Langsyne XI. kapitola

22.10.2014 17:30

Zdravím všechny čtenáře,

 

přináším vám další kapitolu a věnuji ji všem čtenářům této povídky. Opět prosím o hlasování v anketě nebo o nějaký komentář, protože bych ocenila nějakou zpětnou vazbu :) Přeji příjemné čtení ;)

 

×××××

 

Podobná šance
 
.
 
.
 
.
 
To znamená, že já, jako Bůh si nehraji s kostkami a nevěřím v náhody.
 
~ V : V jako Vendeta
 
.
 
.
 
.
 
„Mistře.“ Lucius se blížil ke stolu u kterého seděl Temný pán a trpělivě čekal, až se zastaví pohyb brku po pergamenu a Voldemort vezme na vědomí jeho přítomnost, než se odváží nějak pohnout.
 
„Luciusi. Beru to tak, že vaše cesta byla úspěšná.“ Nebyla to otázka.
 
„Ano můj pane.“
 
„Řekni mi o tom.“
 
„V jeho chování a vzhledu byly patrné změny. Brýle, které Potter nosil jsou pryč a pod hábitem, který měl na sobě nosil lépe padnoucí oblečení. Byl tam i rozdíl mezi ním a těma dvěma co ho vždycky následovali. Dokonce se nyní pohyboval s mnohem větší jistotou a neprojevoval žádný neklid s nadcházející schůzkou se mnou. Když jsem se k němu přiblížit, Brumbál přišel v naději, že budu moct být přítomen. Ale chlapec se na mě podíval a naznačoval mi, abych navrhnul Severuse. Když jsem se zeptal na jeho postavení v nadcházejícím střetnutí, prohlásil neutralitu bez ohledu na to na jaké straně stojí jeho přátelé a blízcí. Nicméně se zdál trochu nerozhodný, když jsem mu předal informace o proroctví.“
 
„Nerozhodný v jakém směru?“
 
„Pokud jde o myšlenku přijmout to, můj pane.“
 
„Jeho reakce, když zjistil, že je proroctví?“
 
„Vůbec žádná. Podle mého názoru věděl, že nějaké je, ale nemá ponětí o jeho obsahu.“
 
„Jak zajímavé.“ Voldemort se podíval stranou v zamyšleném gestu. Bylo téměř jisté, že Brumbál chlapci neřekl o existenci proroctví. Starý muž si držel chlapce blízko u sebe, takže říci mu to nepřipadalo v úvahu, kdyby ho chytil někdo ze Smrtijedů. Tak potom, kdo to Potterovi řekl? Určitě to nemohl být Severus, kvůli nenávisti k chlapci a také proto, že sehrál nemalou roli ve smrti Potterových rodičů a Albus by se postaral, aby se to mezi jeho lidmi nerozkřiklo.
 
„Můj pane?“ Lucius opět přitáhl jeho pozornost.
 
„Co se děje?“
 
„Potter mě požádal, abych vám vyřídil jeho pozdravy.“ Voldemort se na něj chvíli díval a několikrát zamrkal.
 
„Pardon?“
 
„Potter posílá své pozdravy.“ Voldemort si v hlavě několikrát zopakoval větu, než pronesl: „Co si to zatraceně ten kluk myslí?“
 
~..~
 
Smrtijedi zaujali svá místa v neskutečně velké místnosti, ve které sídlila proroctví. Police, ve kterých byly křišťálové koule, se zdály být nekonečné a Harry, pro tento okamžik Jasper, kterým byl v tomto okamžiku se mezi policemi pohyboval s nacvičenou lehkostí. Sebou si vzal svůj dlouhý šedý plášť, který zakrýval jeho tělo v případě, že by byl spatřen. A teď měl v plánu se vzdálit bez povšimnutí i s proroctvím a poslechnout si jeho obsah předtím, než ho vrátí zpět na původní místo. Smrtijedi budou pravděpodobně předpokládat, že Harry tuto noc nepřišel a vrátí se zpět dokud nebude čas, až se chlapec objeví.
 
Přistoupil k polici s vhodným číslem a rychle se pokoušel najít místo svého proroctví. Pomyslel si... že je něco špatně. Nevěděl mnoho o proroctví nebo jak byly uloženy, ale narychlo se spojil s Richardem, upírem, který se učil o takových věcech, aby o nich něco pochopil dřív, než sem přijde. Bylo mu řečeno, že koule s proroctvím si mohou vyzvednout pouze právoplatní majitelé, kterých se proroctví týká. To samozřejmě bylo jedno z bezpečnostních opatření. Ale nebylo to to, co se mu zdálo být špatné. Špatné bylo, že křišťálová koule nesvítila tak jak by měla. Koule by měla v přítomnosti majitele zářit. Stiskl rty do tenké linky. Ledaže...
 
Ustoupil o kousek dozadu a přeměnil se zpět v Harryho Pottera. Proroctví, co slyšel, byly velmi vrtkavé věci. Nebyl si úplně jistý proč ta hloupá koule nezáří. I když mu na mysl přišli dvě odpovědi: proroctví již není aktivní... nebo již není Harry Potterem. Což by i vysvětlovalo, proč proroctví není platné. 
 
