Langsyne V.kapitola

Tak jste se nakonec dočkaly! Po téměř 10 denních skluzu Vám přináším další kapitolu k povídce Langsyne. V této kapitole se rozloučíme s Jasperem a Tomem a myslím, že tohle je tak nejlepší kapitola ve které oba vystupují.

Já děkuji za podporu a milé komentáře, které jste mi tady nechaly a já Vám přeji příjemné čtení. 

Vaše Reni :)

PS: Omlouvám se za gramatické chyby ;)

x-x-x-x-x

Sbohem zármutku

.

.

.

I když se ztratí milenec, láska nesmí. A smrt pak nebude mít nadvládu.

~ Dylan Thomas

Než se pustíte na cestu pomsty je třeba nejprve vykopat dva hroby.

~ Confucius

.

.

.

Září

Tom vypadal zcela arogantně a pyšně. Bylo to poprvé, kdy Jasper pocítil potřebu mu nějak fyzicky ublížit. Nebylo to jako kdyby Riddle úspěšně dokončil nějaké spiknutí, které by mu přineslo cíl uskutečnění k ovládnutí světa, takže měl docela těžké pochopit ty povýšené pohledy. Evidentně se stal hlavou chlapeckého spolku. Jasper si nebyl přesně jistý jaká situace si vyžádala pýchu od budoucího Temného pána. Tom asi pravděpodobně plánoval přezvít kouzelnický svět pomalu od nějnižšího politického stupně až po vrchol. Jasper zavrtěl hlavou a otočil se zpátky ke knize, kterou četl. Text pro zvěromágskou transformaci byl samozřejmě omezen a dokonce byla tato kinha i zakázána, ale to mu nějak nevadilo. Jasper se zamračil a snažil se zjistit proč přesně byla kniha nezákonná. Otočil stránku.

''Oh, tak tohle to vysvětluje...''

Kniha byla vodítkem pro zastaralé kouzlo které někoho násilně přeměnilo do zvířecí podoby. I když to nemusí být problém v teorii, tak bylo také zjištěno, i když trochu pozdě, že zvířecí instinkty byly zesíleny až do nepřirozených rozměrů. To mělo za následek téměř dvě desítky úmrtí. Jasper byl zvědavý na důvod, proč by se prostě nemohl zamknout v prázdném pokoji a to kouzlo nezkusit. Pak zase, kouzelnický národ nebyl dobře známý pro svůj zdravý rozum. Dejte člověku magii a všechna zřetelná logika bude zakončena při skoku z okna. To byl důvod proč byl ráda, že vyrůstal v mudlovském světě, ale nepochyboval o tom, že to utrpení bylo nakažlivé. Koneckonců, podívejte se na to co se stalo s Tomem. Ryzí génius, používá všechny metody co by chtěl mít k dispozici a pak BUM!, typický kouzelník. Smutné, opravdu smutné. Jasper si smutně povzdechl, ale pak se opět zaměřil na knihu a pokračoval v četbě.

x-x-x-x-x-x-x

Zmijozelská sekta se nakonec sešla v celém svém rozsahu. Jasper mohl viděl předpoklady těch kteří by tvořili nejdůvěryhodnější vnitřní kruh. Mohl také vidět slepou oddanost těch, kteří měli nižší postavení. Zmijozel už dlouhou dobu nebyl jen seskupení studentů s ředitelem v čele, teď to byla společensky stabilní skupina. On nebyl jen princ Zmijozelu, teď to byl také jejich Pán a Mistr, ten kdo by měl přinést zpět a realizovat ideály velkého Salazara Zmijozela.

Členové učitelského sboru si nevšimli tohoto zjevného posunu ve struktuře, ale studenti ano. Snažili se jít Tomu Riddleovi z cesty jak je to jen možné. Jasperovi přišlo zábavné jakým způsobem ti malí studenti z Mrzimoru rychle utíkali z cesty nebo jak se lidi z Havraspáru snažili skrýt za své knihy... všechno to bylo tak vtipné. Pak, někdo se snažil dostat do horní části pyramidy, téměř vedle Toma. Asi předpokládal, že byl možná jediný, který by mohl žádat o ''přátelství'' v nepřístupném Zmojozelu.


Říjen

Jasper stál tiše za Tomem, přitisknutý ke zdi a pozoroval svého partnera. Tom byl nervozní, energie vyzařovala z jeho kůže. Jeho školní hábit byl přehozený přes postel a povolil si pár knoflíčků na košily, ze které byla vidět část jeho dobře stavěného hrudníku. Bylo to... lákavé. Jasper se odlepil odn kamené zdi a pomalu přešel až k němu. Zastavil se před ním a natáhl ruku, aby si pohrál s okrajem košile a kravatou volně visící na jeho krku.

„Chci tě poznat, Tome.“ Řekl Jasper tiše, odtáhl kravatu a nechal ji spadnout na zem a porozoval odhalenou kůži na hrudi.

„Ty mě ale znáš.“ A opřel se do jemného pohlazení. Tohle byl jiný Jasper. Zdánlivě zranitelný, zdánlivě nevinný, jakoby kdyby za těma očima nebyla žádná lež.

„Nech mě poznat tě Tome.“ Požádal skoro až prosebně.

„Jak to myslíš?“ A zadrhl se mu hlas v krku, když ruce mapovaly jeho klíční kost, krk a čelist až na rty.

„Mnoha způsoby... všemy způsoby.“ Přiblížil se tak blízko až se jejich těla dotýkala. Až skoro prosil a to nikdy neprosil. „Prosím, nech mě.“

Jasperovi oči se leskly chtíčem a pomalu, aby mět Tom šanci se odtáhnout a ustoupit, se přibližoval svými rty k Tomovým. Ale Tomův souhlas byl více než jasný, když mu polibek vrátil. Nikdy mezi nimi ten polibek nebyl sladký a něžný. Právě naopak, vždycky byl horký, vlhký a rychlý jako když se oheň rozšiřuje lesem.

Jasper jemně naklonil Tomovu tvář na stranu a palcem mu přejížděl přes jeho perfektní lícní kosti. Směroval je oba do postele dokud Tom nespadl do povlečení a stále mapoval svou rukou Tomovu tvář a krk. Jeho ruce rozepnuly zbývající knoflíky na košili.

