Skvělá kapitola, skvělá povídka a ještě skvělejší stránky :) když čtu tvoje povídky tak vrním blahem. Moc moc se těším na další kapitoly a další povídky ;) (hlavně doufám, že budeš pokračovat v Bound, moc se mi to líbí ikdyž je to zatím jen jedna kapitola). Děkuju za to, že tohle děláš a obdivuju to odpočítávání nové kapitoly :DD to se moc často nevidí :). To je asi vše co jsem zatím chtěla říct, ještě nemám ani přečtené všechno co tu máš, ale chtěla jsem abys věděla, že o tobě vím :DD a že si vážím toho co děláš :). Takže ještě jednou děkuju a těším se na příští týden. :)
Langsyne XIII.kapitola
17.02.2015 10:30
Po 10 dnech jsem opět tady i se 13. kapitolou. Věnuji ji mé betě Tereze, ranchan, kosesterce, arke, andy a lence za to že mě potěšili svými komentáři. Jinak budu ráda, když necháte nějaký komentář a nebo prosím, alespoň hlasujte v anketě!
Děkuji,
Reni
PS: 14. kapitola je převážně jen rozhovorová, proto nepřidám ochutnávku.
×××××××
Temné město
.
.
.
Měj oči jasné, jazyk i ruku ochotnou; buď na pohled co nevinný kvítek, pod ním však budiš hadem!
~ Thomas Hobbes
.
.
.
Jasper vystoupil ze stínů podzemního města. Překvapivě jich tam nebylo tolik, kolik očekával. Krystalické útvary, které vyrážely z budov, stropu a občas i z podlahy, osvětlovaly celé město a koupaly ho ve slabém fialovém odstínu. Pochodně, které svítily při jeho první návštěvě, byly vyhaslé, takže krystalická barva byla jediným zdrojem světla.
„Jak vidíš, udělali jsme několik vylepšení.“
„Jean-Claude, upír kterého jsem hledal.“ Pozdravil. „Zajímalo by mě, jestli o tom něco víš.“ Pozvedl dnešní noviny.
Blonďák při pohledu na noviny zblednul. Samozřejmě, že si toho byl vědom, ale neměl tušení jak se to dostalo na veřejnost tak rychle.
„Měli bychom si o tom promluvit na nějakém bezpečnějším místě, ano?“
„Dobře,“ přikývl a následoval druhého upíra.
Bylo ohromující, jak velké město ve skutečnosti je. Když tu byl naposled, na prozkoumání neměl čas, jelikož se musel rychle vrátit do školy dřív, než by si někdo všiml, že chybí. Z tohoto důvodu si neuvědomoval, že město pokračuje dále do podzemí. Druhé patro nebylo zdaleka tak velké a obsahovalo pouze pár budov, ale úžasná věc byla, že kámen uprostřed jezera měl moc obnovit ochrany.
„Netušil jsem, že jsou tady dvě patra,“ poznamenal Jasper.
„Technicky vzato tu jsou čtyři, ale ty nejsou otevřeny jako to první a druhé. Spíše to jsou katakomby, než cokoli jiného.“
„Co je tam dole?“
„Mám podezření, že tam byli... lidští otroci.“
„Je systém otroků stále účinný?“
„Ano, ale klany jej používají jen zřídka. Ačkoli mezi kmeny jsou tací, kteří ho praktikují.“
„Klany a Kmeny nejsou totéž?“ Jean-Claude se zastavil a přes jeho obličej se přehnal výraz zděšení.
„Vždycky zapomenu, že jsi neměl mistra, který by tě učil. Zapadl jsi do své role tak dobře, že zapomínat je snadné,“ zavrtěl hlavou, ale pokračoval. „Upíří svět je rozdělen na dvě části, Klany a Kmeny, někdy nazývané i jako Coveny. Klany jsou ty, které jsou rozděleny do třináct linií, které stvořili radu ať už krví, přeměnou nebo svázáním. Na druhou stranu Kmeny jsou trochu víc barbarské. Nejsilnější vede skupinu a bere titul mistra. Mistr pak vybere dva, kteří by to zastoupili, pokud by byl nějak indisponovaný. Nemají žádnou hierarchii jako my. Místo toho o své místa bojují. Jejich způsoby přeměny jsou také trochu odlišné od toho našeho. U nás je to kousnutí a výměna krve. Pro ně se období ''změny'' rozkládá na tři dny. Vyžaduje to tři samostatná krmení, kdy se do krevního oběhu aplikuje dost jedu, a pak je jejich změna strašně bolestivá. Novorozenci nemohou přežít bez pomoci svého Mistra. Už dlouho máme podezření, že se novorozenec živí Mistrovou magií, aby se udržel v prvních letech života.“
„Jsou mezi nimi podrazáci?“
„Ve skutečnosti tam jsou jenom podrazáci. Upíří klany by se nikdy neodvážily.“
„Mohl by náš... malý informátor být od Kmenu?“
„Ne, necháváme je striktně neinformované o pohybech našich generálů. Mezi svými řadami mají malý smysl pro jednotu a mají tendenci ostatní prodat tak, že si lovci upírů rovnou chodí pro jejich hlavy.“
„Takže, pokud je to upír, bude to jeden z Klanu.“
„Bohužel ano.“
„Jaká je pravděpodobnost?“
„Je... velmi vysoká. Obávám se, že mezi sebou máme zrádce.“
„Sakra, tohle není zrovna něco, co potřebujeme. Nemluvě o tom jak přemluvit Voldemorta, že chceme spojenectví jako rovný s rovným.“
„O tom, můj pane...“ řekl Jean-Claude tiše, když vstoupily do jedné z mnoha místností s těžkými dubovými dveřmi, které byly zavřeny a chráněny, poté co vešli.
