Langsyne XIV.kapitola

27.02.2015 10:00

Opět zdravím po 10 dnech. Tahle kapiotla je trochu více rozhovorová, takže nějaké extra zajímavosti v ní nečekejte :D Jinak opět děkuji komentujícím a hlasujícím, alespoň vidím, že se někomu mé úsilí líbi. A betě Tereze, která tuto kapitolu opravila v rekordním čase :D Můžete zase zanechal komentář nebo hlasovat v anketě. Užijte si kapitolu a 15.března se tu opět uvidíme :)

 

S pozdravem,

Reni

 

×××××××

 

Tanec s Ďáblem
 
.
 
.
 
.
 
 
Ten, který je vzat do vězení nebo řetězů není poražen, ale přemožen, neboť je stále nepřítel.
 
~ Thomas Hobbes
 
.
 
.
 
.
 
Harry se postupně probouzel, prvně pomalu, z hlubokého bezvědomí až do plného vědomí, kdy mohl zcela jasně poslouchat své okolí. Poslední věc, kterou si pamatoval, byl ředitel s vševidoucím pohledem, snaha utéct a poté omráčení bystrozorskými ocasy. Takže, kde se nacházel teď? Pomalu nasál vzduch do plic. Vůně lektvarů a dezinfekce ho zašimrala v nose. Ošetřovna tedy. Pootevřel jedno oko. Tuhle místnost ještě předtím nikdy neviděl. Že by zbytek hlavního křídla? Samostatný pokoj? Rychle oko zavřel a začal předstírat spánek, když se dveře otevřely.
 
„Na mou duši, Albusi! Je tohle všechno nutné?“
 
„Obávám se, že ano, Minervo, upíři jsou nebezpečné bytosti. Je nejlepší nenechat nic v náhodě.“
 
„Ale pouta-“
 
„Jen zajišťují naši a jeho bezpečnost.“ Kývl na ni. Věnovala mu jeden ze svých přísných pohledů, který říkal, že i když se situací nesouhlasila, musela to nechat být.
 
„A jeho magie?“ Skoro nechtěla slyšet odpověď. Svázat kouzelníkovu magii by bylo strašné. Dokonce i ti nejhorší by si to nezasloužili.
 
„Je uspaná. Přidal jsem pár run, abych ji udržel v klidu.“
 
„Co je třeba udělat teď?“
 
„Nejsem si úplně jistý, což je důvod, proč jsem tě sem přivedl. Velice pochybuji, že mi bude Harry chtít cokoli říct. Také se distancoval od svých přátel a ti, kteří by mluvili, by na tom chtěli vydělat. Také před pár dny opustil hrad a vydal se do neznámých míst.“
 
„A co fakt, že je upír? Nemůžeme ho jen tak nechat mezi studenty!“ Teď zněla pobouřeně. I když byl Harry jeden z jejích oblíbenců, nenechá ostatní vystavit takovému nebezpečí. Nenechá to tak. Zvláště po tom celém debaklu s kamenem mudrců.
 
„Taky nenecháme,“ ujistil ji rychle. „Ale také si nemůžeme dovolit, aby se veřejnost dozvěděla, že se stal temnou bytostí.“
 
„Máš v úmyslu ho nechat zavřeného v této místnosti a připoutaného k lůžku!“ Obvinila ho.
 
„A co by si udělala ty, Minervo?“ Jeho starý hlas zazněl náhle krutě. „Kam bychom ho měli dát? K jeho rodině těžko a na kolej také ne. A rozhodně bez žádné stráže ani do domu v Londýně. Tohle je jediná možnost, kterou mám k dispozici.“
 
„Jsem si jistá, že Remus se Siriusem ho zvládnou. Bez ohledu na tvé důvody tohle děláš, jen aby tě mohl nesnášet a pak, kde budeš?“ Věnovala mu jeden ze svých tvrdých pohledů a Albus si nakonec povzdechl.
 
„I kdybychom ho mohli odtud přemístit, aniž bychom na sebe upozorňovali, trvalo by to nejméně týden.“
 
„Chystáš se ho do té doby držet pod kouzly?“
 
„Ne.“ Brumbál zavrtěl hlavou. „Mám otázky, na které chci znát odpovědi. Když ho pošlu pryč nebudu mít další příležitost.“
 
„A jeho... krmení?“
 
Albus si jemně zatahal za své vousy. Ano, krmení. Samozřejmě nebude podporovat jeho přirozenost a neumožní chlapci nakrmit se od osoby. Takže, zvířecí krev? Slyšel, že se někteří upíři krmí ze zvířat, ale ne vždy to funguje. Ve skutečnosti bylo častější, že kvůli zvířecí krvi upíři slábnou a umírají, než nakonec zemřou. Slabý a umírající, v tom by mohla být další výhoda. Slabý upír by se snáze kontroloval, ale nechtěl chlapce zabít, alespoň zatím ne. Poté, co Voldemort zemře, opravdu nebude mít jinou možnost. Harry by neměl mít volnou ruku jako doposud.
 