×××××××

Jasper se pomalu odtáhl, vytáhl Toma do sedu a začal mu sundávat bílou košili. Tomovi ruce, které tak často způsobují bolest mu oplatili tutéž službu. Jasper se přesunul nad tělo pod sebou a ochutnával a prozkoumával tu hebkou pokožku ústy a rukama. Slabé zvuky a steny, které by Jasper, kdyby nebyl upír, neslyšel vycházely z Tomových rtů. Díky snadné ladnosti a rychlosti byli oba brzy zbaveni všeho oblečení a Jasper pokračoval tak kde skončil. Ucítil jak do něj šťouchá Tomovu naléhající vzrušení a také mohl pocítit touhu s trochou náklonosti která se mezi nimi v uplynulých letech vyvinula.

Nenápadně sáhl po hůlce a použil malé kouzlo pro lubrikaci. Ochutnal ho a byl skoro totožný s Tomovou vůní. Pomalu začal Toma připravovat svými prsty a nechal svého milence, aby si zvyknul na ten pocit. Jasper se přesunul a věnoval mu smyslný polibek, který vyjadřoval všechny pocity na které se Jasper zmohl a pomalu do něj vstoupil. Tom zasyčel nepohodlým, ale rychle se to změnilo v daleko více příjemných pocitů jak se Jasper začal pohybovat, čímž byli teď k sobě blíže, než kdy předtím.

Snažil se vydržet ten příval pocitů, ale byl brzy přemožen. Položil si ruce podél Tomava těla a ústy líbal Toma na krku a pomalu se posunoval dolů. Jasper věděl, že našel perfektní úhel, když Tom vykřikl a zakousl se Jasperovi do ramene. Ale on v poklidu ignoroval Tomovo syčení a naléhání a udržoval své tempo přírazů. Šeptal mu věci v hadím jazyce o lásce, náklonosti a pohodlí. Jejich magie přistoupila, temná podivně klidná od obvyklého ohnivého nadšení. Energie spokojeně hučela a ovinula se kolem nich. Jaspera pociťoval že už to déle nevydrží, než jak by si sám přál a tak jednou volnou rukou chytil Tomův penis a společně se dovedli na vrchol blaha. Orgasmus je oba velmi silně přemohl, až je oba smetl do temnoty. Oba se ocitli ve spánku beze snů.

×××××××

Jasper se probudil jako první, omotavý ve spleti teplých končetin. Beze spěchu se trochu odtáhl a podíval se na Toma, který měl neuvěřitelně rozcuchané vlasy. Ve spánku vypadal tak něvinně, téměř andělsky. Takové podobné okamžiky by klidně mohly trvat navěky a nikdy by Toma nepořádal, aby se změnil. Miloval ho přesně takového jaký byl.


Listopad

„Jasper Cole, je to tvoje skutečné jméno?“ Jasper vzhlédl z místa Tomovi postele na který byl roztažený.

„To je podivná otázka Tome. Proč to chceš vědět?“

„Chci zjistit, jestli jsi byl v minulosti někdo významný, samozřejmě.“

„Samozřejmě.“ Zamumlal Jasper sarkasticky. „A ne, nebyl. Mé role v historii měli hodně zaměstnání, ale žádné postavení. Myslím, že nejdál jsem se dostal jako rytíř, když jsem náhodou zachránil princeznu zatímco jsem hledal jídlo.“

„Jak se to stalo?“ Vyzvídal zvědavě.

„No, ona byla jediná dívka, která bloudila v lese uprostřed noci když jsem se snažil najít nějakého prašivého vlka k jídlu. Stalo se, že mě viděla jak jsem vlka zabil a poté jsem byl zato pasován na rytíře.“ Jasper pokrčil rameny. „Musím přiznat, že spaní na hradě bylo o hodně příjemnější než ve staré chatě. Možná jsem mrtvý, ale spaní na zemi není i pro mě pohodlné.“ Na krátkou chívli se odmlčel a zamyšleně si poklepával prstem po bradě. „Na druhou stranu jsem se předváděl jako Vladimír, když jsem přecházel přes Rumunsko. Netřeba říkat, že jsem byl velmi populární postava... Bylo to trochu ironické, že jsem vlastně byl upír doopravdy.“

„Proč by jsi dělal?“

„Byl jsem zvědavý co se bude dít. Historie nebyla vždycky vzrušující, víš. Musel jsem se nějak zabavit.“

„Většina mužů byla jen prostituty.“ Poznamenal Tom mdle. „Všichni lidé se sami o sebe nedokázali postarat.“ Tom zavrtěl hlavou a otočil se. Jasper by přísahal, že slyšel nevěřícně zamumlané ' a uvidíte co by se stalo.'

„Věř mi. Stát se 'nesmrtelný',“ řekl a u slova nesmrtelný naznačil uvozovky, „není všechno. Lidé, které znáš zestárnou a zemřou. Přátelé, blízcí a věci se mění tak rychle, že někdy není ani snadné se jim přizpůsobit. Civilizace se rozpadají a na jejich místech vznikají nové. A to všechno se neustále opakuje.“

Nastalo mezi nimi ticho, když Tom náhle vyskočil ze svého místa a přešel ke svému kufru. Jasper ho sledoval se zvědavostí. Tom vyházel několik knih, které mu bránily v hledání. Zanedlouho se ozvalo výtězné zavrčení a zvedl se se starou knihou v ruce.

„Chystáš se mi číst pohádku na dobrou noc?“ Tom se na něj ušklíbl a podal mu knihu.

„Tvé kouzlo upevnění je tam zaznamenano. Rád bych ho měl pro tebe dokončené do měsíce, ale je jiný sklon vesmírných těles, než bych potřeboval.“

Jasper pozvedl obočí. Takže Tom zjistil, že měl? Otočil stránku a jeho zvědavost byla stále větší. Ve skutečnosti nevěděl jak se to kouzlo jmenuje, protože bylo zakázáno ještě předtím, než byl schopen se to naučit. Ligare Noctu. Spoutat za tmy. To bylo... docela zajímavé.

„A jak jsi tohle milý Tome získal?“ Tom se na něj uličnicky usmál.

