Langsyne VI.kapitola

Po měsící další nová kapitola a tentokrát se vracíme o rok dřív než se Harry v první kapitole dozvěděl, že je upír.

Kapitolu věnuji všem věrných čtenářům a pravidelným komentujícím osobám a doufám, že mi tady necháte opět nějaký komentář jako znamení že jste ji četli.

Přeji příjemné čtení a omlouvám se za nějaké pravopisné chyby.

Reni

×××××××

Procitnutí
.

.

.

Někdy sami sobě blahopřejeme v momentě procitnutí z nepříjemného sna;

může to být také okamžit po smrti.

~ Nathaniel Hawthorne

.

.

.

Padal. Nebyla tam jen temnota, ale i nekonečné moře černě. Zaslechl sotva slyšitelný šepot, slova se protínala dohromady. Znělo to jako zpěv, zmatený, otupělý, studený zpět. Kde byl? Neměl být mrtvý? Toto měl být ráj? Peklo? Očistec? Zdálo se, že ten šepot plave všude okolo jako nikdy nekončící oceán. Před ním se objevilo něco kartáčového. Tkanina. Tmavé tkaniny, které by byly zpředené ze samotných stínu tohoto podsvětí. Šepot se stal hlasitější, ale stále byl nesrozumitelný. Tkaniny se staly méně podstatné, když se mu dostal do zorného pole oblouk. Byl velmi starý. Symboly, které byli vyryté na stěnách až po klenbu byly starší než cokoliv jiného co kdy za celý život viděl. Tkanina se lehce zavlnila jako kdyby tam byl nějaký vánek, který by to zapříčinil. Měl sotva čas se podíval okolo sebe, než ho oslepilo silné zářivé světlo.

27.srpna 1994

Probudil se s drsným zalapáním po dechu. Jeho tělo příšrně bolelo. Byla to jediná věc, která mu dávala vědět, že to co se právě událo nebyl jen sen. Zmateně se rozhlédl kolem a snažil se přijít na to, kde přesně je. Bylo až překvapivě snadné to rozpoznat, když uvážil, že zde byl pouze jednou a to ještě předtím, než ve vrátil do vzdálené minulosti. Vzpomněl si co se tenkrát stalo s Kainem a jeho pozůstaky evidentně někam zmizely.

„Musím říct, že když jsme se setkali v minulosti, nečekal jsem že bys byl Harry Potter.“ Harry se na něj podíval. Kanárkově žluté vlasy, vysoký a bledý, upír se moc nezměnil.

„Jean-Cloude.“ Upír se potěšeně usmál.

„Jsem moc rád, že si mě pamatujete. Naše poslední setkání bylo tak krátké.“

„Je těžké na vás zapomenout. Nikdo jiný nemá takový zvláštní odstín vlasů.“ Upír se zamračil a natočil pár pramínků vlasů na prsty aby to je mohl prozkoumat.

„Tohle s tebou udělá to, když žiješ s dalšími upíry a nedostaneš se po několikset let na slunce.“ Smutně si povzdechl. „A moje vlasy bývaly tak krásné.“

„Nerad vyrušuji, ale proč jsi tady?“

„Ach, abych ti pomohl se připravit, samozřejmě.“

„Připravit?“ Jean-Claude přikývl.

„Ach ano.“ A začal počítat na ruce. „Musím vám představit vaše generály a vaše blízké příbuzné, musíme od základů přestavět radu, budeme muset vybrat operační základnu a už jsem poslal poslíčka aby ti obstaral tvé školní věci, takže o ně nemusíš mít strach. Tak co tam ještě bylo...“ Stiskl rty. „Ach, také budeš muset někoho zvolit, který převezme sídlo pro klany, které již nejsou královské krevní linie stejně jako klan Sang. Myslím, že pro teď je to všechno.“

„A jak přesně jste si tenhle dokonalý plán naplánoval, když se za pár dní vracím do školy?“

„Nebudete chodit do školy. Aspoň ne v tomto roce.“

„Počkat, cože?“

„Je to jeden rok před tvým zmizením A nemůžeš komunikovat s jakýmkoliv člověkem se kterým jsi byl předtím v kontaktu.“

„Tak dobře. Má to místo letaxovou síť?