„To ještě vymyslím.“
 
„Máme říct studentům, že měl nehodu?“
 
„Ano, to by mělo zabrat. Dost času pobýval na ošetřovně,“ zasmál se Albus.
 
„Kdy se probudí?“
 
„Myslím, že brzy. Je to jen pár hodin, co ho omráčili vyškolení bystrozorové, a to, že je upír, zkrátí dobu uvalených kouzel.“
 
„Proč prostě nepoužiješ Enervate?“
 
„Lidé jsou více zmateni, když se probouzí sami,“ uvedl prostě a obdržel další nesouhlasný pohled.
 
„On není vězeň a nemělo by se s ním zacházet, jako kdyby jedním byl.“
 
„Obávám se, že to bude jediný způsob jak získat odpovědi. Potom všem byl schopen se vyhýbat všem více než tři měsíce.“
 
„Pak tě tady teda zanechám,“ rázně přikývla a zmizela z místnosti.
 
Brumbál se posadil na lůžko, které bylo v dostatečné vzdálenosti. Nakonec dostane odpovědi, které chce. Jak zmizel z domu jeho tety a strýce, jak zrušil všechna kouzla uvalená na něj a jak se dokázal schovávat po celé léto. Nemluvě o tom, jak se stal upírem. Také tedy byla otázka schopností, které chlapce získal v době, kdy byl pryč. Když se Harry vrátil, byl více jistější a nejen jako osoba, ale i v magii. Takže se to muselo projevit i na hodinách. Skočil z průměrného studenta na vynikajícího studenta. Učitelé sice mohou věřit tomu, že všechen čas trávil v knihovně, ale Albus věděl lépe.
 
Jistě, chlapec četl v knihovně mnoho knih, ale ty knihy nesouvisely s jeho pátým ročníkem. Většina z nich, které objevil nebyla určena pro studenty. Knihy, které si vybíral nebyly jen do hodin, ale obsahovaly magii jiných kultur a stará umění, které bylo praktikováno na základě tradičních svátků jako je zimní slunovrat. Zpočátku o tom moc nepřemýšlel, jen si myslel, že obnovil zájem o studium, ale teď, když se ohlédl zpět měl podezření, že v tom bylo víc než jen to. Zvuk z postele ho vytrhnul ze svých úvah.
 
Zelené oči několikrát zamrkaly do stropu než se rozhlédly po okolí. Harry si byl důvěrně vědom popruhů, které držely jeho tělo na posteli. Polstrované manžety poutaly jeho zápěstí a kotníky. Silnější popruhy držely jeho holeně, stehna, boky, hrudník a dokonce i jeho hrdlo. Osobně si myslel, že tohle bylo přehnané, ale pak chtěl také šanci uniknout z pout. Nemusel s nimi zápasit, jen otočil hlavu a podíval se na muže, který byl odpovědný za jeho současný stav.
 
„Ahoj řediteli! Je vtipné vás tady vidět!“ Řekl žoviálně. „Musím také poznamenat, že je tohle trochu nevhodné. Po tom všem jsem jenom student.“ Záblesk rozhořčení proběhl mužovou tváří.
 
„Teď není čas na exotické poznámky, pane Pottere. Nacházíte se ve velmi obtížné situaci,“ mluvil vážně.
 
„Oh? Obtížné? No, bylo tedy určitě lepší, když má mysl bloudila. Myslím tím, malá rána opravdu není-“
 
„Pane Pottere!“ Přerušil ho ředitel.
 
„Co?“ Zeptal se nevinně s širokýma očima.
 
„Už toho bylo dost.“
 
Harry si pomyslel něco o tom, jak byl přivázán k posteli a že by opravdu neměl říct, že tohle bylo 'dost', ale pak si to rozmyslel. Viděl však, že jeho poznámka vyvedla ředitele z rovnováhy. Velmi pochyboval, že někdo jiný takto před mužem někdy mluvil. Opravdu to bylo tak zábavné.
 
„Samozřejmě, pane řediteli,“ souhlasil snadno. „Teď, obtížná práce?“
 
„Jste upír,“ konstatoval Brumbál.
 
Harry se usmál a jeho tesáky se blýskly.
 
„Co? Ano, ano, jsem,“ přikývl. „Nenapadlo mě, že v tom může být problém, když jsem nepokousal nikoho jiného.“
 
„Kdy jste se stal upírem, pane Pottere?“
 
„To je nejasná otázka, pane. Myslím, technicky jsem upírem od narození bez všech schopností nebo výhod v jednom.“
 
„Kdy jste začal potřebovat krev?“
 
„Vždycky jsem potřeboval krev, pane, jako že i všichni lidé ji potřebují.“
 
„Ptám se já a přestaň být záměrně nechápavý. To je velmi vážná situace, ve které jsi se ocitl, a není na ni nic vtipného.“
 
„Domnívám se, že ano,“ podíval se dolů a jemně zatahal za zápěstí.
 
