Překlad je super, jen je škoda, že není dokončený. Štěstí, že umím anglicky a mohla jsem si to dočíst. A ten konec je pěkně na nic. :/
Díky za odkaz na povídku. :)
Reign of Darkness 5.-6.část
Je pátek a já vám opět přináším další 2 části povídky. Budu opět ráda za jakýkoliv komentář jestli s tím jestli s evám kapitola líbila a nebo nelíbila a moc děkuji za ty předešlé komentáře.
Přeji příjemné čtení,
Vaše Reniii
×××××××
5.část
Jeho mysl se vracela v pomalých etapách zpět. První co se vrátilo zpět byla schopnost analyzovat své pocity. Cítil teplo, bezpečí a spokojenost.
Následně zaregistroval své smysly a okolí, ve kterém se nacházel. Ležel na něčem měkkém a něco hladkého bylo v přímém kontaktu s jeho kůží stejně jako něco teplého na jeho zádech.
Nakonec se mu paměť vrátila a s ní i znalosti o tom kdo a kde je. Rychle si dal všechny smyslové vjemy dohromady. Šok projel celým jeho systémem jako blesk, následné napínání svalů zradilo jeho nehybné položení.
Cítil, více než slyšel únoscův pobavený smích na svých zádech. Nebyla zde žádná možnost omilostnění, jestli se něco za poslední rok naučil tak to bylo, že si Voldemort nikdy nenechal ujít příležitost využívat jakýkoliv lidských slabin. Sakra, celá myšlenka během jeho malé hry s myslí bylo oslabit mě.
„Opět zpátky, kotě?“ Voldemort posílil své objetí. Byl velmi spokojen, když si všiml, že jeho kotě neprovedlo žádný pokus o vymanění se z jeho sevření. Obvykle to byla hned první věc kterou udělal, když si uvědomil svou situaci. Lektvar, který mu byl podáván zdá se pracuje bezchybně.
×××××××
Když ráno vstoupil Severus do učebny na svou první hodinu s pátým ročníkem Havraspáru, určitě nečekal, že mezi dychtivými havraspárskými studenty najde Harryho Pottera. Dlouhé roky ve službě coby špion mu nedovolovali ukázat na tváři své obrovské překvapení.
Posledních čtrnáct dnů bylo pro Mistra lektvarů mučení. Nebyl ve své mysli schopen zbavit se obrazu tmavě zelených očí utopených v panice, kterou v nich vidět na hostině na začátku školního roku, když se ho Voldemort dotkl. Bezesné noci naplněné vinou a vlastní nenávistí, když se mu poštěstilo a neměl žádnou děsivou noční můru.
Bylo mnoho dětí a bývalých studentů, kterým nebyl schopen pomoci, protože byli mimo dosah. Věděl to a proto si jich nevšímal a soustředil se pouze na ty, kterým by mohl pomoci a jsou stále v Bradavicích.
Někdy to byl i důvod proč se ráno vždycky probudil. Zatím co tu je, neschopný ochránit jednoho ze svých studentů zároveň věděl, že on rozhodně pomoc potřebuje. Jeden pohled na ty velké, výrazné oči a Severus věděl, že není moc času na to, aby mohl pomoci. Nebyla to dlouhá doba, kdy se chlapcova duše zlomila.
×××××××
Harry byl stále v mírném šoku, když mu bylo dovoleno vrátit se do Bradavic. Svědomitě si vzal své poznámky z hodin a snažil se na ně soustředit.
Byl velmi překvapen, když byl požádán, aby zůstal ve třídě až skončí hodina. Horečnatě přemýšlel proč se ho Snape zeptal, no dobře, nařídil mu aby zůstal.
Když zazvonilo, sbalil si batoh a čekal až zbytek třídy opustí učebnu.
Zvedl hlavu a dal Snapeovi na jeho, že poslouchá. Neměl jinou možnost jak profesorovi naznačit, že má jeho plnou pozornost, když nesměl mluvit jinak než hadím jazykem.
„Pane Pottere, chtěl jsem se jen optat na vaše zdraví. Po tom všem jste byl minulý týden nemocen.“ Snapeův temný, sametový hlas už v Harrym nevyvolával mrazení v zádech. Za poslední rok slyšel mnohem děsivější zvuky.
Přesto se zdálo, že je muž upřímně znepokojen a to v Harrym vyvolalo trochu pobavení. Kdo by si to někdo někdy pomyslel. Severus Snape si dělá starosti o zdraví Harryho Pottera. A jestliže se jeho pobavení měnilo pomalu v hysterii, tak to ignoroval.
