toho muže rád, ve skutečnosti ho nenáviděl a ten pocit byl více než vzájemný, ale také si uvědomil, že Voldemort ho stále aktivně využívá. No, pokud se Snape neobjeví příštího předvolání, což bylo vysoce pravděpodobné s ohledem na to jak ho jako 'Jasper' konfrontoval. A Harry nedokázal odhadnout co se zrovna honilo v mužově mysli. Také přemýšlel nad tím, co by Voldemort udělal, kdyby zjistil, že ztratil nejen svého špeha, ale že špion byl ve skutečnosti dvojitý agent. Nebo z velké části. Harry pochyboval, že muž byl věrný oběma stranám.
 
Co kdyby Snapea přivedl do své skupiny? Ten muž měl v sobě nepatrné množství upířího jedu, které v něm vycítil, dostačující k jeho přijetí. Mužovi talenty, jak lektvary tak i shromažďování informací, by byly užitečné. To jediné by pak mohl udělat. Udělá mu nabídku ve které se buď přidá k nim a nebo zemře. Upíři by, samozřejmě, nabídli ochranu před jedním z jeho pánů. Bude to muset  učinit brzy, už dnes večer, pokud to bude možné. To by lépe dokázalo, že Snape je stále Voldemortův muž, a pak by Pán zla nemusel posílat své noshledy, aby muže zabili.
 
Ano, to bylo perfektní.
 
×××××
 
„Volal jste, pane řediteli?“ Snape se ušklíbl při pomyšlení, že přišel jako poslušný pes.
 
„Mám pro tebe úkol.“ Začal starší muž, sepjal ruce a díval se na profesora lektvarů ze svého křesla „Obávám se, že Voldemort získal přístup k Harryho mysli a pokouší se jím manipulovat, změna v jeho chování je znepokojující.“ Snape se ušklíbl.
 
„Je to jen spratek, který prosí o pozornost, typický dospívající.“
 
„A co plížení v nočních hodinách?“
 
„Jistě si uvědomujete, že Potter je teenager a jako teenager je plný hormonů. Nepochybuji o tom, že by to chlapci nějak vadilo.“ Snape se znovu ušklíbl při pomyšlení, že kdyby někdy chlapce venku chytil, tak by ho to přišlo hodně draho.
 
„Byl bys ochotný položil svůj život tomuto tvrzení?“ Zeptal se Albus. Severus se uklidnil, málokdy Brumbál říkal takové věci.
 
„Co po mně tedy chcete?“ Zeptal se profesor rezignovaně.
 
„Chci, abys toho chlapce bedlivě sledoval. Tráví více času s tvými Zmijozeli než s Nebelvíri a to zejména s mladým Dracem.“
 
„Všiml jsem si. Lucius je nadšený.“ Odplivl si. „Bylo to všechno?“ Brumbál se na chvíli odmlčel, než znovu promluvil.
 
„Cítím, že je moudré uvažovat nad možností výuky mentálního umění.“ Tmavé oči se zúžily jak se na staršího muže dívaly.
 
„A vy jste mě i tom informoval, protože...?
 
„Protože, milý hochu, chci abys byl ten, kdo ho bude učit.“
 
„Ne.“ Albus na něj zamrkal.
 
„Ne?“
 
„Ne, neudělám to.“ Ujasnil Severus.
 
„Ale jistě-.“
 
„Nebudu učit spratka Jamese Pottera!“
 
„Určitě ne?“ A zacumlal citronovým bonbonem v ústech. „A co z chudáka chlapce bude, Lilyina chlapce... byla by to taková škoda, kdyby Voldemort zničil jeho mysl.“ Povzdechl si Albus lítostivě. „Myslím, že bychom měli poslat to ubohé dítě ke svatému Mungovi.“
 
„Dobře!“ Zasyčel Snape. „Dobře, bud ho učit, ale když provede něco nepatřičného, okamžitě výuku ukončím.“
 
„No dobře.“ Přikývl Brumbál. „Ale buď opatrný. Jestli se opravdu dívá, musíš ho pak přesvědčit, že toho rozhodnutí bylo z mé strany a tvoje úsilí není dobrovolné.“
 
„Je to všechno?“
 
„Ano, uvidíme se zítra.“
 
„Moje očekávání může být stěží kladné.“ Pronesl Snape suchý komentář a následoval ředitele ven z místnosti.
 
