Lettered 4. kapitola

07.01.2013 10:45

Je pondělí a přidávám další kapitolu. Minule jste mě vůbec nepotěšili. Skoro žádné komentáře... Takže tuto kapitolu věnuji svým betám a Abigail. 

Další příští pondělí

 

Vaše Reniii

*******

 

14. září
 
S tím Tom Rojvol Raddle udělal něco, co neudělal od svých patnácti let. Brečel.
 
Harry Toma pevně držel. Nakonec, jakmile jeho vzlyky ustaly, se starší muž podíval na mladého Nebelvíra.
 
„Proč mi věříš? Nikdy jsem ti k tomu nedal důvod. Všechno, co jsem kdy udělal, bylo, že jsem ti jen ubližoval.“
 
Harry se usmál a nepatrně zčervenal. Přitom si poklepal na jizvu. „Vlastně jsem trochu klamal. Díky jizvě mohu cítit tvé emoce a můžu říct, kdy jsi mi lhal. Všiml jsem si toho okamžitě, protože když jsi naštvaný, cítím silné negativní emoce, a když se snažíš uklidnit jemnější. A proto když lžeš, tvoje emoce neodpovídají tvým slovům.“
 
Tom si odfrkl. „Snažím se tě zabít a ty se místo nějaké ochrany měníš na nějaký detektor lži. To je teda úspěch.“ Dal hlavu zpátky na Harryho rameno. „Víš, toto je moc pohodlné. Nemám v  současné době v plánu odejít. Takže tady prostě budeš muset zůstat.“
 
Harry protočil oči, vytáhnul hůlku a vykouzlil Tempus. Při pohledu na ciferník, který se objevil, věděl, že má ještě několik hodin času.
 
„Mně to nevadí. Ačkoliv… Tohle je tvoje pracovní náplň?“
 
„Moje? Ne tak docela. Dnes mám volno. Řekl jsem majiteli obchodu, že sem půjdu, abych se setkal s kamarádem z Bradavic. Nejspíš zapomněl na skutečnost, že jsem tady. Kromě toho… ehm… je soucitný, jestli víš co tím myslím.“
 
Harry pozvednul obočí. „Ochránce ve stínu Bradavic? Zdá se, že je vůči mně nejistý.“
 
„No, vlastně má obavu o svého bratra, který se stal Smrtijedem. Zatím je živ a zdráv.“ Harry si jen odfrkl. „Hele, vždyť je to pravda! Copak si někde slyšel: Není to o tom, co znáte, ale koho znáte?“ Sakra, pracoval jsem mimo tento předpoklad po mnoho let. Nebo jsem pracoval, dokud se Luciusův zadek nedostal do Azkabanu.“
 
„Jo, to je dobře, zasloužil si to. On je hrozný snob a v mém druhém ročníku se pokusil zabít Ginny.“
 
„Nikdy jsem neřekl, že není snob. A ano, dostal, co si zasloužil. Upřímně řečeno, je mi líto Draca. To dítě nikdy nedostalo šanci.“
 
„Mmm-hmm,“ řekl Harry a potlačil zívnutí. „Hele, Tome, nechci ti říkat, že to všechno není zajímavé, ale potřebuji se nějak přesunout, než tady usnu.“
 
„Jo, jo. Ztratil jsem svůj polštář,“ zavrčel Tom a posunul se. Harry vstal z beden a protáhnul se.
 
Najednou Tom vstal. „Hej, Harry, nechceš něco k jídlu?“
 
Harry se na něj podíval. „Um, klidně.“
 
„Skvělé. Zůstaň tady a za chvíli budu zpátky,“ usmál se Tom a vyběhnul po schodech do hlavního skladu.
 
Harry jen zavrtěl hlavou a vrátil se k místu, kde předtím seděl. Tom byl zvláštní, v pořádku. Matoucí. Vypadalo to, jako kdyby se snažil změnit to padesátileté vražedné šílenství v co nejrychlejším čase, jak jen to bylo možné. Přesto byl roztomilý... Nech toho, nabádal jeho vnitřní hlas. Tom potřebuje přátele a ne nějakého maniaka posedlého hormony! Povzdechl si a přemýšlel nad tím, že jeho svědomí zní jako Hermiona.
 