Vzhledem k tomu, že nebyl schopen profesorovi slovně odpovědět tak jen přikývnul.
×××××××
Pohled do těch vyděšených zelených očí byla jedna z nejtěžších věcí, kterou Severus kdy dělal. Nebyli to oči mladého dospělého muže, ale zmučené duše, která nedokázala pochopit proč se to všechno děje.
Přál si, aby byly opět naplněny tím obvyklým vzdorem. Nikdy by si nepomyslel, že ten oheň v zelených očích vyhasne a teď by klidně dal obě své nohy, aby mohl znovu vidět ten vzpurný výraz.
„Není toho moc co bych pro vás mohl udělat, ale dejte mi vědět co by jste chtěl a já budu vymýšlet způsob jak vám to dát.“
Severus v duchu proklel sám sebe za to jaký byl neopatrný blázel. Voldemort by pomocí nitrozpytu mohl zjistit o jeho nabídce a nebo už o tom možná i věděl. Chlapec byl jen jeden ze stovek studentů a on riskoval zachránit zrovna Harryho Pottera.
A přesto, díval se jak malá jiskřička v zelených očích vyskočila zpět v malém náznaku života. Nemohl si pomoci, ale evidentně tohle stojí za všechny možné následky.
„Teď běžte, nebo příjdete pozdě na další hodinu.“
Sledoval jak chlapec opustil místnost a jeho srdce bylo pro tuto chvíli o něco lehčí. ''Ach Brumbále, zdá se, že jsem nenikl vašemu šílenství.'' S touto myšlenkou a úsměvem na rtech se připravil na další svou hodinu.
×××××××
Když se Harry přemístil zpět na panství tak byl stále ještě vyděšený, ale našel novou sílu ve Snapeovi a v jeho nečekaném gestu. Evidentně zbylo ještě pár lidí, kteří se o druhé zajímají. Neměl by to vzdát. Ať už s ním udělá Voldemort cokoliv, nenechá ho zlomit jeho ducha.
Přistál v obývacím pokoji, lehce se zapotácel a počkal až se jeho žalůdek usadí na své místo. Voldemort na něj čekal, znovu. Vlastně by byl Harry překvapen, kdyby na něj nečekal.
„Měl jsi se ve škole dobře, kotě?“ Syčící hlas byl mnohem příjemnější než Snapeův, vyvolával v něm pocit bezpečí a domova.
''Počkat, počka, počkat. Bezpečí!? Domov!? To je šíleny! Proč jsem...?'' Pomyslel si Harry v panice.
Jeho toky myšlenek byly přerušeny Voldemortovou další akcí. V jednom plynulém pohybu zvedl Harryho, posadil se do křesla a Harryho si usadil do klína.
„Bylo to tady bez tebe osamělé.“ Jedna ruka začala rozepínal Harryho hábit, zatímco ta druhá přejela přes Harryho vlasy a hladila jeho tvář a krk.
Při prvním kontaktu Voldemortovy kůže na jeho, tak se z Harryho myšlenek stal blázinec. Nebyl schopen přemýšlet nad radostí a spokojeností kterou cítil z Voldemortova dotyku.
„Ale myslím, že bychom měli v tomto rozhovoru pokračovat v mém pokoji, kde ti ukážu jak moc jsi tady chyběl, když jsi byl pryč.“
6. část
Vyšli před místnost kam se Harry přemístil hned po skončení školy a rychle se oba přemístili do Voldemortovi ložnice. Nacházeli se ve 2. patře. Harry nikdy neviděl co je v prvním patře, nesměl to vědět.
Obvykle, když vstoupil do Voldemortovi ložnice, začalo Harryho srdce bušit v hrudi tak silně jako by zdolával mataronský běh. Zpravidla se cítil strašně špinavý a snažil se odplazit z Voldemortova dosahu i přes několik vrstev oblečení, které měl na sobě.
Přesto necítil ani jeden ze dvou příznaků, když si ho Temný pán odnášel do ložnice. Něco bylo špatně, hodně špatně a Harry si náhle přál, aby jeho příbuzní mohli mít větší šanci na jeho ukrytí před celým Kouzelnických světem.
Jeho mysl nadále bloudila v kruhu, i když do už Voldemort pustil ze svého sevření a postavil ho znovu na nohy.
„Vypadáš strašně unaveně, kotě. Proč si nesundáš šaty a neuděláš si pohodlí?“ Zasyčel mu Voldemort do levého ucha.
