Lettered 6. kapitola

21.01.2013 18:03

Další pondělí a další kapitola. Sice s lehčím zpožděním protože většinou přidávám dopoledne. Ale teď doufám, že stihnu překládat, když jsem momentálně nachlazená. 

Tuto kapitilu věnuji: Abigail, Saskya, Jane a své betě Aidrien Assagir.

Přeji všem příjemné čtení,

vaše Reni.

*******

 

Tom se podíval na muže, který vstoupil do obchodu a ztuhl. Remus Lupin, náhradní kmotr Harryho Pottera, stál asi tak pět metrů od něj. Zhluboka se nadechl a donutil se usmát.
 
„Dobrý, je tady něco, s čím vám mohu pomoci?“
 
Vlkodlak se podíval na muže stojícího před ním. Vypadal asi tak o dva roky starší než Harry. I přes úsměv vypadal neuvěřitelně nervozně.
 
„Vlastně ano. Jsem Remus Lupin a vy jste...?“ natáhl vlkodlak ruku.
 
„Tom.“ Jednorázový Temný pán přijal ruku profesora obrany.
 
„Co pro vás mohu udělat, pane Lupine?“
 
„Oh, Remus je lepší. A přišel jsem, abych jsem si s vámi promluvil o jednom studentovi. Slyšel jsem zvěsti, že jeden z mých studentů byl na rande s novým prodavačem z Medového ráje.“ Tom polkl. Toto nemůže být dobré.
 
„Harry.“
 
„Ano. Přátelil jsem se s jeho rodiči a teď se za něj cítím trochu zodpovědný.“ Vlkodlakův tón byl spíše neutrální, ale divoký záblesk v jeho očích tam rozhodně byl.
 
„Ano, pane. Harry mi o vás řekl. Také mi řekl o tom, co se stalo loni v červnu.“
 
„Dobře. Harry byl už příliš často zraněn. Doufám, že si na toto vzpomenete dřív, než byste udělal něco, co by mu znovu ublížilo.“ Na to se na něj usmál a Tom mu slabý úsměv vrátil.
 
„Ano, pane.“ Remus na něj kývl a odešel z obchodu.
 
*******
 
Tom sledoval, jak muž opouští obchod, a cítil, jak mu buší srdce. Když jsem se teď vypořádal s tímto, co se stane, až zjistí, kdo doopravdy jsem?
 
*******
 
Harry nakonec dočetl poslední informace o experimentech s mnohočetnými osobnostmi a byl si téměř jist, že jeho teorie byla správná. S povzdechem sbalil soubory, ve kterých dával dohromady experiment a jeho výsledky, Tomovy popisy rozpadu „Voldemortovy“ osobnosti a prohlášení o tom, co ho Westhover a Zephyrwilde „učili“. Bylo na čase si promluvit se Snapeem.
 
*******
 
Harry zaklepal na dveře Snapeova kabinetu. Otevřely se dveře a mistr lektvarů se okamžitě zamračil. Co může mít ten Nebelvír teď?
 
„Pane, musím s vámi mluvit.“
 
„Samozřejmě, pane Pottere. Pojďte dál.“ Severus mu uvolnil cestu a chlapec vstoupil do jeho kanceláře.
 
„No, tak co je to teď?“ vyštěkl na něj.
 
„Je to složité, pane. Má to co dočinění s proroctvím a s náhlou změnou Tomovy osobnosti,“ vytáhl složku z batohu. „Myslím, že byste si měl toto přečíst jako první, než vysvětlím zbytek.“
 
„Dobře Pottere. Jděte si sednout. Pak to s vámi vyřídím, než to dočtu.“ Harry se posadil a vytáhl si učebnici na čtení.
 
Severus otevřel složku a začal číst. Alespoň to vypadá mnohem zajímavější než eseje třetích ročníků Mrzimoru.
 