Tom sešel po schodech zpátky dolů s náručí plnou sladkostí. „Jedna z výhod práce v cukrářství,“ řekl s úsměvem. „Všechny nezdravé cukrovinky, které mohou přivodit bolesti žaludku!“
 
Harry se jen zasmál a natáhl se pro čokoládové žabky. Otevřel balení, žabku honem strčil do úst a pak se podíval na kartu v balení. „Hele, stará lyska.“ 
 
Tom vzhlédl a odfrkl si. „Víš, že by měl záchvat, kdyby věděl, kde teď jsi?“ 
 
Harry o tom na chvíli přemýšlel a pak se začal smát. „Tak to bych chtěl vidět jeho výraz ve tváři. Myslím, že by to stálo za to.“ 
 
Tom se připojil k jeho smíchu. Seděli tam na bednách, jedli sladkosti a dělali si legraci ze starého blázna, dokud Harry nemusel odejít.
 
Harry se vrátil průchodem zpět do Bradavic a Tom stále seděl na bednách a usmíval se. Merline, na tom chlapci je něco zvláštního.
 
*******
 
Severus Snape toho už za 38 let svého života viděl hodně věcí, ale nikdy ne něco takového. Temný a zlý lord Voldemort si... broukal! A když si nebroukal, tak se přes jeho obličej táhl jeden velký a hloupý úsměv! A nejvíc šokující ze všeho bylo, že se muž, jehož jméno způsobuje mrazení v zádech celého kouzelnického světa, muž, který byl odpovědný za více chaosu a destrukce, než si Severus vzpomněl, právě zahihňal!! Něco bylo zoufale špatně na této situaci a Mistr lektvarů tušil, čím to je.
 
„Můj pane, jak se vám daří v novém těle?“
 
„Naprosto skvěle, Severusi. Je naprosto úžasné.“ Temný pán se pousmál.
 
„A... předpokládám, že vše ostatní je v pořádku?“
 
„Ano, ano. Nemohlo to být lepší.“
 
„Dobře, pane. Je tu něco, co budete ode mě potřebovat, než se vrátím do hradu?“
 
„Ano. Mám tu další dopis. Byl bys tak laskav a doručil ho?“
 
„Samozřejmě, můj pane.“
 
*******
 
„Pane Pottere, na slovíčko.“
 
Harry, který byl zrovna na cestě na oběd, zasténal. Neměl náladu na další přednášku od Snapea. Opravdu, ten muž dával přednášky pokaždé, když mu dával dopisy.
 
Harry se otočil a následoval svého profesora do nejbližší prázdné učebny.
 
*******
 
Draco Malfoy měl špatný den. Za prvé byl nucen se vypořádat s Pansy Parkinsonovou, která zas plánovala jejich svatbu, která byla dohodnuta od jejich 8 let. Upřímně řečeno, jestli si měl někoho vzít, tak aspoň aby to byl někdo atraktivní! Pak se s ním Crabbe a Goyle pokusili navázat rozhovor. To byla vždy mučivá zkušenost. Nyní, když konečně unikl od všech těch idiotů, se ukryl v rohu učebny, dokud ho někdo neodhalí. Viděl, jak hlava jeho koleje jde se zlatým chlapce z Nebelvíru do prázdné učebny. Alespoň, bych z toho něco mohl vytěžit, pomyslel si.
 
*******
 
Snape rychle vykouzlil kouzlo pro soukromí a prudce se otočil čelem k Harrymu.
 