„Co?“
„Já- My všichni jsme znepokojeni.“
„Ano a čím?“
„Obáváme se toho, co jsi ochoten udělat, aby sis zajistil náklonnost Temného pána.“
Vlak Jasperových myšlenek vykolejil. To nebylo to co očekával a i když nebyl v žádném případě hloupý, tak si nebyl jistý, co tím chtěl Jean-Claude naznačit.
„Nevím, co tím sleduješ,“ přiznal.
„Máme strach, že bys mohl obětovat svou pozici nebo nás, abys sbíral přízeň u Voldemorta.“
Jasper zamrkal a chvíli se na Jean-Clauda zadíval. Překvapilo ho, jak opravdové tyto obavy byly. Blonďatý upír si myslel, že by buď prodal je nebo sebe jen proto, aby byl i nadále po boku Voldemorta. Ovšem, by byl blázen, kdyby ho ta myšlenka nikdy nenapadla, ale jejich životy – ačkoliv jich mnoho neznal – byly více důležitější než nějaké štěstí, které by s Voldemortem mohl mít. Nebylo co vybírat.
„Nikdy bych něco takového nedovolil.“
„Není to tak, že bychom pochybovali o tvé upřímnosti.“ Jean-Calude vypadal značně nepříjemně, když takto vyzvídal.
„Chápu. Můžeš si být jistý, že upíři jsou pro mě na prvním místě, pokud jde o jejich bezpečnost než o moje štěstí.“ Společník po tomto prohlášení vypadal šokovaně.
„Můj pane-“
„Mám zde své povinnosti a ty jsou na prvním místě,“ přerušil ho.
Jean-Claude se mírně zamračil, ale přikývl. Nechtěl, aby jejich pán byl nešťastný, ale ten druhý už nebyl pánem vlastního já.
„Děkuji ti.“
Jasper mávnul rukou a rozhodl se pokračovat v tom, kvůli čemu vlastně přišel. „Tak co budeme dělat s tím potencionálním zrádcem?“
„Získali jsme všechny, které můžeme nahradit v hledání. Bohužel číslo není příliš vysoké. Jsou tu opravy, které se musí provést a vězni na hlídání. Nemáme pracovní síly na rozdávání.“
,,Řekl bych, vezmi si dovolenou, ale to mě děsí. Hodně. Pokud nás jeden z našich vlastních udal, co je potom zastaví? Brumbál má hodně vlivu, více než já.“
„Nemluvě o tvé alternativní identitě,“ dodal tiše Jean-Claude.
„Ano, je tam a není,“ Jasper zavrtěl hlavou. „Chystám se vrátit do Bradavic a zaujmout své místo, takže Damien bude mít trochu větší příležitost Snapea proměnit. Informuj mě o situaci.“
„Ano, můj pane.“
Jasper opět vstoupil do stínů.
×××××××
Vešel do méně používané části Bradavického sklepení. Kouzlem změnil své oblečení tak, aby bylo více přijatelnější a dalším skryl své jasné zlaté oči. Ve škole dva Harry Potterové být nemohou, a tak bude muset počkat dokud si nebude moci s Damienem promluvit.
„Kdo sakra jste?“
On rozhodně nebyl ta očekávaná společnost.
„Mmm, malý blonďák. Luciusův syn, že ano?“ Jasper se pohyboval zvolna kupředu s mírným kolébáním, když poutal svou upírskou magii. Skelný, ztracený pohled, který se usadil na Dracově tváři mu dal najevo, že se podvolil. Malfoy se zdál být na to obzvláštně citlivý. Snad genetická náchylnost?
„Vy-vy voníte podvědomě.“ Povzdychl si Draco. Jeho svaly se pod námahou magie uvolnily a shrbil se.
„Myslím, že jste na omylu,“ řekl Jasper konejšivě, když se přesunul do těsné blízkosti druhého chlapce.