„Snad nechceš, aby ti řekl všechna svá tajemství, ne?“


Prosinec

Jasper seděl ve středu kruhu a amulet byl položen uprostřed druhého. Dvě černé svíčky stály kde se oba dva kruhy spojovaly. Šedá svíčka byla před ním a bílá ve stejné pozici na opačné straně v přední části před amuletem. Další čtyři svíčky, střídavě modrá a zelená stály na okraji kruhu. Jednalo se o sestavení pro rituál, který by oddělil tu část duše, která v něm žila. Šedá, modrá, zelená a bílá svíčka, všechny hořely.

Jasper se postavil na nohy, rituální dýku držel v ruce a pomalu přecházel ke druhému kruhu a současně začal předříkávat slova v latině. Vešel do druhého kruhu, dýkou si prožízl dlaň a nechal kapat krev na modré a zelené svíčky. Plameny se barevně měnily, nejprve od žluto oranžové až po třpytivou modrou. Slabý plamínek černých svící se zněmil na děsivě fialový plamen. Rozechvěle se nadechl a přistoupil k muži, ležící opodál na zemi. Rituál duší si vyžadoval oběť a dnes večer tento muž poslouží větší věci než by on sám kdy dokázal.

Oba muži byli nazí, téměř. Bílá látka okolo Japerova pasu a černá na muži zachovávala nějakou slušnost. Jasper poklekl, opatrně, aby nenarušil kruh složený ze soli. Rychle vyřezal runu na mužově kůži, těsně pod krkem. Druhá runa následovala těsně pod tu první. Jasperovo předříkání se změnilo. Plameny modré a zelené svíčky zcela vymřely, signalizovaly, že je oběť připravena pro rituální účel. Jasper maloval totožné runy v mužově krvi přes jeho jizvy. Plameny bílé a šedé svíčky prudce vyšlehly, byli mnohem větší, než by měly schopny býti.

Jasperovo zaříkání se změnilo ještě jednou a začal skutečný převod duše z jeho těla. Cítil jak ho něco zevnitř trhá, bolestivě. Cítil jako by se něco pokoušelo otevřít mu lebku. Výkřik se vydral z jeho krku a temné skvrny zatemňovaly veškeré vzpomínky a myšlenky. Nemohl to vzdát, ne dokud rituál nedokončí. Šedá svíčka zhasnula a Jasper zvedl dýku vysoko nad hlavu, předtím než ji rychle zasunul do mužovi hrudi. Černé svíčky pohasly stejně jako lidský život pod nim a bílé svíčky se změnily na zářivě rudé. Namočil prsty do své vlastní krve a namaloval zbytek run na svou hruď. Uzavíral kruh a nutil část duše vstoupit do amuletu. Když bílá svíčka nakonec pohasla věděl, že rituál byl úspěšně dokončen. Vyvolal ještě své zbývající síly a uzavřel i druhý kruh, poté zvedl amulet.

Později bude muset uklidit použitou místnost, bez ohledu na to, že je těžké ji nalézt. Ale nejdříve si potřeboval trochu odpočinout a vzít si lektvary proti bolesti.

x-x-x-x-x

Jasper si poprvé po mnoha letech užíval měsíc Prosinec. Vždy se mu doba zimního slunovratu zdála jako ponurá záležitost, dokonce i za poslední dva roky, kdy trávil čas s dědicem Zmijozelu. Nedělali nic zvláštního, jen byli zalezlý v pokoji hlavního zmojozela (bez ohledu na to, jak moc to Tom popíral). Tom tiše seděl u svého stolu a pravděpodobně dokončoval nějaký výzkum. Chtěl by Tomovi k narozeninám darovat knihu temných umění dříve než se s ní setká v průběhu letních měsíců.

Zbytek Zjimozelů byl dole ve společenské místnosti. Letos jich zůstalo na hradě o dost více, takže to tady bylo jako v úlu. Jeden ze starších studentů propašoval do společenky pro ostatní nějaké lehké likéry, aby si ten pobyt ve škole ještě nějak užili. Křiklan byl v nedohlednu a i kdyby se přece jen v místnosti objevil našel by tam jen trochu opilé, plnoleté studenty. Jasper zamířil do Tomova pokoje v době, kdy jeden ze studentů smíšené krve začal na konferenčním stolu tančit strip tease, naštěstí s ním nikdo neměl stejnou cestu.

Jasper si zklamaně povzdechl, když viděl Toma pokračovat v jeho zuřivých čmáranicích brkem na pergamen. Několikrát kvůli tomu Toma škádlil, že měl raději studovat v Mrzimoru. V pokoji hlasitě odbily hodiny visící na stěně, oznamující konec starého a začátek nového roku. Jasper se naklonil a otočil Toma na židli čelem k sobě.

„Šťastný Nový Rok, drahý Tome.“ Usmál se a vtáhl ho do vášnivého objetí. Veškerá práce byla zapomenuta, když se posunovali směrem k posteli.


Leden

Tom byl herec. Byla to vlastně jedna z jeho nejlepších schopnistí. S jeho okouzlujícím úsměvem a přitažlivým vzhledem to nebylo až tak těžké. Někdo jako on by měl být schopen sehrát roli sympatizujícího přítele, aby dostal informace od šedé dámy. Zřejmě ona byla dcerou Roweny z Havraspáru, která vlastnila diadém, který zmizel neznámo kam a ve který doufal, že ho pro sebe získá. Ve správných chvílích ze sebe vydával nějaké citoslovce, když poslouchal tragický příběh. Čekal až svůj příběh dokončí, aby mohl položit otázku kterou měl na jazyku už hned od začátku vyprávění.

„Takže diadém skončil v dutině stromu?“ Lady popotáhla a mírně přikývla.

„Ach ano, schovala jsem ho dost dobře. Nikdo by ho nenašel pokud by nevěděl kde hledat.“

„Proč jsi utekla do Albánie? Zeptal se a už věděl, kde byl měl hledat jako první. Diadém Roveny z Havraspáru bude brzo v jeho vlastnictví. Jen z poloviny poslouchal jak Helena vyprávěla proč byla Albánie to nejlepší místo k ukrytí.

x-x-x-x-x

Jasper stál na zabradlí a díval se dolů na vzdálenou zemi. Nebylo to poprvé, kdy by uvažoval o smrti, i když tohle bylo poprvé když přemýšlel nad sebevraždou. Nebyl v depresi nebo něco podobného. Ale bylo překvapující, že někde, v zadní části jeho hlavy zablikalo zaváhání, které by jako zabraňovalo ve skoku. Váhání, tohle už nepocítil po mnoho let, Jako kdyby byl opět člověkem. Jaký zvláštní pocit, přemítal.

