Reign of Darkness 3.-4.část

Po uplynulé době vám přináším další 2.části z nové povídky. Děkeji všem za podporu a milé komentáře, které jste my zanechali u předchozí části. 

Doufám, že se vám další kousek bude líbit a potěšíte mě stejně jako předtím,

Vaše Reni

×××××××

3.část

Harry byl stále citově otupělý, zatímco seděl na první hodině v Bradavicích. Ve své mysli byl stále stočený do klubíčka a třásl se strachem.

Zamrzel ho také fakt, že už dále nestuduje v Nebelvíru. Ale je jako jediný student bez označené koleje na školním hábitu. Cítil se jako nějaký cizinec.

Jeho první hodina bylo Přeměňování společně s Havraspárem, následovala hodina Dějin čar a kouzel s Mrzimorem a pak Péče o kouzelné tvory s Nebelvírem.

Jeho učitelé byli ředitelkou McGonagallovou informováni, že nemůže s nikým mluvit v anglickém jazyce, ale pouze jen v hadím jazyce. Voldemort byl vždycky úspěšný v tom, aby mohl Harryho ode všech lidí kromě sebe izolovat.

Ještě horší je, že v Harryho očích byla směs lítosti, závisti a zdědavosti a že i ostatní studenti a někteří učitelé na škole si toho všimli. A nejhorší je, že v jejich očích mohl vidět hořkou pravdu. Pro zbytek světa byl jen pouhá věc, zvíře, které posluhuje rozmarům svého pána, bez vlastní osobnosti nebo mysli.

Obrovská, černá nicota. Bojoval s ní od první chvíle kdy byl zajat a teď hrozilo, že zachvátí jeho mysl ještě jednou. Vztekle zatnul pěsti. Přísahal by, že by nikdy Voldemortovi nedal to co chtěl, přísahal by na své rodiče a Siriuse. Mohl by být silný, měl by najít způsob jak být opět volný, a pak... A pak by se na něm pomstil a svět by byl zase osvobozen.

Bude si muset počkat na vhodnou přiležitost. Vzhledem k tomu, že si Voldemort Harryho připoutal kouzlem spojení hned první den ve vězení, tak útěk by nebyl zatím možný.

Harry jen mohl doufat, že se jeho duch nezlomí předtím, než se naskytne příležitost.

×××××××

Snape teď sotva snesl pohled na Potterova dědice. Věděl jen, že Voldemort udělal něco co muselo zančně mladého muže narušovat. Jeho nespochnost pomoci mladíkovi byla jako kdyby pociťoval na svém srdci nějakou žíravinu.

Voldemortovi instrukce jak v Bradavicích vzdělávat Harryho Pottera byly jednoznačně jasné. Nemohl se stýkat s ostatními studenty a profesory. Mohl mluvit jen hadí řečí, sdílel hodiny se všemi studenty z kolejí, nemohl zůstat na večer nebo v noci tady přespat a v žádném případě se nemohl soukromě stýkat se svými bývalými přátely a něco jim povědět.

Tyto výsady se musejí striktně dodržovat a jakékoliv změny by přišel oznámit osobně do Bradavic.

Snape se znovu napil vína. Potter ve třídách nikdy nebyl moc pozorný, ale teď musela mít jeho pozoronost co dočinění s jeho neochotou myslet a pamatovat si jestli chtěl získat nějaké vědomosti.

No, bude muset vyčkávat. Pokud se naskytne někdy nějaká šance jak zachránit Pottera ze spárů Temného pána, aniž by musel proti němu otevřeně jít, tak tak učiní. Když se nic nenaskytne bude odsouzen sledovat další velkou tragédii. Mohl vidět jak oheň v Potterových očích pomalu, ale jistě mizí. Odhalující smrt jeho vlastní duše celému světu.

