Lettered 11. kapitola

Brumbál nepřišel na večeři a další den ani na snídani. Jeden Zmijozel z prvního ročníku, který byl v nemocnici po nehodě v hodině lektvarů, radostně hlásil, že tvář ředitele školy vypadá jako znetvořená a chlupatá dýně. Naštěstí pro něj se mu podařilo vyhnout první sérii od Rity.

 

Brumbál – Nebezpečí pro naše děti?

 

Část I. - Smrtijed jako učitel

 

Albus Brumbál. Uznávaný pedagog, hrdina, ikona. Tak si ho většina lidí prohlíží, dokud se na počátku roku neobjevily dokumenty usvědčující ho z experimentů, jehož výsledky měly za následek několik závažných duševních poruch studentů. Brumbál sice prohlašoval neznalost, pokud tedy jde o výsledek tohoto experimentu, ale je opravdu nevinný? Rozhodla jsem se blíže podívat na situace, kterým byli současní studenti vystaveni.

 

Před dvěma lety Brumbál najal ex bystrozora Alastora ''Pošuka'' Moodyho, aby se uvolil učit obranu proti černé magii. Nepochybně nejdůležitější předmět v těchto temných časech. Nicméně, Moody nikdy neučit současné studenty. Místo toho nastoupil na jeho místo Bartimius Skrk Jr., odsouzený Smrtijed, který se za něj vydával pomocí mnoholičného lektvaru.

 

Článek pokračoval, popisoval události toho roku včetně použití kletby Imperius na studenty, jeho roli v turnaji tří kouzelníků, Voldemortova vzkříšení a smrti Cedrika Diggoryho. K Dracově hrůze byl dokonce zveřejněn i incident s přeměněnou fretkou.

 

Další den byl ještě horší. Brumbál nebyl schopen opustit svou kancelář a musel si ji opatřit kouzlem, aby zabránil ohluchnutí.

 

Brumbál – Nebezpeční pro naše děti?

 

Část II. - Zlatoslav Lockhart, úžasné podvody

 

Do roku 1993 byl Zlatoslav Lockhard miláčkem Británie – pohledný hrdina. Většina lidí měla radost, když se Lockhart uvolil učit obranu proti černé magii v Bradavicích pro školní rok 1992-1993. Ten stejný rok začali být studenti vyděšení neznámým útočníkem, později Baziliškem. Naštěstí nebyl nikdo zabit, protože se té bestii nikdo nepodíval do očí. Ale nabízí se jedna otázka. Jak se mohl šedesátimetrový had volně pohybovat po škole, aniž by byl objeven ředitelem nebo aniž by o tom věděl?

 

Ve středu byl i nadále zahalen poštou a v případě potřeby některé dopisy rovnou ničil, aniž by se na ně podíval. Byl to den, kdy Rita vydala nejvíce usvědčující článek.

 

Brumbál – Nebezpečí pro naše děti?

 

Část III. - Vy víte kdo

 

Brumbál už může být popsán jako nehorázný ignorant pro blaho studentů ve své péči. Nicméně, to nejhorší teprve přijde. Ve školním roce 1991-1992 Brumbál najal údajného Quirinuse Quirrella, aby učil obranu proti černé magii. Co na tom, že při komunikaci koktal, ale on sám dělal hostitele jednomu z nejtemnějších lidí na světě, Vy víte komu...

 

Do čtvrtka Bradavice ztratily dalších dvacet studentů a Brumbál byl odvolán z pozice nejvyššího hlavouna Starostolce. Dokonce i Ron s Hermionou se vzdali některých akcí, aby ho mohli bránit, místo toho se o něm vůbec nezmiňovali. Většina studentů obdržela dopisy od svých rodičů, ve kterých vesměs bylo, že pokud by někdy měli pocit, že jsou v nebezpečí, okamžitě je musí kontaktovat. Zatím ještě nepadlo žádné slovo z rady guvernérů, ale Harry by se nedivil, kdyby se ho rozhodli vyhodit v pondělí. Dokonce kolovaly pověsti, že Brumbál pracuje s Voldemortem. Harry téměř propadl hysterii, když to poprvé uslyšel. Etapa byla stanovena – dostat kouzelnický svět do úplného chaosu.

 

*******

 

„Je načase osvobodit mé věžně z Azkabanu. Vaším úkolem je všechny osvobodit a to včetně Bellatrix, Červíčka a Skrka,“ zamračil se Tom na Smrtijedy stojící okolo něj. „Teď jděte. Uvidíme se ráno.“ Poté, co se přemístili pryč, se obrátil k Severusovi a bratry Carrowovi. „Vy mi budete pomáhat s menším úkolem. Byl jsem informován, že krevní ochrana v okolí Potterova domu už proti mně nemusí působit. Pokud je to pravda, rád bych vás měl po ruce.“

 

„Ano, můj pane,“ odpověděli všichni současně a Severus přitom Toma pozoroval. Poté si přehodil kapuci svého pláště přes hlavu, aby skrývala co nejvíce z jeho rysů. Kývl na zbývající osoby a přemístil se k domu číslo čtyři v Zobí ulici. 

 

*******

 

Dudley Dursley byl naštvaný. Měl mít schůzku s jednou dívkou, ale ta dostala zatracenou chřipku. Tak místo toho teď seděl doma ve svém pokoji a opíjel se ginem, zatímco jeho rodiče poklidně spali v ložnici.

 

Uvažoval nad tím, co mohlo být, když uslyšel hlasitý zvuk. Vykoukl ze svého pokoje a zůstal šokovaně stát ve dveřích. Čtyři zahalené postavy stály na úpatí schodiště.

 

„Hej, kdo jste? A proč jste tady?“ Trochu se u toho potácel. Nejvyšší postava, pravděpodobně jediná bez masky na obličeji, pozvedla hůlku a Dudley se málem pomočil.

 

Tom se podíval na omámeného chlapce a povzdechl si. „Dobře, vy dva tady zůstanete a sledujte ho. Severusi, ty půjdeš se mnou a pomůžeš mi vypořádat se s ostatními obyvateli domu.“ Aniž by čekal na odpověď, vydal se Tom po schodech nahoru. Když stáli před ložnicí Dudleyho rodičů, obrátil se Tom na svého společníka. „Takže, Severusi, nemám dovoleno je mučit, ale myslíš, že by Harrymu vadilo kdybych „náhodou“ shodil jeho strýce ze schodů, anebo bych jím praštil? Několikrát?“ Mistr lektvarů povytáhl obočí a Temný pán si povzdechl. „Dobře, dobře. Jen jsem se zeptal.“ Když otevřel dveře, rychle použil kouzlo snění na lidi v posteli. Poté je levitovali ven a s Vernonem dvakrát nebo třikrát praštil „úplnou náhodou“ o zeď. Přesunuli je na trávník před domem a vrátili se zpět do domu provést několik destruktivních kouzel. Po nějaké době se všichni vrátili a Tom za sebou pevně zavřel dveře.

 

„Každý z vás vezme jednoho mudlu. Připraveni? MORSMORDRE!“ vykřikl a Znamení zla se objevilo na obloze. Poté se přemístili pryč ze Zobí ulice.

 

*******

 

Harry seděl v ředitelně a snažil se tvářit, že neví, proč tam je.

 

„Harry, obávám se, že tvá teta a strýc byli v noci napadeni. V současné době jsou pohřešováni, ale není jisté, jestli ještě žijí.“ Harry se snažil vypadat šokovaně. „Je mi to líto, chlapče. Zdá se, že krevní ochrana nebyla dost silná, aby to Voldemorta udrželo. Severus mě informoval, že je viděl včera večer naživu.“

 

„Ale Řád - budou je hledat dál, ne?“

 

„Pokusíme se, ale.. Včera byl také útok na Azkaban. Každý se dostal na svobodu bez ohledu, jestli to byl Smrtijed nebo ne. Musíme myslet i na zbytek kouzelnického světa.“ Brumbál si povzdechl. „Je to jen další krok k našemu oslabení. Harry, nejprve napadl mě a teď útočí na tebe.“

 

Dobře, pomyslel si Harry. Je načase to posunout na další úroveň. 

 

„Ale... říkal jste, že to bude bezpečné. Že ta ochrana udrží Voldemorta daleko ode mě.“ V Harryho očích se začaly objevovat slzy. „Jsou – jsou to moji jediní příbuzní, kteří mi zbyli.“ Odmlčel se.

 

„Je mi to líto Harry, nemohl jsem vědět...“ 

 

Harry vstal a přerušil ho.  „ŘÍKAL JSTE, ŽE JSOU V BEZPEČÍ!! ŘEKL JSTE, ŽE TAM JSEM V BEZPEČÍ!! Vy! Oh Bože...“ odmlčel se, omráčený. „Ta ochrana mě měla chránit a místo toho... Oh Bože, nechci ani pomyslet co by se mohlo stát.“ A rozzuřeně vyšel ke dveřím.

 

„Harry, já-“

 

„Myslím, že... myslím, že potřebuji, musím mluvit s-“ 

 

Ředitel přikývl. „Chápu Harry. Zavolám profesora Lupina. Bude to tak v pořádku?“ 

 

Harry přikývl a ztěžka polkl. Nechal se dovést zpět ke své židli. Posadil se a díval se přímo před sebe, dokud nepřišel Remus. Vlkodlak odváděl mladého Nebelvíra z ředitelovi kanceláře. Jakmile dorazili do Lupinova kabinetu, otočil se Remus čelem k Harrymu.

 

„Chceš vidět Siriuse? Můžeš použít můj krb.“ Harry přikývl a Remus mu podával nádobu s letaxem. Harry vstoupil do krbu a pronesl: „Dům Siriuse Blacka.“ V záplavě smaragdových plamenů zmizel.

 

*******

 

Jakmile Harry vystoupil z krbu svého kmotra do obývacího pokoje, začal se smát tak silně, až málem upadl. Remus se objevil o pár vteřin později s úsměvem na tváři.

 

„Takže to koupil?“ zeptal se Sirius. Harry přikývl na souhlas a stále se lehce smál. Po chvíli se uklidnit a došel k pohovce. 

 

„Každé slovo. Chvíli jsem se bál, že jsem to přehnal. Ale on si myslí, že jsem traumatizovaný. Tom je stále tady?“

 

Nestihl ani odpovědět, když se ozvalo zaklepání na dveře.

 

Sirius se obrátil ke dveřím. „Je otevřeno.“ 

 

Dveře se otevřely a Tom vešel do místnosti. „Tak, jak to šlo?“ 

 

Harry se usmál. „Dokonale, ta stará liška se chovala tak, jak jsme očekávali. Dokonce se snažil vyvrátit ty články v novinách. Bylo to vlastně docela dojemné.“ 

 

Tom se jen zasmál a posadil se vedle svého přítele. „Za jak dlouho tě očekávají zpátky?“ zeptal se Tom a Harry pokrčil rameny.

 

„Možná, až vyvolají poplach nebo tak něco. Proč?“ 

 

Tom se ušklíbl. „Jen tak, jsem jen zvědavý.“ Harry z něj chtěl vytáhnout pravý důvod, ale nebyl si jistý, jestli by to bylo v této chvíli dobrý nápad. Seděli ještě chvíli potichu, než Sirius vstal a protáhl se.

 

„No, protože se už nic důležitého neprobírá, myslím, že se vrátím zpět do postele.“ A vyšel ke svému pokoji. Cestou se podíval na vlkodlaka a ten se rychle postavil a zamumlal něco o tom, že potřebuje mluvit se svým přítelem. Harry se na něj ušklíbnul, jak zmizel za dveřmi pokoje.

 

„Tak, jak se držíš?“ zeptal se Harry. 

 

Tom je pokrčil rameny a zívl. „Křičel jsem na Smrtijedy tak do dvou do rána, takže trochu unavený, ale to je v pohodě. Jednoho dne jednoho z nich beztak zaškrtím Ačkoli, budu šťastný až to celé skončí.“ 

 

Harry přikývl a ovinul paže okolo staršího muže. Poté se posunul, až ležel na gauči a poskytoval sám sebe staršímu muži jako polštář.

 

„Víš, pokud chceš spát, je tady v chodbě pokoj...“ navrhl Harry. 

 

Tom zavrtěl hlavou. „To by znamenalo, že bych se musel pohybovat. Takže nechci.“ 

 

Harry si povzdechl a vytáhl svého přítele výše na sebe.

 

„No tak, ty přerostlé děcko. Co když se tady bude po mě shánět Brumbál?“ Tahle slova měla okamžitý účinek, Tom byl okamžitě vzhůru.

 

„Dobře,“ bručel a následoval Harryho do pokoje. „Ale chci zpátky svůj Harry-polštář.“

 

Harry obrátil oči v sloup. Jakmile se oba dostali do místnosti, stáhl ze sebe svetr a džíny. Nechal si oblečené jen triko a boxerky a lehl si do postele vedle Toma. Starší muž okamžitě objal chlapce a přitáhl si ho k sobě. Harry se usmál a přetáhl přes ně přikrývku. Spolu v takovém objetí a v bezpečí oba milenci usnuli.

 

*******

 

Kouzelnický svět byl v panice. V novinách se stále probíral hromadný útěk z Azkabanu. Uniklo šestnáct odsouzených Smrtijedů a teď se rozjíždělo pátraní po uprchlících. Na Brumbála se na okamžik zapomnělo, k jeho úlevě.

 

Ve třídě při vyučování se nikdo nebyl schopen soustředit, dokonce i učitelé vypadali roztěkaně, ale snažili se učit dál, jako kdyby se předtím nic nestalo. Dokud nepřijde další novina. Svět jako celek čekal na válku.

 

Pro Harryho se hodiny vlekly z různých důvodů. Měl pocit, že by měl naplánovat další tah, ale zároveň už neměl co plánovat. Po všech těch týdnech strategie bylo divné jen čekat. Nenáviděl ten pocit bezmoci. Ale chvílemi ho dokázal zahnat myšlenkami na finální bitvu. V době, kdy pátek utíkal velkou rychlostí, byl nervózní.

 

Téměř na konci oběda v pátek se k němu přiblížil Draco s dotazem, zda by si mohli někde v soukromí promluvit.

 

„Dostal jsem dopis od otce.“ Harry přikývl a tak Draco pokračoval. „Chce, abych byl označen, jakmile to bude možné.“ 

 

Harry svraštil obočí. „Ale tobě je jen šestnáct a jsi tady v Bradavicích. Nevidí, jak nebezpečné by to bylo?“ 

 

Draco si odfrkl. „Zřejmě ne. Zapomínáš, o kom mluvíme. Je pořád stejně egoistický jak předtím a možná teď ještě víc.“ 

 

Harry si povzdechl. „Promluvím se o tom s Tomem. Nějak se to vyřeší. A co na to říká tvoje máma?“

 

„Máma nechce, abych měl Znamení, ale ona nepůjde proti příkazům mého otce,“ povzdechl si. „A já nejsem jediný takto pod tlakem. Crabbe, Goyle a Nott obdrželi podobné dopisy. Jsem si jistý, že Pansy jeden dostane v nejbližší době.“ 

 

Harry se na něj zamyšleně podíval. „Dobře, ještě dnes o tom řeknu Tomovi. Jsem si jistý, že přijde s nějakým dobrým tvrzením, proč neoznačovat studenty tady v Bradavicích bez ohledu na jejich věk.“ 

 

Draco se na něj usmál. „Díky, Harry.“

 

„Není zač. Přece musím pomoci svým přátelům. A kromě toho tě potřebuji. Kdo jiný by mohl namluvit naši sladké Ritě Holobkouvé, co chceme a kdy to chceme?“ Draco se na něj ušklíbl.

 

„Dobře, chápu to dokonale. Beze mě byste byli ztraceni.“ Harry přehodil paži přes ramena svého přítele a usmál se na něj.

 

„Teď to teda chápeš a pojď, hodina začíná…“ Harry vykouzlil Tempus „…asi před pěti minutami, sakra.“ Oba chlapci popadli své věci a rychle vyběhli ven z hradu k Hagridově hájence.

 

*******

 

„Jsi v pořádku Harry?“ Harry přikývl na souhlas, ale nebyl si jistý, jestli je opravdu v pořádku. Stál na vrcholu schodiště do sklepa v Riddle Manor a chystal se čelit Dursleyovím. Tom se natáhl a vzal mladšího muže za ruku. „Dobře, lásko. Je čas.“ Harry se zhluboka nadechl a vykročil.

 

Jakmile dosáhl posledního schodu, cítil, že bude zvracet. Mírně se zapotácel a Tom ho chytil za rameno. „Víš, nemusíš to dělat.“ Harry jen zavrtěl hlavou a pokračoval dál.

 

Sklep byl rozdělen do dvou místností. Police lemovaly zdi mezi mini. První místnost, která se spojovala se schodištěm, měla dvě židle, pravděpodobně pro strážné, kteří jsou ve službě. Druhá místnost byla čistě vězení. Tom stiskl Harrymu ruku, vykouzlil Lumos a vstoupili do druhé místnosti.

 

Na zdech nebyla žádná barva, jen barva kamení. Dursleyovi byli ke stěně připoutáni pomocí řetězů kolem jejich kotníků. Co mohl vidět, byli pokrytí špínou, ale jinak nezranění. Jakmile uviděli Pána zla, začali křičet.

 

„Nech nás jít, ty zrůdo!“

 

„Když jsme se ztratili, budou…“

 

„Proč, vy…“

 

„TICHO!“ Všichni tři okamžitě ztichli. „Víte, kdo já jsem?“ Zakroutili hlavou. Tom vzdychl. „Petunie Dursley, ty mě nepoznáváš? Ne? Ani trochu? No, to je škoda. Tvoje sestra by na to pravděpodobně ihned přišla, ale zase jsem nevypadal takhle, když jsem ji zabil.“ Petunie zbledla.

 

„Vy-vy-“ 

 

Tom se ušklíbl. „Ano, já, já. Samozřejmě, že jsem se od té doby změnil. Nejen svůj vzhled, ale i své některé cíle. Našel jsem nový směr, jestli by se to tak dalo říci. Vy a vaše rodina se jeví stejně uboze jako ty rodiny před vámi. Crucio!“ Tom byl překvapen, když za sebou slyšel hlas.

 

„Tome! Přestaň! Prosím.“ Otočil se a podíval se na Harryho, který stál ve dveřích a lehce se třásl. 

 

Vernon ho spatřil a vyhrkl. „Ty! Ty nevděčný kluku! Ty ubohý spratku, starali jsme se..“

 

„Ne tolik, kolik by si zasloužil. Teď když mě na chvíli omluvíte...“ Tom odešel z místnosti. Harry se opíral o zeď a stále se třásl.

 

„Tome, prosím. Neubližuj jim. Nechci, abys jim ubližoval.“ 

 

Tom si povzdechl a objal svého mladého milence. „Harry, oni ti ze života dělali peklo!“ 

 

Harry se s planoucíma očima podíval na Toma. „To je v pořádku, já jsem v pořádku!“ zasyčel.

 

„Ne, to kruci není v pořádku! Už jsem unavený z toho, jak musím poslouchat, že jsi v „pořádku“, když to zcela očividně pravda není.“

 

„Prosím, Tome, neubližuj jim. Nechci vidět lidi, co ubližují ostatním.“ Harryho oči byly vlhké a jeho hlas kolísal.

 

„Dobře.“ Tom šel zpátky do vězení. Chvíli kolem přecházel, než se obrátil na tři členy rodiny a promluvil.

 

„Víte co? Máte úžasného synovce. Dělali jste mu ze života peklo... několik let. A on vám stále zachraňuje ty vaše nevděčné zadky. Vy si to vůbec nezasloužíte.“ Petunie a Vernon začali protestovat, ale Tom je přerušil.

 

„Víte, je to legrační. Když jsem se pokusil Harryho zabít jako dítě, tak kletba selhala. To vytvořilo spojení mezi jím a mnou v našich myslích. Je to docela užitečné. Například v loňském roce viděl věci mýma očima a podařilo se mu zachránit přítele. Pak se mi ho podařilo vylákat na ministerstvo, kde přišel o svého kmotra. A přes léto jsem viděl, jak s ním bylo zacházeno u Vás doma. Vernone Dursley, pamatujete si, jak jste strávil noc jednatřicátého července?“ Vernon zbledl, ale neodpověděl. „Ne? Škoda. Víte, seděl jsem u krbu s dobrou knihou, když se v mé mysli rozběhly obrazce vašeho synovce, který byl stočený do klubíčka na podlaze, jak jste ho kopal. Věděla jste, že je váš manžel tak surový, Petunie? No a teď přijde to nejlepší. Jakmile jste se rozhodl, že má dost, tak jste svého synovce hodil na postel, stáhl z něj šaty a znásilnil jste ho. Cítil jste se pak dobře, Vernone? Tak co?“ Dudley a Petunie zírali s otevřenou pusou na Vernona.

 

„Beru to tak, že ani jeden z vás nevěděl o jeho... činnosti?“ Oba zuřivě zavrtěli hlavou.“ Myslel jsem si to. Byl jsem na pochybách, že by se sestra Lily Potterové takto chovala k chlapci, kterého měla na starost aspoň v rámci mezí. Přemýšlejte o tom a myslete i na to, že mi Harry nedovolil, abych ani nejdnomu z vás neublížil včetně tady té hory sádla, která se nazývá strýc. Přeji hezké sny.

 

*******

 

Tom odváděl Harryho zpátky nahoru a pod vousy mumlal nadávky na Dursleyovi. Posadil Harryho na židli v kuchyni a sám se opřel o stůl.

 

„Harry, chtěl bys šálek čaje nebo něco...?“ Harry zavrtěl hlavou. Tom si povzdechl a posadil se vedle něj. „Jsi v pořádku?“ Harry přikývl.

 

„Lháři. Řekni mi, co se děje.“ Harry se zhluboka nadechl, ale neřekl nic. „Harry...“

 

„Jen, bolí to, Tome. Pořád se cítím jako nějaký slabý a ubohý blázen. Ale stále je potřebuji bránit. Je to hloupé, já vím.“ 

 

„Ne Harry, není to hloupé. Ty potřebuješ bránit, kteří jsou slabší než ty. Dokonce i když si to nezaslouží. A teď pojď, chci to něco ukázat,“ chytil svého přítele za ruku a vedl ho po schodech nahoru do ložnice. „Dobře, sedni si, hned jsem zpátky.“ Harry obrátil oči v sloup a lehce se usmál. Tom z toho překvapení byl ještě více nadšeně.

 

„Dobře. Harry, chci ti představit.... Červíčka!“ Červíček vešel do místnosti.

 

„Tak, fungovalo to?“ Tom přikývl a široce se usmál.

 

„Funguje to krásně. Nemá žádnou vůli, ne že by ji opravdu někdy měl, ale přesto...“ Tom něco přikázal Červíčkovi a ten pak udělal několik atletických manévrů, jak mu to místnost dovolovala. „Tak teď jdi, chci trochu soukromí.“ Harry se na Červíčka ušklíbl, jak odcházel z místnosti.

 

„Nerad ti to říkám, ale nečekají na tebe nějací tví oddaní následovníci?

 

„Sakra. Bude v pořádku, když ochráním dveře, že by nikdo nemohl vstoupit?“ 

 

Harry přikývl. „Budu v pořádku. A teď jdi, než si to rozmyslím.“ 

 

Tom se na mladšího muže spiklenecky usmál. Naklonil se nad něj a hluboce chlapce políbil. S povzdechem pak zabezpečil dveře, převlékl si šaty a šel čelit svým Smrtijedům.

 

*******

 

„Luciusi, slyšel jsem, že stále tlačíš na svého syna, aby přijal mé Znamení. Je to pravda?

 

„Ano, můj pane.“ Blondatý muž pohlédl na Temného pána zmateně.

 

„A napadlo tě, že možná existuje důvod, proč zůstává stále neoznačen? Zejména s ohledem že je v současné době pod Brumbálovým dohledem?“

 

„Ne, můj pane. Je mi to líto.“ 

 

Tom se ušklíbl. „Ne Luciusi, není ti to líto. Zatím. Crucio!“ Tom držel Malfoye pod cruciem nějakou chvíli, než přestal.

 

„Všichni studenti Bradavic musí zůstat neoznačeni! Z větší části jsou mnozí teď mnohem užitečnější. Váš syn je ve strategické poloze. Minulý měsíc ho přijali mezi sebe a chlapec, který přežil ho považuje za přítele. Jeho pozice nesmí být ohrožena a to stejné platí i pro ostatní studenty Bradavic.“ Odmlčel se a rozhlédl se kolem.

„Je třeba poznamenat, že ta celá mediální kampaň proti Brumbálovi byla zinscenována studenty. Proč bych měl teda riskovat a ztratit tuto výhodu? Takže už nechci slyšet nic o tom, že bych měl označit studenty před ukončením školy, nebo aby kvůli tomu předčasně ukončili své studium.“ Ta poslední poznámka byla zaměřena na Crabba a Goyla, kteří ihned ztuhli na místě. „Teď mi jděte z očí! Ty ne, Severusi. Chci s tebou mluvit.“ Ostatní zamumlali: „Ano, můj pane.“ A spěchali pryč, aby se mohli přemístit. Nakonec tam Tom se Severusem zůstali sami.

 

„Severusi, víš něco nového o Brumbálovi? Harry ho tento týden moc neviděl.“

 

Severus protočil oči. „Ten starý blázen má vždy něco za lubem, Tome, a to ty víš. V poslední době se hodně schází s tím chlapcem od Weasleyů Ronem a Grangerovou. Podařilo se mi zaslechnout kousek rozhovoru, kde se je Brumbál snaží přesvědčit, že je Harry v nebezpečí a obává se, aby se nestal dalším Temným pánem.“ 

 

Tom přikývl a vůbec ho to nepřekvapovalo. „Dobře, pak tedy budu brzo potřebovat Mnoholičný lektvar. Můžeš začít na něm pracovat?“ Severus přikývl. „Skvělé, jsem si jistý, že se už Harry v pokoji nudí.“ Severus se podíval na svého přítele překvapeně.

 

„Jo, je tady. Měl trochu konfrontace se svou rodinou a chtěl jsem mu ukázat i Červíčka. Takže jestli nemáš nic důležitého na práci, následuj mě.“ Poté oba vyšli po schodech nahoru.

 

*******

 

Harry se mezitím opravdu nudil. Rozhodl se produktivně využít čas, než přijde Tom. Jaké pak bylo jeho překvapení, když ve dveřích stáli Tom se Severusem a on ležel nahý v posteli. Rychle na sebe hodil deku a snažil se nečervenat.

 

Chvíli bylo ticho, než Tom promluvil. „Harry, jsi v pořádku?“

 

Harry zvedl ruku a udělal na ně neslušné gesto.

 

Severusovi se náhle vybavila podobná situace. „No myslím, že jsme si kvit.“ Tom se podíval na svého přítele zmateně. „Pamatuješ si, proč ti Harry poprvé napsal?“ Tom se zamračil, ale pak se pomalu začal smát. Harry na ně zopakovat gesto, které u nich vyvolalo další vlnu smíchu. Konečně chlapec vstal, deku pevně omotanou kolem sebe. Tom se přestal smát a utíral si slzy od smíchu. „Je mi to líto, Harry. Ehm, Seve? Možná bychom měli jít ven...“ Mistr lektvarů přikývl, nevěřil, že by dokázal slovně odpovědět a vyšel z místnosti.

 

Tom ho následoval, zavřel pevně za sebou dveře a opřel se o zeď. Konečně Severus našel svůj ztracený hlas. „Wow.“

 

Tom přikývl na souhlas. „Jo.“ Oba muži stáli na chodbě mlčky. Konečně se dveře otevřely a vyšel Harry, tentokrát plně oblečený.

 

„Takže, co se děje?“ zeptal se Harry stroze.

 

„No, doufal jsem, že bychom mohli prodiskutovat plány závěrečné bitvy,“ řekl Tom a zamířil do obývacího pokoje. Hlavou pokynul Severusovi a Harrymu, aby ho následovali. „Myslím, že je načase začít plánovat a prodiskutovat aktuální informace.“ 

 

Harry přikývl a posadil se na židli. „Dobře. Myslel jsem, že...“ Harry oběma nastínil své plány a nápady. 

 

„To zní dobře. Co moje hůlka? Budou ji chtít, až bude po všem.“ 

 

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, pokud bude zničena. Pokud bude vše pracovat správně, měl by z ní zbýt jen popel. Kromě toho, tak bude několik lidí, aby to potvrdilo. Dostane Červíček lektvar?“ Tom přikývl.

 

„A kdy?“ Harry a Tom se podívali na Severuse.

 

„Mnoholičný lektvar nebude hotov dřív než za měsíc. Takže máme spoustu času vymyslet a naplánovat detaily. Do té doby se budeme školit v boji. A také budu mluvit s Brumbálem.“ 

 

„Perfektní. Takže, jestli je to všechno...“ začal Harry a Severus se na něj ušklíbl.

 

„Myslím, že jsme toho dnes udělali hodně. Harry, možná budeš chtít být zítra se svým kmotrem. Uvidíme se potom. Dobrou noc.“ Mírně sklonil hlavu Tomovým směrem a přemístil se.

 

Harry vstal a trochu se protáhl. Tom přistoupil k mladíkovi, objal ho a políbil na špičku nosu. „Víš, stále jsem na tebe naštvaný za to, jak ses mi smál.“

 

Tom se usmál. „No, a necháš mě, abych se ti omluvil?“ 

 

Harry se na staršího muže ušklíbl. „Myslím, že o tom budu uvažovat,“ řekl Harry a Tom se naklonil nad jeho rty aby je mohl políbit. „Ale nejdřív nás čeká jídlo.“ 

 

„Až pak,“ zavrčel Tom a přehodil si mladšího muže přes rameno. Položil ho do křesla a začal se přehrabovat ve skříni. „No, vypadá to že jediné, co tu je, jsou těstoviny a nějaké instantní nudlové polévky.“ 

 

Harry obrátil oči v sloup. „Jsi horší než Sirius. Nech mě to udělat,“ řekl a vstal z křesla a vytlačil Toma z cesty. „Dobře, takže budou špagety. Fuj,“ Podíval se na sklenici omáčky, kterou vytáhl ze skříně. „Proč si koupil tuhle sračku?“ 

 

Tom protočil oči. „No, já tady moc nejím. Myslím, že je to Červíčka.“

 

„To je jedno. Podej mi pánev. Perfektní, teď potřebuji koření.“ Tom sledoval Harryho pobaveně. Líbilo se mu, jak si v kuchyni povídá.

 

„Ty asi opravdu rád vaříš, že?“ 

Harry přikývl. „Musel jsem pro Dursleyovi vařit roky. A dělal jsem to dobře, teda doufám.“ Poslední poznámku si zamumlal tak tiše, že si Tom nebyl jistý, jestli slyšel dobře. „Vytáhneš prosím nějaké talíře? Budeme mít špagety s marinádou.“ Harry servíroval jídlo na dva talíře a potom je položil na stůl. „Teď jez!“

 

Tom si odfrkl. „Ano pane,“ zažertoval a pustil se do jídla.