„Takže, kdy si se stal upírem, který se potřebuje živit krví?“
 
„Přes letní prázdniny.“ Nemá smysl se to snažit skrývat. Stejně starý muž měl už dobrou představu o tom, kdy se to stalo.
 
„Jak jsi opustil dům svých příbuzných?“
 
„Odešel jsem.“ Věnoval muži kamenný pohled. Brumbál se na něj zamračil.
 
„Byl jsi přes prázdniny na ostrovech?“
 
„Občas,“ odpověděl neurčitě.
 
„Jak jsi se zbavil sledovacího kouzla?“
 
Teď to byl Harry, kdo se zamračil. Nechtěl odpovídat na všechny otázky ředitele školy. Nebyla by to žádná legrace, pokud by odpovídal tak brzy. Měl týden, aby toho muže napálil a opravdu nechtěl promeškat tuto šanci. Nebylo pravděpodobné, že by mu starý muž ublížil, i když by vsadil peníze, že by někdy využil příležitosti.
 
„Mmm. Nemám potřebu teď odpovídat.“
 
„Nemáš na výběr,“ řekl Brumbál přísně. „Budeš odpovídat na mé otázky.“
 
„Ne, nemyslím si, že budu.“
 
„S nedávnými událostmi v Azkabanu a objevením upírů, kteří se události účastnili, budou všichni upíři předvoláni na ministerstvo. Ti s minimálními vazbami budou odsouzeni, jakmile nebudou vědět více informací pro oddělení práva. Já jsem tvá jediná cesta do bezpečí.“
 
„To by fungovalo, pokud bych měl něco co do činění se stavem věznice.“
 
„To by mohla být pravda, ale s posledním článkem v Denním věštci a tvojí náhlé změně, pochybuji, že opravdu uvěří tvému tvrzení, můj chlapče.“ Věnoval mu dědečkovský úsměv.
 
„Prosím, neříkejte mi ''můj chlapče'', když jsme v jedné místnosti a já jsem svázaný k posteli,“ řekl Harry mírně. „Kromě toho pochybuji, že by mě odsoudili. Jsem chlapec-který-přežil a přes všechny pověsti, které se okolo šíří, by se ozval velký výkřik, pokud bych zemřel. Oba víme, že je mnohem pravděpodobnější, že mě zavřou do nějaké místnosti po zbytek mých dnů. Nebo se o to pokusí, a když Voldemort konečně ukáže svou tvář, jednoduše mě pustí.“
 
„To je pravděpodobné,“ připustil Brumbál. „Pokud by si měl obhájce podobného druhu. Je politováníhodné, že poté, co jsi se vyhlásil za upíra, nikdo nebude stát na tvém místě.
 
Harry udělal neidentifikovatelný zvuk a odvrátil hlavu.
 
„Dám ti dnešek na promyšlení svých možností,“ řekl Albus, když odcházel z místnosti. „Doufám, že se rozhodneš správně.“
 
Harry se na jeho záda ušklíbl. Počkal, až se dveře zavřou a vyzkoušel pouta, která ho držela k posteli. Silná kůže zavrzala a zasténala, ale neměl dost síly dostat se pod ně a trhnout. Zavrtěl se. Neumožnili mu mnoho možnosti pohybu. To... no, to nebylo dobré. Bez pomoci se ven nedostane. Bylo lákavé pokusit se ji podpálit, ale předpokládal, že na nich budou kouzla. Za nějakou chvíli přišla Poppy s pohárem v ruce. Postel kouzlem upravila do sedu. Z poháru ucítil pach krve, ale i silnou vůni uspávacího lektvaru.
 
„Je čas na večeři, pane Pottere.“
 
Tázavě se na ni podíval, a pak se podíval na pohár v ruce. „Nebudu to pít.“
 
„Budete.“
 
„A jak mě přinutíte?“ Posměšně si odfrkla. Sice může mít madam Pomfreyovou rád díky tomu, že ho několikrát vyléčila, ale nenechá ji, aby ho nadopovala drogama. Kromě toho by mohl říct, že toto není lidská krev.
 
„Musíte zůstat zdravý, pane Pottere.“
 
„Jako upír jsem mrtvý. Zdravý je tedy trošku protiklad.“
 
Rozzlobila se, otočila se a odešla. Musela si přiznat, že chlapec měl pravdu v jedné věci, opravdu ho nemohla nutit pít. Avšak zítra, poté co byl dost dlouho bez krmení, nebude schopen odolat. Během svého studia studovala upíry a jejich krvežíznivost, což byla o nich nejznámější věc.
 
×××××××
 
Když se probudil po druhé, Albus už v místnosti byl se stejným pohárem v ruce jako měla zdravotní sestra minulé noci. Odfrkl si a odvrátil hlavu od poháru s krví. Přemýšlel jak dlouho bude trvat, než někoho unaví jeho tvrdohlavé jednání a pokusy o krmení.
 