„Na omylu?“ Malfoy vypadal zmateně a svraštil obočí.
„Ano, na omylu,“ pohladil bledou tvář.
„Jo, asi máte pravdu,“ přikývl Draco. Vypadalo to, že kouzlo zabírá až příliš snadno.
„Samozřejmě, že mám. Ty jsi tak chytrý chlapce,“ ocenil. „Chtěl bys mi pomoci? Můžeš mi říct, kde je Harry Potter?“
„Ne'ím,“ řekl Draco nezřetelně.
„A jak to? Copak nechodil na hodiny?“ Vyptával se dál. Jak to, že ten kluk nic nevěděl? Je pravda, že si nemyslel, že by ho Draco sledoval, ale dost často sdíleli hodiny a jídla.
„Není t' Potter,“ odpověděl s dalším povzdechem a opřel se do ruky, která se stále pohybovala na jeho tváři.
„Jak to víš, Draco?“
„Z'áte moje jméno?“
Jasper musel Draca chytit, když mu nohy vypověděly službu. Existuje limit, kolik toho může člověk vydržet a i když to kouzlo nemá trvalé účinky, mohlo by to někoho poškodit. Skutečnost, že byl k tomu Draco náchylnější to proces jen urychlilo. U průměrného člověka, by to mohlo trvat a i několik hodin, než by dosáhl takové úrovně, do které Draco spadl. Příštích několik dní bude muset strávit v posteli nebo na ošetřovně.
„Teď si s tím nedělej starosti Draco.“
„Okey. Jsem unavený.“
„Já vím, ale potřebuji vědět, kde je ten, kdo vypadá jako Potter.“
„Po obědě zmizel ve sklepení,“ odpověděl Malfoy zatímco se tulil k hrudníku muže naproti. Jasper se pobaveně usmál. Draco bude nenávidět sám sebe, až 'vystřízliví'. Alespoň věděl, že je Damien v laboratoři.
„Měl by sis jít lehnout,“ řekl Jasper tiše, zatímco hladil blonďaté vlasy.
„Teplo,“ podařilo se mu nějak blíže přitisknout k upírovi.
„Potřebuješ se trochu vyspat,“ řekl mírně a snadno si nabral chlapce do náruče. „Jaké je heslo?“ Zeptal se, když došli ke vchodu do zmijozelské společenské místnosti. Blonďák zamumlal heslo a obraz se otevřel. Vstoupil do elegantní místnosti a poté vešel do pokoje pátých ročníků. Položil Malfoye na postel a odešel stejně rychle, jak přišel.
×××××××
Damien se nacházel v podobě Harryho Pottera v laboratoři. Stál nad kotlíkem a naléval jeho obsah do jednotlivých lahviček, které byly naskládány ve stojanu. Když naplnil osm, maximum ve stojanu, přenesl je do malé krabice, která po otevření ukrývala sametové dno. Do krabice se jich vešlo 32, dost na to, aby to po dobu několika týdnů pomohlo novorozenci. Damien vyplnil krabici a zavřel víko. Lektvar na potlačení krvežíznivosti pro Snapea byl dokončen. Pak bylo třeba ho podat v pravý čas.
„Hotovo, Damiene?“
Upír v odpověď přikývl a zrušil svou přeměnu, takže se vrátil do své pravé podoby. Když se otočil ke svému pánovi s krabicí v ruce, jeho pán už vypadal jako Harry. Rudovlasý muž mu jemně předal krabici. Harry ji otevřel a zkoumal barvu lektvaru. Damien sice nebyl mistr lektvarů, ale uvařil ho dobře. Harry na něj potěšeně kývl. „Dnes večer, během večeře.“
Damien v pochopení přikývl. Dost času to odkládali. Sice tam může být hodně studentů, protože ještě neodjeli na prázdniny, ale občas plány musí být urychleny, než byly původně plánovány. Měl podezření, že s vydáním novin, které ukázaly prstem na upíry, bude jeho pán chtít zajistit vše, co mohl tak rychle, jak jen to půjde.
„Chcete, abych podal zprávu okamžitě či později?“
„Ne, řekneš mi ji, až skončí noc. Jen ho sleduj po dobu jídla a pak se vrať do Azkabanu.“
Damien krátce přikývl.
×××××××
Lenka klidně zírala do své knihy, ve které nečetla tolik, jako poslouchala své okolí. Neville vedle ní listoval knihou o bylinkářství, kterou mu poslala jeho babička. Pomalu s lehkým úsměvem na tváři naklonila hlavu na stranu, jako by se snažila zaslechnout nízkou frekvenci. Jemně zavřela knihu a vstala.
„Je zpátky.“
Neville se nemusel ptát kdo.