×××××
 
12. října
 
Harry byl právě na cestě ke Dracovi s dopisem ve své ruce. Bylo o den dříve, než původně očekával, ale byl tak trochu ve spěchu, aby se věci pohly. Zahnul za roh a naskytnul se mu neobvyklý pohled. Vysoký student, Havraspár podle odznaku na hábitu se tyčil nad blondýnkou se zamlžených pohledem. I když samo osobě to nebylo nic neobvyklého, šikana se vždycky nemusela provádět pomocí magie. Znal jméno té dívky, bylo by těžké ho zapomenout, když bylo stejné jako název jednoho z klanů. Luna (nechávám anglický název aby to dávalo smysl, jinak všichni víme, že se jedná o Lenku). Přistoupil za jejího agresora, který si ho stále nevšimnul a otočil ho čelem k sobě.
 
„Myslím, že byste ji měl nechat na pokoji.“ Jeho hlas byl překvapivě příjemný ve srovnání s hrozbou, kterou měl ve tváři. „Co myslíš?“
 
„J-já.“ Harry sledoval jak 'vrána' utíkala chodbou, než se otočil k dívce.
 
„Jsi v pořádku, Lenko?“
 
„Ach, ano.“ Řekla trochu roztržitým způsobem.
 
„Dělají to často?“ Kývl směrem kudy prchl student.
 
„Často ne.“
 
„Co tady vlastně děláš? Není trochu pozdě na potulování?“ I když by totéž mohla říct i jemu.
 
„Chtěla jsem se setkat se zvláštním a barevným tesrálem, který ve škole žije.“
 
„A setkala?“
 
„Ano, je velmi pěkný.“ Dívala se na něj těma děsivě zamlženýma očima. „Dobrou noc Harry.“
 
„Dobrou noc Lenko.“ Přikývl ji a pokračoval v cestě. Ohlédl se pouze jednou s pocitem, že věděl víc než by měla. Zavrtěl hlavou a pokračoval směrem ke zmijozelské společenské místnosti.
 
Heslo k portrétu se za poslední dva dny nezměnilo, ale správně by to vědět neměl, takže stál venku a informoval portrét, aby k němu poslal Malfoye. Přišel mu otevřít student, věřit, že tak z druhého ročníku. Zavřel za sebou dveře a vedl ho k blonďákovi. Harry se opřel o kamennou zeď, zcela ztracen ve svých myšlenkách, jak přesně získat profesora lektvarů. Nebylo nic čím by ho mohl úspěšně vydírat a jedinou skutečnou možností by bylo mu vyhrožovat. Koneckonců, Snape byl Zmijozel, když už nic jiného. A dveře se otevřely.
 
„Pottere.“
 
„Malfoyi.“ Pronesl Harry. „Tady je dopis, nedovol, aby zjistil od koho dopis máš dokud nebude odeslán a varuj tu osobu, aby ho neotvírala. Je silně prokletý.“ Draco si dopis převzal.
 
„A teď-“Harry zaslechl kroky v měkkých botách a prudce otočil hlavou. „Pottere?“ Harry přimhouřil oči. I když ve slabém světle nemohl nic vidět, přísahal by, že něco zaslechl.
 
„Je místo, kam bychom mohli jít?“
 
„Pojď za mnou.“ A jakmile se otočili, závan lektvarů a temné magie polechtala jeho smysly. Špehuje Snape jeho nebo Malfoye? Draco ho vedl společenskou místností dolů po schodech do chodby, která obsahovala, jak Harry předpokládal, kolejní pokoje. Malfoy otevřel dveře a pokynul mu, aby vstoupil. „Kdo to byl?“ Zeptal se blonďák jakmile byl pohodlně usazen v křesle.
 
„Snape.“ Odpověděl Harry.
 