„Předpokládám že... kam jdeme?“

„Black Lotus.“

„Ve Francii?“

„Ano. Jaké je to vlastně místo?“

„Facilův palác purpuru.“ Facil. Kdo k čertu je Facil? Harry pokrčil rameny. Nemohl si ale pomoci, aby se pak na to míso nezeptal.

„To je palác?“

„Ne, ale je to namyšlený parchant. Musím ještě poslat pár úředních dopisů generálům, aby se tam do třiceti minut dostali.“

„Takže, o výběru vůdců hlavních krevních linií...“

„Ano k tomu.“ Začal Jean-Claude. „Kvůli vaši pozici studenta budete potřebovat někoho, kdo povede vaši krevní linii. Teda pokud si nebudeš přát vypadnout z tvé školy.“

„Ne, existuje pár věcí které potřebuji... vyřešit.“

„Velmi dobře. Jste jediný s královskou krví v žilách a shodou okolností a homosexuál, že.“

„Příběh mého života.“

„Opravdu, ale protože v této unikátní pozici budete mít na výběr ze třináct lidí, kteří povedou znovu upíří národy, aspoň teoreticky. Pochybuji, že to půjde tak hladce. Obvykle by se vybral někdo z každého klanu, člen Sangu by vedl klan Sangu a tak dále. Bohužel jste poslední z rodu Anguis.“

„O tom... co budou ti ostatní dělat? A co těch šest klanů, které již nemají žádné jméno?“

„Zatracené klany... no, budeme o tom mluvit jakmile se dostaneme na bezpečné místo. Obávám se, že by to bylo na dlouho.“

„A z jakého klanu jste vy?“

„Ach, Fuga. Jsem jediný, který získal schopnost plného letu. Pokud jde o schopnosti, které vy máte, tak ty jsou značně omezeny. Víme toho hodně o praktických schopnostech stejně jako i ty ostatní bezejmené klany.“ Jean-Claude pokynul směrem ke krbu a Harry zmizel ve výbuchu jasných zelených plamenů.

x-x-x-x-x

''Generálové'' o kterých mluvil Jean-Claude vypadali jako bojovníci a zároveň jako členové nějakého soukromého snobského klubu. Všichni byli tmavovlasý až na jednoho, když nepočítal Jean-Clauda, který měl dokonce na sobě kouzelnický oděv. Nemluvě o tom, že měl až děsivou podobu s rodinou Malfoyů. Byl informován, že alespoň jedna osoba z každého klanu byla zde přítomna.

Harry spokojeně pozoroval šest ostatních upírů, kteří pochodovali tam a zpět. Údajně, podle svého zdroje (Jean-Claude), tohle byli jedni z nejstarších upírů na světě včetně dalších tří známých jako Kain, Michail a Raina. Díval se jak jeden upír s nápadně červenýma očima a rudými vlasy vrhl na Malfoye, který měl proti němu uštěpačnou poznámku. Situace netrvala příliž dlouho. Jean-Claude se tím zdál iritován a okamžitě pomocí magie si sjednal mlčení. Hlas duněl přes celé místo, kde se nacházely. Měsíc dal dostatečné množství světla, aby mohli ostatní Harryho spatřit.

„Proč se každý z vás nepředstaví mladému pánovi?“ Ačkoliv to bylo formulováno jako otázka, byl v hlase slyšet i podton rozkazu.

„Alejandro.“ Potom co se představil, Harry věděl že jeho přízvuk byl hluboký. Jeho výrazné španělské rysy to jen potvrzovaly. Měl černé vlasy jako havraní křídla v moderním střihu, který by se zdál být vhodnější pro podnikatele než pro svůdného upíra, který se procházel po různých klubech a hledal vhodné oběti.

„Cassandra,“ Promluvil další upír. Nemohl odhadnout odkud přesně pochází, ale typoval to na jednu ze severských zemí. Soudě podle její neobvykle světlé pleti. Její oči byly ty nejtmavější jaké kdy Harry viděl. A její vlasy, pokud to bylo možné byli o odstín tmavší než Alejandrovi.