„Hra brzy započne,“ promluvila znovu a natáhla ruku k chlapci, který se postavil. „Je čas započít naši část.“
„Co budeme dělat?“ Zeptal se.
Lenka znovu naklonila hlavu na stranu, zatímco její oči byly ještě vzdálenější. „To budeme vědět, až přijde čas,“ odmlčela se. „Velmi rychle se to stává nebezpečné a zanedlouho budeme muset utéct.“
„Kam půjdeme?“ Otázal se.
Poctila ho tajemným úsměvem, který udržoval milion odpovědí a milion otázek. „Pojď, měli bychom prozkoumat sklepení.“
×××××××
„Draco? Co děláš v posteli?“ Blaise přistoupil k posteli a podíval se na blonďáka. Spal tvrdě a jeho školní hábit byl kolem něj stočený jako kokon. Blaise jemně zatřásl jeho ramenem. Odpovědí mu bylo nesrozumitelné mumlání a blonďák se nepatrně posunul. „Draco, musíš se vzbudit, máme vyučování.“
„Nejdu,“ odpověď byla nezřetelná a pak utlumena, když zabořil obličej do polštáře.
„A proč ne?“
„Necítím se dobře. Jdi pryč.“
Blaise rozzlobeně zkřížil ruce na prsou. Ještě nikdy takhle Draca neviděl, až na tu dobu, kdy byli mladší a snědli likérovou bonboniéru pana Malfoye, ale Blaise věděl, že blonďák nepil. Takže s tímto závěrem to bude muset být něco jiného. Teď ale bylo otázkou, jestli by ho měl dotáhnout na ošetřovnu nebo informovat Snapea o případném problému?
„Pokud se zítra nebudeš cítit lépe, přitáhnu tě k madam Pomfreyové.“ Blaise doufal, že to není nic vážného, protože i když si nebyli moc blízcí, dělal si starosti o Dracovo zdraví. Malfoy ze sebe vydal zvuk, který by mohl být brán jako dohoda a Blaise odešel na jídlo.
×××××××
Nezdálo se, že by se něco ve Velké síni změnilo. Všechny transparenty byly na správném místě. Všechny stoly a kolejní prapory byly jak měly a studenti byli seskupeni do svých typických hloučků a hlasitě mluvili. Takže když všechno vypadalo tak, jak mělo, proč cítil těžké napětí, zatímco vešel do místnosti? Spočinul na něm obvyklý počet očí a nevypadaly, že by měly horší úmysly, než je obvyklé, takže odkud ten pocit pochází?
Pomalu se posadil k nebelvírskému stolu, tak daleko od svých spolužáků, jak jen to šlo, a sledoval síň obezřetnýma očima. V čem se liší? Na talíř si položil nějaké jídlo a naaranžoval ho tak, aby to vypadalo, jako by toho měl víc, než tam skutečně bylo. Na vidličku si nabral malé sousto a přemístil ho k ústům, kde stravu jemně očichal. Dal do toho někdo lektvar? Bylo to ono, co bylo špatně? Ne, v jídle nic nebylo. Takže, jaká je příčina, že se cítí tak nervózně?
Podíval se k učitelskému stolu. Židle, na které měl Snape sedět, byla prázdná a všichni ostatní mezi sebou tiše mluvili a jedli. Špatně, špatně, špatně! Rychle se postavil a stříbrný příbor s rachotem dopadl na talíř. Panika mu rostla v krku. Musel odejít. Nevšímal si očí, které na něm spočinuly, na to byl příliš zaneprázdněn sledováním svého okolí a hledáním známek nebezpečí, které by mohlo v něm způsobit takové strhující návaly poplachu. Potřeba odejít se stala ještě naléhavější, jako by hlas v zadní části hlavy na něj křičel uteč.
Nakonec se do něj i pustil, vyběhl z Velké síně i bez myšlenky na to, co by jeho náhlé jednání mohlo způsobit. Nohy ho vedly na místo, o kterém nevěděl, ale pak rychle rozpoznal prostředí. Sklepení, lektvarová učebna, Snapeovo teritorium a upír seděl naproti otevřených dveří a jediná věc, která ho držela od zhroucení na zem byla zeď.
Krev, která vypadala spíše jako pěna, kapala z Damienových úst a Harry mohl slyšet jak se pokoušel dostat do plic trochu vzduchu, aby mohl mluvit. Magie rudovlasého upíra zdivočela naprosto mimo kontrolu, až část chladného mramoru byla zničená. Podíval se do Damienovi tváře a v jeho očích viděl hrůzu a stopy rezignace.