Slabě polaskal kouli, zatímco se ochranná magie zavlnila, než se odtáhl. Byl čas jít. Nic tu pro něj není. Možná, že by se objevil jako Harry Potter a umožnil Smrtijedům, aby byly svědky jeho přítomnosti zde, ale teď měl jiné věci, které potřeboval udělat. Vytratil se z temné místnosti a ven z ministerstva, aby se mohl vrátit zpět do školy.
 
~..~
 
Hermiona ho znovu sledovala. Musel obdivovat její pokus nechat ho na pokoji, protože to dělala docela dobře. Nepřibližovala se k němu nebo mu neřekla víc než pozdrav, ale mohl říct, že jí to zraňovalo. Opravdu nechápal, proč na něm tak lpěla. Možná kdyby byl ještě člověk (nebo její Harry), tak by chápal. Ron byl ale pravý opak. Zdálo se, že je zcela neovlivněn bývalým přátelstvím. Harryho krátce napadlo, jestli to nebylo trochu divné, když vezme v potaz temperament zrzavé hlavy. Weasley byl v takových věcech vždy vášnivý a vyhlídka na tuto podivnou lhostejnost nebyla zrovna ta, kterou si myslel.
 
Ron s ní lehce zatřásl, ztrhnul její pozornost od Harryho zpátky k rozhovoru. Obrátila se na něj a poslouchala jen napůl. Harry si ji rychle prohlédl. Pod očima se jí tvořili tmavé kruhy, její husté vlasy vypadaly jako divoký chuchvalec a přepadlý výraz ve tváři mu napověděl, že prožila mnoho bezesných nocí. Nepochybně to bylo proto, že měla obavy a s tím nemohl moc dělat. Hermiona zavrtěla hlavou a náhle vstala. Vrhla na něj rychlý pohled, který vídával dost často, aby ho okamžitě poznal. Chtěla si promluvit. Ne, ona přímo žadonila o rozhovor. Přikývl a čekal dokud nebude dost dlouho pryč, aby si ostatní hned nemysleli, že jde za ní.
 
Odešla do knihovny a ukryla se do jednoho rohu, který často využívali pro soukromé rozhovory. Ale když vezme na vědomí Zmijozely, kteří nebyli dostatečně daleko a nebyli pronesena žádná kouzla, tak soukromí není to správné slovo pro tuhle situaci. Na chvíli u stolu seděli mlčky, než se Harry rozhodl mlčení přerušit.
 
„Co jsi chtěla Hermiono?“
 
„Harry, já – ty jsi se tolik změnil – není to tak, že bych ti nevěřila, ale-“ Samozřejmě, že pro ni bylo těžké najít místo odkud začít. Obvykle byla tak z organizovaná a všechno co řekla znělo nacvičeně.
 
„Nadechni se a začni znovu.“ Udělala co řekl.
 
„Co se ti vlastně stalo? Za jedno léto se lidé tak hodně nezmění, i když jsi byl unesen, čemuž mimochodem vůbec nevěřím. Jsi samotářský, pohrdavý a krutý ke všem, dokonce i k profesorům. Máš něco s Malfoyem, čím bych ti chtěla připomenout, že má otce, který pracuje pro psychopata, který tě chce zabít. Nevím co mám dělat a vypadá to, že to nikoho nezajímá, dokonce i Rona. Je to jako kdybychom nikdy nebyli přáteli. Něco se děje, ale nikdo se neptá a ty nic neříkáš a já – já jsem v rozpacích. Tady jsi byl můj první přítel. Nechci tě kvůli nějaké hlouposti nebo ještě hůř, kvůli černé magii.“
 
V posledních dvou slovech zazněl důraz. Myslela si, že ji zkouší a věřila, že je to příčina jeho chování. Pokud tohle byl závěr ke kterému došla, bylo úžasné, že neodešla a nezměnila ho, především, když ho noviny stále popisují jako 'narušené a nevyrovnané dítě'. To byl problém se kterým nepočítal. Očekával, že bude vždy přehlížen – v emočním smyslu – protože to byla cesta, kterou se vždy ubíral. Lidé si vždy udržovali své standarty při pohledu na svět a že uvidí jen to co očekávají.
 
Opravdu neměl tušení, co ji má říct a pro teď by bylo daleko lepší, kdyby se naučil paměťové kouzlo. Na světlo vynesla zvláštní bod. Proč nikdo nepokládá otázky. Neexistovaly žádné komentáře na poznámky, které měl k pár studentům a učitelům. Kdyby měl hádat, bylo to jako kdyby se všichni domluvili a vyhýbali se mu, ale proč by to někdo chtěl dělat? Někteří učitelé by se s tím nesmířili. Třeba jako McGonagallová. Jediná osoba, kterou by dostatečně respektovala a následovala.
 
No, to by mohlo odpovídat. Co si sakra Brumbál myslí, že dělá?
 