„Brutus.“ Harry si tohoto muže nejasně vybavoval. Jako kdyby ho předtím viděl někde v knize nebo na obraze. Tmavé vlasy a olivová kůže. Harry musel uznat, že vypadá dobře a to nejen přes ty svaly ukryté pod šaty.

„Robert.“ Nejneobvyklejší věc na tomto upírovi byla, že na něj nebylo nic neobyklého. Hnědé vlasy, hnědé oči, ani moc vysoký ani moc malý, není moc bledý nebo opálený, byl v každém směru průměrný. Bylo to trochu znepokojující a začínal být kvůli němu trochu i paranoidní. Lidé, kteří vypadají jako Robert jsou nejlepšími zabijáky.

„Lucien.“ Wow, on prostě musí být nějak spjat s rodem Malfoyů. Ta tvář, ty vlasy, ty oči a to jméno sakra, mohl by být Luciusovým bratrem až na to, že byl o stovky let starší.

„Damien.“ Představil se poslední upír v místnosti, jeden s velmi živými červenými vlasy. Měl dlouhé vlasy, obličej ve tvaru srdce a velké zelené oči ohraničené dlouhými řasami s velmi smyslnými rty. Působil hodně žensky.

„Nyní, když znáš jejich jména začnu s důležitými informacemi.“ Jean-Claude se s úsměvem posadil na pařež. „Robert a já pocházíme z linie Fuga. Lucien z linie Sol, Brutus ze Sang, Damien z Ignis a Cassandra a Alejandro z linie Luna. Hlava linie Umbra se jmenuje Dragon. Jsme generálové, soudci, porotci a kati z upíří rasy. Byli jsme zde, když padla rada a musíme tu být aby se obměnila.“

Harry cítil nemalé změny. Pokud tito upíři, tito generálové byli tak silní a měli dostatek schopnistí, aby v podstatně uhlídaly svůj svět a drželi se své vlády, tak proč už dávno nebyli členové této 'rady'? A jakou kruci mají vládu? Věděl, že všechny klany byly rozděleny a v podstatě měli svá vlastní práva a zákony. Na jeho nevyřčenou otázku neodpověděl Jean-Claude, ale Lucien.

„Upíři se drží více méně vlastních zákonů a spory klany řeší svým způsobem. Ale mi jsme ti, kteří vytváří a dodržují všechny zákony. Pokud se najde někdo kdo by nějaký zákon porušil, neznáme slitování.“ Harry v duchu sevřel rty než se rozhodl – zatímco si chystal hůlku – že upřímnost bude tím nejlepším řešením.

„Nevím jaké jsou vaše přesné pohnutky v politice, ale mám v plánu ve velmi blízké budoucnosti se sjednotit s Temným lordem Voldemortem.“ Chvíli bylo ticho. Kompletní a absolutní ticho. Dokonce i živočichové v okolí utichli, jako by čekali na nevyhnutelný výbuch.

„Je mrtvý.“ Zasyčel Damien.

„Ne tak docela. Obávám se, že budu muset potrvdit důvěryhodnost těchto pověstí o nesmrtelnosti. No, stejně jako, že nemůže být zabit konvenčně.“ Harry očekával, že teď bude ohrožen, ale ostatní upíři se nechystali na něj zaútočit. „Takže není v tom žádný problém?“ Zeptal se ledabyle.

„Nepředpokládám, že ano.“ Začal Lucien. „Obvykle se od kouzelnických konfliktů držíme dále, protože by to pro naši rasu mělo jen málo výhod. Mě více zajímá, proč jsi tak ochotný následovat tohoto kouzelníka.“

„No, technicky vzato, je toto stále moje válka, ne? Stát se upírem ze mě nedělá menšího kouzelníka.“ Upíři na něj zíraly se zmatkem ve tvářích a Brutus se podíval na Jean-Clauda.

„Mám věřit, že jsi zapomněl zmínit tuto skutečnost?“ Blondýn se rozpačitě usmál.

„Ani ne tak zapomněl, spíš se cíleně vyhábal. Přesto jsem obával, že budete více nebo méně překvapeni, když zjistíte identitu tohoto mladého muže.“ Tentokrát byl překvapený Harry.