×××××××

Přenášedlo do Voldemortova panství se aktivuje pět minut po jeho poslední hodině. Harryho srdce tlouklo rychleji, než kdykoliv předtím a poprvé byl opravdu vyděšený ze své nemesis.

Přenesl se do přední části obývajícho pokoje s krbem. V krbu vesele plápolal oheň v červených a oranžových odstínech.

„Vítej zpátky, kotě. Líbili se ti dnes tvé hodiny?“ Voldemort vyšel ze stínů dveří a šel přímo ke svému zajatci. Culil se začal hladit Harryho skloněnou hlavu.

„Má tvé mlčení znamenat, že jsi příliž unavený na to, aby si se mnou komunikoval? V takovém případě by jsi měl jít brzy do ložnice.“

Užíval si jak se jeho kotě pod jeho dotykem celý chvěl skoro jako když v panice třásl hlavou při jehich poslední konverzaci.

„Nejsem unavený, j- jsem jen trochu zmatený z toho přenášedla.“ Popřel to Harry rychle.

„Opravdu? Možná by ses teda měl vzdělávat doma, ne? Nerad bych ti způsobil nějaké nepohodlí. Ty víš, jak se mi líbí naše společné večery. Prostě nejsem ochoten se jich vzdát.“ Odpověděl Voldemort sladce.

Pomalu si přesunul Harryho do náruče a láskyplně zasyčel do třesoucího se ucha: „Můj slib tobě, že se můžeš účastnit výuky v Bradavicích byl odměnou za tvou poslušnost, ale pokud to bude mít nějaké negativní účinky na tvém chování, tak nebudu ani minutu váhat a okamžitě tě odvolám ze školy.“

Zatímco mluvil jeho ruce se daly do pohybu a rozepínaly knoflíky na Harryho hábitu. Jeden po druhém v rychlém tempu.

Harry zavřel oči a zoufalství plně zaplnilo jeho srdce. Musel navštěvovat Bradavice, potřebuje znalosti k tomu, aby mohl jednou porazit svého věznitele. Povzdechl si nešťastně.

„Co ode mne budete požadovat, pane?“ Zeptal se s jasnou zranitelností v hlase.

Smích, hluboký a temný jako ze samotného pekla, unikl Temnému pánovi z hrdla. „Pro teď? Nebudeš mi vzdorovat a budeš mě poslouchat a obveselovat, když si to budu přát. To by zas nemělo být příliž pro mladého, hrdinného muže jako jsi ty, že ne kotě?“

S jedním rychlým pohybem udělal proces s Harryho hábitem. Harryho třas byl ještě horší než předtím. „Ššš, kotě moje, není žádný důvod k obavám.“

Harryho dech byl nepravidelný a panika zaplavovala celou jeho bytost. Voldemortovi oči zachytily jeho nelibost pro předchozí slova. Rychle vzal Harryho do náruče a vyšel z místnosti.

Voldemort procházel přes několik chodeb a vyšlapal několik schodišť, než se zastavil u bilých dveřích s mnoha runami.

„Vidím, že budeme muset znovu pracovat na tvých instinktech, kotě. Opravdu tě sem nerad posílám, ale zdá se, že není jiný způsob jak prolomit tvé podmanění Brumbálem.“

Postavil Harryho zpátky na zem a Harryho dříve uzavřené oči se šokovaně otevřely a všiml si, kde přesně stojí, kam přesně ho Voldemort přinesl. Oči se mu rozšířily strachem, až dokonce nešla vidět zelená barva v jeho očích.

„Ne, prosím ne. Pane, prosím tě! Neporušil jsem žádné z vašich pravidel, já...“

Jeho zoufalé prosby byly umlčeny dlouhým, světlým prstem na rtech. Voldemortův úsměv byl krutý, když řekl: „Užij si tam svůj pobyt, kotě. Bude mi chybět tvá společnost v mých komnatách.“

S posledním polibkem na Harryho čelo otevřel dveře a strčil Harryho do bílé místnosti plné nicoty.