„Potter, co přesně se děje mezi vámi dvěma?“ zařval a přecházel po učebně. „Za prvé, pořád doručuji tam i zpět dopisy jak nějaký zatracený poštovní holub. Pak jdu do Raddleho domu podat zprávu a najdu ho, jak si brouká. Brouká, Pottere! Temný pán si nikdy nebrouká, ani nechodí s přihlouplým úsměvem na tváři. Minulou sobotu byl i v Prasinkách. Vím, že jste nebyl na hradě, tak mi řekněte, co se přesně stalo?“
 
„Nic. Jen jsme seděli a chvilku si povídali. Pak trochu brečel, potom byl hyperaktivní a nakonec jsme si povídali o něco víc. To je vše!“
 
*******
 
Draco málem spadl, když mu došlo v plné míře to, co slyšel. Potter a Pán zla – mluví? Tráví spolu čas? Byl tak zahloubán ve svých myšlenkách, že si nevšiml knih, které se nebezpečně nakláněly z knihovny.
 
*******
 
BUCH!
 
„Co to bylo?“ zařval Harry.
 
„Kdo je tam?“ přejel Severus pohledem spadlou knihovnu. Na zemi mezi knihami a třískami seděl velmi vystrašený Draco Malfoy.
 
„Co tady děláte? Zatraceně!“ zařval Severus nad přikrčeným blonďákem. „Plížení kolem a poslouchání. Co jste? Dítě? Máte štěstí, že jsem to byl já, kdo vás chytil!“ Severus se zhluboka nadechl a mnohem tišším hlasem pokračoval. „Bylo by moudré, pane Malfoyi, kdybyste zapomněl na vše, co jste tady slyšel. Pokud se cokoliv dostane ven, nemohu ručit za vaši bezpečnost. Teď mi jděte z očí!“
 
Nemusel to ani říkat dvakrát. Draco vstal a zamířil ke dveřím v rekordním čase.
 
„Jste si jistý, že o tom bude mlčet?“ zeptal se Harry.
 
„Je to Zmijozel, Pottere. Bude mlčet z pocitu sebezáchovy. On ví, co je v sázce.“
 
„Takže Tom opravdu chodí s úsměvem?“
 
Severus protočil oči. „Ano, Pottere. Chodí s velkým hloupým úsměvem, který vypadá jako ten váš. Tady. Chtěl, abych vám toto předal.“
 
Harry popadl dopis. „Děkuji vám, pane. Jestli je to všechno, mohu už odejít?“
 
„Ano, ano, Pottere. Jděte. Zmizte mi z očí.“
 
Severus zavrtěl hlavou, když sledoval, jak Nebelvír odchází s hlavou v oblacích. Upřímně řečeno, byl obklopen samými idioty.
 
*******
 
„Hej, Ginny!“ zavolal na dívku, když vstoupil do společenské místnosti. Rudovlasá dívka se otočila ke svému příteli a usmála se.
 
„Co se děje?“ podívala se na Harryho a všimla si úsměvu na jeho tváři.
 
„Ach, nic moc. Jen chci s tebou mluvit o samotě.“
 
„Jo, jasně, nech mě sbalit si věci. Tam jak minule?“
 
„Dobře, sejdeme se tam.“ Harry prakticky vyletěl z místnosti, což u Ginny vyvolalo úsměv. Oh, ano. Určitě má co říci.
 
*******
 
„Takže, řekni to. Co způsobilo tvou náladu?“ Ginny se ušklíbla na svého náhradního bratra. Neviděla u něj takovou radost od té doby, co Sirius zemřel.
 
„Oh, nic moc. Zdá se, že si Tom neustále brouká. Od minulé soboty chodí a usmívá se jako idiot a Draco Malfoy se mě smrtelně bojí. Jo, byl to dobrej den.“
 
„Počkej, zastav,“ zamračila se „Co to má znamenat s tím Malfoyem?“
 
„Ach, zaslechl část rozhovoru mezi mnou a Snapem. A pak srazil police, když slyšel, že jsem trávil čas s Tomem. A teď se bojí, že bych řekl Tomovi, kdyby se na mě špatně podíval.“ 
 
V tom se Ginny začala smát. Nemohla si pomoci. „A co Tom?“
 
„Já opravdu nevím. Poslal mi dopis. I když… Řeknu ti to, až si ho přečtu.“ 
 
Ginny se podívala na Harryho. Hmm, možná by to bylo dobré pro oba. Zajímalo by mě,... 
 