„Neřekl jsi jím kdo jsem?“ Nasadil dokonalý výraz nedůvěry. Proč by jim to neříkal? Kdyby jím to řekl, nebyl by v nějaké nevýhodě.

„Mělo to být překvapení.“ A znepokojeně se usmál. „Chceš mít tu čest?“ Upír udělal dramatické gesto, jako kdyby byl na podiu a salutoval.

„Harry Potter.“ Pronesl a mírně se uklonil, ale jeho oči byli upřené na jejich tvářích aby byl svědkem šoku. Nebyl zklamán.

x-x-x-x-x

Od setkání uběhl týden. Lidský Harry Potter pokračoval ve svém životě aniž by věděl o svém současném upírském já. Bydlel ve španělské vile, která patřila Alejandrovi. Byla přesně tak velká, aby přijala všechny z vůdců s tím, že zbyla jedna prázdná místnost na porady. Alejandro byl velmi vstřícný a zdálo že i velmi pasivní v porovnání s ostatními. I když byl nečinný, tak Alejandro byl jedním z těch kdo zaútočí s bezohlednou krutostí jak po citové ale i mentální stránce. Věděl kam má tít tak říkajíc do živého, kde slova bolí nejvíce a Harry se od něj učil.

„Nejsi ani děvka, která prodává sama sebe za peníze, vlídné slovo a jemný dotek je za tebe dostatečná platba.“ Harry na to sebou trhl. Pro teď nebyl, ale býval a oba to věděli. „Dokonalá oběť,“ řekl Alejandro posměšně. „Ale nemusíš ani vědět, kdy křičet o pomoc. Ty prakticky o to prosíš jako o-“

Prudký úder prudce otočil Alejandrovou hlavou, a jeho tělo se zhouplo, ale neztratilo pevnou půdu pod nohama. Harry se roztřeseně nadechl a poodstoupil. Nenáviděl to slovo. Jako kdyby se vrátil zpět do dětství. Nebylo v tom nic sexuálního. Jeho rodina by se ho nikdy rukama nedotkla, natož pak ho nějak obtěžovat. Ale ta věta, která byla několikrát vyslovena Dudleym a kterou se naučil od svého otce mu připomněla nepěkné chvíle svého dětství. Alejandro se narovnal a opatrně se na Harryho podíval jako by udělal něco nečekaného.

„Řekneš mi takto ještě jednou, Alejandro,“ zasyšel do ticha, které se po incidentu rozhostilo. „A nejen že tě zabuju, ale najdu si způsob jak tě mučit dokud nebudeš prosit o smrt.“ Harry byl už dávno pryč z místnosti a pravděpodobně i vily, než někdo promluvil. Brutus si ustaraně povzdechl.

„Musím ti poblahopřát, že jsi jako první z nás kdo ho úplně naštval.“

Cassandra, která se dívala na závěsy se otočila zpět ke zbytku upírů v místnosti. Její tvář byla byla zamračená a její oči byly chladné. Nebyla naštvaná, opravdu ne, ale byla zklamaná. Alejandro, přes všechnu jeho krutost byla pozorná osoba. Jeho provokování mladého pána bylo úmyslné, ale co by mohl získat z takového jednání?

„To bylo hloupé Alejandro.“ Promluvila tiše. „Ty, lépe než kdokoliv z nás rozumíš magii, která obklopuje královskou linii a jsi to ty kdo přísahal že jim bude sloužit. To tak toužíš po smrti, že ho zesměšňuješ a říkáš to slovo?“ Muž na ni zavrčel.

„Můžeš vidět jak je slabý. On se nehodí do role vůdce! On nás dotáhne k vlastnímu zničení za pomocí dalšího Temného pána. A za co? Skutečný vůdce by nikdy neklečel před dalším!

„Nikdy jsem tě nepovažoval za blázna.“ Promluvil Lucien, který stál ve deřích, které zanechal Harry otevřené. „Vždycky jsi byl zbrklý, ale ne hloupý. Možná by sis měl vyjít na slunce, zasbírat energii.“ Alejandro se mu chystal odseknout, když ho Jean-Claude utnul rychlým kouzlem a uzavřel mu pevně ústa.

„Pro tuto chvíli už nejsi zde vítán. Zavolám tě zpět až nadejde čas nebo když si bude mladý pán žádat tvoji přítomnost.“ Upír ze Španělska ucukl jako kdyby ho zasáhl blesk, ale když mizel neřekl ani slovo. Jean-Claude se obrátil ke zbytku přítomných, kteří okamžitě sklopili zrak. Sice Jean-Claude není pravý lord královských linií, ale byl jím nejbliže. „Nechme tohle jako lekci. Spolupracujeme spolu už spousty let a nesmíme tuto šanci ztratit kvůli špatně zvoleným slovám. Tohle nebudu tolerovat. Pán se bude učit jak využít síly svých klanů, pravidla naší kultiry a jak vést naši rasu. Každý z vás už ví, jaké jsou vaše povinnosti.“ A s pohledem je poslal pryč.

x-x-x-x-x

Čas. Je to taková pozoruhodná věc, pomyslel si Harry. Byl v minulosti, žil v budoucnosti a teď uvízl v přítomnosti kde hraje upířího vůdce. Chtěl jen znovu vidět Toma, schoulit se jako dřív proti němu v posteli. Ale pak, z Toma už nic nezbylo, nebo možná ano? Ten pocit byl hrozný. Stručně řečeno, uvažoval o tom co se dělo poté co zemřel. Jak vysvětlili jeho smrt? Jak se Brumbál vymluvil z použití neodpustitelné? Byla to jeho chyba, jeho smrt, která zapříčila že se Tom tak změnil? Naplnil ho pocit viny, který se snažil rychle pohřbít. Chtěl jít za ním. Ale nemohl ještě ne. Byl tady o rok dříve, než by ho mohl vidět. Harry si povzdechl a svalil se zpátky do chladné trávy a nechal se koupat v měsíčním světle. Dumání nebylo důvodem proč sem přišel na prvním místě. Alejandro, sakra! Jak mohl umožnit takovou reakci, uměl se více kontrolovat. Harry si založil ruce za hlavou a hleděl na hvězdy poseté na obloze.

„Pospěš si milý Tome.“ Zašeptal.

x-x-x-x-x

„Ne, ne! Všechno to děláte špatně!“ Řekl Damien. „Oheň není jen tak nějaká věc, kterou ovládáte, ale je to vaše další část.“

Harry na muže sykl. Tohle se už dělo několik hodin. Mohl vyvolat oheň, ale měl tendenci se po pár chvílí nekontrolovatelně rozutéct jako neposlušný pes nebo dítě. Sotva zaslechl konec znevažující poznámky oheň vyskočil do Harryho ruky a dovolil mezi nimi zkrátit vzdálenost. Ohnivá koule explodovala a postava před ním byla pokrytá sazemi a trocha pramenů červených vlasů byla spálena. Damien se na něj zamračil, a pak zvedl obě ruce ve kterých se objevily plameny.

„Err... omlouvám se?“

„To není dost.“

„Je mi to opravdu líto?“

„Utíkejte.“

„Jo.“ Rychle přikývl, otočil se na patě a se vší silou na jakou se zmohl se rozběhl pryč.

x-x-x-x-x

Cassandra byla opravdu dobrá v tom co dělala. Manipulace. Dostala to co potřebovala myšlenkou docela nenuceným způsobem. Harry to viděl v době, kdy chodil mezi lidmi v Madridu. Její schopnost číst myšlenky také pomáhala v této skupině. Byla ztělesněním toho, co mu kdysi dávno řekl Tom; využívala jejich touhy a sny proti nim. A tak se všemi dovednostmi, které vlastnila byla schopna rozpoznat a poukázat na to, s čím se Harry vyrovnával od počátku svého nesmrtelného života.

„Ten člověk, Brumbál, je docela chytrý. Ve svém věku zcela obstojně kontroluje a manipuluje s osobami okolo sebe.“

„Je to jen laskavý starý muž Cassandro a já osobně pochybuji, že všechno ovládá.“ Pátravě se na něj zadívala a zastavila se uprostřed ulice, která byla úplně prázdná kromě několika parkujícím autům. Budovy nad nimi ukously to málo světla co zbylo z měsíce. Jediný zdroj světla bylo tlumené světlo ze zapomenutelné lampy uvnitř lékárny.

„Nejste tak naivní, takže musíte být vůči němu zaslepený.“

„On není špatný člověk.“ Řekl.

„Ne.“ Zdánlivě souhlasila, francouzký přízvuk se náhle dostal do popředí hlasu. „Velice pochybuji, že je ''špatný'', ale musíte si uvědomit, že tento ředitel nevidí co svým jednáním způsobil jedné osobě. On je ''velký'' člověk a velcí lidi nejsou pro ostatní lidi zvláštní.“ Když na to Harry nic neřekl pokračovala dál. „Já vím co si o tom myslíte. Až si uvědomíte vzdálemost mezi sebou a ředitelem, tak bude nenávratně pryč.“

Otočila se a pokračovala ulicí, přešla silnici a její kroky vedly k parku. Stromy byly mnohem méně klaustrofobní než ty domy a obchody za zády. Ticho nad nimi viselo docela dlouhou dobu, než ho prolomila.

„Čím pro vás ten muž byl?“ Zeptala se a zoufale se to snažila pochopit.

„Co tím myslíš? Byl to jen můj ředitel.“ Zavrtěla hlavou.

„Byly jste milenci?“ Harrymu proběhl tváří výraz nechuti. „Musí tu být nějaký důvod.“ Přemýšlela nahlas.

Harry se zastavil ve svém kroku a začal o tom přemýšlet. Jaký k němu Albus Brumbál byl? Nebyli přátelé, rodina, důvěrníci nebo cokoliv podobného. Když o tom opravdu přemýšlel, tak spolu jenom spolupracovali. A když zašel ještě dál, tak člověk odepírající mu jeho upírské dědictví už moc ani nezapadal do kategorie spolupracovník. Harry se zamračil. Měl by Brumbálovi i nadále věřit? Dokonce i Cassandra poukázala na to, že mu není možno věřit. Ve skutečnosti, kromě jednoho okamžiku před jeho cestou do minulosti nebo když potkal Toma, tak k němu necítil skutečný odpor. Její ruka zachytila jeho tvář a její oči se vpily do těch jeho a než stačil něco udělat aby ji zastavil, byla už v jeho mysli.

Pronásledoval ji přes stíny vzpomínek, krutých snů a odporných nočních můr a stále ji nemohl chytit. Taky tohle umění ovládala déle než on. Neměl šanci trumfnout její schopnosti jen s pouhou hrubou silou, ale musel to zkusit. Neměl nikoho nechat jen tak vstoupit do jeho myšlenek. Slyšel se zavrčet v reálném světě jako v ozvěně a cítil jak kouzlo zapůsobilo. Kdyby se mu ji nepovedlo přimět k opuštění jeho mysli, musel by ji odtrhnout fyzicky. Cassandra musela vycítit ozvěny jeho úmyslu, protože byla okamžitě pryč, skákající deset metrů daleko před plameny které obklopovaly jeho paže a ruce. Pomocí elementární schopnisti zformoval ohnivý bič, připomnělo mu to kouzlo, které viděl Toma používat a švihnul jím proti ni. Cítil sadistické potěšení, když mohl ochutnat trochu z jejího strachu jak se zoufale snaží dostat pryč od plamenů, které pokryly její oblečení.

„Drž se dál od mé hlavy.“ Odplivl si a ona se na něj zamračila.

„Nátlak a nějaké další pohnutky, které na vás vynaloží zmizí s jeho nadcházející cestou, kterou podnikne v létě.“ Řekla, otočila se a šla po cestě v parku jako by se nic nestalo.

x-x-x-x-x

„Tak počkat... v klanu Luna měli i novorozené vlkodlaky?“ Jean-Claude si poklepal na rty.