*******
 
O půl hodiny později se muž šokovaně opřel na židli. Důsledky tohoto... a Brumbál jim pomáhal? Proč by dělal něco takového? S povzdechem se otočil k chlapci. „Dobře, Pottere. A jak do toho zasahuje proroctví?“
 
Harry to mistru lektvarů vysvětlil a sledoval, jak se jeho zamračení postupně prohlubovalo.
 
„Pane Pottere, myslím, že můžete mít jenom platnou teorii. Sdílel jste to s někým jiným?“
 
„No, něco málo jsem řekl Ginny. Byl to zrovna ten rozhovor, který zaslechl i Nev. Ale předtím jsem neměl tolik informací, takže jsem si nemohl být jistý. A myslel jsem si, že vy byste měl být ta nejlepší osoba, se kterou bych si o tom měl promluvit.“
 
„Opravdu si, Pottere - Harry, myslím, že by toto měl někdo vidět. Nebude vadit, když si to ponechám?“
 
„Pokud to nebude Brumbá,l bude to v pořádku. Mám od toho všeho kopii, která je v mém kufru. Myslel jsem, že budete chtít kopii, takže jsem to pro vás dal všechno dohromady.“
 
„Dobře, pak vám děkuji. A teď vypadněte z mého kabinetu.“ Laskavost v jeho hlase byla v rozporu s tvrdostí jeho slov. Harry se na muže usmál, vrátil knihu zpět do batohu a zamířil do věže.
 
*******
 
Vlkodlak seděl za stolem a zamračil se. Věděl, že tu vůni zná, ale odkud? A co chtěl po Harrym? Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na dveře. „Je otevřelo!“ zavolal.
 
Severus Snape otevřel dveře a rázně vstoupil.
 
„Dobré odpoledne, Severusi. Co pro tebe mohu udělat?“
 
„Jeden student mi předal nějaké informace. Myslel jsem, že bys to mohl shledat zajímavé.“
 
Severus předal složku Lupinovi, který povytáhnul obočí. „Harry?“
 
Severus se ušklíbl. „Ano, ten chlapec je nic, když není pro něco zapálený. Teď nevím, jestli ti Brumbál někdy řekl o minulosti Voldemorta...?“
 
„Ano, něco zmínil. Tom Rojvol Raddle? Student z roku 1940?“
 
Severus přikývl. Remus si povzdechl a otevřel složku. Začal prvním dokumentem uvádějícím povahu experimentů. Stále četl s nevěřícným pohledem na tváři. Byl připraven uškrtit Brumbála v době, kdy byl v půli dokumentů. Nakonec došel na poslední stránku a ztuhnul. Na něm byl obraz čtyř původců. Jedním z nich byl Brumbál. Další dva z nich byli jmenováni jako Westhover a Zephyrwilde. To poslední tvář pojmenovaná jako „nejmenovaný subjekt“ s ním tak zatřásla. Remus se díval na obrázek Toma Raddla.
 
*******
 
Po návratu do své ložnice Harry vykouzlil Tempus a viděl, že bylo jen 15:45. Popadl kus pergamenu z batohu a napsal Tomovi vzkaz, kde ho žádal, aby se s ním setkal na obvyklém místě, jakmile to bude možné.
 
Popadl plášť a mapu a zamířil do chodby vedoucí k Medovému ráji. Prakticky tou chodbou běžel až do doby, než se dostal do sklepa. Pak jen lapal po dechu. Šel tmavou cestou až k bednám, kde se obvykle scházeli. Rychle přeměnil několik vík od beden na polštáře (trik, který Tom navrhl po čtvrté schůzce), naskládal je na kupu a čekal. O pět minut později slezl Tom dolů, před sebou svítící hůlku.
 
„Hej, tady. Trvalo ti to dost dlouho,“ usmál se na staršího muže. 
 