Harry si všiml, jak se na něj Ginny dívá. „Ok, Ginny. Co je?“
 
„Co co je?“ usmála se na něj nevinně. 
 
Harry už tento nevinný úsměv viděl tolikrát, že si nebyl jistý co má za lubem. „Ať už plánuješ cokoliv, mě prosím vynechej.“ 
Trucovitě na něj pohlédla. Harry se na ni jen usmál a dal jí paži kolem ramen. „No tak, Gin. Dnes je krásný den. Jsem si jistý, že budeš mít lepší věci na práci než můj život.“
 
Ginny se jen pousmála.
 
*******
 
„Hej, Pottere. Musíme si promluvit.“ 
 
Harry se rozhlédl po zdroji toho zvuku.
 
„Mohu ti pomoci, Malfoyi?“ Otočil se na židli a ignoroval šokující pohledy od Rona a Hermiony. Trio bylo právě v knihovně, kde pracovali na eseji do Bylinkářství. Ronův šokovaný výraz se rychle změnil v zamračený.
 
„Jdi pryč, Malfoyi. Jsme zaneprázdnění.“
 
„To není pěkné,Weasley. Chci jen na chvíli mluvit s Potterem. O samotě.“ 
 
Ronova tvář začala rudnout a chystal se ještě něco přidat do mlýna, když v tom Harry vstal. „Dobře. Tak rychle, nemám na to celou noc.“ Hermiona a Ron jen zírali. „Nebojte, budu hned zpátky.“ A následoval Draca do opuštěnější části knihovny.
 
Draco vykouzlil kouzlo pro zajištění soukromí a pak se otočil k Nebelvírovi. „Chci příměří. Žádné další souboje, žádné další triky, žádné další útoky na naše osoby. Jen příměří. Můžeme přestat soupeřit a dokonce přestanu urážet tvé přátele,“ blábolil nervózně.
 
Harry si odfrkl. „Má to co dočinění s určitou částí rozhovoru, kterou jsi včera zaslechl? Řekni mi. Pokud bys to neslyšel, opravdu bys chtěl příměří?“
 
Draco zčervenal. „Hele, je mi líto toho, co jsem včera zaslechl. Nesnažil jsem se odposlouchávat. Přísahám. Jen jsem se snažil vyhnout pár idiotům,“ významně pohlédl na Crabba a Goyla, kteří stáli nedaleko. „Nikdy jsem neměl v plánu to někomu říct. Jen jsem o tom přemýšlel, ok?“
 
„Uvidíme,“ řekl Harry a vracel se zpět ke svým přátelům.
 
Hermiona počkala, dokud se Harry neposadil, pak spustila: „Tak co ti chtěl?“
 
„Příměří.“ 
 
Na to si Ron odfrkl a Hermiona vypadala zmateně. „Jo, jasně. Ten chce příměří. Tu hromadu keců jsem už jednou slyšel.“ Ron ignoroval Hermionin loket na svém hrudníku a pokračoval. „Takže, řekl jsi mu, že si to má strčit tam, kam slunce nesvítí?“
 
„Vlastně ne. Myslím, že to může být přínosné. Nechám ho trošku podusit, než mu dám odpověď, ale myslím, že je to dobrý nápad. Alespoň je o jednoho člověka méně, se kterým bych musel bojovat.“
 
„Co? Víš, že je pravděpodobně spolčen s V-Voldemortem? Určitě je to nějaký trik jak tě nějak nalákat, aby tě pak mohli unést a dovést tě přímo k němu!“
 
„Nebo možná už chce skoncovat s tím bojem. Víte, my jsme měli neustále nějaké potyčky už od našich jedenácti let. Asi je načase z toho vyrůst.“
 
„Cokoliv, kámo. Jen ode mě nečekej, že bych ho někdy mohl mít rád nebo tak něco,“ povzdechl si Ron a otočil se zpět ke své eseji.
 
*******
 
Harry a Ginny šli další den k Malfoyovi v době oběda.
 