„Předpokládám, že to můžeš takhle formulovat. Prokletí královské linie Luna tak moc často nevytvářelo nové druhy, aby mohli byli silnější.“

„Sílu, aby je změnila ve vlky?“

„Ano, to prokletí zbavilo prince jeho upířích schopností a v podstatě byl jako normální člověk až do úplňkové noci.“

„Tak proč se ta linie oddělila?“

„Vůdce měl pět osobních poradců, aby mu pomohli držet krok s linií ve které žil. Tvrdili, že pric ne-upír, který byl v klanu stále přítomen by mohl způsobit nepokoje a že by se ostatní mohli vzbouřit. Nebyl schopen zabít jednoho ze svých členů a tak ho vyhnal. Princ se rozhodl, že jeho prokletí bude začátek nové rasy, jediné která by mohla dobýt a vládnout nad upíry.

„To příliž dobře nefungovalo.“

„To opravdu ne. Mnoho z jeho dětí byly zotročeny dalšími upířímy klany.“

„Za co?“

„Jaký důvod by mohli potřebovat? Byli divocí a upíři chtěli dokázat, že žádné zvíře nemůže vládnout nad nimi.“

„Zní to tak trochu arogantně.“

„Není to naše přirozenost?“ zeptal se Jaen-Claude

„To mohu připustit.“ Harry se na krátko odmlčel. „A co ty ztracené klany? Proč o nich není nějaká informace? A co klan Anguis?“

„Prostě zmizely a veškeré informace spolu s nimi. Jako kdyby nikdy neexistovali. Jejich pevnosti zmizeli ze světa. Kdyby v knihách nebyly záznamy uvádějící třináct klanů, tak bychom o nich vůbec nevěděli.“

„Takže... jestli údajně bylo třináct klanů a teď je jich pouhých sedm, jak mám dalších šest?“

„Máme podezření, že v současné době existují upíři, kteří přeměnili buď mudly nebo kouzelníky v upíry, projevují neobvyklé schopnosti. Když jim jemenuješ vůdce klanu, domníváme se, že jejich schopnosti se stanou po linie kvalitní a mohli by být schopni je předat dál.“

„To zní jako kdyby se upíři mohli narodit.“

„Ne, neživí nemůže dát nový život. No... až na některé muže z klanu Sola.“

„Proč tomu tak je?“

„Tělesná teplota upíra je příliž nízká. Žena nemůže nést nový život a muž není schopen darovat své živé semeno pro tento proces.“

„Takže rozdíl je v tělesné teplotě?“

„Ano.“

„Tak proč ženy z klanu Sola nemůžou porosit. Není jejich teplota dostatečně vysoká?“

„Je, ale ona není schopna přenést dítěti živiny, které bude potřebovat.“

„Existuje nějaký možný způsob, jak by mohl upír porodit?“

„Ne.“

„Ani kouzelnickými prostředky?“

„Ne, máš nějaký důvod proč mi pokládáš tyto otázky?“ Harry se odlmčel.

„Moje matka byla upír.“

x-x-x-x-x

Co je správné a co špatné. Harry tuhle debatu už dlouho nevedl. Už před velmi dlouhou dobou se přestal sám sebe ptát, jestli to co dělá je správné nebo špatné, ale nemohl zastavit, aby se to v jeho hlavě ještě jednou neobjevilo. Halloween přišel a odešel, Vánoce, Nový rok, Valentýn, Velikonoce, všechny jeden po druhém dokud nepřišel čas pro Voldemortovo znoruzrození. A teď, právě když chtěl tohoto člověka vidět ze všech nejvíc ho napadlo, jestli to není špatné rozhodnutí stát po jeho boku. Harry více vycítil než uslyšel jak se Lucien přiblížil a zastavil se těsně před dopady slunečního světla které slýskalo přes okna. Harry měl podezření, že tento upír měl největší averzi na denní světlo.

„Díváš se z okna už od včerejška. Cassandra a Brutus začínají mít obavy.“

„Je to dnes večer.“

„Hmm?“

„Dnes v noci se vrátí Voldemort. Budeme muset posunout plány.“

„Takže jsi se rozhodl kam se přesuneme?“

„První město.“ Jakmile slova opustila jeho ústa cítil jak Lucien ztuhl.