„Já opravdu nevím, proč jsi tak zaujatá. Nejsme přátelé, nebyli jsem od té doby co jsem zjistil, že mě sleduješ.“ Ušklíbl se na ni. „Dobře jsem hrál? Obdržela si od svého pána pochvalu a dal ti sušenku za to, že jsi mě držela na neviditelném vodítku?“
 
„Tak to nebylo!“ Popřela. „Mysleli jsme, že děláme to nejlepší, především pro tebe. Nevím jestli si to uvědomuješ, ale jsi bezohledný a nezajímáš se o svůj vlastní život.“
 
„Je to můj život a já s ním naložím jak uznám za vhodné.“
 
„Přestaň být tvrdohlavý.“
 
„Přestaň věřit tomu, že víš všechno.“ Zasyčel. „Toto není dokonalý svět. Odpovědi, které hledáš neleží jen v knihách. Kdybych se svým životem byl neopatrný, tak to nutně neznamená, že jsem sebevrah. Ne všechno je černé a bílé, dítě, takže už vyrosti z těchto předsudků.“ Na patě se otočil a jeho hábit za něm elegantně zavlál. 
 
~..~
 
Sova byla označena, což byl způsob jak po celé zemi poslat poštu do rukou pana Malfoye. Dopis v jejích ostrých drápech nebyl pro něj, ale pro jeho pána. Obálka byla šarlatové barvy a s příchodem temné noci jasně svítila. Reliéfní okřídlený had byl vyobrazen na přední straně. Lord Voldemort obdržel dopis a brzy se také dostal do jeho rukou.
 
Milý Tome, 
 
přiznám se, že zvědavost na demnou zvítězila, když jsem se podíval na proroctví, které se týká tebe a toho dítěte. Nebyl jsem překvapen, když jsem zjistil, že je neplatné a bezvýznamné. Měl by ses na to podívat.
 
→ Jasper
 
„Rookwoode!“
 
„Ano, můj pane?“ Muž udělal krok vpřed.
 
„Zjisti vše co můžeš o neplatných proroctvích a podívej se na to specificky. Rozuměl jsi?“
 
„Ano můj pane, spolehněte se.“
 
~..~
 
Harry na snídani seděl u zmijozelského stolu. Cítil na sobě očí, zatímco se tiše rozmlouval s Dracem a Pansy, ale dva páry očí se mu pravděpodobně snažily vypálit díru do hlavy. Snapeoba reakce se očekávala. Mužova extrémní nechuť k němu nechala profesora nesnášenlivého ve všech jeho aktivitách. Ale byl překvapený, i když ne zcela nečekaně intenzitou dalších očí. Brumbál začínal být ve svých podezřeních trochu víc otevřenější. A to znamená, že si od teď bude muset dát daleko větší pozor. Dostal se z jeho dosahu, protože si dával pozor na všechny jeho špehy a informátory, takže v případě, že ředitel přijde s dost dobrou výmluvou, se to změní.
 
„Brumbál tě upřeně sleduje.“ Poznamenal Theodor.
 
„Opravdu? Hodně upřeně?“
 
„Tak moc upřeně jak je toho schopen.“ Upřesnil Blaise. „Co jsi udělal, posmrkal si jeho citronové bonbony?“
 
To není vhodná představa u jídla.“ Pomyslel si. „Ale ne. Neudělal jsem žádnou věc. Myslím, že to je ten problém.“
 
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Nott.
 
„Nejednám jak bych měl. Dokonce jste si museli všimnout, že nejsem řekněme jako... světlo.“
 
„Měl tušit, že to přijde.“ Řekl Draco, než si ukousl ze svého toastu. „Nemohl očekávat, že budeš vykonávat každý jeho rozmar jako hodný, malý pejsek. I když, kdyby ses mě na tohle zeptal loni, tvrdil bych, že to uděláš.“
 
„Tolik o důvěře.“
 
„Ano, byl jsi přece jeho oblíbený lvíček, že Pottere?“ Harry si povzdechl.
 
„Pravděpodobně nemohu nesouhlasit.“
 
„Můj otec se zmínil o tom, aby si přijel na prázdniny.“ Všichni zmijozelští kolem nich vypadali nehnutě.
 
„Opravdu očekává, že přijmu jeho nabídku?“ Zeptal se Harry nevěřícně. Draco pokrčil rameny.
 
„Nejsem si úplně jistý, že to byl jeho nápad.“ Všichni věděli koho Draco myslel. Voldemort nařídil Luciusovi, aby ho pozval a Lucius neměl jinou možnost než poslechnout. Harry měl pocit, že to má co dělat s proroctvím.
 
„Já... budu o tom přemýšlet.“ Teď byla řada na zmijozelských, aby se zatvářili nevěřícně.
 
„Jsi blázen.“
 
„Tak ať mi to řeknou.“ A ironicky se usmál.
 