„To není neobvyklé, že navštěvuje společenskou místnost.“ Poukázal Draco.
 
„Díval se, ale nejsem si jist, jestli se zajímal o tebe nebo o mě.“ Nastala pauza. „On často pozoruje zmojozelské studenty.“ Draco vypadal, že o tom přemýšlel, ale pak pokrčil rameny.
 
„Možná, ale tady nemusí.“ Řekl vyhýbavě. „Teď co chci, dej mi něco na nepřátele Temného pána.“
 
„Neutralita Draco.“ Prohlásil Harry. „Víš, že bych neodpověděl.“
 
„Musím si to ověřit.“ Pokrčil blonďák rameny. „A co příběh, ve kterém si sehrál nemalou roli v návratu Temného pána?“ Harry přikývl.
 
„Byl to rituál po kterém Voldemort získal své tělo. Měl lektvar, který se vařil ve velkém kotli. Poté do toho kotle bylo vhozeno něco jako dítě s Voldemortovou podobou. Dále byly potřebné další tři ingredience. Kost otcova darovaná nevědomky, maso služebníka darované nevědomky a krev nepřítele vzata násilím. Další věc kterou vím, když se objevil, tak řekl Červíčkovi, aby ho oblékl do hábitu.“
 
„Nikdy jsem o takovém rituálu neslyšel.“
 
„Nedivím se, že ne.“
 
„Proč?“
 
„Ten rituál je původně z dálného východu, i když nevím odkud přesně, ale myslím, že to byl mix několika kouzel, kdy byl Temný pán – oh, jaké bylo jeho jméno? Protéus, myslím, na vzestupu-“ Draco na něj zamrkal.
 
„Kdo?“
 
„To je jedno.“ Mávl rukou. „Teď, komu chystáš předat dopis?“
 
„Chystal jsem se požádat Pansy. Ona posílá dopis domů alespoň jednou za dva dny.“
 
„Dobře, uvidíme se pak.“ Kývl na blonďáka a vyšel z místnosti. Snape nečekal, když odešel, což byla dokonalá situace, aby se 'Jasper' znovu ukázal.
 
×××××
 
Harry našel Snapea jak lenoší ve svém soukromém bytě se sklenkou ohnivé whisky v ruce a pozoruje plameny v krbu. Černé roucho, které obvykle nosil během výuky bylo nedbale přehozeno přes opěradlo židle a nyní byl oblečen v černých kalhotách a ve stejně černé košili. Harry ho nějakou dobu pozoroval a přemýšlel nad tím, co ten muž mohl tak ztratit.
 
„Severusi Snape.“ Profesor vyskočil z křesla, vyšplíchl své pit ze sklenice, když se otočil čelem k vetřelci. „Rád vás opět vidím. Prosím, poďte se, není třeba stát.“ Když se muž nepohnul, Harry se posadil na místo, které muž před chvíli uvolnil.
 
Pohodlně se usadil do křesla a zadíval se na muže před sebou, který nemohl odtrhnout pohled z jeho oděvu. Nebylo to něco co by Harry rád nosil, dokonce i v 16. století, kdy to bylo v modě. Černé kalhoty byly zastrčené do měkkých kožených, černých botů a černý sametový kabátec zakrýval bílou košili. Vlasy měl stažené dozadu sponou, což vytvářelo dojem dlouhých vlasů, než kdyby je měl rozpuštěné.
 
„Přišel jsem s nabídkou, pane Snape.“
 
„A co by to mělo být?“ Jeho hlas byl napjatý. Se všemi novými zábranami kolem hradu, by tento upír neměl být schopen projít.
 
„Došel jsem k závěru, že jste velmi užitečný muž, přestože stojíte na hranici. Takže jsem se rozhodl nechat vás pokračovat ve vaši hře se světlem a temnotou, pokud budete souhlasit s mými podmínkami.“
 
„Jaké podmínky?“
 
„Vaše loajalita bude náležet pouze jedném, upírům.“
 
„Jak jste už jednou řekl, jak může člověk sloužit dvěma pánům, natož třem.“
 
„Ach, ale byl by jen jeden pán. Temný pán vás bude vždycky předvolávat pomocí temné značky.“ Ukázal na mužovu levou paži. „Ale upíři bás budou držet na uzdě. Tohle jsou vaše možnosti, buď budete souhlasit a svážete se s jednou upírskou linií nebo zemřete. Docela jednoduché a efektivní, když jsem se teď poslouchal.“ A široce se usmál. Vypadalo to, že temný muž chvíli váhá.
 
