Brečící Pán zla... ano, to je naprosto fascinující představa.
Lettered 3.kapitola
31.12.2012 10:11
Jsem zpátky zdravá a přináším vám další kapitolu. Doufám, že jste měli pěkné svátky a užijete si dnešního Silvestra.
Omlouvám se za týdenní zpoždění, ale vůbec jsem neměla náladu na překlad. Proto teď pilně překládám abych měla něco do zásoby. A pokud by to šlo podle plánu, tak by měli každé pondělí vyjít další kapitoly.
Tuto kapitolu věnuji svým betám Destiny a Aidrien Assagir. Plus všem komu se povídka líbí.
Přeji pěkné čtení,
Vaše Renii
*******
1.září
Ginny si povzdechla, když si sedala do prázdného kupé bradavického expresu. Od toho dne v Příčné ulici se jí Harry vyhýbal. Věděla, že to mělo něco společného s posledním rozhovorem, ve kterém se Tom zmínil o jeho strýci. Přehrávala si ten dialog několikrát v hlavě a stále nemohla přijít na to, proč uprostřed hovoru odešli. Vzhlédla, jak Luna a Nevil vstoupili do kupé.
„Hej Ginny, nebude ti vadit, když se k tobě připojíme?“ zeptal se Neville.
„Ne, klidně se usaďte. Jaké jste měli léto?“ pousmála se Ginny a byla těm dvěma vděčná za rozptýlení myšlenek.
*******
Ron a Hermiona byli na dalším rande a Harry opět zůstal sám. Pro něj tohle nebylo nic nového a nijak obzvlášť mu to nevadilo, ačkoli... Byl celé týdny na trní z Ginny a jejich rozhovoru s Tomem o jeho strýci. Opravdu nechtěl mít neustále pocit její lítosti, kdykoliv se na něj povídá. Ležel schoulený v rohu sedačky vlaku a trochu podřimoval, když se otevřely dveře a uslyšel povědomý hlas.
„Ahoj Harry!“
Harry se posadil a trochu ohromeně řekl: „Profesor Lupin? Co tady děláte?“
Remus se na něj usmál. „Zdá se, že měl Albus těžší práci než obvykle s nalezením učitele Obrany proto černé magii, takže mi to místo znovu nabídl. Pořád si nejsem jistý, jak toho dosáhl, že to dokonce povolilo i ministerstvo, ale znáš Brumbála. Když něco chce, dokáže vše. A jak se daří tobě? Jsi v poslední době hodně sám.“
Harry se snažil na vlkodlaka usmívat, ale dlouho mu to nevydrželo. „Jo, asi jsem sám. Neměl jsem náladu na konfrontace s lidmi a kromě toho, když zůstávám tady, neriskuji střet s Ronem a Hermionou, jak se muckají.“ Naklonil se k němu a spiklenecky dodal: „Je to dost děsivé je pozorovat. Neustále přemýšlím, jestli jeden z nich nepraskne nedostatkem vzduchu.“
Remus si jen souhlasně odfrknul a dodal: „No, doufal jsem, že si stihnu trochu zdřímnout, než se tam dostaneme. Nebude ti to vadit?“
„Ne, vlastně jsem se také chtěl trochu prospat. A když tu s semnou zůstaneš, třeba se nedostanu do nějakého maléru,“ řekl mladý Nebelvír s rozpustilým úsměvem.
„Stejně se do něj dostaneš pak,“ zamumlal vlkodlak, ještě než usnul.
*******
„Takže, co se děje mezi tebou a Ginny?“ zeptal se Neville, jakmile se dostal k pyžamu.
Harry se díval na strop své postele, ve které také lenošil. Pak se na něj zadíval. „Počkej, cože? Kde si tohle vzal?“
„Ach, seděl jsem s ní ve vlaku. Pokaždé, když padlo tvoje jméno, zčervenala a ztichla. Myslím, že je to dostačující.“
„Ne, jen jsme se o prázdninách trochu neshodli. Od té doby jsme spolu málo promluvili. Víš, jak to chodí,“ pokrčil rameny. „No, myslím, že půjdu do postele. Dnes byl dlouhý den. Dobrou.“
„Dobrou, Harry,“ ozvala se odpověď.