Do velké síně se snesly sovy s ranní poštou a studenti vzhlédli v naději nějaké pošty. Hedvika, snadně rozpoznatelná jasně bílým peřím, nesla balíček. Opustila balík na stůl v místě, kde seděl a rychle následovala další sovy zpět do Sovince. Harry rozvázal provázek, který držel hnědý papír a otevřel balík. Uvnitř byl rozeznatelný dřevěný box. Bylo to to na co čekal. Několikrát zamumlal a zasyčel potřebné kouzla, použil kapku krve a zámek povolil, takže mohl víko otevřít. Před padesáti lety dovnitř uschoval viteál. Nebylo to nic speciálního, jen cetka vytvořená z kouzelnického vodivého kovu.
 
Nikdo mu neřekl, že magický vodivý kov se často mění v závislosti na použitou magii. Stále to byl keltský uzel, ale tenký a barevný mosaz už tak nevypadal. Teď to byl pár hadů, jeden stříbrně zářící a druhý třpytivě onyxový. Navzájem pletli a otáčely. Přiblížil si je blíže k obličeji, aby je mohl lépe prozkoumat a ignoroval pohledy od lidí kolem sebe. A pak... předmět zmizel.
 
„Zatraceně!“ Zasyčel a ihned se odtáhl.
 
„To muselo stát majlant, aby se to bylo schopné přemístit.“ Řekla Pansy a přiměla ho, aby se na ni podíval.
 
„Cože?“
 
„Kouzla přemístění. Nemluvě o tom, že to musí být vlastní starožitnost. Kde jsi to vzal?“
 
„Bylo to kvůli mně. Někdo jiný to vytvořil.“ Přes hlavu si přetáhl řetízek a schoval přívěsek za košili. Byla to změna a animace efektu díky viteálu? Přál si, aby si o tom přečetl více.
 
~..~
 
Harry se před nějakým časem rozhodl skoncovat s famfrpálem. Toto rozhodnutí mu zajistilo, aby se o něm moc nemluvilo nebo se na něj nepřitahovala velká pozornost. To mu dalo spoustu volného času k průzkumu některých méně známých prostorů hradu. Koneckonců, všichni včetně ředitele odešli na zápas. Takže teď byl ten pravý čas na průzkum jedné z chodeb, která vede do Prasinek, kde se má setkat s jedním ze svých upírů. Richard, ten, který zná informace o proroctví na něj čekal ve sklepě Medového ráje.
 
„Můj pane.“
 
„Našel jsi něco?“
 
„Ano. Podle krve jste stále Harry Potter, ale vaše magická identita se změnila natolik, že už s ním nejste identický.“
 
„Co to znamená v souvislosti se mnou?“
 
„Jste, z větší části, nevystopovatelný ministerstvem, pokud budete používat hůlku.“
 
„Na obě?“
 
„Vy máte dvě hůlky?“ Harry pozvedl obočí. „Omlouvám se, není to moje věc. Jak dlouho je používáte?“
 
„První kolem padesáti let a tu druhou asi pět.“
 
„Ollivander?“
 
„Ano.“
 
„S první by neměl být žádný problém, ale druhou bych moc neriskoval. Vaše magie ji může rozdrtit, takže bych ji nedával v šanc dokud vaše osobnost nebude kompletní.“
 
„Teď souvislosti k proroctví.“
 
„Je zcela neplatné, což by mělo být nemožné.“
 
„Jako to?“
 
„To je předmětem debaty na Odboru záhad, zda jsou proroctví úplná či nikoli, ale všichni se shodli, že jakmile se jednou spustí je nemožné je přerušit.“
 
„Proč tomu tak je? Nejsou sebenaplňující?“
 
„Myslím, že Nevyslovitelní je popsali jako katalyzátor akce, ale to vaše vytvořilo o trochu větší cítění. Přesto, jakmile to začne, tak je to pravděpodobně jako nezastavitelná síla.“
 
„Myslím, že to tak není.“
 
„Já a zbytek oddělení jsme dobře informováni. Zřejmě na to jeden poukázal. A nedávno jsem se dozvěděl, že máte zvyk pohrdovat přirozenému řádu věci.“ A mdle na Harryho pohlédl.
 
„Co mohu říct, jsem zvláštní druh muže.“
 
„A příliš skromný.“
 
„Tom to také vždycky říkával.“ Usmál se. „Informuj mě, pokud Smrtijedi nebo Voldemort bude cestovat, ano?“
 
„Samozřejmě.“
 
„Slyšel jsi něco od ostatních?“
 
„Nikdo nepracuje na DMLE.“
 
„Proč ne?“
 
„Pravidelně prozkoumávají 'temné bytosti'. Někdo se snaží dát jednoho z vyšších pod kontrolu.“
 
„Ne pomocí Imperia, doufám.“
 
„Nejsme kouzelníci, můj pane, a musíte si uvědomit jak... fascinující upíři mohou být.“
 
„Myslím, že bych mohl. Informuj Jean-Clauda. Navštívím Hols.“
 
„Sbohem, můj pane.“
 
~..~
 
„Tady.“ Karta byla na stůl hozena nedbalým způsobem. Harry se podíval na Draca a poté zpět na kartu na stole. 
 