„Dobré ráno, pane řediteli.“ Zdálo se, že jeho slova starého muže trochu vykolejila. Pohár v ruce o trochu poklesl, když se zamračil na upíra svázaného na posteli.
 
„Musím přiznat překvapení. Myslel jsem, že se tvoje smysly zamlží v krvežíznivost.“
 
„Ach, no to je záhada, že?“ Pokrčil Harry rameny, jak jen mohl. „Tak, co se bude dít dnes? Doufám, že to bude o trochu zábavnější než minule.
 
„Možná, pokud bys odpovídal na moje otázky, Harry,“ usmál se starý muž. Harry si odfrkl.
 
„Ne, to nezní moc zábavně,“ odvrátil se.
 
„Tohle opravdu není záležitost zábavy.“
 
„Měl bych mít návštěvy. Pokaždé, co jsem na ošetřovně, mám návštěvy.“
 
„To nemohu dovolit Harry. Tvoje deviální přirozenost je nebezpečná k-“
 
„Deviální? Jsem ten, kdo je deviální. Vy jste strašidelný, starý chlap s mladým chlapcem svázaným k posteli. Vím, že jsme to už probrali. Ale tyhle obvinění v této situaci vycházející z vás? Trochu pokrytecké, nezdá se vám?“
 
„Nebudu trpět takové řeči v mé přítomnosti. Pokud se nemůžeš ovládat, pak budu muset sáhnout po séru pravdy a nutit tě odpovídat.“
 
„Někdo, kdo může panovačně bojovat, nemůže vytvářet nátlak.“
 
„Nepokoušej mou trpělivost. Obávám se, že by se ti následky nelíbily.“
 
„A váš oblíbenec mistr lektvarů ho pro mě připraví?“ Jeho hlas klesl o stupeň níže. „Pokud chcete mluvit o deviálnostech, tak by jste si měl poslechnout některé příběhy o jednom z nich. Pak, totéž lze říct o všech Smrtijedech, nebo ne? Existuje spousta pověstí o tom, co se děje na těchto setkáních, dovolte mi o nich povídat. Nedávno jsme slyšel, že-“ Harry byl náhle umlčen a naštval se na ředitele.
 
Věděl, že nebylo úplně rozumné tlačit na starého muže, ale silnější sérum pravdy by trvalo uvařit pár dní a nemělo žádnou trvanlivost, tedy muselo být čerstvé. Takže pokud by se mu podařilo staříka zahnat do takové situace, dalo by mu to trochu času, který teď neměl. Potřeboval plán útěku a tyto dny by byly velmi cenné. Brumbál se na něj zamračil, zřejmě rozrušený jeho vyváděním. Vzhlédl v dokonalé nevinnosti.
 
„Budu muset Severuse zaměstnat. Možná za pár hodin budeš vstřícnější.“
 
Harry se na starého muže zamračil. Není pochyb o tom, že si ředitel myslel, že bude pohlcen zvířecími instinkty, až přijde příště. Bylo humorné vidět mužův obličej, když mu věnoval veselý pohled a ještě směšnější úsměv. Pokud tady byla jedna věc, kterou s jistotou o řediteli věděl, tak to byla ta, že muž neměl rád, když šly věci mimo kontrolu nebo měly nepředvídatelné odezvy. To byla jediná Tomova chyba, i když toho muže miloval. I přes jeho šílenství, bylo snadné odhadnout jeho další postup. Na druhou stranu se změnilo to, že Harry Potter už nebyl jeho hlavním zdrojem pozornosti.
 
Trvalo nějakou chvíli než muž zrušil umlčovací kouzlo. Následujících pár hodin strávil broukáním pomalých písní z dob minulých. Když ani to nestačilo k udržení pozornosti, otočil se a začal počítat dřevěné trámy a kameny na stropě. Oběd přišel a odešel s ignorací sestry a jejího poháru.
 
Byl naprosto totálně zcela znuděný. To... se mu nikdy předtím nestalo. Dokonce se nemohl obracet a převracet v posteli, aby se cítil pohodlněji. Nikdy nepotřeboval návštěvníky víc než teď. Někoho s kým by mohl mluvit... no, s Brumbálem ne. Bez ohledu na to, jak byl znuděný, nikdy si více nepřál lidskou společnost.
 
„Harry.“ A ďábel promluvil.
 
„Dobré odpoledne, pane. Byl oběd příjemný?“
 
„To byl. Slyšel jsem od madame Pomfreyové, že ty jsi ten svůj odmítl.“
 
„Nemám hlad.“ Podíval se na strop. Mohl by znovu začít počítat. A nebo by mohl v kamenech hledat tvary. Tenhle vypadal jako ryba.
 