*******
„Takže, tento rok budeme potřebovat dva střelce a dva odrážeče. Myslím, že jestli máme zkoušky sedmého, můžeme začít cvičit...“ Harry tuto přednášku slyšel téměř denně od té doby, co se Ron dozvěděl, že by měl být kapitánem famfrpálového týmu. Někdy měl pocit, že by to mohl recitovat slovo od slova.
„Posloucháš Harry?“ zamračil se. Nesnášel, když se jeho kamarád tak ztratil v myšlenkách.
Než mohl cokoliv odpovědět, šum sovích křídel naplnil Velkou síni. Harry se podíval vzhůru právě včas, aby viděl jak sova pouští dopis pro něj. Chytil dopis předtím, než se stihl namočit v jeho obilninách. Zamračil se. Co to sakra dělá? Proč posílá sovu, aby doručila dopis zrovna ze všech míst tady?
„Hej, Harry, kdo je to?“ Hermiona se sklonila, připravená mu ukrást dopis z rukou.
„Nikdo důležitý,“ řekl a strčil dopis do batohu. „Takže první je Obrana?“
*******
Obrana proti černé magii je vždy dobrý předmět i přesto, že ji sdílíme se Zmijozelem. Profesor Lupin se rozhodl, že je nejvyšší čas, aby se studenti naučili správným duelům. Takže, žádné podobné katastrofy způsobené ve druhém ročníku Lockhartem a jeho soubojnickým klubem. Lupin se rozhodnul učit své studenty základy boje ještě před praktickou zkouškou. Jakmile po hodině opustil učebnu, Harry se cítil lépe než v předchozích týdnech. Když byl zavřen na Grimmauldově náměstí, neměl možnost jak vyventilovat nahromaděnou energii a tyto souboje byly dokonalé na vypustění páry. Po rychlém obědě vyběhnul do nebelvírské věže, aby se vyhnul dalšímu poslechu od Rona na téma famfrpál.
Jakmile byl ve svém pokoji, tak se rozhodnul, že je čas se podívat co mu Tom napsal.
Milý Harry,
Ještě stále si na mě naštvaný? Promiň, nechtěl jsem se o něčem takovém zmínit před tvou kamarádkou... Ginny, je to tak?
Vím, že si mi říkal o nebezpečí posílání dopisů, ale musel jsem ti to napsat. Poslední dny byly pro mě nudné a s kýmkoliv mluvit se mi nechtělo.
Jeden z mých věrných, Jasper, se může dostat dovnitř a ven, aniž by na sebe nějak moc upozornil, když si tak nervózní ze sov. Jsem si jistý, že tě může najít a kontaktovat tě.
A teď, moje velká novinka. Jsem v Prasinkách!! Takže další prasinkový víkend musíš přijít a podívat se na ''hezkého nového chlapa v Medovém ráji'' (nejsou to moje slova, ale jedné staré čarodějnice, která se vyjadřovala příliš hlasitě). Jo, obsluhuji malé děti, ale aspoň je co dělat a nenudím se. Víš, nikdo nikdy se nezmiňuje, že moje vysněné povolání je neuvěřitelné nudné. Přísahám, že kdyby to věděli, ubylo by na počtu lidí.
S pozdravem,
Tvůj přítel
PS: Poděl se s druhou polovinou dopisu své kamarádce. Poslední věc, kterou chci, je nahánět ji uprostřed Prasinek.
Při čtení dopisu Harry málem vyprsknul smíchy. Opravdu, to se Tom musel opravdu nudit, že šel ven a našel si práci v Prasinkách. Zvláštní. Stále se usmíval jak blázen. Popadl brk a kousek pergamenu a začal psát odpověď.
Vážený Tome,
Jo, jsem v pohodě. Jen jsem v poslední době moc s Ginny nemluvil. Stále se snaží přijít na to, o čem jsme tenkrát mluvili, a já nemám pocit, že jí někdy odpovím na její otázky. A myslím, že alternativní způsob komunikace by byla lepší než to, kde jsme teď.