„Co to je?“
 
„Pozvánka. Buď tam nebo ne, mě je to jedno.“ Otočil se a rychle odešel z knihovny. Harry se na kartu zadíval. Byla to pozvánka na párty. Nebylo časté, že by pozvali někoho z jiné koleje a nikdy, že by pozvali Nebelvíra. Od teď za dva týdny, v sedm večer ve třídě skrytá za tapisérií Zmijozelu ve čtvrtém patře.
 
Harry v zamyšlení poklepal na desku stolu. Vždycky se říkalo, že Zmijozelské párty jsou nejlepší a už to byl nějaký ten čas, co se na něco doopravdy těšil. Bez Toma bylo posledních pár let poměrně zdlouhavých a nudných.
 
~..~
 
Harry pocítil smutek z toho jak snadné bylo dostat se do panství Temného pána. Opět, předpokládal, že ochrany dělají svou práci v udržování ostatních kouzelníků na druhé straně. Pomyslel si, že by bylo rozumné posílit ochrany jeho vlastními, aby udržely v patřičné vzdáelosti ostatní upíry, ale upíři spadali pod jeho velení, což viděl u několika akcí. Jeho vlasy narostly do délky a jeho rysy zbledly do jeho přirozené barvy, když vstoupil do dveří. Těžký, zimní plášť měl natažený přes ramena, kapuci měl staženou, takže Smrtijedi, které míjel mohli vidět jeho tvář. 
 
Voldemort nebyl přítomen v trůním sále, v zasedací místnosti a dokonce i v kanceláři, kterou předtím obsadil. Musel toho muže najít prostřednictvím náramku, který nosil na zápěstí. V odpověď ho náramek dovedl k něčemu, co by se dalo nazvat obývacím pokojem. Voldemort měl kolem sebe rozmístěno několik svazků a jeden měl v ruce, ve kterém pomalu listoval. Byly to knihy o Černé magii z nichž všechny poznal a většinu z nich vlastnil. Samozřejmě ukryté. Neuvědomoval si, že tam jen tak stojí, dokud na něj nepromluvil.
 
„Hodláš tam jen tak stát, Cole, anebo vstoupíš dovnitř?“ jeho hlas zněl více spokojeněji, než když spolu mluvili naposled. Svlékl si plášť a přehodil ho přes křeslo, než se usadil naproti Voldemorta.
 
„Dnes večer jsi v dobré náladě.“ Temný pán vypadal zamyšleně.
 
„Myslím, že jsem.“ Souhlasil, ale nevzhlédl od knihy, kterou držel.
 
„Smím se zeptat proč?“
 
„Z mnoha důvodů, včetně informací, které si mi nedávno poskytl.“
 
„Byl ten chlapec opravdu tak obtížný?“
 
„Nemáš vůbec ponětí.“ Jasper se na něj koutkem úst usmál. Chyběli mu takové rozhovory. Byl v tom klid po kterém toužil. Nečekal, že to půjde tak snadno, ale užíval si to. 
 
„Jak to jde s tvými plány?“
 
Dost dobře. Všiml jsem si nějakých nových ochran kolem Bradavic.“ Řekl nenuceně.
 
„Možná bych mohl navštívit jednoho z tvých Smrtijedů.“ V očích se mu objevil divoký záblesk a Voldemortovi ten pohled přišel zábavný.
 
„Hodláš trápit všechny mé následovníky?“
 
„Ne, ne. Jsou to tvoje hračky, jen jsem se chtěl setkat s mužem, který by převzal místo Brumbálových názorů.“
 
„A co jsi zjistil?“ Jasper se na chvíli zatvářil zamyšleně. Voldemort by se nezeptal, pokud by neměl vlastní podezření u toho muže
 
„To, že je úplný Zmijozel každým coulem. Myslím, že existuje jen pár dalších lidí, kteří by se více hodily do role vedoucího koleje.“
 
„Ano, takový on je.“ Souhlasil Voldemort.
 
„Všiml jsem si, že jsi se za ta léta stal sběratelem.“ Ostře se podíval na vzácné knihy, které ho obklopovaly. 
 
„To ano. Mí následovníci mi vždycky předali vzácné dary, aby si naklonili mou přízeň.“
 
„Funguje to?“ Voldemort na něj vrhl podezíravý pohled.
 
„Proč?“ Jasper vyklouzl z křesla s podivnou grácií.
 
„Je tu snad někdo jiný od koho chci laskavost?“
 
„Už jsem ti dal své rozhodnutí v této věci.“ Otočil pohled k ohni. „Posunem se dál až budeš připraven dát mi potřebné odpovědi.“ Jasper si povzdechl.
 
„Než ti to řeknu, mám pár vlastních otázek.“
 
„Tak se tedy ptej.“
 
„Už jsi se podíval na proroctví?“
 
„Někdo ho zkoumá za mě.“
 
„Vzal jsem Pottera, aby se na něj podíval.“ Pronesl panovačným tonem a ve Voldemortových se okamžitě objevil vztek.
 
„Cože?“ Zasyčel.
 
„Neslyšel ho. Jakmile jsem si uvědomil, že je neplatné, odešli jsme pryč.“ Na moment ho zajímalo jestli by bylo divné vidět sám sebe jako dvě samostatné osoby.
 
„Takže obsah nezná? Bych si myslel, že mu to Brumbál řekl.“ Jasper pokrčil rameny s vědomím, že jakákoli odpověď by byla podezřelá. „Budeš se ptát?“
 
„Většina má co dočinění s Potterem.“
 
„Ptej se.“ Poručil.
 
„V případě, že proroctví je neplatné, umožnil bys mu žít?“
 
„Ne.“ Au... dobře, jiný přístup.
 
„A kdyby byl na stejné straně s tebou?“
 
„Pokud bych mu mohl nasadit otrocký límec kolem jeho hubeného krčku.“ Červené oči zaplály. 
 
„To všechno nepřátelství je kvůli, že zapříčinil tvůj pád na deset let?“ Muž, který zasyčel zněl spíše jako rozzuřená kočka než had.
 
„Předtím jsi mi řekl, že o chlapce nemáš zájem, tento rozhovor mě přesvědčuje o opaku.“ Obvinil ho.
 
„Jeho minulost a moje budoucnost jsou propojeny, Tome. Budeme sdílet stejný osud, pokud ukončím jeho život vlastníma rukama, ale já si nepřeji abych ho zabil.“ Ano, nebylo by to jen divné vidět sám sebe jako dvě samostatné osoby, bylo by to na hranici duševní poruchy. Po tom všem bude potřebovat konzultace u psychologa. Možná, kdyby vzal Toma a jeho bandu veselých vrahů s sebou, tak by mohli dostat skupinovou slevu. Merlin věděl, že všichni máme problémy.
 
„Snažíš se ho ochránit.“
 
„Ano, tolik kolik budu schopen.“ A když se Voldemort setkla se zlatavými oči, byly duté, prázdné jako kdyby čekaly na krutou odpověď na otázku, která nebyla vyslovena. Chvíli trvalo, než si Voldemort uvědomil, že v nich byla otázka. Pokud by si to přál, Jasper zabije Harryho Pottera a on by to udělal, protože miloval Toma Riddla.
 
„Jsi velmi pošetilý.“
 
„To nemohu popřít.“ Odpověděl tiše.
 
„Ty bys ho na mé slovo zabil?“ Jasper sklouzl na kolena před Pána Zla a podíval se do těch rudých očí. Udělal by to, pokud se Tom zeptá. Zabil by své bývalé já úplně, pokud by to znamenalo, že by mohl být s mužem před sebou.
 
„Složil bych ti k nohám celý svět, pokud bys chtěl, ale požádej mě.“ A on požádal. Vypadalo to, že řekl správnou věc, protože ho Voldemort vytáhnul z podlahy. Jasper se sklonil k polibku a nechal se pohltit temnou dominancí, která se v průběhu mnoha let u Toma vyvinula.
 
~..~
 
Zmijozelská párty nebyla něco s čím by byl Harry uvnitř Bradavic obeznámen. Před padesáti lety neměli takové párty, takže byl překvapen. Nebelvírští byli jen hlučná parta a večery byly často naplněny nezřetelnými výkřiky, než něčím jiným. Zmijozel byl více jako klub. Plyšový nábytek byl rozmístěn po celé místnosti spolu s obyvateli roztaženými přes jejich povrch. Hudba byla hlasitá, ale ne zas tolik, aby lidé v rozích nemohli v klidu konverzovat. Záblesky světla se pohybovaly v rytmu hudby a byly nasměřovány na taneční parket. Byl jediný přítomný Nebelvír. Sakra, byl jediný přítomný student z jiné koleje. Blaise ho odtáhl k dlouhé, tmavé a zelené pohovce.
 
„Jsou všechny vaše párty jako je tato?“ Zeptal se Harry, když se napil nápoje, který byl položen na malém stolku.
 
„Ne, je to jedna z těch mírnějších. Častěji opouštíme hrad a jdeme do jednoho klubu v Leisure Alley. Vím, že Malfoyovi vlastní tři.“
 
„Když už mluvíme o Malfoyových, kde je Draco?“
 
„Trucuje.“
 
„Proč?“
 
„Myslím, že je to proto, že tě pozval.“ Blaise pokrčil rameny.
 
„Mě?“
 
„Pan Malfoy opravdu chce, aby ses v prázdniny ukázal.“
 
„Nechápu co se stalo:“ Povzdechl si Harry. „Jen proto, že jsem teď neutrální neznamená, že Voldemort bude chtít mou hlavu a něco méně.“
 
„Ty jsi ale optimista, že.“
 
„Jak jsi to mohl říct?“
 
„Je tu Draco.“ A naklonil svou sklenku ve směru.
 
Blonďák se se svou partnerkou vlnil na tanečním parketu a ve způsobu jakým se pohyboval vypadal jako mudla než tradiční kouzelník. Starší zmijozelská dívka na něm byla natisknutá a společně se pohybovali v rytmu hudby. Jeho ruce ji pevně držely kolem tenkého pasu. 
 
„Nemyslím, že se mi líbí výraz toho úsměvu.“
 
„Žádné strachy, Blaisi, nejsi můj cíl.“ Vyškrábal se na nohy a prodral si cestu davem studentů. Teď byla skvělá příležitost napálit blonďatého chlapce a zatímco pochyboval, že Moalfoy bude vděčný za jeho snahu, tak to stejně nezmění ten zábavný faktor. Zezadu se přikradl na blonďáka a nalepil se na něj, když se hudba změnila. Malfoy na jeho pohyby nezaváhal. Harryho rty se zvlnily a odhalily okraje jednoho z tesáků. Jeho ruce se rozběhly podél štíhlých boků, prozkoumal útlý pas než je pustil dolů, kde  mohl hladil pevná stehna. Bledé ruce se mu obtočili kolem krku, aby si ho přidržely blíže. Harry se naklonil blíže k jeho uchu.
 
„Skvělá párty Malfoyi.“ Draco se pokusil vyprostit, ale přirozená síla upíra ho držela pevně na svém místě.
 
„Salazare Pottere! Co to sakra bylo!?“
 
„Tebe je tak snadné popichovat.“ Zasyčel Harry. „Nějaké další požadavky od tvého otce?“
 
„Ne, ale brzy dostaneš oficiální pozvání a pokud se rozhodneš přijít, alespoň si kup nějaké pořádné oblečení.“
 
„Proč si myslíš, že nemám vhodné šaty?“ Draco se otočil.
 
„Podívej se na sebe.“
 
„A nezdá se ti, že je to daleko mazanější nechat lidi vidět to co očekávají že uvidí?“
 
„Kam tím míříš? A nech mě jít než se rozhodnu na tobě vyzkoušet některé temné prokletí, které znám.“
 
„Nelíbí se ti, že jsem se tě dotknul?“ Zeptal se posměšně a rukou přejel přes bledou tvář.
 
Dracova ruka vyletěla prudce nahoru a zachytila jeho zápěstí. Jeho temnota se kolem blonďáka okamžitě ovinula, našla Dracovu vlastní temnotu a vynesla ji na povrch. Zvuk, něco mezi výkřikem a zasténáním vyšlo přes jeho rty, zatímco se jeho tělo zmítalo a Harryho paže byly to jediné co ho dělilo od pádu na zem. Harry v několika jazycích zamumlal kouzla tak rychle jak jen mohl, aniž by kdokoli něco zaznamenal. Utlumil svou temnotu, když pokládal blonďáka na sedačku. Blaise byl okamžitě po jeho boku.
 
„Co se stalo?“ Harry neodpověděl, místo toho se snažil dostatečně skrýt svou vlastní energii, aby přestala přitahovat tu Dracovu. Malfoy lapal po dechu a posunul se do svislé polohy předtím, než upřel zrak na ostatní. 
 
„Co to bylo?“ Zasyčel vztekle. „Co to sakra bylo?“
 
„Myslím, že víš.“ Odpověděl Harry jednoduše. „Myslím tím, že žiješ se svým otcem a pocházíš z jedné nejvýzmamnější temné rodiny.“
 
„Jak jsi schopný to udělat? Dokonce i můj otec ji nemůže dostat ven s tou jeho.“ Harry pokrčil rameny.
 
„Co se děje?“ Zeptal se Blaise.
 
„Je to pro mě přirozené.“
 
„Nehraj si se mnou Pottere. Tolik... a tak silný... nemůžeš to jen schovat a pak se tím ohánět. Měl bych být schopný ji vycítit.“
 
„Pravděpodobně bys měl, ale musel jsem přijmout preventivní opatření. Nejsou to studenti koho se obávám, Malfoyi.“
 
„Ředitel... Severus.“ Řekl v uvědomění.
 
„McGonagallová má talent to také vycítit, ale pouze přímým stykem.“
 
„Jak to víš?“
 
„Můžete mi říct, co se tu sakra děje?“ Blaise náhle zavrčel, když byl opět ignorován.
 
„Vím o některých profesorů docela zajímavé věci.“ Ušklíbl se Harry. „Ale to není to o čem mluvíme.“
 
„Jak jsi to ukryl?“
 
„To je tajemství, ale mohu ti říct, že se to váže na kůži, dokud nejsou splněny určité okolnosti. A ne, neřeknu ti o nich.“
 
„Prosím, odpoví mi někdo?!“ Oba se překvapeně podívali na vysokého chlapce.
 
„Potter není tak neutrální jak jsem si mysleli, že je. Nebo jak tvrdil.“
 
„Te není fér. Jsem neutrální.“ Malfoy se na něj ušklíbl. „A jen proto, že má magie má příchuť temnoty neznamená, že jsem na temné straně.“
 
„Neříkej si, že opravdu věříš tomu blábolu. Jak jsem řekl, jsi příliš temný! Druh temnoty, který získáš jen cvičením černé magie.“
 
„Magie Země, Malfoyi. Všechno není známé jako 'temnota'.“
 
„Dost temná.“ Harry jen pokrčil rameny.
 