„Dopřej starému muži trochu zvědavosti, Harry. Jak to, že vypadáš imunní vůči tvému druhu přirozenosti?“
 
„Myslíte potřeba krve?“
 
Brumbál přikývl.
 
„No, všichni jsme si vědomi, že jsem nikdy nebyl normální kouzelník. Proč bych měl být normální upír?“
 
„No dobrá.“ Starší muž znovu přikývl. „Cítil si nějakou bolest, Harry?“
 
„Bolest?“ Harry se zmateně zamračil. Proč by měl cítit bolest?
 
„Od Voldemorta.“
 
Oh. To vysvětluje otázku.
 
„Ne.“
 
„Žádné vize?“
 
„Proč přesně bych měl mít vize? Není to jen jizva?“
 
„Samozřejmě, samozřejmě, ale tahle jizva byla vytvořena neobvykle za neobvyklých okolností.“
 
Harry přikývl, ale rychle si uvědomil, že Brumbál věděl mnohem víc o jeho jizvě, než říkal. To, že věděl, že je to bod spojení mezi nimi, bylo výmluvné. Pokud to ten člověk věděl, tak také mohl předpokládat, že věděl, co ta jizva ve skutečnosti je. Kdyby si byl vědom, že Tom vytvořil viteály, deník a jeho samotného, pak by mohl vědět, že jich bylo více. Doufejme, že nemá tušení o přesném počtu vytvořených viteálů nebo bude mít drahý Tom brzy problémy. Bude muset utéct, najít je a schovat.
 
„Něco víte.“ Sakra, neměl v úmyslu to říkat.
 
„Vím spoustu věcí,“ odpověděl Brumbál s tím vševidoucím výrazem.
 
Harry měl náhlé nutkání muže uhodit.
 
„Jak je to mezi tebou a tvými přáteli?“ Zeptal se Brumbál a začal rozbalovat citronový bonbon.
 
„Fajn.“ Jeho vztahy s jeho několika přáteli šli docela dobře. Nechal si ředitele myslet, že stále mluví o stejných.
 
„Opravdu? Vypadalo to, jakoby jste se od sebe trochu vzdálili. Pan Weasley a slečna Grangerová se několikrát u mě v kanceláři zastavili, protože měli obavy. Měl jsem strach, že jste se rozešli.“
 
Harry nepotvrdil ani nepopřel Brumbálova slova.
 
„Takže, co si škola myslí tentokrát, zatímco jsem na ošetřovně?“
 
„Věří historce, že si narazil na jednoho Hagridova mazlíčka.“ Zasmál se. „A teď jsi připraven odpovědět na některé mé otázky?“
 
Harry vypadal, že o tom chvíli přemýšlí, než výsměšný úsměv protáhl jeho rty.
 
„Ne. Kde by pak byla legrace?“
 
Brumbálův výraz vypovídal o vzteku, který ještě Harry neviděl.
 
„Tohle už není hra. Přestaň se chovat dětinsky!“
 
Harry se skutečně zasmál starcově rozzlobeného hlasu. Zajímalo ho co bylo pro Brumbál horší, skutečnost, že neposlouchá každý příkaz jako každý jeho malý psíček, nebo to, že bez ohledu na to, jak moc tlačil na jeho mysl, Harryho upírská magie uzavřela myšlenky a vzpomínky. Posmívat se starému muži z opačné strany štítů bylo velmi zábavné.
 
„Hry jsou všechno, co mi zbylo, zatímco jsem ve vaší péči Brumbále a nemám žádné iluze o tom, co jste ochoten udělat, aby jste dostal požadující výsledky. Účel světí prostředky, že jo?“
 
Brumbál na to neměl co říct, protože bez ohledu na to, jakou by zvolil odpověď, chlapec by mu nevěřil. Jen smutně zavrtěl hlavou a vstal ze židle. Zřejmě by žádnou nezískal. To by vyžadovalo změnu taktiky, nebo jen změnu vyšetřovatele. Pokud by došlo na nejhorší, musel by udělat to, co by bylo nutné k dosažení cíle. Nebyl vždy zastáncem ''účel světí prostředky'', jak Harry tvrdil, ale byly časy, kdy dělal jen to.
 
×××××××
 
Byly skoro dvě hodiny ráno, když měl Harry další návštěvu. Nemohl tvrdit, že tohle byla ta, kterou očekával. Severus Snape byl poslední člověk, kterého zde očekával, že uvidí. I když při zpětném pohledu by neměl být překvapen. Harry byl upír a upír měl co do činění s nedávnými problémy zamračeného muže, takže přirozeně, učitel lektvarů ho přišel vyslýchat (nebo se o to pokoušet). Harry netušil, proč ten muž přišel sám, asi očekával, že získá informace, které ředitel ne.
 
„Snape.“
 
„Pottere.“
 
„Proč jste tady?“
 
„Věřím, že znáte odpověď.“
 
„A vy si myslíte, že uspějete tam, kde ředitel selhal a dostanete ze mě informace?“ Ušklíbl se. „Nemáte vařit sérum pravdy?“
 
„Ředitel neschvaluje okamžité účinné metody,“ uvedl Snape.
 