Dobře, řeknu Ginny o tvém zaměstnání před večeří. Doufám, že je to mnohem zábavnější než poslední činnosti. Asi jsi potřeboval trochu změny.
Uvidíme se tedy další prasinkový víkend, ano? Snaž se do té doby vyhnout nějakým problémům. Napíšu později, za chvíli mám další hodinu.
S pozdravem,
Harry
Znovu si přečetl dopis a rozhodnul se, že to tak nechá. Počkal, dokud nezaschnul inkoust, a poté sroloval pergamen a spěchal do sovince. Doufal, že bude mít ještě dostatek času na hodinu Péče o kouzelné tvory.
*******
Během lektvarů (v nichž byl Snape neobvykle mírný - neubral Nebelvíru po celou dobu hodiny žádné body) Harrymu řekl, ať tu zůstane po hodině. A teď tu sedí na židli a sleduje, jak profesor přechází po učebně sem a tam. Stále více nervózní, než se k němu otočil čelem.
„Jakou hru hrajete?“ zeptal se profesor, jehož oči žhnuly.
„Nejsem si jistý, co máte na mysli, pane,“ přišla odpověď.
„To věčné posílání dopisů, tam i zpět pro... něj!! Co to proboha do vás vjelo? Copak si neuvědomujete, jak nebezpečné to je?“ Severus už křičel.
„Pane, nechtěl jsem, aby se něco podobného stalo. Byl jsem jen frustrován... víte, jeho nitrobrana má ve zvyku povolit, když je..“ Tady se Harry zastavil a zčervenal.
„ Když je co? Co Pottere?“
„Ehm, dobře. Když ono je to... víte... intimní,“ zamumlal stále se červenající Nebelvír.
„Když je to... oh!“ Mistr lektvarů smrtelně zbledl, když si uvědomil, co musel Harry vidět. „No, pak je to... ehm… trochu jiné,“ odmlčel se a několikrát se zhluboka nadechnul. Zdálo se, že získal zpátky svůj klid. „To nevysvětluje, proč se s ním teď tak přátelíte.“
„Nejsem si vlastně tak úplně jistý, jak se to stalo. Začalo to jako urážky na obou stranách, a pak jsme si začali psát o sobě a nakonec uviděl několik věcí, co se mi stalo a byl velice ochranářský. No, a teď nemám tušení, kde jsme.“ Harry si povzdechl. „Věřte mi, nejste jediný, kdo je zmatený.“
„Takže si myslíte, že nejlepší cesta je jít a věřit Temnému pánovi? Nezbláznil jste se?“
„Věřím mu tolik, jako věřím komukoliv jinému. Alespoň s ním vím, kdo je a co všechno udělal. Pokud mohu říci, pane, říká mi věci upřímně a nesnaží se mě obelhat a tahat za nos jak někdo jiný.“ Vstal. „Podívejte, profesore. Vím, že to vypadá hloupě a bezohledně. A pokud mě omluvíte, mám lepší věci na práci než poslouchat, co už dávno vím.“ Na to Harry vyrazil z místnosti. Ta mastná hlava si myslí, že jsem úplný idiot.
*******
Na večeři se Harry posadil a začal jíst své jídlo. Byl stále naštvaný na Snapea, že s ním zachází jak s naprostým blbcem. Dokážu se o sebe postarat! Dělal jsem to celých 16 let, tak ať si nemyslí, že to nedokážu, odfrkl si a strčil si porci bramborové kaši do úst.
„Hele Harry, děje se něco? Je všechno v pořádku?“ zeptala se Hermiona a naklonila se ke svému příteli.
„Vše je v pořádku. Jsem jen unavený. Jdu si lehnout.“ Nato se Harry zvednul od stolu.
„Dobře. Ale pokud si budeš chtít o čemkoliv promluvit, jsem tu, ok?“ řekla Hermiona a kousla se do rtu.
„Budu v pořádku, Miono. Jen jsem si ještě nezvykl na konfrontace se Zmijozelem, to je vše. Uvidíme se u snídaně,“ usmál se na ni a odešel z Velké síně.
Byl v půli cesty do věže, když za sebou uslyšel volající hlas: „Pane Pottere, na slovíčko.“ Harry se otočil, aby uviděl profesora lektvarů. Protočil oči a následoval muže k nejbližší prázdné učebně, kterou prvně zamknul a potom zabezpečil proti odposlechu.
„Byl jsem požádán, abych vám toto předal. Doufám, už kvůli vám, že víte, co děláte,“ řekl Snape, přesto nemohl skrýt obavy v očích.
„Jsem si jistý, že budu v pořádku, pane. Mimochodem, nevěděl byste náhodou datum prvního víkendu v Prasinkách?“ zeptal se Harry a udržoval hlas tak neutrálně, jak jen mohl.
Severus povytáhl obočí. „Věřím, že to bude čtrnáctého. Předpokládám, že asi nechci vědět, proč jste se ptal?“
„No pane, pravděpodobně ne. Ale jsem si jistý, že to brzy zjistíte. Tak jako tak. Teď když asi už nemáte nic jiného...?“
„Můžete jít, Pottere. Je mi špatně z pohledu na vás.“ Mistr lektvarů se zamračil. Nebelvíři. Více odvahy než mozku v hlavách. Idioti.
*******
„Cože?!“ zaječel Ron přes celou společenskou místnost.
„Řekl jsem ti, že letos hrát famfrpál nebudu. Pamatuješ? Pomůžu ti, pokud budeš chtít. Ale já osobně hrát nebudu,“ odpověděl Harry chladně. Byl s tím za Ronem nejméně desetkrát a pokaždé se směr rozhovoru obrátil v jeho blábolení. Zdá se, že mu to už konečně došlo.
„Ale my tě potřebujeme! Upřímně, bez tebe jsme v pěkné kaši!“
„Ne, nejsi. Ginny je v pořádku a může hrát místo mě. A řekl jsem ti, že ti pomůžu, ale to je vše. Bude to v pořádku, jen budeš muset zapracovat, aby si letos získal pohár.“ S tím se Harry otočil k jeho učebnici lektvarů, ve které četl o změnách vzhledu způsobené lektvarem.
„Zatímco většina známých lektvarů dokáže změnit vzhled, tak Mnoholičný lektvar dokáže, aby se dotyčná osoba kompletně změnila na jiného jedince. Na vzhledu se mění barva očí, obličejové rysy a kostní struktura, stejně jako se mění barva a délka vlasů....“ Harry se podíval právě včas, aby viděl, jak naštvaný Ron vyběhl do jejich pokoje.
Ginny, která seděla u krbu, se obrátila na Harryho. „No, zdá se, že letos budeme muset trénovat více,“ usmála se a vstala.
„Hej Harry, máš chvilku? Chtěla bych s tebou mluvit.“
„Jo. Pořád máme ještě čas před večerkou. Mimo společenku?“
„Fajn, zní to dobře.“
Šli k otvoru ve věži a ignorovali neslušné zvuky od některých spolužáků. Poté, co byli venku, se Ginny otočila k Harrymu.
„Tak, proč se mi stále vyhýbáš? Sotva jsi od srpna na mě promluvil dvě slova, pokud nepočítám to, jak si mi řekl, kde pracuje tvůj přítel. Co se děje?“
„Podívej, loňské léto bylo... komplikované. Hodně věcí se stalo a o většině z nich nechci mluvit. Opravdu nechci, aby si znala odpovědi na otázky o tom, co se stalo. A vím, že si plánovala to ze mě dostat. Vždyť tě znám.“ Harry se opřel o zeď. „Nechci ti ublížit nebo něco, Gin. Jsi moje kamarádka. Jen jsem zklamaný tím vším, co se okolo mě děje. Myslím, že se mě snaží udržet ve společnosti, abych nebyl sám.“ Usmál se. „Takže, jaký život by byl bez mojí náhradní sestřičky?“
„Sestra? To je vše, co pro tebe znamenám?“ zeptala se Ginny s předstíranou zuřivostí. Harry vážně přikývl. Ginny ho šťouchla do boku a pak se vedle něj opřela o zeď.