„J-jed... krev...“ Dusil se Damien a Harry tušil, že jedna plíce vypověděla službu a nemůže nabrat vzduch. „Podvod... nepij... Snape...“
Harry potlačil vztek. Pro tuto chvíli by ho nikdo neměl vidět a on musel Damiena zachránit. Nebyl žádný čas zabývat se Snapem. Na něj dojde později a nechá ho zakusit to nejhorší. Damien byl pod jeho ochranou a nikdo neublíží někomu, kdo patří k němu. I přesto nedokázal utišit vrčení, které se mu hromadilo v hrudi. Snadno zvednul Damiena do své náruče a snažil se,co nejšetrněji dostat do jediné místnosti na hradě, která byla bezpečná.
„Bolí!“ Upír zalapal po dechu, když byl jemně položen na zem a tělo se obrátilo na bok, takže se už nedusil krví, která stále proudila z jeho úst.
Harry mohl v němé hrůze sledovat jak se před jeho očima upír ztrácí. Jakmile se mladé tělo začalo měnit na volné a vrásčité, tak se i objevily stařecké skvrny. Bylo to jako by v jeden moment sledoval plynout roky. Damien znovu vykřikl mnohem větší bolestí, než mohl Harry slyšet od té doby, co se k němu dostal. Jeho magie znovu zdivočela. Tentokrát nevystřelila do okolí, ale místo toho se rozhodla soustředit dovnitř. Harry skoro slyšel, jak to trhá orgány.
„Ukonči to! Ukonči to, prosím!“ Prosil Damien, než se opět utopil v bolesti.
Harry klečel vedle něj, zmražen v tomto okamžiku. Damiena - jediný, o kterém mohl uvažovat jako o příteli - teď sledoval trpět. Přikývl, i když si byl jistý, že ho upír nemohl vidět a vytáhnul hůlku, aby přeměnil jednu nádobu v meč. Nejrychlejší a nejvíce zaručená cesta jak zabít upíra byla buď zničit mozek nebo srdce. Zkušeně pozvedl meč a zabodl ho do hrudi.
Nakonec jediné, co zbývalo udělat, bylo uklidit tělo a nést další osobní kříž.
×××××××
Vstoupil do podzemního města, které leželo pod Azkabanem, bez starosti že by ho někdo viděl. Tentokrát bude ve škole chybět, to věděl, ale to byla jen malá obezřetnost toho, co by se stalo, kdyby tam zůstal. Naštvaní upíři nebyli přízniví pro zdraví studentské populace. Jeho smysly okamžitě řekli, kde hledat daného upíra. Jean-Claude byl ve druhém patře. Našel upíra jak skládá do kamenných polic nějaké knihy. Harry si nebyl jistý jestli to byla náhoda, že Jeana-Clauda našel nebo jestli to byla náhoda, že najednou věděl, co má udělat s profesorem lektvarů.
„Jean-Claude.“ Pozdravil.
„Můj pane, co zde děláš tak brzy? A kde je Damien?“
Harry zaťal zuby a něco problesklo v jeho očích. Zlaté duhovky divoce zářily hněvem a silou, takže Jean-Claude udělal malý krok zpět.
„Potřebuji vědět jak proměním nepovolného člověka na otroka.“
„My ne-“
„Jsem si vědom toho, že už to neděláme, ale pro tohoto je smrt příliš snadná.“
„Smím se zeptat... co se stalo?“
Harry se zhroutil do křesla, vztek z něj najednou vylétl a nechal ho zesláblý. Už příliš dlouho na něj působil vztek a to si vybralo svou daň i na jeho energii.
„Damien dnes v noci chtěl přeměnit Snapea a potom bych ho k sobě svázal krvavým poutem, abych si zajistil jeho loajalitu. Myslel jsem, že s vidinou smrti a varováním, které jsem mu dal, neudělá nic hloupého. Jsem velký blázen. Myslím, že si něco vzal, aby se jeho krev stala jedovatou a když z něj Damien pil, začalo ho to zabíjet. Nemohl jsem mu pomoci. Jeho tělo před mýma očima zestárlo o několik let. Byl v takových bolestech, že mě požádal, abych ho zabil.“
„Udělal jsi to?“ Zeptal se Jean-Claude.
„Udělal.“
Blonďatý upír přikývl a nastalo mezi nimi dlouhé mlčení, než se přesunul. Přešel k jedné z polic, které byly naplněny dřív, než Harry přišel. Vytáhl z ní knihu. Byla stará a tmavě hnědá, ale vypadala v dobrém stavu. Jean-Claude na okamžik zaváhal a pak ji před něj položil.
„Co je to?“
„Pro nás existuje mnoho způsobů jak spoutat člověka a všechny jsou v této knize. Dokonce tam jsou výsledky některých z nich. Znáš rituální magii?“
Harry s děsivým úsměvem přikývl. „Jsou to tedy převážně rituály?“
„Většina z nich a také je tam mnoho nepovolených kouzel,“ odpověděl Jean-Claude.
Přikývl a postavil se s knihou zastrčenou v podpaží.