Proč ta náhlá změna, ještě před rokem by skočil. Kdyby jen našel nějaké omezení k jeho stále rozsoucí moci. Dokonce i jako upír byl abnormální. Chůze na denním světle, odolnost vůči ohni, když byl příliž blízko krbu, výjmečná potřeba po krvi a jako upír by neměl normálně spát! Na fyzické změny bylo snažší si zvyknout než na ty emoční. Byl... jaké je to slovo? Strnulý? Prázdný? Pustý?... něco takového nepocítil už hodně dlouho až ho to zaskočilo. Štěstí, smutek, frustrace a spousta dalších pocitů, které nedokázal pojmenovat... Hleděl do dálky, byla taková tma, že by bylo možné dotknout se nebe a země zároveň. Jediná věc, která se změnila byl Tom. Tom Riddle. Voldemort. Tom, kterého miloval. A jak divné tohle bylo! Miloval nepřítele. I když nepřátelé už nejsou, že? Alespoň ne teď, ale jak dlouho to bude trvat? Bez ohledu na to jak moc by to mohl popírat, vždycky zůstane Harry Potterem. Takže teď to nebylo o tom, že on miluje Toma, ale o tom, že by měl Volmedort být schopen milovat Harryho Pottera . Ale Voldemort nebyl schopen lásky.

Jasper se podíval na souhvězdí a na hvězdy v nich ukryté, jako by se v nich snažil nalézt odpověď na jeho nepříjemnou situaci. Ale oni neporadí, jsou studené a nedotkutelné jako vždycky. Povzdechl si a odstoupil od zábradlí. Bylo už pozdě, je čas jít do postele.


Únor

Vstoupil za bránu Gringottové brány, která vypadala daleko starší než jeho celá existence. Místo toho aby šel nahoru k přepážkám, vydal se k jednomu z vedlejších sálů. Jasper nepotřeboval doprovod od nějakého střeta jak to lidé normálně dělávali. Věděl, kam měl jít a jak přesně se tam dostane. Stále si nebyl úplně jistý, jak tento konkrétní záměr bude fungovat. Neměl ponětí o tom jak skřeti smýšlí ohledně majetku, v tomto případě aktivního majetku. Přešel k těžkým kamenným dveřím a čekal až do drsný hlas pozve dál.

„Ach, pane Pottere.“ Jasper sebou trhl.

„Prosím, říkejte mi pane Cole nebo Jasper jestli chcete.“ Řekl a usadil se.

„A co mohu pro vás dnes udělat? Uvědomujete si, že nejste schopný uplatňovat nárok na své dědictví mino vlastního zadání, správně?“

„Ano, jsem si toho vědom. Mám objekt, který bych chtěl... zanechat sám sobě.“

„Plánujete zemřít?“ Zeptal se ledabyle skřet, když listoval papíry.

„Ne přesně zemřít, ale mám nepříjemný zvyk usnout a pak se probudit někde jinde.“

„Aha. Pak jste tedy upír.“

„Copak všichni to vědí?“ Skřet se na něj podíval mírně tázavým pohledem.

„Je jen velmi malý počet bytostí, které jsou schopné cestovat v čase v lineárním aspektu. Většina z nich si je toho vědoma, že je schopná prolínat minulost, přítomnost a budoucnost. Upíři nebo upíři z vaší linie nedokážou ovládat tento aspekt, ale jsou schopni se z minulosti dostat na to správné místo v prostoru a čase-“

„Tohoto jsem si nikdy nebyl vědom“ Řekl zamyšleně. „Ale pojďme se pustit do podnikání, ano? Rád bych tento předmět,“ vytáhnul amulet na stůl, „uložil, v případě mé smrti nebo zmizení do jednoho z trezorů na začátku mého...“ Jasper se najednou odmlčel, snažil se vzpomenout, kdy přesně zmizel.

„Když jste se stal upírem, tak byly zrovna prázdniny před vašim pátým ročníkem.“

„Potom tedy na začátku pátého ročníku. Chtěl bych také jeden z vašich nejlepších bezpečnostních krabiček s krevní identifikaci, aby se mohla otevřít pouze mě a nějaké speciální ochranná kouzla.“ Skřet rychle střelil pohledem po amuletu. Asi to nebylo nějaké staré rodinné dědictví nebo vzácná ruční práce. Vypadalo to jako zlato, zkroucené do uzlu na kousku kůže s keltskými znaky.

„Je v něm magie duše.“

„To je.“

„Není vaše vlastní.“

„Ne, to není. Nebude to snad problém, že ne?“ Zeptal se, protože věděl, že magie duše je v této země zcela zakázána.

„Skřeti se nezajímají o lidská práva. Věříme v praxe kouzel a v ceně je i jejich používání.“

„A teď, o té krabičce...“

„Je vykována z kouzelného železa. Doufám, že máte dostatek finančních prostředků. Nechceme pracovat s penězi, které zatím neexistují.

„Můžete si vzít náklady z mého trezoru z této doby. Veškerý obsah by měl pokrýt veškeré náklady a koupit si vaše mlčení.“ Poznámka se objevila na stole před střetem. Podíval se na čísla, která tam byla napsaná. Jasper byl přes léto dost zaneprázdněn nejen pro to, aby mohl pokračovat ve studiu na škole, ale aby si mohl zaplatit i nějaké soukromé věci.

Tato částka by měla být zcela dostačující.“ Usmál se skřet, který teď vypadal mnohem zákeřněji, než ve skutečnosti byl.

„Děkuji vám.“ Jasper se zvedl z křesla.

„Cole.“ Jasper se ohlédl. „Bylo by pro vás dobré, kdyby jste se tady v budoucnosti ještě jednou zastavil.“

Jasper přikývl a zmizel za dveřmi. Zřejmě na něj bude po návratu čekat nějaké dědictví. Možná by to mohlo být od jeho matky? Mohl jen hádat.