Byl zvědavý jak dlouho bude tentokrát trvat, než jeho kotě začne křičet.


4. část

Tenké, ale lehce svalnaté paže objaly malý pas v zoufalém objetí. Pomalu podél zdi začal klesat na vypolstrovanou podlahu, která se používala v sanatoriu. Bradu si opřel do kolen, pažemi si objal nohy a hlavu si unaveně položil na hruď. Cítil se jak zločinec v cele smrti, aspoň mu to tak připadlo.

Harry zavřel oči. Tak jako tak stejně nic neviděl. Všude bílé stěny, které by ne jednoho člověka dovedly k šílenství.

Mohl tady poslouchat pouze jen svůj vlastní dech, který aspoň trochu otupí už tak dost vystresovanou mysl. Harry se snažil neotřást při pomyšlení na jeho poslední pobyt zde. Snažil se nemyslet na to jak bouchal do zdi a vykřičel si hlasivky v zoufalé snaze něco vnímat.

Teď už věděl jaky to tady je. Jedinou otázkou bylo, zda je tato znalost schopná mu pomoci.

×××××××

Voldemort se pobaveně usmíval, když sledoval přes začarované zrcadlo svého malého vězně. Napadlo ho, jestli hrůza z jeho posledního pobytu ho donutí zlomit se rychleji nebo jestli by mohl ještě déle vzdorovat.

Když poprvé zajal své kotě věděl, že bude muset být velmi důkladný a na samém začátku se rozhodl, že si bude muset Harryho pomanit, jinak by ho nikdy nezkrotil. Neměl žádné výčitky z mučení, ale nechtěl své kotě doslova zlomit, ne užívá si jeho ducha až moc. Skutečnou výzvou bylo najít způsob jak by své kotě mohl zkrotit bez porušení jeho mysly nebo těla.

Našel odpevědi v dokumentech o nelegálních metodách využívané mudly, při výslechu tajných agentů.

Lidské bytosti jsou závislé na svých smyslech. Vemte jim jeden ze smyslů a ostatní se stanou silnější. Vezmete jim všechny a člověk ztratí svou mysl.

Myslel jsi, že je to perfetkní. Nejenže by to zkrotilo a oslabilo jeho kotě, ale mohl by tam využít své smysly po delším pobytu. Předevšim by jeho kotě mělo být schopné toužit po doteku, jakýmkoliv doteku. Jeho rty se krutě zkroutily. Jeho dotek.

Minule dovolil chlapci se přeměnit do jeho zvířecí podoby, kterou nazýval útočištěm a která jeho mysly usnadňuje přijmout doteky svého pána. Tentokrát tady nebude žádnou milost. Tentokrát tam jeho kotě zůstane dost dlouho na to, aby se jeho mysl přeměnila na mlhu a byla náchylná k manipulaci po dobu aspoň jednoho týdne.

Červené oči se leskly a žádostivě sledovli svoji kořist. Už se nemohl dočkat na další krok v jeho plánu na podmanění svého kocourka.

Neměl by zapomenout informovat Bradavice o Harryho delší nepřítomnosti.

Velké, dlouhé až skoro pavoučí ruce sáhly po brku, kousku pergamenu a inkoustu. Několika stručnými větami napsal důvod jeho nepřítonosti. Posléze si zavolal domácího skřítka a nechal ho, aby doručil vzkaz Severusi Snapeovi. Ředitelka byla až příliž zaneprázděna, než aby se měla trápit s takovou maličkostí jako je nemocný student.

×××××××

Harry neměl ponětí jak dlouho už tam byl, ale mohl ve své hlavě pocítit úzkost a opět nadcházející paniku.

Z hluboka se nadechl. Věděl co ta místnost dělá a věděl, že je tak jako tak stejně bezmocný proti jejímu vlivu.