Tom protočil oči. „Taky že jo. Byla tam čarodějnice, která chtěla od každého třicet kusů. Počítalo se to jednotlivě, aby na to viděla.  Je to den jako tento, kdy mi chybí svoboda, abych mohl použít crucio na některé lidi.“
 
Harry se uchechl, jak se Tom posadil vedle něj. „Jsem si jistý, že je to těžké řešit problémy jako zbytek lidí.“
 
Tom jeho poznámku ignoroval a pokračoval. „A jistý Remus Lupin dnes přišel do obchodu a mluvil se mnou.“ Harry se vylekal. „Bylo to docela působivé. Opravdu mu na tobě záleží, víš?“
 
„Jo, já vím. Zjistil něco o té akci na Halloweenu a po škole mě s Nevillem zdržel. Podařilo se nám ho přesvědčit, že to byl jen žert a že jsme to hráli. Je mi líto, že přišel a vyhrožoval ti.“
 
„Ach, lepšíš se. Mám být zatracený Temný pán a málem jsem se z něho počůral!“ 
 
Harry se zahihňal a opřel se o svého přítele. Se sklopenou hlavou zachytil mužovy rty v polibku, který byl téměř cudný. Přesunul se a přitiskl rty pevněji proti Tomovým a lehce svá ústa otevřel. Pomalu přejel jazykem po přítelových rtech, což staršího muže donutilo, aby poslušně otevřel ústa. Dal jednu ruku kolem Tomových ramen a druhou rukou začal rozepínat knoflíčky na jeho hábitu. Jak rozepnul poslední knoflíček, začal se ústy posunovat dolů po Tomově čelisti až na jeho krk. Trošku se odtáhl a dal polibek pod jeho ohryzek, který u staršího muže vyvolal zasténání. Zvuk šel přímo do Harryho penisu, který byl už pořádně tvrdý. Podle boule v kalhotách na tom byl Tom stejně. Harry pokračoval v polibcích, až se dostal ke klíční kosti a pak dolů na jednu bradavku. Kousal a cucal jeho bradavku a byl uchvácen zvuky, které muž vydával. Po chvíli se dostal i ke druhé, kde jí prováděl stejnou léčbu jako u té první. Pokračoval níž přes jeho břicho až k pupíku, kam zabořil svůj jazyk. Nakonec dosáhl lemu Tomových boxerek. Tom zatáhl za gumu a chlad sklepa se zachytil na jeho nejcitlivější části těla. Harry se usmál a foukl do odhaleného člena před ním, za což ho Tom obdařil zasténáním se směsicí angličtiny a hadího jazyka.
 
„Prosím“ Harry „více!“
Harry se podíval na druhého muže. „Řekni mi, co chceš, abych udělal. Chci to slyšet.“
 
„Oh bože, Harry. Chci, aby si mě vykouřil.“
 
A Harry mu to splnil.
 
*******
 
Remus přecházel přes svou kancelář. Harry byl na rande s Tomem Zatraceným Raddlem? Ten nervózní mladý muž, který si potřásl s jeho rukou a ujistil ho, že Harrymu neublíží, byl stejný muž, který zavraždil Merlin ví kolik lidí? A Harry to věděl? To už bylo příliš. Potřeboval mluvit s Harrym. Teď. Na chvíli se zastavil a snažil se přijít na nejrychlejší způsob jak ho najít. Skřítci, to je ono. Jaké bylo jméno toho skřítka, který má Harryho tolik rád? On bude vědět, kde hledat. Dobby, ne? Jo, to je asi ono.
 
„Dobby!“ zavolal vlkodlak. Domácí skřítek se objevil vedle něj a vzhlédl s těma svýma velkýma kulatýma očima. „Dokážeš najít Harryho a říct mu, že si s ním potřebuji hned promluvit tady, v mé kanceláři?“
 
„Harry Potter, pane? Ano pane, Dobby ho najde!“ lusk prsty a zmizel.
 
Lupin se opřel do křesla. Nezbylo nic jiného, než čekat.
 