Březen

Jasper věděl, že bylo už příliž pozdě. Křečovitá bolest, která vycházela z jeho magického jádra mohla znamenat jen jednu věc. Sithis byla v nebezpečí, někdo ji ubližoval. Vstal, přerušil tím přednášku profesora a vyrazil ke dveřím. I když ji už asi nebylo pomoci, musel to aspoň zkusit. Přeletěl chodbu rychlostí blesku a sestoupil o dvě schodiště do přízemí. Vyhnul se skupině studentů, která mu stála v cestě a vydal se hlouběji do bludiště chodeb.

Ve vzduchu visel měděný pach lidské a hadí krve. Bolest ho náhle ochromila, agonie, která dopomohla jeho pádu na zem. Snažil se vstát, jemné kožené boty klouzaly po kamené podlaze, a pokračovat ve své cestě. Málem narazil do zdi, když se jeho zrak rozostřil a celý svět se s ním zatočil. Jasper jen podrážděně zavrčel, kdyby ten zvuk někdo zaslechl tak by si nejspíš myslel, že pochází ze samotných pekel a snažil s ještě zrychlit své pohyby. Vrazil do malé místnosti, jedna z mnoha, která byla plná harampádí a která nemohla být využita jako učebna.

Pohled, který se mu naskytl způsobil, že naokmažik zaváhal. Cítil jako kdyby měl v hrudi nějaké olověné závaží. Sithis byla natažená přes desku stolu, její hlava zavázaná koženou kravatou a její ocas byl henkou holí připevněn ke stolu, aby se nemohla pohybovat. Po celé délce jejího těla se táhlo osm řezných ran a její ústa byla krvavě rozevřena. Jasper vytáhnul hůl, která držela její ocas a jemně stáhnul kravatu z její hlavy.

„Mistr Jasper?“

„Jsem tady Sithis.“ Zasyčel tiše. Bylo pozdě, bylo příliž pozdě. Věděl, že pro záchranu svého drahého přítele nemůže nic udělat.

„Je mi zima.“

„Já vím. Brzy budeš v teple.“

„Jsi hrozný lhář, mistře.“ Odmlčela se. Jasper nevěděl jak by měl reagovat.

„To je v pořádku pane.!"

„Ne, to není.“ Jemně pohladil hadí hlavu, která se mu nabízela.

„Mohu mít přání, pane?“

„Cokoliv si budeš přát, Sithis.“

„Udělej ze mě něco krásného.“

„Nemyslím si, že by si mohla být ještě krásnější Sithis.“ Had rozmrzele zasyčel. Jasper si nebyl jistý jestliže se had snažil smát a nebo měl problém s dýcháním.

„Něco krásného... co by někdo mohl jednou milovat.“ Bude ochraňovat pánova vyvoleného, dokonce i po smrti. To byla poslední věc, kterou by mohla udělat.

„Cokoliv budeš chtít, Sithis.“ Slyšel a cítil jak se slabý tep zastavil nadobro. „Cokoliv chceš.“

Jasper už nějakou dobu seděl na zemi a jeho ruka stále mechanicky hladila chladné tělo. Sithis, jeho drahá důvěrnice byla mrtvá. Viděl smrt, mnohokrát, ale nikdy ho nezasáhla jako právě teď. Ještě nikdy nepocítil jako kdyby ho něco uvnitř něj škubalo a trhalo. A tohle bylo pravděpodobně ještě horší, protože Sithis byla nejen jeho důvěrnice, ale byla to ještě jeho blízká přítelkyně kterou ještě nikdy neměl. Díval se na ty dvě nevidomé černé oči a vdechoval vůni místnosti. Tři lidé. Chystal se najít tři lidi.

„Za tohle je zabiju.“

Chystal se umučit tři lidi.

x-x-x-x-x

Jasper šel po chodbě na hodinu Přeměňování, když zachytil slabý pach těch, které hledal. Podíval se chodbou směrem ke třídě, ale rozhodl se sledovat tu vůni. Přeměňování zrovna teď nebylo důleživé ve srovnáním s tímto. Přešel přes hlavní chodbu, jeho kroky byly rychlé a tiché. Knihovna, šel směrem do knihovny. Rychlým pohybem otevřel dveře a rozhlédl se. Stály v protějším rohu, zastrčení mezi třemi policemi s knihamy. Přešel na druhou stranu polic a podíval se na ně přes vrcholky knih, aby mohl dobře vidět jejich obličeje a zároveň aby na sebe neupozornil. Poznal všechny tři. Všichni studují v Nebelvíru, první dva studují svůj poslední ročník a ten další byl jen o rok mladší. Dokonce všichni tři jsou ve famfrpálovém týmu. Jsou obecně povážováni za dobré chlapce, dobré studenty, kteří mají slibnou budoucnost a kteří nikdy neprojevili sklon k násilí.

„Kevin Rayburn, Malcolm Turner a Christopher Duncan.“ Tiše artikuloval jejich jména. Mudlorození. Svým způsobem to dávalo smysl, ale nikdo z nich se nedožije konce školního roku.


Duben

Malcolm Turner byl synem dvou mudlů a tuto skutečnost nenáviděl víc než cokoliv jiného s vyjímkou, když mu zmijozelové říkaly ''Mudlovský šmejd''. Rozčilovalo ho, že si mysleli že jsou lepší jen pro jejich tzv. krevní čistotu. Byl dobrý student, vždycky studoval, aby měl vysoké výsledky, učitelé mluvili o jeho nadání a u svých NKÚ měl vysoké výsledky. Byl také prefektem a střelcem ve famfrpálovém týmu. Věci by snad nemohly jít lépe. Nevšiml si, že ho někdo sleduje, dokud ho ze zadu neomráčil.

x-x-x-x-x

Jasper použil na omráčeného Malcolma Mobilicorpus a vedl ho chodbami do izolované místnosti ve sklepení. Jeho první myšlenka byla, že by možná měl využít komnatu nejvyšší potřeby, ale riziko, že ho někdo objeví bylo vysoké. Takže místo toho vzal Nebelvíra do místnosti, kde si vařil svou krevní náhražku. To bylo mnohem lepší.