„Požádám tě o to, abys o tom nikomu neří-“
 
„Protože víš, že by to nemělo smysl.“ Dokončil za něj Draco.
 
„Tak, kde jsme to skončili?“ Jeho hůlka byla pevně sevřená v ruce, ukrytá před ostatními v místnosti a měl silnou, téměř bolestivou potřebu Blaise umlčet. „Jak já to vidím, máme dvě možnosti. Budeš souhlasit s tím, že udržíš jazyk za zuby pro všechny na této školy a pro všechny, kteří mají známosti u novin. Nebo budeš mlj první pokusný králík na vyzkoušení paměťového kouzla.“
 
„Myslím, že se můžeme dohodnout.“ V jeho hlase byla slyšet váhavost a Harry se spokojeně usmál.
 
„Nemáš ponětí jak rád tohle slyším.“ I když se stále ještě potřebuje naučit používat paměťová kouzla. Nejdále kam se dostal bylo zaklínadlo. 
 
 
LANGSYNE X. KAPITOLA < > LANGSYNE XII. KAPITOLA

Anketa

Na kolik % se Vám kapitola líbila?

100% (52)
91%

50% (4)
7%

0% (1)
2%

Celkový počet hlasů: 57

Langsyne XI. kapitola - Komentáře

Datum: 01.06.2018

Vložil: Albertlex

Titulek: How To Prevent Prostate Problems And Diseases?

The prostate is a vital part of a male's reproductive :. It secretes fluids that aid in the transportation and activation of sperm. The prostate related is located just as you're watching rectum, below the bladder and around the urethra. When there is prostate problem, it will always be very uncomfortable and inconvenient for that patient as his urinary system is directly affected.

The common prostate health issues are prostate infection, enlarged prostate and prostate type of cancer.



Prostate infection, also known as prostatitis, is among the most common prostate-related condition in men younger than 55 yrs . old. Infections from the men's prostate are classified into four types - acute bacterial prostatitis, chronic bacterial prostatitis, chronic abacterial prostatitis and prosttodynia.

Acute bacterial prostatitis is the least common of most types of prostate infection. It is brought on by bacteria located in the large intestines or urinary tract. Patients may go through fever, chills, body aches, back pains and urination problems. This condition is treated through the use of antibiotics or non-steroid anti-inflammatory drugs (NSAIDs) to alleviate the swelling.

Chronic bacterial prostatitis is a condition of a particular defect inside the gland and the persistence presence of bacteria inside the urinary tract. It can be caused by trauma towards the urinary tract or by infections from other areas from the body. A patient may experience testicular pain, small of the back pains and urination problems. Although it is uncommon, it is usually treated by removal from the prostate defect as well as the utilization antibiotics and NSAIDs to take care of the redness.

Non-bacterial prostatitis is the reason approximately 90% coming from all prostatitis cases; however, researchers have not even to create the causes of these conditions. Some researchers think that chronic non-bacterial prostatitis occur due to unknown infectious agents while other believe that intensive exercise and lifting may cause these infections.

Maintaining a Healthy Prostate

To prevent prostate diseases, an effective diet is important. These are some from the actions you can take to maintain your prostate healthy.

1. Drink sufficient water. Proper hydration is necessary for health and wellness and this will also maintain the urinary track clean.

2. Some studies declare that a number of ejaculations weekly will assist you to prevent cancer of the prostate.

3. Eat red meat sparingly. It has been shown that consuming over four meals of beef a week will raise the likelihood of prostate diseases and cancer.

4. Maintain a suitable diet with cereals, vegetable and fruits to ensure sufficient intake of nutrients required for prostate health.

The most crucial measure to take to make sure a normal prostate is to select regular prostate health screening. If you are forty years old and above, you must opt for prostate examination at least once a year.

Datum: 07.02.2015

Vložil: lia

Titulek: :)

Pěkná kapitola díky a nedočkavě čekám na další.

Datum: 03.12.2014

Vložil: Elsa

Titulek: :)

Skvělá kapitola , líbí se mi tvoje překlady, děkuju za další kapitolu a těším se na další :) :)

Datum: 28.11.2014

Vložil: sam

Titulek: hp

Supr díl. Moc se mi líbí, jak Harr hraje svoji hru.

Datum: 10.11.2014

Vložil: kate

Titulek: ;)

super :D těším se na pokračování :)

Datum: 26.10.2014

Vložil: Achája

Titulek: .

Moc pěkné. Z nedočkavosti jsem si přečetla celou povídku v originále, ale je tak geniální, že si ji ráda přečtu ještě jednou česky:-)
Jen škoda těch občasných překlepů, chtělo by to nějakou betu:-)

Datum: 25.10.2014

Vložil: Pet

Titulek: :o)

Lepší a lepší...snad to Tomík rozdýchá, až zjistí, jak se věci mají....

Datum: 24.10.2014

Vložil: Bobina

Titulek: +++

Díky za další kapitolku.

Přidat nový příspěvek