Harry zavřel oči a snažil se nabrat sílu na další přežití. Udělal několik hlubokých nádechů a pak s roztřesenými prsty rozepnul svůj černý školní hábit. Nechtěl riskovat jeho hněv a svou docházku do Bradavic. Nezlomí se. A určitě nebude brečet.
Jakmile si sundal poslední zbytky oblečení, otočil se směrem k posteli a položil se na ni zádami. Tedˇsi nebyl jist, jestli dodrží svůj poslední slib.
×××××××
Voldemort se usmál, když se jeho kotě nakonec položilo na postel, jeho porcelánová bílá pokožka ostře kontrastovala s rudými skoro krvavými přikrývkami. Jeho kotě bylo skutečně krásné, vypadal jako padlý anděl. Jeho černé vlasy splývaly kolem jeho hlavy.
Voldemort se pomalu přesunul k posteli, stále hltal očima svého krásného chplace a položil se na Harryho pravou stranu. Byl stále plně oblečen, bylo pozdní odpoledne a měl stále něco na práci. Jeho úsměv se rozšiřil, bílé zuby se leskly v přítmém osvětlení. Jeho práce bude muset počkat, teď si pokraje se svým kotětem.
Byl potěšen, když jeho kotěti uniklo menší zalapání po dechu zatímco pravým ukazováčkem přejížděl po hrudi mladého muže.
„Řekni mi něco o tvém dni, kotě. Myslím, že jsem se ztratil v naší konverzaci.“ Syčel na něj v nízkých a hlubokých toninách, skoro až intimně.
Jeho prst pomalu kreslil linky od Harryho klíční kosti a k bodu těsně pod popíkem a zad.
„H-h-hodiny byly d-do-dobré, jako obvykle.“ Miloval, když donutí své kotě koktat. Bylo to skoro stejně tak krásné jako když může vidět jeho šokem rozříšené smaragdové oči.
„Hmm, to nezní moc nadšeně, kotě. Pokud tě škola nudí, vždycky mohu najít pro tebe soukromého učitele.“
Začal kreslit složité vzory kolem Harryho pupíku a těšil se z toho jak se jeho dech zadrhl a červeň pohltila jeho jemné líce.
„N-n-ne, já d-do školy ch-chodím r-rád.“ Harryho syčení bylo čímdál nižší a nižší až to znělo jako šepot ve větru.
Voldemortoca druhá ruka uchopila Harryho bradu, palcem třel jeho tmavě červené rty a liboval si v rychlém dýchání, které zapříčinila jeho činnost.
„Jsem rád, že si to ve škole užíváš, kotě. Jsem si jistý, že najdeš způsob jak mi ukázat tvou vděčnost.“
Naklonil se, zasyčel na něj poslední pár slova než jejich vzdálenost přerušil v dlouhém a náročném polibku.
Pokračoval v líbání, hladil třesoucí se tělo svého kotěte v lehkých dotycích na jeho hrudu, břichu a stehnech dokud je nevyrušilo zaklepání na dveře.
Přerušil dlouhý polibek, vstal z postele, upravil se a odešel z místnosti.
×××××××
Harry nehybně ležel na posteli. Jeho mysl běžela v kruhu a jeho duše plakala zoufalstvím. Jeho srdce bylo v hrudi těžké jako kámen a další nádechy mu byly těžší a těžší.
''Nebudu břečet. Nebudu brečet. Nebudu brečet.'' Zašeptal do prázdné místnosti.
Pohnul pravou rukou, která se zdála být těžká jako zbytek jeho těla a sáhl si roztřesenými psrty na rty; ty stejné rty které byli před okamžikem ještě v sevření.
Malé chvění, které začalo v jeho rukou a nohou se postupně změnilo na silný třas. Každý nádech byl těžší než ten předchozí. Zdá se, že se všechen vzduch z jeho bolavých plic vytratil.
Vzpomněl si na vrozy, které byly jemně malované kolem pupíku, na stehnech a břiše.
Přinutil své třesoucí se končetiny k pohybu a došel do koupelny, aby vyprázdil všechno co mu zbylo za celý den v žalůdku.
Když už nebylo co by vyzvracel vstal a šel si k umyvadlu vyčistit zuby.
Náhodně zachytil svůj odraz v zrcadle. Nerozpoznával vyděšenou tvář, která se na něj dívala. Zdálo se, že veškerý život jeho smaragdové oči už opustil a jeho rty odřené a zakrvácené od síly, kterou používal při čištění zubů a mytí úst.
Když viděl vlhkost ve svých očí, raději je zavřel a snažil se ovládnout svůj dech. Jeho myšlenky se vrátily k tomu co se událo v ložnici a přinutil se přijmout některá nežádoucí fakta.