„A předpokládám, že jakmile bude tato válka u konce, moje smrt bude automatická.“ Pronesl jako by to byla skutečnost.
 
„Ne, samozřejmě, že ne. Budete mít svůj život na tak dlouho jak budete dodržovat pravidla a dodržování pravidel je jednoduché sledovat. Budete dělat to co vám pán přikáže bez zrady na straně světla. Dám vám informace, které předáte Brumbálovi a které vás zde  udrží. Pokud starý čaroděj někdy objeví vaši pravou podstatu, o čemž pochybuji, zařídím, aby jste byl schopen na nějaký čas prchnout. Hezké a jednoduché, že? Již se nebudete muset starat o vaši situaci.“ Harry se znovu usmál.
 
Snape se ani nepohnul, když přemýšlel, i když nebylo nad čem přemýšlet. Buď si vybere služby nebo smrt.
 
„Vždyť musíte vědět, že mě Brumbál zaměstnává svými malými úkoly.“
 
„Jsem si toho vědom.“ Mávl Harry rukou. „Myslím, že byste měl používat svá nejlepší rozhodnutí... ale buďte si vědom toho, že zjistím všechno o tom co děláte a co jste udělal.“ Jeho hlas zněl příslibem.
 
„Já... vybírám si život.“
 
Harry přikývl. „Dobrá teda, o Vánočních prázdninách požádáte ředitele školy, aby jste mohl opustit hrad, lžete pokud budete muset. Osobně nebo jeden z mých zástupců na vás bude 24. nebo 27. prosince v 15:00 čekat u Borgina a Barkse. Neopozděte se nebo budou předpokládat, že jste utekl a budou podle toho i jednat. Pokud budete předvolán, budu o tom vědět.“
 
Snape si byl vědom, že byl zahnán do kouta a byl si také vědom, že by bylo marné s tím bojovat. Nějakou dobu potrvá, než přijde s nějakých záložním plánem, ale nakonec nějaký vymyslí. Koneckonců, byl přeci Zmijozel.
 
 
LANGSYNE VIII.KAPITOLA < > LANGSYNE X.KAPITOLA

Anketa

Na kolik % se Vám kapitola líbila?

100% (55)
61%

50% (17)
19%

0% (18)
20%

Celkový počet hlasů: 90

Langsyne IX. kapitola - Komentáře

Datum: 13.12.2014

Vložil: Nike Free Run 5.0 Men Nike Free Run 5.0

Titulek: nyesplxxk@gmail.com

Datum: 31.07.2014

Vložil: efox

Titulek: překlad

Ahoj. Tuto povídku mám rada a překlad se mi zdál fajn. Nakonec jsem se rozhodla nečekat a dočíst v originále. Bohužel musím konstatovat, ze na mnoha místech je tvůj překlad nepřesný nebo dokonce chybí přeložené i celé věty. Nicméně zatím to nebylo nic, co by nějak změnilo význam, každopádně se mi ale zdá, že se ti pak nedaří vystihnout atmosféru povídky přesně. Nemyslim to ale zle, to ne! Stále říkám dobra prace! A díky za to, ze ses do toho pustila. :-)

Datum: 01.08.2014

Vložil: Reniii

Titulek: Re: překlad

Zdravím, to že někdy něco vynechám nebo trošku upravím, mám pro to i své důvody. Ale vždycky z té části přeložím to důležité co bylo tím vším myšleno a řečeno :)

A když to vezmeš kolem a kolem, tak ten překlad dělám pro lidi, kteří neumí až tak dobře anglicky, aby si to mohli přečíst v originále. kdyby tak každý uměl jazyky, tak nemusíme jako překladatelé vůbec nic dělat :D