„Hej, Malfoyi, musíme si promluvit.“ 
 
Malfoy se tázavě podíval na rudovlasou dívku, ale bez řeči je následoval z Velké síně do opuštěné učebny. Harry vytáhnul Pobertův plánek a ignoroval Malfoyovy dotazy. Zkontroloval ho, aby se ujistil, že je místnost prázdná. Jen jednou jedinkrát udělal to, že se uvolnil.
 
„Takže, co tady dělá ona?“ Draco byl z toho zmatený. Neviděl žádný důvod pro to, aby tady byla i Weasleyová.
 
„Uvidíš. Dobře, Malfoyi. Co přesně chceš?“
 
Draco se podíval na Ginny a Harry je přikývl. „Ona už to ví.“
 
Zhluboka se nadechl a začal. „Chci příměří. Nechci, abychom už mezi sebou více bojovali. Nechci už více náhodných zlomyslných nadávek a žertíků a…,“ polkl, „když se přece dostaneme do potyčky, chci, aby to bylo jen mezi námi. Nikdo do toho nebude zasahovat. Jakmile si to vyřešíme, bude to pryč a nebudeme se k tomu vracet.“
 
„Jinými slovy, pokud se dostaneme do souboje, nikdo třetí nám nebude dýchat za krk,“ řekl Harry a Draco přikývl.
 
„A kdo bude svědkem tohoto příměří?“
 
„Ty a tvoji přátelé. Grangerová a Weasley a myslím, že i Ginny.“ 
 
Harry přikývl. „A na tvé straně?“
 
„Já samozřejmě, pak Grabbe a Goyle. Zbytek Zmijozelu moc nesouhlasí s tímhle příměřím, ale řekněme, že všichni respektují moje rozhodnutí a nechají to být. Takže, máme dohodu?“ zeptal se Draco a natáhnul ruku.
 
„Ano. Myslím, že máme.“ Harry přijal Dracovu ruku a potřásl s ní.
 
*******
 
Hermiona se zamračila. „Takže Harry. Když jsi říkal, že ty a Draco máte příměří, s čím přesně jsi souhlasil?“
 
Harry odpočítával na prstech. „Žádné vzájemné souboje. Žádné náhodné nebo zlomyslné žerty a nadávky. A kdybychom se přece jen dostali do souboje, vyřešíme si to sami bez nějaké další osoby, která by se do toho pletla.“
 
Hermiona přikývla. „Myslím, že s tím můžeme žít.“ 
 
Harry se usmál. Nebyl si jistý, jak jeho přátelé budou reagovat na tyto novinky. V poslední době si nebyli tak blízcí jako předtím.
 
Ron se na něj zvědavě podíval. „A co se stane, když poruší nějakou část své dohody?“
 
„Věř mi, Rone. Neporuší.“
 
Ron jen zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky ke svému talíři.
 
*******
 
Harry se usmál, když si přečetl dopis, který mu Snape předal už dříve ten den. Tom se znovu nudil a nemohl se dočkat Harryho návštěvy. Zdůraznil, že Harry nemusí čekat, až nadejde prasinkový víkend, aby s ním mohl strávit čas. Harry si odfrkl nad podivností situace. Byl na jedné z nejbezpečnějších škol na světě, kde byl izolován, aby se uchránil před Temným pánem. Bez vědomí vedení školy chodil ven trávit čas s Temným pánem, který nebyl tak temný po tom všem. Jen se opravdu nudil. Harry o tom stále přemýšlel, když uslyšel křik přicházející ze společenské místnosti. Strčil dopis zpátky do kufru. Běžel dolů zjistit, co ten rozruch způsobilo.
 
Byl šokován, když našel rudého Rona, jak křičí na Seamuse a Deana.
 
„Vy zasraní zvrhlíci. Co to s vámi je? Sakra, bydlel jsem s několika buzíkama. Neexistuje žádný způsob, jak bych s vámi mohl bydlet dál! Nepřirozené zrůdy!“ Ron se otočil a vyběhnul z místnosti, aby mohl najít profesorku McGonagallovou. Byl následován Hermionou, která byla dost bledá.
 