„Jsou na ní nějaké ochrany?“
„Jen upíři mohou tuto knihu otevřít a mimo to jsou na ni uvalena ošklivá kouzla, pokud by se ji nějaký člověk pokoušel otevřít.“
„Děkuji ti za to.“
„Pohřbil jsi ho?“
„V údolí blízko školy jsem vytvořil hranici.“
„Líbilo by se mu to,“ řekl Jean-Claude tiše. Harry přikývl a opět vstoupil do temnoty.
×××××××
Když odešel, do Bradavic se nevrátil. Bylo už pozdě, skoro půlnoc a pomyslel si, že by mohl navštívit Temného pána. Voldemortův dům byl prázdný až na ně dva, zamířil do obývacího pokoje, kde se podle jeho čichu momentálně nacházel druhý muž. Pokoj byl více formální s velkými pohodlnými pohovkami i křesly a s několika obrazy, které působily uvítacím dojmem. Smrtijedi o tom nic nevěděli, přirozeně, a taky nikdy nebudou. Voldemort byl jejich pán, ne jejich kamarád a neměl v úmyslu jim poskytovat malou útěchu.
Jeho osobní kouzlo bylo dávno pryč, na to, aby ho udržel, byl příliš unaven. Věděl, že jeho dlouhé tmavé vlasy byly rozcuchané a že nevypadá úplně ve své kůži. Na rozdíl od druhého muže v místnosti. Cítil na sobě Voldemortovy oči, když vstoupil do místnosti a beze slova se natáhl na pohovku. Voldemort si tentokrát nečetl, jak to měl ve zvyku, místo toho popíjel ze sklenky víno, zatímco v krbu praskal oheň. Pohodlné ticho se protáhlo na hodinu a půl, než Temný pán promluvil.
„Co tě trápí, Jaspere?“
Upír si slabě povzdechl a obrátil se k druhému muži.
„Staly se věci, které jsem byl nucen udělat kvůli své hlouposti. Věci, které jsem nikdy neměl v úmyslu.“
„Opravdu? A co to bylo?“ Voldemort zavířil temným vínem ve sklenici.
„Zabil jsem svého druha. To, že jsem to musel udělat, mě tak sere!“
„Zrádce?“
„Ne. O něco jsem ho požádal a neočekával jsem, že by se měl setkat s nějakým odporem.“
„Nemůžeme odpovídat za všechny faktory, Jaspere.“
„Vím, ale tohle jsem měl aspoň tušit. Přesněji to byla moje naivita, která to ignorovala.“
„Vždycky vytváříme chyby, ať už malé či velké. Ale poté se musíš ujistit, že tohle už nikdy znovu neuděláš.“
Jasperovy rty se zkroutily do ironického úsměvu, vděčný za pohodlí, které byl Tom ochoten dát. A ještě vděčnější, protože pohodlí nebylo to, co druhý muž někdy dával.
„Rád bych tady dnes večer zůstal.“
Červené oči se setkaly se zlatými a Jasper se na něj stále pronikavě díval. Voldemort musel najít to, co chtěl, protože dopil sklenici a vstal. Jasper se také postavil a Voldemort mu pokynul, aby ho následoval. Učinil tak v domnění, že ho dovede do hostinského pokoje. Bylo překvapivé, když spočinul před silně vypadajícími dveřmi, které mohly vést pouze do Voldemortových soukromých pokojů.
Spokojeně si povzdechl, když se vedle Toma po dlouhé době stočil do klubíčka. Byl úplně vyždímaný, aby se staral, co to pro ně znamená, ale věděl, že tohle byl jeho první, klidný odpočinek od chvíle, kdy zemřel v jejich sedmém ročníku. Usnul v pohodlí a teple se známými pažemi omotanými kolem jeho těla.
×××××××
Po tom incidentu uběhly dva dny a Harry studoval knihu, kterou dostal s horlivostí, o které nevěděl, že má. Kniha obsahovala mnoho variant kouzel a rituálů a svým vlastním způsobem byl každý z nich fascinující. Dokonce tam byl jeden, který byl velmi podobný Voldemortovu obřadu označení. Ale ještě nenarazil na ten, který doufal, že najde.
Otrocké svázání bylo velmi často jednoduché a velmi doslovné. Nejčastěji zcela vytrhnul otroka z jeho svobodné vůle a svázání bylo na mnoha úrovních srovnatelné s kletbou Imperius. Ostatní dokážou proměnit člověka v něco, co dokonale slouží svému novému pánovi a často jsou tak poslušní, že bez svého pána nemohou fungovat. Harry něco takového nehledal, i když našel pár vázacích rituálů, který by mohl použít. Potřeboval něco, co uvolní svobodnou vůli a sváže loajalitu tak pevně, že by se neměly objevit myšlenky na zradu.