*******
 
O půl hodiny později o Harrym stále nic nevěděl. Remus se chystal jít ven a hledat ho sám, když se Dobby znovu objevil v jeho kanceláři.
 
„Dobby se omlouvá, pane, ale Harry Potter není na hradě. Takže se Dobby zeptal Ginny Weasleyové, jestli ví, kde Harry Potter může být. Ona řekla, že Harry Potter je pravděpodobně se svým přítelem, ale neřekla Dobbymu kde.“
 
„To je v pořádku, Dobby. Myslím, že ho mohu najít. Děkuji.“ Dobby se uklidnil a přemístil se pryč.
 
Remus si povzdech a vykouzlil Tempus. 17:30. Měl by být schopen se dostat do Medového ráje před zavřením. Vzal si plášť a vydal se podruhé v tento den do cukrárny.
 
*******
 
Harry byl schoulený v Tomové náruči a dřímal. Bylo to úžasné odpoledne. Poté, co to Tomovi udělal, tak mu ten zážitek chtěl starší muž samozřejmě oplatit. Harry byl z toho v euforii. A přidejte k tomu skutečnost, že se už více nemusí zajímat o proroctví, tak byl v nebi. Zívl a pevněji se přitulil k Tomovi. Tom… Tom… jak nádherné. Starší muž, opatrný k Harryho minulosti, neměl žádné výčitky, když se mladý Nebelvír vzdal své kontroly, ale i když vášnivě toužil, stále byl nervozní. Ještě tady byla jedna věc. Neměl zájem se nějak přesouvat. Harry do Toma šťouchl.
 
„Kolik je hodin?“ 
 
Tom zamrkal, vzal hůlku a vykouzlil Tempus. „Je skoro 6. Pravděpodobně bys měl brzy jít, jestli chceš stihnout večeři.“ 
 
Harry se s reptáním posadil a sáhl do svém hábitu. Byl skoro hotov se zapínáním, když se dveře od sklepa otevřely.
 
„Hej Tome, jsi tam dole? Je tu tady muž, který tě chce vidět. A také říká, že máš vzít i svého přítele.“
 
Tom a Harry se na sebe podívali. Kdo by to mohl být? Harry na to přišel první.
 
„Remus.“ Tom na sebe hodil hábit a rychle se upravil.
 
„Oh. Dobře tedy. Vzhledem k tomu, že mě pravděpodobně zabije, bylo hezké tě poznat.“
 
Harry obrátil oči v sloup. „Přestaň být tak dramatický. Nic horšího, než se na tebe zamračí, neudělá.“
 
Tom si odfrkl nad tímto chabým vtipem. „Přeji si, abych měl tvoji důvěru.“ Zhluboka se nadechl a s Harrym v patách vycházel po schodech nahoru.
 
Vešli do obchodu, Tom nespouštěl pohled ze svých bot. Harrymu se podařilo podívat se na svého náhradního kmotra, ale jeho tvář byla zářivě purpurová. Remus se podíval na jejich rozcuchané vlasy. Zachytil na nich závan vůně a zavrtěl hlavou. Pokud jde o majitele obchodu, tak ten jen obrátil oči v sloup.
 
„Máte nějaký soukromý pokoj, který bych si mohl půjčit? Musím si s oběma promluvit.“ Muž přikývl a ukázal na Toma, který si povzdechl a vedl je.
 
„Je tady kancelář.“ Když otevřel dveře, podržel je pro Harryho a Lupina. „Kouzla pro soukromí již byla vytvořena.“ Tom stále nevzhlédl a šoural se k Harrymu.
 
„Takže, Harry. Nedávno jsem měl zajímavou návštěvu od profesora Snapea.“ Harryho oči se rozšířily.
 