Harry se šokovaně otočil k Ginny. „Co se stalo?“
 
Ginny zbledla. „Seamus a Dean jen.... přiznali, že chodí spolu a Ron to nevzal moc dobře. Sakra, proč musím mít takového netolerantního bratra?“
 
Harry se otočil k Seamusovi a Deanovi, kteří se ještě stále krčili. „Jste v pořádku?“ Dean přikývl, ale stále se třásl. Seamus byl nezdravě bledý.
 
„Nikdy jsem si nemyslel, že by Ron mohl být tak... tak...“ nemohl Dean dokončit větu.
 
„Ron je tvrdohlavej.“ Harry vzhlédl a zamračil se, když si všiml, že všichni studenti z místnosti na ně zírali. „Dobře, přehlídka je u konce.“ Ticho prolomil šum a klábosení většiny studentů. Harry si povzdechl. Alespoň na ně už nezírají. „Jste si jistí, že jste v pořádku?“ Oba chlapci přikývli. Zdálo se, že jsou opět sami sebou. „Dobře. Pokud se Ron vrátí, já a Ginny se s ním vypořádáme. Nebojte se. Je to sice osel, ale jsem si jistý, že do něj nacpeme trochu zdravého rozumu... Doslova, když budeme muset.“ 
 
Seamus se usmál a s přítelem ruku v ruce vyrazili po schodech do ložnice.
 
*******
 
„Zatraceně, Rone! Co máš za problém?“ Harry zíral na vyššího červenovlasého kamaráda. Ron zůstal venku několik hodin, než se pokusil nenápadně dostat zpátky do věže.
 
„Můj problém? Byli jsme na pokoji s několika teplouši! Jak by to asi dopadlo, kdyby něco zkusili na jednoho z nás?“
 
„No, v první řadě, jsou to stále Dean a Seamus. Stejní kluci, se kterými jsme žili tolik let. Oni se nezměnili nebo tak něco. Za druhé, jsi schopný říci ne? Je tu nějaký důvod, abys měl na někoho takhle nadávat? Nemůžeš prostě říct, že tě to nezajímá?“ Harry byl naprosto vzteklý na svého kamaráda.
 
„To není problém! Jsou to úchyláci! A proč je obhajuješ?“ Ušklíbal se na bruneta. „Ty jsi taky buzerant?“
 
Harry zalapal po dechu. „Víš co, Rone? Ty jsi neuvěřitelný. Nevím, proč jsem se ani namáhal.“ A vyrazil po schodech nahoru do ložnice.
 
Ron se otočil ke své sestře. „A ty! Myslel jsem si, že máš slabost pro Deana! Proč jsi je taky bránila?“
 
Ginny protočila oči. „Protože bych raději viděla svoje přátele šťastné. Samozřejmě. I tobě by neměli být ukradeni tví přátelé. Jediná věc, která tě zajímá je, jak se muckáš se svojí přítelkyní!“
 
„Jen proto nemyslím, že dva kluci…“ začal Ron, ale Ginny ho přerušila.
 
„To není jen to, ty blbče. Co tví další přátelé? Co Harry? Vzpomínáš si na něj? Říkáš, že je to tvůj nejlepší kamarád, ale sotva s ním mluvíš. Kluk, který se v létě vrátil na Grimmauldovo náměstí, měl samé modřiny a ty…“ Ginny zavřela ústa. Do prčic! Harry bude naštvaný, až o tomhle skluzu dozví.
 
„Počkej. Co? Co tím myslíš, že se vrátil s modřinami? Nevšiml jsem si ničeho!“ podíval se na ni zmateně.
 
„To je přesně to, o čem jsem mluvila,“ dostal Ron chladnou odpověď, když kráčela do svého pokoje.
 
*******
 
„Hej, Harry! Počkej!“ slyšel volání, když šel do Velké síně na snídani. Při pohledu vzad uviděl, jak se ho Ron snaží dohnat.
 