Ale nechtěl ho úplně zničit ve všech směrech. I přes to všechno ten muž byl skvělý a to nejen v lektvarech. Bylo by zbytečné, kdyby ho jen zabil. Ačkoli pokud by neexistovala tahle možnost rituálu, pravděpodobně by profesora poslal do Azkabanu a nechal ho tam. Samozřejmě pod dohledem. Harry rychle prolistoval několik stránek, které byly nezajímavé. Už je přečetl včera.
Pak nalezl to, co chtěl. Až na poslední stráce a na délku to nemělo ani dva odstavce. Snadno se to dalo přehlédnout, když to skoro vypadalo, že to patří k předchozímu textu. Vše, co pro Snapea potřebuje, je darovaná krev a znamení, které by bylo velmi podobné tomu, které už měl. Rituál se provádí ve dvou částech, prvně Snapea sváže k němu a pak sváže jeho mentalitu k jeho vůli. Celý proces by měl trvat týden. Nejlepší na tom bylo, že otrocká vazba se nedala zrušit pouze nějakým příkazem, který by zasahoval do nějakého Harryho příkazu. S nebezpečným úsměvem zavřel knihu a vykročil směrem sklepení.
×××××××
Severus byl opět ve své laboratoři a vařil s takovou horlivostí jako už dlouho ne. Pochyboval, že by mu zbývalo dost času, přesto ještě nenašel způsob jak zastavit toho druhého upíra, Jaspera, od jeho zabití. Vzal si trochu odpuzujícího lektvaru v naději, že si koupí trochu času, ale pochyboval, že bude fungovat i na zlatookého upíra, který nevypadá, že bude hrát podle stejných pravidel jako zbytek jeho druhů.
„Severusi Snape,“ zasyčel hlas za ním a on se už ze zvyku chytil za paži, ale ne, to nebyl Temný pán. Nemůže být. Otočil se a podíval se na něco, co v tuto chvíli vypadalo velmi nebezpečně. Sakra. Myslel si, že má víc času.
Neměl žádný čas zareagovat, když byl vhozen na zeď a pak na podlahu. Jako první byla odebrána jeho hůlka a poté následovali všechny jeho lektvary. Zasyčená slova svázala jeho pohyblivost, takže teď byl zcela bezmocný. Nemohl bojovat proti jeho neviditelným poutům. Na svou smrt už rezignoval a počítal i s nějakým mučením. Nemohl říct, že by neviděl svůj blížící se konec.
„Ale ne, nezemřeš,“ řekl Jasper, když zvedl Snapeovu hlavu, aby se podíval do jeho tváře. „Smrt je svoboda a ta ještě pro tebe není hodna. Musíš zaplatit za své hříchy, malý smrtelníku.“ Jasper rychle rozepnul těžký hábit mistra lektvarů a tmavou košili, kterou pod ním měl.
Podíval se na hladkou kůži posetou starými jizvami. Posunul se ke Snapeově pravé straně a přiložil svou dýku na kůži. Řízl rychle, tvaroval linii, která zatáčela od třetího žebra až k poslednímu, zakřivila se na boku a skončila ve spodní části konečného žebra. Nebyla to velká značka nebo hluboká, ale dokonale poslouží jeho záměru. Acciem přivolal tři lahvičky a naplnil je krví z rány. Pak znovu pozvedl dýku a začal zaříkávat kvůli zapečetění. Čepel vnikla do jeho kůže a krev, tmavší než cokoli jiného, tvořila v jeho dlaních louži. Zaříkávání sklouzlo do hadího jazyka a Harry přitiskl svou krví naplněnou dlaň k ráně.
Postavil se na nohy a Snapeovou hůlkou vyčistil krev a tržná rána se uzavřela, aby nekrvácela. Během příštího týdne, až se magie ustálí, by se měla zformovat do jeho osobní značky. Zvuk ho informoval, že se blíží někdo další. Zasyčel uvolňovací kouzlo a s posledními slovy zmizel ve tmě.
„Teď patříš mně Severusi a svému osudu neutečeš.“
Ozvalo se zaklepání na dveře spolu se zvoláním jeho jména, když upír zcela zmizel. Snape zamumlal heslo, které deaktivovalo ochrany jeho laboratoře. Brumbál rychle vstoupil do místnosti s obavami vepsanými do jeho starého obličeje.
„Jsi v pořádku, chlapče?“ Ředitel okamžitě poklekl ke Snapeovi. „Co se stalo?“ Zeptal se, když se jeho vrásčitá ruka vznášela kousek od muže na podlaze.
„Ten upír něco udělal. Nejsem si jistý.“
„Jak se dostal do školy?“ Zeptal se Albus více sebe než tmavovlasého muže. Ochrany byly nastaveny tak, aby udržely všechny upíry mimo školu a skutečnost, že ten upír také prošel i přes Severusovy osobní ochrany, byl jednoznačný důvod k obavám. To bylo znepokojující.