Jinak jsem ráda, že se líbí a budu ráda, když i nadále budeš číst ;)

Datum: 30.07.2014

Vložil: Anon

Titulek: a jééé

safra to je, sloh, příště si budu dávat pozor slibuju *dělá očka*

Datum: 30.07.2014

Vložil: Anon

Titulek: Tak to... je ná*ez O_o xD

Tak to začíná být čím dál tím akčnější a zajímavější.
Snape, jako upír? lol ne že by to o něm všichni normálně neříkali, ale ve skutečnosti je tohle teprve druhá povídka, kdy jím opravdu bude... superXD
Tak jj teď k začátku, Ron a Hermiona mi nikdy nevadili, ale tady jsou tak vlezlí, až mi to leze krkem. Hádám, že si nedají pokoj včas vzhledem k tomu, že síťky na ptáčky už jsou zakoupené? Heh
Mno a Brumbál? Ten plní mé nejtajnější tužby, *řehtá se* doufám, že špatně skončí.

Ne že bych někdy někomu přála něco špatného, ale ačkoliv trošku podivným způsobem, tak mě tahle povídka uchvátila a plní to, co ještě žádná SLAH povídka na české scéně, která by kvalitou za něco stála a co víc byla by DOKONČENÁ!

To je
1)Špatný Brumbál (PS: Hajzlík se špatným koncem? *přeje si to*)
2)Naprosto úžasný Harry, kypící nepřehnanou inteligencí a šarmem (PS: tím myšleno, že už není jak vyvoraná myš, nebo naprosto tupý troll, nebo... jop toho je hodně)
3) Upíííííířííííííí!!!!! Joóó! (PS: Netřeba dále rozpitvávat)
a za 4) a za 5) Herry je tam bez H.R.ozných ocásků, a Tom není taky nic přehnaného, a dokonce byl zmíněn i ve své lidské podobě, osobně doufám, že se mu podaří ji získat zpátky. (PS: Hp/Tr, Hp/TR, HP/TR *prozpěvuje*)

Obrovské pozitivum u posledních kapitolek jsou chybějící letopočty, které tam zcela jistě zase budou, ale člověk je z nich úplně blbej...

Jaj to jsem se zas rozkecala, ale samořejmě nesmí chybět ani chvála na samotnou překladatelku, čili na tebe Reniii, díky, díky moc, že se do téhle povídky pustila, ačkoli nejsem sama tak zdatná v Aj abych mohla naprosto objektivně soudit, tak si umím představit, že i pro někoho jako jsi ty tj. pro too kdo s jazyky takový problém nemá, To není nic jednoduchého a délka povídky je taky jistě velmi náročná.
TAkže vážně moc děkujinkuju ...a *šeptá* "Těch sedm dní do vydání další kapitolky, není překlep, že ne??"
Chi už se moc těším.
Zatím pp a Děkuji;)

Datum: 30.07.2014

Vložil: Reniii

Titulek: Re: Tak to... je ná*ez O_o xD

Jsem ráda, že je někdo kdo vyloženě ocení tuhle povídku. Vždycky si ráda čtu tvůj dlouhý komentář :D

Právě proto jsem si vybrala tuhle povídku k překladu, líbila se mi hned od samého začátku, je to něco jiného než obvykle na ostatních povídkách a mám prostě mám ráda tento typ povídek. Někdy mi přijde a pozastavuji se nad tím, když překládám, že autorka to píše z vlastních zkušeností :D Co se týče překladu tak ze začátku to byl pro mě velký oříšek (jako pro začátečníka slash povídek) ale teď je to brnkačka. Tuhle kapitolu jsem měla přeloženou ze soboty na neděli. Jediny co mě zdrželo byl ten dlooouhý přepis, do kterého se mi 2x nechtělo :D

A to že by další kapitola měla být příští čtvrtek překlep není. Chci s tím pohnout, když mám čas a prostor, ale jelikož teď pojedu pryč tak den vydání může být mezi tím čtvrtkem až nedělí, počítám v tom i mou lenost na přepis :D

Přidat nový příspěvek