„Co chceš? Křičet ještě víc?“
 
„Harry, je mi to líto.“
 
„Ne, Rone. Nejsem ten, komu by ses měl omluvit,“ zamračil se na vyššího chlapce.
 
Hermiona přišla k Harrymu a položila mu ruku na rameno. „Harry, musíme si promluvit. Opravdu. Byl jsi tak vzdálený od začátku léta. Omlouváme se za vyhýbání a ignorování, ale teď jsme tady. Řekni mi, co se stalo letos v létě?“
 
„Co myslíš tím, co se stalo?“ otočil se k dívce.
 
„No, hádali jsme se s Ginny a ta zmínila něco o modřinách.“
 
„To není tvoje věc. Teď mi udělejte laskavost a jděte pryč,“ přerušil je Harry a otáčel se k odchodu.
 
„Harry, máme o tebe strach! Co se ti stalo?“
 
„Nic, co by se nestalo každé druhé léto,“ ukončil diskuzi a odcházel pryč. Definitivně ztratil chuť k jídlu.
 
*******
 
Tome,
 
musím se na chvíli dostat ven. Sejdeme se ve sklepě za 20 minut?
 
Harry
 
Harry foukal na vzkaz, aby se ujistil, že se někde nerozpije a potom ho přivázal Hedvice k noze. „Předej to Tomovi. Rozuměla jsi, holka?“ Sova houkla a láskyplně ho klovla do prstu. Vzápětí byla pryč.
 
*******
 
Zkontroloval mapu a potom poklepal na hrb jednooké čarodějnice a zašeptal: „Dissendium.“ Vlezl do chodby a zamířil tunelem do sklepa Medového ráje. Pomalu se plížil a hledal cestu k bednám, na kterých minule seděli.
 
Seděl ve tmě deset minut, než někdo sestoupil po schodech do sklepa.
 
„Tome?“ Zašeptal tiše.
 
„Pšt, Harry,“ přišla odpověď v hadím jazyce. „Nahoře je bystrozor. Metamorfág. Jak že se jmenuje? Pokud tě zde chytí...“ odmlčel se.
 
„Oh, do řiti. Je mi to líto. Jen jsem se potřeboval dostat z toho zpropadeného hradu, než bych někoho uškrtil.“
 
Tom si tiše odfrkl a přesunul se, aby seděl vedle mladšího muže. „Zas Malfoy?“
 
„Ne, to ne. S ním jsme se dohodli příměří. Samozřejmě, že k tomu došlo až poté, co zaslechl rozhovor mezi mnou a Snapem. Teď vypadá, že se počůrá, když se na něj kdykoliv podívám. Je to opravdu zábavné.“ Tom se zasmál své představě. „Vlastně je to Ron. Tvrdil, že je můj nejlepší přítel více než pět let.“ V rychlosti popsal všechno, co se stalo v průběhu posledních dvou dnů. Končil u Ginnina uklouznutí a Hermiony všetečnosti.
 
„... A teď se necítím na to, abych s některou v brzké době jednal. Kromě toho jsem hledal výmluvu, abych mohl mluvit s tebou. Jsi mnohem lepší společnost než většina z nich.“
 
„Nejlepší?“ zeptal se Tom
 
„Fajn, Tome. Jsi ten nejlepší. Nicméně… Jsi mnohem lepší než ostatní,“ vystrčil Harry jazyk na staršího muže.
 
Tom se zasmál a hodil mu ruku kolem ramen mladšího muže. Harry si zhluboka povzdechl. Opravdu byl rád, že ho Tom dotknul. Jen kdyby to bylo častěji a možná i více důvěrné...
 
„Harry?“ Tom vytrhl Harryho z proudu myšlenek. „Jsi v pořádku?“
 
Jo, jen přemýšlím,“ podíval se na Toma.
 
„No, hlavně si tím neubliž,“ usmál se Tom na Nebelvíra.
 
„Ha-ha-ha. Ty jsi k popukání,“ zavrčel.
 