„Nemůže být normální upír. Nezdá se, že dodržuje pravidla.“ Nakonec se posadil a opatrně se dotknul uzavřené rány. Bylo divné, jak se kolem toho začala tvořit tmavá pigmentová modřina.
„Student ho pozvat nemohl...“ Ředitel se ztratil v myšlenkách.
„A proč ne? To zvíře prakticky přiznalo, že má uvnitř podporu, když jsem s ním mluvil naposled.“
„Jsi si jistý, Severusi?“ Zeptal se Albus a nato obdržel velmi plochý pohled. „Samozřejmě, ty se v takových věcech mýlíš jen zřídka. Budu muset udělat seznam studentů a dalších lidí, kteří mají upírské vazby.“ Jeho myšlenky se nečekaně stočily k Harry Potterovi a jeho nedávnému podivnému chování. Doufal, že se mýlí, ale měl hrozný pocit že ne.
×××××××
Zítra bude den, kdy všichni studenti budou odcházet na vlak, a proto mnoho z nich balilo své věci do kufrů. Takže Harry byl na své toulce hradem sám. Zpozoroval, že jeho nové dva ocasy jsou Bystrozorové, jeden muž a jedna žena, ale nevěnoval jim žádnou pozornost. Neměl v úmyslu dělat něco, co by mohlo být považováno za podezřelé.
Včera si všiml podivného dění. Přes školu probíhalo abnormální pulsování magie. Připadlo mu to jako kdyby posilovali magii a nebo něco hledali, tak či onak, teď byl opatrnější. Ale musel si klást otázky, jestli ve škole nehledají upíry, když vezme v potaz, že včera spoutal Snapea. Jeho pohyby se zastavily, když se z rohu vynořil ředitel a podíval se na něj.
„Ach, Harry,“ promluvil se smutnýma očima a unaveným obličejem.
Harry se otočil k odchodu, věděl, že byl jako upír odhalen. Avšak zapomněl na dva Bystrozory, kteří byli hodně blízko. Kouzlo omráčení ho dost tvrdě udeřilo do hrudi a odhodilo ho 10 stop daleko. V bezvědomí byl dřív, než dopadl na podlahu.
„Albusi?“ Zeptal se Kingsley.
„Na ošetřovně je soukromá místnost. Vezměte ho tam a přijměte všechna nezbytná opatření, včetně spoutání. Nikomu nic neříkejte.“
Oba vážně přikývli a rychle se vydali na ošetřovnu se svým nákladem. Brumbál se promnul kořen nosu. Nedokázal říct, že byl překvapen, ale doufal... Ať tak či onak, co se stalo, stalo se. Bude potřebovat plán, ve kterém udrží veřejnost od zjištění pravdy a také udrží Harryho od propadnutí do povahy upíra. Bude také muset zjistit, jak byl změněn předtím, než získal plnou moc.
Unaveně si povzdechl. Všechny ty plány a záměry udržet Harryho od toho stát se upírem a všechna ta tajemství, přísahy a sliby, které učinil. Teď byly všechny k ničemu, že?
LANGSYNE XII.KAPITOLA < > LANGSYNE XIV. KAPITOLA
Langsyne XIII.kapitola - komentáře
Datum: 18.02.2015
Titulek: ***
Doufám, že to s Harrym dopadne dobře.. ale tak uvidíme v další kapitole, moc se těším na pokračování :)
Datum: 18.02.2015
Titulek: Re: ***
V další kapitole se zatím bude držet, v 15. už trochu půjde do tuhého, ale Harry si to bude i nadále užívat :D
A děkuji ti za milý komentář, jsem ráda, že se kapitola líbila ;)
Datum: 18.02.2015
Titulek: :3
Děkuji za další kapitolu. Jsem moc zvědavá na pokračování.
Chudáček Jasper :( .
Datum: 18.02.2015
Titulek: Re: :3
A já ti děkuji za komentář, jsem ráda, že se kapitola líbila! :)
Datum: 17.02.2015
Titulek: ;D
Harry Harry, nezapomínej si hlídat záda...
Však on se Snape bude divit co s ním Jasper udělal. Stejně, věděl že se nějaký upír bude chtít pomstít, ale stejně si otrávil krev...
Moc jsem zvědavá co se bude dít příště...
Datum: 18.02.2015
Titulek: Re: ;D
Zoufalá situace si žádá zoufalé činy, alespoň ze Snapeova pohledu.
Jinak další kapitola se bude točit mezi rozhovorem Harryho a Brumbála, který se z něj bude snažit dostat informace :)
A děkuji za milý komentář, jsem ráda, že se kapitola opět líbila! ;)