„Mučení.“ Harry si nemohl pomoct, ale odfrkl si. „Moc toho tady dělat nemůžete. Musí vás to dráždit, když víte jak blízko jste a zároveň tak daleko.“
 
„Arogantní a sebejistý jako váš otec, ale protože jsem vlídný, dám vám na výběr. Řekněte mi co chci vědět a já určitě Brumbálovi řeknu, že opravdu nechcete trávit čas v žalářích.“
 
„Ach, mučící místnost,“ řekl Harry v realizaci. Na Snapeově tváři proběhl záblesk pochopení. „Říkal jsem si proč nebyly zazděné.“ Narazil na ně ještě předtím, než se stal Tomovým blízkým přítelem v jejich školních dnech.
 
„Žádná odmítající slova o řediteli?“ Zeptal se Snape.
 
Harry znovu jemně zatahal za pouta a znovu si je prohlédl. Neměl dostačující sílu, aby je roztrhl, ale každé zařízení mělo své slabé místo. Možný kdyby zahřál kov natolik, že by je spálil.
 
„Jsem si velmi dobře vědom toho, co je ředitel zač. On a Voldemort jsou stejný druh monstra, jen idealizováni v jiných barvách. Jen Voldemort je v jednání o trochu čestnější.“ Odmlčel se a silně zatahal za pouta, až postel zaskřípala. „jak to mimochodem jde s prací pro dva pány. Nemohu si představit, že by to bylo jednoduché.“
 
„A jakou máte představu o tom, kdo je můj 'pán'?“
 
„Víte, že soudní spisy jsou dostupné po pěti letech? Brumbál předvedl docela husarský kousek, aby vás dostal z Azkabanu, co? Věřím, že jste pak na pár dní zabral titulky v Denním věštci.“
 
„Jste překvapivě dobře informovaný.“
 
„Nemáte ani ponětí.“
 
„Uvědomujete si plný rozsah vašich činů? Jste pro všechny nebezpečný! Zabijete nás dřív než nastane ten správný čas.“ Snape najednou vypadal dvakrát staře.
 
„Žádný člověk opravdu nepochopí, jaký dopad budou mít jeho činy na svět okolo, ale vím, že dělám to, co je nejlepší pro mě.“
 
„Vy sobecký spratku!“ Zasyčel.
 
„To samé bychom mohli říct i více lidem.“ Pokrčil Harry rameny. „Děláme, co musíme a já mám v plánu zajít až na vrchol.“
 
„A máte v plánu toho dosáhnout s bandou Nebelvírských patolízalů.“ Ušklíbl se Snape.
 
Harry se rozesmál.
 
„Vy opravdu nemáte ani ponětí, že. Nejsou to Nebelvíři s kým jsem. Přemýšlejte o tom, Snape, s mým velmi známým jménem, veřejností a současným stavem, kdo by mohl stát se mnou?“
 
„Upíři,“ řekl tiše.
 
„Výborně,“ odfrkl si Harry. „S přirozenými dovednostmi a hrdinstvím, nemluvě o kouzelnících, kteří se sami napadnou, všechno, co bychom mohli udělat, je počkat, až bude po všem a odstranit vítěze, zatímco stále budou oslabení.“
 
Snape otevřel ústa, aby něco řekl, ale pak je zase rychle zavřel. Není pochyb, že si vzpomněl na to,  co mu Jasper řekl.
 
„A vy věříte, že upíři nebudou na straně Temného pána?“
 
„Jsem si jistý, že někteří budou, ale to opravdu není všechno, že jo? Také bychom mohli říct, že se do boje zapojí všichni vlkodlaci.“
 
Nastalo ticho při kterém Snape sledoval jak si Harry hraje s pouty. Severus se na okamžik ztratil ve svých myšlenkách, vnitřně diskutoval o tom, jak moc toho Harry pravděpodobně ví nebo měl podezření o těch, kteří se připojili. Byl to Harryho hlas, který ho vrátil do přítomnosti.
 
„Ještě něco jiného Snape? Vzhledem k tomu, že jste nezískal odpovědi?“
 
Mužovy rty se nespokojeně stočily.
 
„Dejte si načas, Pottere. Možná vás zabít nemohu, ale trochu bolesti vám jazyk rozváže. Máme způsoby, jak vás přinutit mluvit.“ Harry se dramaticky zachechtal, když profesor opustil místnost.
 
×××××××
 
Harry nechtěl otevřít oči. Opravdu, opravdu se nechtěl tak brzy ráno zabývat třemi lidmi v místnosti. Ron a Hermiona nervózně čekali, až se ''probudí'', pravděpodobně, aby mohli z něj vytáhnout nějaké odpovědi. Když se ho další den Brumbál na ně zeptal, měl by být dost chytrý na to, aby držel jazyk za zuby, ale ani ho nepřekvapilo, že je ředitel přivedl.
 