Dveře se otevřely, vtáhl dovnitř tělo a kouzlem zavřel a zamkl dveře za sebou. Ukončil mobilizační kouzlo a tělo s velkým zuchnutím dopadlo na zem, pak zasyšel pár slov a Malcolmovo tělo bylo uvězněno do kamene. Použil enervate. Čekal než se se zalapáním po dechu probudí, aby mohl vstoupit do jeho myšlenek a prohlédnout si vzpomínky na tu událost. Jakmile se Malcolm na něj podíval neváhal a okamžitě vtrhl do mysli jako tornádo až mu tím způsobil nemalý otřes. Malcolm byl tím, kdo nepoužíval kouzla k držení Sithis, ale místo toho navrhnul připoutat Sihisin ocas.

Jasper vztekle zasyčel, když se stáhl z chlapcovi mysli. Bylo už dost špatné zabít studenti jeho zvíře, ať už bylo jakékoliv, ale mučit ho... to je neodpustitelné. Měl v úmyslu mu vrátit každou unci bolesti, kterou způsobil jeho Sithis. Přecházel po místnosti a jeho oběť sténala bolestí. Hluk pomalu odezněl, což znamenalo, že bolest odezněla. Jasper se zastavil jen kousek od jeho zajatce a díval se do hnědých očí, které se na něj přimhouřeně dívaly.

„Cole?“ Zeptal se zamateně a pak náhle zbledl.

„Jsem rád, že znáte důvody mé náštěvy, pane Turnere.“ Usmál se na něj mile. „ A teď uvidíme jak moc dobrý jsi ve výkřikách.“

x-x-x-x-x

Jasper použil kouzlo na odstranění krve ze svého oblečení a tělo dal do loďáku dokud nebude vědět jak s ním dál naloží. Napadlo ho, že by mohl hodit tělo do jezera, ale v tomto nebyla žádná záruka, že by si tělo nenašlo cestu na břeh, aby ho tam našel nějaký student nebo hlídkující profesor. Možná by ho měl nechat shnít v Zakázaném lese a vystavit na doshach všem mrchožroutům. Narovnal si hábit a vyšel z místnosti a když odcházel použil kouzlo pro zamykání. Uvažoval jak dlouho bude trvat, než si někdo všimne, že chybí a jak dlouho po tom, až se na něj jeho přátelé budou dívat s podezřením.


Květen

Tělo Malcolma Turnera bylo nalezeno na školních pozemcích kousek od Zapovězeného lesa. Končetiny byli shnilé a hlava byla podivně zachována. Trvalo dlouho než našli chybějícího Malcolma, díky kouzlům které byli kolem mrtvoly nastaveny. Zápach rozkládajícího se masa byl kouzlem smyt a tudíš bylo velmi těžké ho najít. Jasper jednoduše ignoroval Tomův tázavý pohled a i nadále se spokojeně usmíval. Nikdo nemohl dokázat, že to udělal. Neměli nic s čím by mohli spojit jeho jméno a jméno zemřelého studenta, popřípadě ještě další dva, když už na to přišlo.

„Jasper?“

„Hmm?“ Odvrátil se od ředitele a podíval se na Toma.

„Ty něco o tom víš?“

„Jestli něco vím? O čem?“ Znělo to upřímně, nevinně. Tom mu to ale nespokl, protože pokud by měl někdo vytáhnout falešnou upřímnost byl by to Riddle.

„Ne, ale je to zajímavé, nebo snad ne?“

x-x-x-x-x

Kevin Rayburn byl ztělesnění pravého Nebelvíra: pyšný, arogantní, drzý, hlavně drz, ucházející výsledky a byl náhradní hráč ve famfrpálovém týmu. Byl mezi svými vrstevníky oblíbený a s tou svou malou skupinkou si dokázal nadělat nepřátele dokonce i mezi Mrzimozi. Neměl by meškat. Jasper použil stejnou metodu odchytnutí jako u jeho předchozí oběti. Dolevitoval ho do stejně místnosti jako Malcolma, přivázahl ho ke zdi a probudil ho.

„Jsem rád, že jste se probudil, pane Rayburne.“ Jasper si vedle něj sedl. „Slyšel jsem, že dáváte přednost nožům. Jaká náhoda, že se s vámi mohu podělit o své nadšení ve stejné věci.“

Panika přeběhla přes obličej mladého muže, když Jasper vytáhl tenkou dýku z kapse svého hábitu. Pomalu a velmi opatrně odřezával kousky Bradavické uniformy až se dostal ke štíhlé a opálené hrudi. Kevinovi svaly se napjaly a snažil se dostat z dosahu dýky. Jasper přejížděl dýkou kolem v malých kruzích jako by se rozmýšlel o tom co se chystá udělat. Poté řízl. Kevin zavřal a bojoval s kouzly, které ho držely v zajetí. Jasper se blaženě usmál.

x-x-x-x-x

Jasper stál u kaluže krve, která obklopovala mrtvé tělo. Konce hábitu a rukávy spolu s nohavicemi kalhot byly zcela nasáklé krví. Řezné rány a šrámy se táhly přes hrudník a paže. Díra na krku táhnoucí se od ucha k uchu mohla být považována za milostivou. Jasper si dával pozor, aby nepoškodil obličej, protože chtěl aby ho pak mohli identifikovat. Možná si to moc užíval. Přesto ještě jeden zbývá, Christopher Duncan. Potěšený úsměv přeletěl přes jeho tvář a kolem zápěstí si utáhl náramek. Zkontroloval čas, je načase se vydat na večeři.

x-x-x-x-x

Rayburnovo tělo bylo nalezeno v poslední květnový den. Venku bylo krásně. Teplo, slunce, jasná modrá obloha, zvuky vydávající volní živočichové na pozemcích. Byl to perfektní den, krásný v mnoha ohledech. Vanessa Crowová se vydala na výlet kolem jezera, když doslova klopýtla přes zmrzačenou mrtvolu Kevina Raybura. Byla nálezem tak šokovaná a deprimovaná, že se na nic nezmohla. Její kamarádky nahlásily že chybí a šli ji sami na vlastní pěst hledat v místech kam se naposled vydala a taky ji našli spolu s mrtvým tělem. Jeho obličej byl nepoškozen, ale to se jednoznačně nadá říci o zbytku těla. Bystrozoři nemohli s určitostí říci, jestli se jednalo o vraždu nebo jestli to nezpůsobilo nějaké zvíře, které se tu může vyskytovat. Po projevu nejen ředitele oboru Pro uplatňování kouzelnických zákonů, ale i ministra kouzel, byli Bystrozorové rozmístěni po různých místech školy, aby se zabránilo další tragédii. Zůstanou tu jako bezpečnostní ochrana až do konce roku.