Bolest, fyzická nebo duševní, kterou by se aspoň mohl zabávat. Mohl by proti ní bojovat. Ale jak by mohl bojovat proti této místnosti? Tady nemá s čím bojovat, žádný mučitel, jen pouhá bílá místnost.

Je tady úplně sám. I když potom co se stalo v posledních dnech, byl za to opravdu vděčný. Na druhou stranu v této místnosti nebylo nic k vidění, nemohl si tady na nic, kromě zdí sáhnout, žádný druh zvuku který by mohl poslouchat.

Snažil se na chvíli usnout, ale dosáhl jen toho, že byl dezorientovaný ještě více než předtím. Světla v místnosti se nikdy nezměnila, vždycky jsou tak zářivě bílé.

Pocit paniky zesílil, tak začal myslet na své blízké, rodinu a přátele. Stiskl pevně víčka a představoval si, že je doma se svou mámou a tátou a Siriusem.

Byla to tady jeho jediná ochrana. A i když nechal svou mysl zklouznout do tohoto světa snů věděl, že to nebude stačit na to, aby ho ochránila.

×××××××

Severus si povzdechl, když si přečetl krátkou zprávu od Lorda Voldemorta. Zdálo se, že byl Potter natolik pošetilý, aby svého pána rozhněval

Jeho pohled bloudil po místnosti, až dopadl na láhev ohnivé whisky, která stála na jedné ze mnoha polic.

Pomalu se zvedal z křesla. Vzal si sklenici a láhev a nalil si první drink. Doufal, že to otupí jeho mysl dost na to, aby přestal myslet co Pán zla udělal s Potterem, že se nemohl zúčastnit vyučování pro příští dva týdny.

Opravdu na to nechtěl myslet. Měl už tak dost svých vlastních nočních můr a neměl potřebu přidávat další.

×××××××

Osm dní, už osm dní byl Harry zavřený v děsivě bílé místnosti a pomalu už prohrává svůj boj proti panice a dezorientaci.

Začalo to nedobrovolnými výkřiky, které mu z hrdla unikaly. Pak dopadl pěstmi na podlahu.

Houpal se tam a zpět jako malé dítě a přitom se snažil svými nehty rozškrábat svou kůži do krve, jen aby viděl svou rudou krev a pociťoval bolest a vnimal kovový pach své krve.

A pak se dveře otevřely, ovinulo ho teplo široké hrudi a paří, které ho kolébaly v náruší a prsty, které láskyplně hladily jeho vlasy.

×××××××

Voldemort se usmál, když nesl dvou drahocenou zátěž do svých komnat. Chlapec se k němu tiskl a snažil se splinout s hrudí svého nositele.

Takhle přesně si to Voldemort plánoval.

S jistými kroky nesl své kotě do koupelny, kde už byla připravená koupel. Rychlý pohyb hůlkou zajistil, že chlapec byl v mžiku nahý a zklouznul do teplé vody.

Voldemort vzal houbu a začal očisťovat své kotě od špíny posledních dnů přetrvávající na prsou, stehnech a hýždích. Chlapec nijak neprotestoval, pouze vrněl.

Voldemortův úsměv se ještě rozšířil. Jeho ruce začaly prozkoumávat Harryho hruď a stehna, dotyky vábil ze svého kotěte malé foukané vzdechy a steny.

Zasténal, když jedna z rukou začala hladit jeho erekci a přirazil boky do Voldemortovi ruky, aby si užil více z toho pocitu. Netrvalo to dlouho, když to na něj přišlo.

Voldemort se zasmál, když mu kotě ihned po vyvrcholení usnul. Evidentně bude mít v příštích dnech hodně zábavy.

Počlivě si odnesl své kotě do postele, vlezl si vedle něj a promnul si vlastní ekerci proti stehnech spícího chlapce, aby i on mohl konečně vyvrcholit.

REIGN OF DARKNESS 1.-2.ČÁST < > REIGN OF DARKNESS 5.-6.ČÁST