Byl Voldemortovým vězněm a hračkou. Nemohl ho neuposlechnout nebo ztratí to málo co mu ještě ze svobody zbývalo. Voldemort zřejmě plánuje mít ho jako sexuální hračku stejně jako domácího mazlíčka. Jeho první polibek byl ukraden jeho nejhorším nepřítelem. A pravděpodobně to ani nebude poslední polibek. A ano, bez ohledu na to jak jeho mysl křičela odporem, jeho tělu se očividně líbilo co se dělo.
Veděl, že s ním Voldemort manipuluje a on by ho neměl nechat vyhrát. Neměl by být zlomen. Přežije a nejde způsob jak se pomstít.
Otevřel oči a podíval se na sebe do zrcadla a zasyčel: „Jsem Harry Potter a nebudu nikdy zlomen. Jsem synem Jamese a Lily Potterových, kmotřenec Siriuse Blacka a já nebudu brečet!“
Jeho hlas byl silný, nekompromisní a odhodlaný. Každé zasyčené slovo přineslo novou jiskru do jeho očí.
Mladý muž v zrcadle, který se díval zpátky na Harryho měl vzhled starého bojovníka a v jeho očích plál oheň, který sliboval smrt všem svým nepřátelům.
×××××××
„Severusi, prosím, posaď se.“ Voldemort pokynul svému hostovi aby se usadil na židli před jeho stolem, zatímco se posadil na své místo.
„Dnes jsem zaslech něco podivného a doufal jsem, že by si mi s tím mohl pomoci.“
Severus se snažil udržet lhostejný výraz, ale bylo velmi neobvyklé, aby si Temný pán zavolal nějakého bradavického profesora na své panství. Strach se šířil přes jeho vnitřnosti a měl podezření o čem s ním chtěl Temný pán mluvit, což mu dokázala jeho další slova.
„Po hodině jsi zadržel mladého Pottera a měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor. Mohu se zeptat, proč přesně jsi cítil potřebu s ním mluvit?“
V hlase Pána zla nebyl žádný hněv, zatím. Ale Severus věděl, že špalpe po velmi tenkém ledě. V rudých očích se objevil nebezpečný záblesk.
„Jen jsem se ho optal na jeho zdraví, milorde. Nařídil jste učitelskému sboru, aby zajistili jeho zdraví a když jsem se díval na pana Pottera vypadal více uzavřeně tak jsem to chtěl vědět hned.“ Ačkoliv v Severusově hlase nebyl žádný náznak emocí, tak na jeho čele vyrazil pot.
„Je to od tebe velice pozorné Severusi. Dohlídni na to, že se panu Potterovi nic v Bradavicách nestane a já se budu držet stejného jednání i v budoucnosti. Nemyslím se, že ti musím připomenout, aby si nepřekročil vlastní hranice. Můžeš jít.“
Severus se cítil slabý. Zdálo se, že Temný pán chtěl jen aby věděl, že on ví co přesně Harrymu řekl a udělal. Bylo zřejmé, že má Temný pán s Potterem své vlastná plány.
REIGN OF DARKNESS 3.-4.ČÁST < > REIGN OF DARKNESS 7.-8.ČÁST
Reign of Darkness 5.-6.část - Komentáře
Datum: 29.03.2014
Titulek: Plánuješ dál překládat?
Datum: 15.12.2013
Titulek: ooOoo
Harryho odhodlání je dobré, ale je otázka, jestli dokáže to, co si předsevzal. Moc mu držím palce.
Díky, těším se na pokračování.
Datum: 15.12.2013
Titulek: Kotě
Tiež začínam byť alergická na slovo kotě.. Ale ešte horšie je na tom to, že kamarát mi začal hovoriť kotě.. :D a vždy keď mi tak povie, tak si spomeniem na toto... :D
a ináč krásne dve kapitoly.. Teším sa na ďalšie :D
Datum: 14.12.2013
Titulek: Re: grrr
Vůbec se ti nedivím a proto jsem to dala do varování na DS a dokonce při překladu jsem to slovo nahradila jinými. Radši :D Jinak děkuji za komentář! :)
Datum: 14.12.2013
Titulek: Re: Páni!
Vůbec není zač, snažím se teď přidávat pravidelně dokud můžu :D A moc ti děkuji za milý komentář! :)
Datum: 14.12.2013
Titulek: Re: hp
Jsem ráda, že je tu čtenář kterému se líbí tato povídka. A děkuji za komentář, potěšil! :)