„Oh, no tak, přidej úsměv, bylo to legrační.“ Harry obrátil oči v sloup, ale jeho rty se zformovaly do něčeho, co připomínalo úsměv.
 
„No myslím, že to budu muset udělat.“ Tom se opřel o bednu za ním, snažil se nemyslet na to jak je mladý muž opírající se o něj roztomilý. Jsem dost starý na to, abych byl jeho dědeček, pro Merlina! Nemá mě přitahovat!
„Barieru na tvé myšlenky,“ přerušil Harry Toma, který se vrátil myšlenkami zpět. „Jenom mě zajímalo, jestli je tady ještě ten bystrozor.“
 
„Jistě, jistě,“ poklepal si Harry na jizvu. „Lháři.“ Naklonil se ještě blíž. 
 
Tom hlasitě polkl. Ne, neměl jsem to dělat. Měl bych vstát, měl bych… Oh! Sakra, pomyslel si a cítil, jak se Harryho rty přitiskly na jeho vlastní.
 
 
 
LETTERED 3.KAPITOLA <  > LETTERED 5.KAPITOLA

Anketa

Na kolik % se vám líbí kapitola?

100% (120)
77%

75% (2)
1%

50% (10)
6%

25% (18)
12%

0% (6)
4%

Celkový počet hlasů: 156

Lettered 4. kapitola - Komentáře

Datum: 09.01.2013

Vložil: Abigail Osbourne

Titulek: :)

Teď jsem si z hrůzou uvědomila, že jsem zepomněla okomentovat novou kapitolu Letterd! Moc ti děkuji za věnování, moc mě potěšilo. Jsem ráda, že už se děj začíná více hýbat. Voldy do toho! :D Takovýhle Ron mi tam kupodivu sedí a jsem ráda, že je takový- přece musejí mít nějakou překážku :D Takhle to utnout! :D (vím, za nic neůžeš, jen překládáš, za což moc děkuji) Uh...Jak asi Harry zareaguje? Jsem napnutá jako kšandy!

Datum: 09.01.2013

Vložil: Abigail Osbourne

Titulek: Juj

Omlouvám, se za překlepy, jem tele...

Datum: 09.01.2013

Vložil: Abby

Titulek: Re: Juj

*jsem! :D :D :D

Datum: 07.01.2013

Vložil: anneanne

Titulek: :-D

Tom je milý , Ron pitomec.Draco zmijozel, chichi je to hodně zjednodušené ale já to tak teď cítím.Moc se těším na pokračování.

Datum: 09.01.2013

Vložil: Reniii

Titulek: Re: :-D

I zjednodušeně to potěší :D Děkuji za komentář :-)

Datum: 07.01.2013

Vložil: Aidrien Assagir

Titulek: :(

Teď koukám, že jsem na konci přehlédla absenci předložky. Snad mi to odpustíte. :(

Datum: 07.01.2013

Vložil: Reniii

Titulek: Re: :(

Nevadí, to není konec světa. :-) Jen mě pak na konci překvapilo, že se změnila forma hadího jazyka z toho jak jsem to předtím měla já. :D Protože jsem si to předtím nestihla přečíst až do konce a dnes když jsem to přidávala, tak koukám a hledám je. :D A jelikož jsem neměla čas je tam už přidat tak jsem to nechala jak jsi to udělala ty :-) Ale nevadí.

Datum: 09.01.2013

Vložil: Aidrien Assagir

Titulek: Re: Re: :(

Přišlo mi to přehlednější, když je to v uvozovkách a kurzívou než ty dvojtečky v originále nebo tvoje varianta. Říkala jsem si, že by to čtenář mohl ocenit.

Datum: 09.01.2013

Vložil: Reniii

Titulek: Re: Re: Re: :(

Dobře a určitě se za to nezlobím :-)

Datum: 07.01.2013

Vložil: Saskya

Titulek: :))))

zas je Ron ten natvrdlý :-D dúfam, že dostane rozum, aj keď, keď zistí, kto je Harryho nový priateľ, to už asi nepredýcha :D
som zvedavá, ako to bude pokračovať :)

1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek