Na věčnost

Můj úplně první překlad nějaké povídky, tak to prosím berte s rezervou. A doufám že si to užijete, i když je to tak krátké.

Dodatek: Děkuji za opravu Aidrien Assagir!

*******

Každý, kdo se zastavil, tak sledoval ty dva kouzelníky, kteří rozhodovali o osudu kouzelnického světa. Harry Potter a lord Voldemort stáli před sebou, hůlky v ruce a nikdo se ani o píď nepohnul. Pak Voldemort zasyčel v hadím jazyce: "To je ono, dnes to všechno skončí."

"Ano, přál bych si, abychom to nedělali. Nechci to udělat," zasyčel Harry v odpověď.

Ne jeden pochopil, co si říkali, ale předpokládali, že to byl nějaký argument.

"Nemáme na vybranou, musíš to udělat. Jsou to jen dvě jednoduchá slova. Je to jediný způsob jak můžeme být spolu," řekl Voldemort a jeho smutek viděl jen Harry.

Harrymu začaly z očí téct slzy. "Já vím, ale to neznamená, že to je pro mě snadné. Nenávidím tento svět, protože nás nechává takto trpět."

"Já taky," řekl Voldemort s malým povzdechem. "Máš tu dýku s sebou? Musíš jednat rychle, pokud nechceš, aby tě zastavili".

"Byli jsme v tom už předtím, Tome. Nemůžu žít bez tebe. Přece tady mám tu dýku s jedem z baziliška, takže neexistuje způsob, jak by mě mohli zachránit, až se to stane."

"Je čas, lásko moje," řekl Tom.

"Je mi to tolik líto," vzlykal Harry.

"Miluji tě, Harry," zavřel oči.

"Já tebe taky!" Harry nabral dech a zašeptal: „Avada Kedavra.“

Tom padl, jak ho zelené světlo udeřilo. Dav stál jako omráčený a Harry klopýtal k tělu mrtvého Toma. Jak dopadl na kolena, v okolí vypukl jásot nad vyhranou bitvou. Harry dal malý polibek na Tomovi rty dřív, než vytáhl dopis a dýku z kapsy. Položil dopis na zem a zavřel oči: „Sbohem.“ Pomalu si začal zabodávat dýku do svého srdce a položil se vedle Toma.

Když si ho jásající lidé všimli, bylo už příliš pozdě. Harry ležel mrtvý vedle svého milence.

Oba milenci leželi mrtví na základech jejich prvního opravdového domova. V životě byli od sebe odděleni proroctvím. Ve smrti mohli být konečně spolu. Až na věčnost!