„Kdy si myslíš, že se probudí, Miono?“ Zeptal se Ron a z nudy okopával botu o podlahu.
 
„Až se probudí, tak se probudí, Rone,“ odpověděla s podrážděným tonem.
 
„Proč jsme zase tady?“ Postěžoval si, když kopl do zdi. „On už naším přítelem není.“
 
„Protože nás ředitel požádal, Rone. Teď si přestaň stěžovat.“
 
Harry sebou málem trhl. Nyní bude ředitel chtít vědět, kdo byli Harryho přátele. Opravdu si nemyslel, že se na to přijde tak brzy. Povzdechl si a pomalu otevřel oči.
 
„Ahoj, Harry,“ řekla Hermiona, když se o krok přiblížila, ale stále mezi nimi dodržovala dostatečně velký odstup. „Jak se cítíš?“
 
„Jsem připoután k posteli, jak si tedy myslíš, že se cítím?“
 
Vypadala trochu zaraženě jeho říznou odpovědí, ale pak se nafoukla.
 
„Nemohli jsme tě přijít navštívit, víš. Nejmenší, co můžeš udělat, je vážit si toho.“
 
„Tak proč jste přišli? Neprosil jsem se o tom.“
 
„Ředitel řekl, že budeš vděčný za naši přítomnost, že jsi se ptal na společnost.“
 
„Ne o tu vaši. Povídat si s vámi je jako povídat si se svým stalkerem na schůzce.“
 
„Nebuď tak nezdvořilý, akorát si zaděláš na problémy.“
 
„Zatím ještě ne,“ odfrkl si Harry. Raději by se zabýval Snapem než Ronem a Hermionou. Aspoň mohl Snapea trochu napálit. Ale v jedné věci měl ten muž pravdu, pokud byl udržován při životě dokud to bylo nezbytné, nezáleželo na tom, co se stane. Když připočítá i bolest že.
 
Harry střelil svým pohledem okolo, zatímco Hermiona řečnila o tom, jak nemohli přijít a že by ho měli opustit a nechat vlastnímu osudu. To, že ředitel nebyl zmíněn a pokud by byl v místnosti přítomen, Harry věřil, že je neviditelný. Nepříjemné bylo, že nevěděl, kde přesně byl. Náhlý třpyt v protilehlém rohu místnosti ho prozradil. Bylo děsivé, jaký ten muž mohl být. Pokud by byl Harry člověk, nevšiml by si ho.
 
„Harry! Posloucháš mě?“ Měla ruce v bok a čelisti zatnuté. Byl to pohled, kterým ho častovala, když se chystal udělat něco hloupého.
 
„Mmm, ne, ne doopravdy,“ připustil.
 
„Potřebuješ dávat pozor, když s tebou lidé mluví,“ nafoukla se rozhořčeně.
 
Harry si zívnul a protáhl si svaly natolik, kolik se mu v jeho pozici podařilo.
 
„Pokud vše, co chceš udělat, je pokárat mě, tak přestaň plýtvat mým i svým časem.“
 
Náhlá změna v jeho chování zastavila její další příval slov. Párkrát zamrkala, než se přes rameno koukla na Rona, který se na ni zmateně díval a pak pokrčil rameny. Taková kompletní změna v tónu řeči, donutila její myšlenky si myslet, že mluvila na jinou osobu či osobnost. Kouzelníci nebyly známý citlivostí na MPD, protože sama magie udržovala oddělené osobnosti od formování, ale to neznamenalo, že je to nemožné. Bude se muset na to podívat.
 
„Pojďme, Miono, tento zatracený hňup nás tu už nechce.“ Ron se na Harryho ušklíbl. „V poslední době se zdá být za jedno s hady.“ A s tím se Ron otočil a odešel. Harry nemohl říct, že by byl smutný ho vidět odcházet.
 
„Doufám, že budeš mít stále přátele, když si uvědomíš, jak moc je potřebuješ, Harry,“ řekla Hermiona tiše a následovala Rona ven, pak za sebou zavřela dveře.
 
Brumbál zrušil kouzlo, které ho skrývalo a přešel na místo, kde obvykle při svých návštěvách pobýval. Doufal, že se všemi bezpečnostními opatřeními skryje své fyzické tělo a že si toho účastníci místnosti nevšimnou. Bohužel jako starší mocný kouzelník nebyl schopen skrýt svou metafyziku a byl si vědom, že tohle ho muselo prozradit.
 
„Řekl jsi, že chceš hosty.“
 
„Myslím, že jste chtěl informace.“
 
„To taky.“ Odhalil Albus dost snadno. „Myslel jsem, že jsi tvrdil, že jsi s přáteli za dobře.“
 
„A opravdu jsme.“ Přikývl Harry. „To vy jste předpokládal, že jsem myslel Rona a Hermionu. Víte co mudlové říkají o předpokladech.“
 
„Jsem si toho vědom a usiluji o to, nedostat se znovu do takového zřejmého podvodu.“
 
„Nepadat do nich je velmi obtížné. Nejtěžší je přijít na to, kolik jste jich už obětoval,“ usmál se na něj Harry až mu zasvítily tesáky.
 