Červen

Jasper Christophera sledoval přes Prasinky v diskrétní vrdálenosti. Ve vesničce bylo docela dost studentů a Tom zůstal ve škole, takže Japer měl volnou ruku. Úšklebek zkřivyl jeho rty, pravděpodobně dostal příležitost k útoku. Chris zatočil do postraní uličky mezi domy. Jasper ho následoval a použil paralyzující a matoucíé kouzlo do uličky. Počkal 15 minut než na něj použil Mobilicorpus a směřoval k Chroptící chýši. Nikomu by nepřišlo podezřelé, kdyby od tamtud slyšeli nějaké zvuky, už jen kvůli tomu kvůli čemu ta chýše byla známá.

Jasper použil smysly a hledal nějaké známky života v blízkosti chýše. Naštěstí pro něj, nikdo nebyl v dohlednu. Vešel dovnitř a upustil svou poslední oběť na podlahu a začal nastavovat kouzla, která ho upozorní na cizí přítomnost, ať už člověka nebo zvířete. Až byl hotov, obrátil svou pozornost na svůj cenný nákald, který ležel na podlaze. Mohl by odnésl Chrise nahoru, svázaného, bezvědomého a vrátit se později večer. Pokud by se neukázal na hradě, někdo by mohl mít nějaké podezření a to zejména poté co se stalo v posledních dvou měsících. Jasper položil Chrise do zbytků co dříve bývala postel a vrátil se do hradu.

x-x-x-x-x

Byly téměř dvě hodiny ráno, když měl Jasper příležitost k útěku ze školy. Se svými schopnostmi nebylo těžké přejít přes hlídky a stráže a za pomocí několika tajných chodeb se vydal do vesničky. Poté co prošel chodbou, dostat se do chýše už bylo snadné. V tuto noční dobu byly ulice prázdné a osvětlovalo je malé pouliční lampy. Pomalu se přibližoval k chýši a vešel dovnitř, když se konečně dostal do pokoje shodil Chrise z rozpadlé matrace a uvázal ho k zemi a použil tlumící kouzlo.

„Cole, ty zasranej blbče, co chceš?“ Jasper pozvedl obočí.

„Myslel jsem, že je to zřejmé, když k tomu započtu tvé dva mrtvé kamarády.“ Protáhl Jasper. „Nebo to ještě tomu tvému malému mozečku nedošlo?“

„To jsi byl ty? Ty hajzle!“ Zavrčel.

„Jeden by si myslel, že není moc moudré popouzet svého únosce, který svého zajatce bude mučit.“ Povzdechl si. „Myslím, že mé naděje byly zbytečně vysoké.“

„Proč to sakra děláš?“

„Zabil jsi Sithis.“ Řekl Jasper jako by to bylo zřejmé.

„Ten zatracený had? Zabíjíte lidi kvůli mrtvému zvířeti?!“

„Věděl jsi, že vražda důvěrníků je Azkabanský termín?“ S láskou pohladil svou hůlku. „Jediný důvod proč jsem vás neudal bylo, že bych se nedočkal konečného výsledku jaký jsem chtěl.“

„Konečný výsledek?“

„Tvá smrt, samozřejmě.“

„Jsi zatracený blázen!“ Jasper si poklepal v zamyšlení hůlkou na rty.

„Myslím, že by to byla pravda, i když si nejsem úplně jist jak by se to týkalo této situace. Vidíte, i když jsem byl duševně zdravý, byl jsem mstivý hajzl. Nyní můžeme začít?“

„Začít s čím?“

„Copak si myslíte, že jsem vás sem přišel jen zabít? Obávám se, že to tak nebude můj drahý příteli. Když mám správnou motivaci, tak si mučení hodně užívám.“

„Mučení?“ Tvář měl popelavě bledou a snažil se dostat z neviditelných pout.

„Ach ano.“ Zasyčel a usmál se. „Měl by jste se cítit poctěn, toto je má prvnmí chvíle, kdy použiju kletbu Cruciatus na člověka.“ Posměšně se uklonil a namířil na něj hůlkou. „Crucio!“ Christopher křičel a Jasper se smál.

x-x-x-x-x

Když se Jasper vracel do hradu, tak místo toho, aby vyrazil do svého pokoje, tak se vydal do Tomova. Schoulil se v měkkých zmijozelských přikrývkách, položil se za Tomova záda a vsunul paži kolem jeho pasu. Spokojeně si povzdechl. Zítra, Christopher bude nalezen jak se toulá městem a jeho mysl bude naprosto nepoužitelná. Ten kluk se nikdy nevzpamatuje. Těšilo ho to, že práce už byla dokončena a teď už zbývalo předat Tomovi náramek, který by ho měl vždy ochránit. Uběhly čtyři hodiny a Tom se mu pomalu začal probouzet v náručí. Mohl cítit napětí v jeho svalech.

„Jaspere, jak jsi se sem dostal? Změnil jsem heslo, než jsem šel do postele.“

„Hmm.. nemyslím si, že někdy oceníš jak užitečný je tvůj opatrovník. Věděl jsi, že většina hadích obrazů, soch a rytin, které mohou mluvit jsou mými společníky?“

„Ano, už jsem narazil na dané zvěsti.“ Jasper vydal zvuk, který zněl jako souhlas.

„Mám pro tebe dárek, milý Tome.“

„Dárek.“

„Mm hmm.“ Jasper se v posteli posunoval. Pak se bledá ruka vrátila před Toma, držela lesklý kovový náramek. Tom si náramek převral a díval se na něj s kritickým pohledem. Byla to překrásná a detailní práce se dvěma lesknoucími se rubíny zasazené do hadího obličeje.

„Proč rubínové oči? Zeptal se, očekával, že by tam mohly spíš být Zjimozelské barvy. Jasper na chvíli sváděl vnitřní boj, ale nakonec se rozhodl neříct, že byla Sithis přeměněna na náramek a s rychlím pohledem na hada se rozhodl držet tuto informaci pro sebe.