„Jsi blázen. Proti mozkomorům nemáme šanci. Tolik vzpomínek a roky dlouhého života, bychom ztratili během několika minut.“

„Mozkomorové tam nebudou.“

„A jsi si tak jistý?“

Harry se křivě usmál a stále se neotočil od okna. Byl si velmi jistý. Mozkomorové upustí Azkaban v posledním zářijovém týdnu. Díval se na svůj odraz v okení tabulce, na odraz obličeje, který teď vypadal jinak než jako chlapec, kterým ve skutečnosti byl. Smaragdově zelené oči se na něj v odraze upřeně dívaly jako kdyby věděli co se mělo dít a marně se snaží přesvědčit jehou součást.
Správné, špatné. Správné, špatné. Harry se náhle odvrátil od okna a vylašil tím Luciena z jeho myšlenek. Zdálo se, že čím blíže je nadosah době ve které mohli vidět lidi, které kdysi znal více přemýšlel o všem co se stalo. Tehdy to tak bylo jednoduché říct co se chystá udělat nebo bude dělat, ale teď... měl pocit, jako kdyby byl více zdrženlivý.

„O čem přemýšlíte?“ Zeptal se Lucien klidným hlasem.

„Co je správné a co špatné.“ Řekl Harry upřímně, nemělo žádný smysl to pro sebe tajit.

„Co je s tím?“

„Jestli je správné nebo špatné stát po boku Pána zla se všemi jejich nadějemi hozených na mých ramenou.“ Řekl a kývl směrem k oknu.

Lucien se krátce zamračil, než se jeho výraz změnil zpět na neutrální masku. Bylo to poprvé co vlastně viděl Harryho, svého pána tak ztraceného v myšlenkách, jako kdyby byl pryč na dlouhé míle, i když ve skutečnosti tady stojí. Už to déle nebyl chlapec-který-přežil, už ne. Všichni upíři, kteří s ním strávili nějaký ten čas si uvědomili, že navzdory skutečnosti ho předtím vůbec neznali.

„Ty se staráš?“

„Já... nevím. Mé vzpomínky na mě jsou... vybledlé, vzdálené. Nemůžu si ani vzpomenout jak většina z nich vypadá. Když si vzpomenu na Voldemorta, vše co vidím je Tom, ale já vím, že to není v pořádku. Vzpomínám si na Weasleyovi, kteří mají zrzavé vlasy nebo na Brumbála s jeho plnovousem, ale to je asi tak všechno. Změníš se tolik, když se staneš upírem?

„Jak to myslíš?“

„Přemýšlej o tom. Lidé nežijí věčně. Přemýšlel jsi někdy o tom proč našel mysl pomalu vymazává staré vzpomínky? Vím, že Brutus, Cassandra a Jean-Cloude si nepamatují své lidské životy a můj je tak vybledlý, že se mi zdá téměř irelevantní.“

„Myslím, že chápu kam tím míříš. Nikdo z nás neměl čas zkoumat duševní účinky proměny z člověka na upíra. Jediné co sis uvědomoval byl hlad.

Dlouhou dobu stáli mlčky, Harry se nakonec vrátil zpět k oknu. Slunce už zapadlo za obzorem a nebe pomalu převládá temnota. Jeho magie intenzivně čekala na chvíli Voldemortova probuzení. Spokojený hukot upozornil jeho temný alarm. I na takovou dálku byl s Tomem ''propojen'', že mohl cítit rituální kouzlo. Jeho magie se přesunula, úponky energie se natáhly. Kosti otce. Maso služebníka. Krev nepřítele. Jizva, která poznamenala jeho paži bolela. Rituál byl naplněn a Harry mohl téměř slyšet tlukot magie, která se uvolnila a zřítila se jako přílivová vlna. Liný úsměv se plížil jeho tváří.

„Vítej zpátky.“ Zamumlal.

Pak se Harry prudce otočil. Nechtěl, nemohl čekat déle. Přivolal si ze židle černý plášť a přehodil si ho přes ramena. Chvíli mu bude trvat, než Toma najde. Byl vždycky paranoidní co se týkalo ochranných kouzel. Harryho kroky trochu zaváhaly, rozhodoval se zda je lepší vystupovat jako Jasper Cole nebo Harry Potter.

„Pošlu vzkaz z jiného času. Sbohem Luciene.“

„Sbohem, můj pane.“

LANGSYNE V.KAPITOLA < > LANGSYNE VII.KAPITOLA