„Tvoje sestřička se nudila. Hermiona bývala jediná holka v okolí, která s nikým nikde nebyla a teď chodí s Ronem. A já z ní teď dostanu sotva dvě slova. Opravdu, je to už nudné.“ Ginny si povzdechla a sklouzla po zdi tak, aby seděla na podlaze a objímala si kolena. Po chvíli Harry sklouznul vedle ní. „A samozřejmě jsou tu kluci. Opravdu mám někdy chuť některým dát facku, ale má to smysl? Někdy je to nepříjemné. A kluci v mém ročníku ani nestojí za zmínku. Myslím, že všichni jsou jen hrubí! Ty jsi jediný kluk v Nebelvíru, se kterým by to šlo. Škoda, že jsi gay.“
„Já nejsem gay! Sakra, proč to lidé stále říkají?“ vyprsknul.
Ginny se na okamžik zamyslela. „No mohlo by to třeba mít něco společného s tím, jak si ztratil kontrolu tenkrát v Děravém kotli. Nebo skutečnost, že jsem našla poměrně zajímavou knihu, která byla zastrčená pod matrací.“ Ginny se ušklíbla a vyskočila, aby unikla Harryho natažené ruce.
„Co jsi sakra hledala pod mou matrací?“ zařval a opět popadl svou rudovlasou kamarádku.
„Nudila jsem se. A pokud si myslíš, že je to něco špatného, tak by si měl vědět, co má Ron pod vlastní.“ Ginny vypískla, když ji Harry chytil a začal nemilosrdně lechtat.
„Ach bože, bojím se zeptat. Prosím tě, neříkej mi nic. Jsem jistý, že to nechci vědět,“ zastavil se zadýchaný Harry. Toto trávení času s Ginny mu připomnělo vše, co mu v posledních několika měsících chybělo.
„On má fotografie Hermiony. Několik snímků z Grimmauldova náměstí. Z různých míst domu,“ oddechovala Ginny.
Harry ztuhl, šokovaný výraz ve tváři. „Oh, dobře tedy. Vzhledem k tomu, že jsi mi tohle pověděla, řeknu ti, co vyprovokovalo mě, aby napsal ten první dopis,“ naklonil se a šeptem jí to pověděl.
Pohled na Ginnynu tvář byl k nezaplacení.
*******
První prasinkový víkend se blížil a Harry byl z toho u vytržení. Nechtěl si to přiznal, ale vyhlídka, že opět uvidí Toma, byla vzrušující. Žádné zašifrované dopisy, žádné zlobné pohledy od Snapea a žádné starosti o Harryho bezpečnost.
Ano, Harry byl z toho u vytržení. Tak to bylo, dokud se nesnažil odejít z hradu.
„Je mi líto, pane Pottere. Ale formulář již není platný,“ pronesla profesorka McGonagallová a podívala se na Harryho.
„Cože? Ale Sirius podepsal...“
„To je ten problém. Bohužel, právně je tento formulář neplatný. Omlouvám se, pane Pottere, ale nemohu vás nechat opustit hrad. Možná bychom našli způsob jak vás pustit až další víkend.“
Ginny popadla Harryho za ruku. „Sakra Harry, to je mi líto. Chceš po mě poslat zprávu, nebo...?“
Harry se otočil k Ginny a přitáhl si ji stranou od hluku. „Jdi do Medového ráje a řekni mu, že má jít do sklepa. Budu tam jakmile budu moci.“ Ginny přikývla, že rozumí.
„Buď opatrný, Harry.“
„Budu, Gin. Neboj se o mě. Jdi a bav se. Budu v pořádku,“ usmál se na svoji náhradní sestru. Kývl na ni a šel do nebelvírské věže pro svůj neviditelný plášť a Pobertův plánek. S rychlou kontrolou mapky byl na cestě k soše Jednooké čarodějnice.
*******
Tom přecházel ve sklepě. Kde je? Chystal se vrátit zpět a zeptat se Ginny, jestli si byla jistá, že má sem Harry dojít, když zaslechl hluk ve tmě.
„Harry? Jsi to ty?“ zeptal se váhavě.