„Protože se schodují s těmi vašimi, Tome.“

Tom v ruce náramek otočil ještě jednou. Bylo to opravdu umělecké dílo. Chtěl by opravdu vědět, kde Jasper sehnal takovou věc. Nápis přes břicho hada upoutalo jeho pozornost. Chvíli trvalo, než si uvědomil co ty tvary jsou, byl to vzkaz napsaný v hadím jazyce. Po přečtení se mu na tváři objevil zamyšlený pohled.

Neexistuje dobro a zlo, existuje jen moc a lidé jsou příliž slabý na to, aby o ni usilovaly.

x-x-x-x-x

Když Jasper po Tomově boku vstoupil do Velké síně, okamžitě věděl, že je něco špatně. Nemusel ani hádat co to bylo. Bystrozoři byly strategicky rozmístěni po celém sále, vedoucí oboru pro uplatňování kouzelnických zákonů a ministr stáli včele s ředitelem. Brumbál mu dal překvapivě obviňující pohled a Jasper by si měl zajistit nějaké alibi nebo svědectví, aby nebyl spojován se dvěma vraždami a se studentem, který skončil u Sv. Munga na oddělení poškození mysli. Tom si šel sednout, ale Jasper ho lehce chytil za rukáv hábitu.

„Jaspere?“

„Tome, nez ohledu na to co se stane, nechci tě do toho zatahovat.“ Jasper šel k čelnímu stolu, když tentokrát někdo chytil jeho rukáv.

„Co se děje? Co jsi udělal?“

„Mají v plánu mě zatknout na vraždu dvou studentů a jednomu nenávratnému poškození mysly. Nemám v plánu se jim vydat.“

„Budeš bojovat.“

„Budu.“

„Prohraješ.“

„Prohraji.“

„Takže, proč chceš bojovat?“

„Protože se odmítám odvést do Azkabanu a nechat mozkomory vysát svou duši.“

„Můžeš utéct.“ Ačkoliv byl Tomův obličej bez výrazu, tak mohl Jasper vycítit jeho starost.

„Milý Tome, můj vlastní Lord Voldemort.“ Zašeptal a přejel rukou přes jeho tvář a sledoval jak se Tomovi oči rozšířily.

„Ty opravdu víš toho víc, než by si opravdu měl.“ Jasper se tiše zasmál.

„Ano.“ Řekl upřímně. „Slib mi, že neuděláš něco nepřipustného.“ Neuvědomil si, že chce získat slib od Toma, chlapce ve Zmijozelu.

„Neudělám.“ Přísahal.

„Miluji tě, drahý Tome.“ Jasperovi rty ho cudně políbily a pak se otočil k hlavnímu stolu. Tom se za ním díval s neznámou bolestí, která se mu usadila v hrudi. Měl hrozný pocit.

„Pane Cole.“ Řekl ředitel Dippet, když se přibližoval ke stolu.

„Řediteli Dippete.“ Pozdravil slušně. „Pane ministře, vedoucí oboru.“

„Víš proč jsme tady.“ Začal ministr.

„Přesně tak.“

„Pak teda s námi půjdeš bez protestů.“ Jasper se klidně usmál a obrátil se na Rowea, vedoucího oboru.

„Obávám se, že nejsem ten typ co by se nechal zajmout tak lehce.“

„Bystrozoři!“ Přesunuli se a Jasper na ně nepoužíval jen Avada Kedavra ale i Crucio.

„Opravdu ministře.“ Lehce ho káral. „Opravdu chcete být obklopen dětmi? Slibuji, že neuteču, když je pošlete pryč.“

„Všichni studenti do svých kolejí!“ Zavolal ředitel, probudil je z jejich omámení, když viděli jednoho ze studentů používat zakázané kletby s takovou lehkostí. Učitelé už dávno byli na nohách a pohybovali se mezi bystrozory.

Jasper se podíval, točil hůlkou v prstech, jak studenti rychle vyklízejí prostor. Tom byl jediný, kdo se na chvíli díval jeho směrem. Pobavilo ho, že ještě stále na něj bystrozoři vrhali nějaká kouzla. Už jednoho z nich zabil a další tři mučil. Za posledním studentem se dveře zavřeli, zabezpečili dveře a znovu se k němu otočili.

„Dáváme vám poslední šanci vzdát se.“ Nabídl Rowe. Jasper se jen usmál.

„Odprejskni.“ Byl zasažel několika kouzly dohromady.

Místnost náhle ožila ve spirálu kouzel a kleteb. Jasper po místnosti skoro tančil, nadpřirozenou rychlostí, která mu dávala výhodu k úniku. Použil bystrozory jako své lidské štíty, před nějakými kouzly, kterým se zrovna nemohl vyhnout. Byli docela užiteční. Nadávali na něj, prohlašovali, že pracuje s Temným pánem a snaží se školu strhnout zevnitř. Řekl jim, že jsou hlupáci. Rozdrtil nějakému profesorovi tvář a na ministra uvalil kletbu. Kletba se odrazila a poslala Jaspera přes místnost až ke zdi, do které vzápětí narazil. Zasyčel na mě, vrhl se do davu a trhal jim tkáně s překvapivou lehkostí.

Více kouzel. Křik. Krev na rukou a v ústech. Orgány na podlaze. Mohl vidět strach svítící v očích svých nepřátel. Vrhl další Crucio na Rowea a držel ho pod ním nějakou chvíoli, než byl nucen se vyhnout dalšímu návalu kouzel. Jejich kletby se stávaly postupně temnější a temnější až nakonec se nakonec musel pomalu stahovat.

Japer se usmál, když slyšel ta slova. Věděl kdo je vyřkl, a také věděl, že i on to věděl. Ohlédl se přes rameno. Nebyl čas aby se tomu vyhnul. Záblesk zeleného světla, který je nachup stejný jako jeho oči. Samolibě vyhledal Brumbála. Jen ho mrzelo, že ho smrtící kletba pošle zpět. Neuvidí Tom jak toho bastarda zničí. Jasperův svět byl smeten.
 

LANGSYNE IV. KAPITOLA < > LANGSYNE VI.KAPITOLA