„Takže ty jsi ten člověk, se kterým chtěl mluvit...“ Odmlčel se a přemýšlel, co všechno bylo ve složkách. Pak si vzpomněl na fotku. „Do prdele.“
 
„Skvěle řečeno. Mále jsem měl infarkt, když jsem viděl tu fotku! A když jsem tě potom nemohl najít...“ Remus si přejel rukou přes vlasy. „Co přesně se děje, Harry? Co ty všechny věci byly?“
 
Harry se podíval na stůl, viděl před sebou židli a posadil se. „Dobře. Profesore, četl jste tu složku?“ Remus přikývl. „Ok, tak to bude snadnější. Tome, pamatuješ, jak jsem říkal, že jsem měl jednu teorii o tom experimentu? No, je to o tom proroctví...“
 
Harry vysvětlil svou teorii. Tomovi se rozšířily oči, když poprvé uslyšel celé znění proroctví a Harry viděl jeho nepohodlí. Natáhl svou ruku a jemně ji staršímu muži stiskl, který mu stisk okamžitě vrátil. I přes tuto teorii si Remus všiml tohoto malého gesta, ale o tom si mohou promluvit někdy v budoucnu. Harry Remusovi všechno vysvětlil a poukázal i na to, že mohl říct, zda Tom mluví pravdu. „A šel jsem s tím ke Snapeovi, protože jsem potřeboval někoho, kdo se na to podívá z jiného úhlu pohledu, a kdybych udělal někde chybu, tak by ji našel a opravil.“ Zhluboka se nadechl „A omlouvám se ti, Remusi, že jsem tě vyděsil. Ale byl jsem tak šťastný, že jsem na to přišel a chtěl jsem strávit čas s Tomem. Vždycky jsem šťoural do věcí, jako jsou tyto, že?“
 
„Harry, jen jsem měl strach. Jsi rodina, mládě. Jediná rodina co mi zbylo. Pokud by se ti někdy něco stalo... Nikdy bych si to neodpustil. A je trochu těžké všechno toto dostat z mé hlavy dokonce i poté, co jsem viděl všechny ty výzkumy.“ Odfrkl si. „Takže, kdo ještě o tom ví?“
 
Harry mu napsal seznam.
„A Dracovi s Nevillem se teď daří?“
 
„Děsivě ano. Samozřejmě se mě Draco stále bojí, ale pomáhá...“
 
*******
 
„Takže co budeme dělat s Brumbálem?“ Harry se podíval na vlkodlaka, který opět listoval dokumenty. Uplynul týden od doby, kdy se Remus Lupin dozvěděl o Tomovi. Teď on, Harry a Ginny seděli v jeho kabinetě a pili máslový ležák. Snape byl také přítomen, ale bez máslového ležáku, který odmítl už pohledem.
 
„Nejsem si jistý. Má toho hodně na zodpovězení, to je jisté. Neví někdo, kde je?“
 
„Ne, nic neřekl. Jen poslal vzkaz, že bude zpátky po Vánocích a že si o něj nemáme dělat starosti. Víš, je dobře, že máš Toma omotaného kolem prstu, Harry. Byl bych nerad, aby ses musel vypořádat s Voldemorten v době jako je tato.“ 
 
Harry si odfrkl. „Proč ne? Jedině, kdy mi přišel na pomoc, bylo na ministerstvu. Jinak mě nechal, abych se vypořádal s velkým a špatným Temným pánem sám. To je další věc, kterou má na svědomí.“
 
Ginny ho přerušila. „Ještě nezapomeň, že tě zřejmě pozoroval, když jsi byl u Dursleyových.“
 
„Počkej, co je s Dursleyovými?“ Harry se zamračil, ale odpověděla Ginny.
 
„No, když se Harry dostal na Grimmauldovo náměstí, náhodou jsem šla kolem jeho pokoje a všimla si, že má celá záda pokryta modřinami.“
 
„To bylo v pořádku, Ginny. To nebylo ještě nic.“
 
„Blbost, tvoje záda vypadala jak západ slunce Harry. Tak jako tak jsem napsala dopis Brumbálovi, kde jsem mu sdělila, že jsem se bála o tvoji bezpečnost. Poslal mi odpověď s tím, že je Harry naprosto v bezpečí a že tě Brumbál kontroluje, takže bych si neměla dělat starosti. Docela by mě zajímalo, jestli tě kontroloval v průběhu druhého ročníku, kdy jsi byl zavřený v pokoji s mřížemi na oknech a s průchodem pro kočky na dveřích, kde ti přes to posílali jídlo? Nebo předtím, než jsi dostal první dopis, kdy byli mudlové tak laskaví a zavřeli tě do přístěnku pod schody jako nějakého domácího skřítka…“ Oba profesoři na to třeštili oči. Severus se podíval dolů a přemýšlel. Věděl jsem, že to nebyl zrovna příjemný dům, viděl jsem to, když jsem šel vyzvednout chlapce. Ale že by to bylo až tak špatné?... Co si sakra Brumbál myslel?
 
Lupin prakticky vybouchl. „Počkej, co? Proč si to někdy neřekl? Brumbál,“ vlkodlak to jméno přímo vyplivl „mi řekl, že jsi v pořádku a šťastný a že je jen znepokojen, abys měl normální dětství. Já tomu chlapovi zakroutím krkem.“
 
Harry se podíval na svého náhradního kmotra. „Tak to si budeš muset stoupnout do fronty. Myslím, že Tom tvrdil, že bude mít to privilegium jako první kvůli tomu experimentu. Každopádně je toho ještě víc. Věděli jste, že jsem Siriusův jediný dědic? Brumbál se mi to ani neobtěžoval říct. Jeden ze skřetů mi to řekl, když jsem byl u Gringottových. Říkal, že se mě snažili měsíce kontaktovat, ale bez úspěchu. Každopádně vlastním dům na Grimmauldově náměstí a pravděpodobně by mi to ani neřekl. Kdo ví, možná se bál, že bych zrušil Řádu hlavní štáb nebo tak něco. Navíc tady byla celá ta věc s proroctvím - on to věděl a podle všeho na to navedl Toma tady přes Snapea,“ kývl směrem k Mistu lektvarů. 
 
„Samozřejmě, že mě navedl na myšlenku dostat se na ministerstvo. A jsem si jistý, že to toho mnohem víc. Myslím, že už většina zapomněla na většinu dění na této škole od té doby, co jsem tady! Jak přesně Quirrel dostal tu práci? Vždyť měl obličej Voldemorta na temeni hlavy pro Merlina! A Lockhart!“ Severus si u toho jména jen odfrkl. 
 
Harry kývl na muže. „Přesně tak! Ten muž byl nepotřebný jak koza u kanců!“ Ginny se začala smát, když si představila ten obrázek. Remus, který toho muže znal jen z pověsti, se zasmál a přemýšlel, kde se Harry naučil tak bravurní fráze, Dokonce se i Severus usmál.
 
„Ano, pane Pottere, chápeme. Brumbál je hrozba. Takže, co s ním budeme dělat?“ zeptal se Severus.
 
„Myslím, že bych měla nápad.“ Všichni se v očekávání podívali na dívku. „Všichni víme, že největší věc, kterou má je jeho pověst, ne? Sice trochu divnou a výstřední, ale nepochybně výbornou, jinak by nebyl tak nepostradatelný. Tak proč nevrhneme stín na jeho pověst?“ Ostatní se zazubili. Oh ano, Brumbál bude pykat.
 
 
LETTERED 5.KAPITOLA <  > LETTERED 7.KAPITOLA

Anketa

Na kolik % se vám líbila kapitola?

100% (47)
82%

75% (4)
7%

50% (4)
7%

25% (1)
2%

0% (1)
2%

Celkový počet hlasů: 57

Lettered 6. kapitola - Komentáře

Datum: 21.01.2013

Vložil: Saskya

Titulek: :))))

mám rada, keď môžem riaditeľa ešte viac neznášať, manipulatívny dedo :D

Přidat nový příspěvek