„Ne, Tome. To je nějaký jiný student ze šestého ročníku, který se rozhodnul jít touto tajnou chodbou, aby se dostal do Medového ráje,“ zavrtěl Harry hlavou a uvědomil si, že je ještě stále pod neviditelným pláštěm. Stáhl ho a zastrčil do kapsy.„Myslíš, že bys mohl trochu posvítit, Tome?“
„Jo jasně. Promiň,“ pousmál se Tom rozpačitě. Uvnitř slyšel křik: „Co je to s tebou? Jsi zatraceně Temný pán pro Merlina! Neměl bych se rozpustit, kdykoliv uvidím hezkou tvář!“ Zavrtěl hlavou, podíval se na mladšího muže a usmál se. „Takže, to tam je to světlo, dobrota a roztomilost, když se plížíš ven ze školy co? Ts ts. Myslím, že tu někdo má na tebe špatný vliv.“
Posadil se na bednu a Harry se na něj usmál. „Jo. A nemůžete tvrdit, že toto je jediná tajná chodba, o které vím. O tomto průchodu jsem se dozvěděl od pánů Náměsíčníka, Červíčka, Tichošlápka a Dvanácteráka.“
„Červíček, ten zatracený potkan?“ zeptal se Tom a sedl si vedle mladého muže.
„Bohužel.“
Oba muži zmlkli, nejistí co říci dál.
Byl to Harry, kdo prolomil ticho jako první.
„Takže, jsem jen zvědavý a nemusíš mi odpovídat, ale co přesně bylo mezi tebou a Snapem?“
Tom zčervenal. „Upřímně? Výsledkem bylo příliš vypité ohnivé wiskey. Z toho, co si pamatuji z té noci, jsme oba seděli, nadávali jsme, jak dlouho to bylo od té doby, kdy jsme měli nějakou společnost, a když jeden z nás upozornil na fakt, že jsme v single, nadržení a gayové, tak proč ne?“
Harry si odfrkl. „A to ses mi posmíval kvůli mému sexuálnímu životu. Onanisto!“
„Hele, možná jsem onanista, ale pořád jsem se vyspal s více lidmi než ty. A já jsem si stěžoval,“ odpověděl Tom a předstíral, že se nic nestalo.
„Jo, jo. Každý dostane více, než chudák Harry co?“
„Tak proč nechodíš s tou dívkou Ginny? Zdá se, že k sobě máte blízko.“
„To je problém. Ona je něco jako moje sestřička. Ačkoliv by byla šťastná, kdyby mě s někým viděla. Vždyť všichni ostatní z mého pokoje už někoho mají.“
Tom se na to zasmál „A kdo si myslíš, že by s ní měl chodit?“
Harry obrátil oči v sloup. „To ví jen Bůh. Bojím se zeptat. Miluji ji, opravdu, ale nedám jí další záminku, aby se pletla v mém milostném životě. Víš, ona se rozhodla zkontrolovat mou matraci a hádej, co tam našla. Tvůj dárek k mým narozeninám. Mimochodem a neber si to špatně, ale teď se snaží najít pro mě nějakého pěkného chlapa. A rozhodla se, že Bradavice nebudou to správné místo. Opravdu nemám dobrý pocit z toho, že jednoho dne najdu sám sebe na titulní straně Denního věštce s tím, že někoho hledám.“
„Ach ano, jak jsem mohl zapomenout na tvé oddané fanoušky. Takže, pokud se nechceš obávat o idioty tohoto světa, koho bys chtěl?“
„Upřímně řečeno, nemám ponětí. Vždycky jsem se chtěl z pochopitelných důvodů tomuto tématu vyhnout. Musel by to být někdo, kdo by byl ke mně upřímný. Někdo kdo nevidí jen chlapce-který-přežil. Někdo, kdo by mě netlačil do něčeho, co nechci, i kdyby to chtěla široká veřejnost.“ Harry si povzdechl a opřel se o další bedny za sebou. „No teď víš, co chci. A co ty?“
Tom se podíval na Harryho a potom na své nohy. „To je těžké. Teď bych řekl, že chci někoho, kdo by za mě bojoval. Někdo, kdo by se mnou nespal jen pro moc. Někdo, kdo se o mě stará a ne někoho, kdo má strach z toho, co bych mohl udělat. Bohužel myslím, že jsem hlupák. Sakra, je to někdy až depresivní, víš? Přísahám, že je to někdy, jako kdyby strávil roky chůzí v mlze. Někdy bych chtěl vrátit zpátky čas a nakopat vlastní zadek. Mám pocit, že to všechno, co jsem prožil za posledních patnáct let nebo tak nějak, se stalo někomu jinému a já jsem jen procházel podél zdi a díval se. A ta jedna část ve mně chtěla tak moc vládnout světu a ubližoval. Chci být Tom Raddle, sakra! Ne nějaký Temný pán, jen průměrný muž,“ povzdechl si Tom.
„Omlouvám se za to. Nechtěl jsem to tady vykládat, jsem jen z toho zklamaný. Opravdu si nejsem jistý, co mám dělat. Musím udržet masku Temného pána kolem, nebo by osoby jako Bellatrix něco provedly. Pamatuješ si, jak si napsal v jednom dopise, jak sis myslel, že je tam Bůh a rád se díval, jak trpíte? No, tak nějak jsem se cítil za poslední rok.“ Starší muž se opřel o bedny a zavřel oči. Kruci neměl jsem tohle všechno říkat. Neměl bych mu za zlé, pokud by chtěl náhle odejít. Koneckonců, nikdo nechce mluvit s někým, kdo je v háji stejně jako já. I když mi věří, což pravděpodobně není... Přestal s vnitřním monologem, když ucítil ruku na svém rameni. Při pohledu na ruku viděl, jak se k němu Harry otočil. Zářivé zelené oči se setkaly s bledě modrýma. Harry sáhl pro Tomovo druhé rameno a přitáhl si ho k sobě.
„To je v pořádku, Tome. Jsem tady pro tebe a vždy budu, když mě budeš potřebovat.“
S tím Tom Rojvol Raddle udělal něco, co neudělal od svých patnácti let. Brečel.
LETTERED 2.KAPITOLA < > LETTERED 4.KAPITOLA
Komentáře
Datum: 18.02.2014
Titulek: Re: black-lana.webnode.cz
Zabila si ma práve v tejto chvíli :D :D :D :D :D :D :D :D :D
Datum: 17.01.2013
Titulek: doufám :)
je to úžasná povídka. děkuji za překlad a prosím zveřejni další kapitoly:)
Datum: 04.01.2013
Titulek: Juch
Ach jo, čtu to pořád dokola. Jsi fakt úžasná a tvé bety neméně. Fakt žeru pár HP/LV, zvlášť když je Voldy OOC. Nemůžu se dočkat další kapitoly a pokračování i zbývajících povídek. Ale jak všichni odsouhlasili, tuto prosíme první! :D
Datum: 02.01.2013
Titulek: Další!
Ach jo, tahle povídka mě dostává. Čtu jí s pozvednutým levým obočím a úsměvem na rtech :D. Brečící Voldy, je teda fakt kýč... ale super kýč. Jediné co mě štve jsou dlouhé prodlevy mezi dalším pokračováním. Moc děkuji za překlad :)
Datum: 06.01.2013
Titulek: Re: Další!
Děkuji, že se kapitola a zatím i celá povídka líbí. Určitě se máš dále na co těšit.
Co se týče přidávání, zatím to tak nechávám jednou za týden až tak do 7 kapitoly. Pak bych měla přidat i 2 za týden. Protože když jsem to spočítala, tak by poslední kapitola vyšla až někdy v polovině března a to se mě samé zdálo jako zbytečné protahování. A s dnešním dnem jsem už přeložila 6 kapitolu :-)
Datum: 31.12.2012
Titulek: :)
Malá poznámka ke všem čtenářům: Do pořádku ve větách jsem příliš nezasahovala, protože nevím, jak vypadá originál. Snažila jsem se jen vychytat všechny gramatické chyby, které tam byly, ale mohlo se stát, že mi něco uteklo. Předem se za to omlouvám.