Brumbál tiše stál a díval se na chlapce. Kde se to všechno pokazilo? Udělal všechno, co mohl. Hrát na chlapcovy naděje, sny a impulsy mělo být snadné. Jeho výchova mu zajistila obětavou osobnost a jeho školní dny ho ještě více formovaly.
 
Tahle náhlá a do oči bijící nedůvěra by měla být nemožná s nátlakem hluboce zakořeněným v jeho podvědomí. Harryho prohlášení o jejich prohře, i když ne zcela nepravdivé, nemůže být pravdivé pro ty, kteří s ním zůstali tak dlouho. Ne bez vnější pomoci a pokud si byl Albus vědom, byla tam jen hrstka, se kterými by chlapec mohl navázat kontakt.
 
Ne, muselo tam být víc než jen to, co věděl. Nebo co si myslel, že ví, když vezme v úvahu Harryho poznámku o předpokladech. Tato věta sama o sobě zpochybňovala všechno, co si vyvodil na základě Harryho odpovědí. Vypadalo to, že to šlo dále a pak dostal nápad.
 
Brumbál se setkal se zeleným pohledem, který vypadal mnohem starší, než by měl být. Náhle se cítil mladý, zatímco se díval do těch očí a nemohl pochopit, proč tomu tak bylo. Pomyslel si, že to byl zvláštní způsob jak někoho sledovat. Jako to, co kdy udělal, bylo pozitivně bezvýznamné. Byl jenom kluk, i když speciální, ale o nic méně stále kluk.
 
„Dám ti poslední šanci Harry. Odpověz na mé otázky a já tě v zbytku týdne přesunu na Grimmauldovo náměstí k Remusovi a Siriusovi.“
 
„Mluvíte, jako by tam mělo být mnohem lépe. Jen proto, že tam nejsou pouta a řetězy, neznamená, že to nebude jiný typ vězení.“
 
„Tvoje odpověď?“
 
„Vypadněte.“ Věnoval mu další úsměv. „Profesor Snape se u tebe zastaví, snaž se být spolupracující,“ řekl Brumbál ponuře a otočil se.
 
„Existují lidé, se kterými byste si neměl zahrávat, řediteli,“ mluvil tichým, zlověstným tónem, který působil, že se člověk znovu otočí. „Já jsem jeden z nich.“ Magie jeho oči dělala jasně zářivé i v šeru místnosti.
 
×××××××
 
Ochutnávka z 15. kapitoly:
 
"V pořádku, pane profesore?" Vypadalo to, že Harryho otázka muže vyplašila.
"Neměl byste si dělat starosti o sebe, Pottere? Domnívám se, že i vy můžete pochopit, proč se to tady nazvalo mučící místností."
Harry pokrčil rameny, jak to jen jeho pouta umožńovala. "Jo, ale musím si být jistý mentálním stavem svých věznitelů a jejich umění v mučení. Musím vědět, že odvedete dobrou práci." Harry byl odměněn nevěřícným pohledem.
 
< >
 
Netrvalo dlouho a začal křičet jak oheń a teplo olozovalo jeho kůži, tak aby způsobily bolestivé puchýře. Netrvalo dlouho, než se plameny pod jeho nohama staly dostatečně žhavé. Jeho tělo se vzpínalo jak plameny olizovaly jeho žčernalé maso. Dav a jejich jásot sledoval jeho vlastní křik dokud už křičet nemohl, protože jeho plíce a hrdlo byly ucpané kouřem.
 
< >
 
"Měli jsme divoký, žhavý, upíři sex."
Kingsley se zadusil smíchem a na Brumbálových tváři se odrazil slabý odstín růžové.
"Proč?" Zakašlal bystrozor, zcela nejsitý kde se tohle zvrtlo.
"Mám rád divoký, výstřední,žhavý-"
 
< >
 
"Dobrý odhad." Přikývl Moody. "Můžete si ušetřit nějakou bolest, když odpovíde na všechno."
"Ne, ona vypadá, že potřebuje praxi jakýmkoliv způsobem." Harry kývl na Tonksovou, která mu věnovala rozhořčený pohled.
"Ano." Zasmál se Moody. "Tak tedy, pojďme na to."
 
< >
 
"Přišla jsem se setkat s dědicem linie Umbra, abych viděla jestli jste hoden titulu, který jste převzal s dalšími povinostmi." Naklonila hlavu a podívala se na nšj intenzivním, prázdným pohledem. "Jsi zajímavý, malý králi, ale jste hloupí. Zapomněl jste tak snadno."
"Zapomněl co?"
"Věnovala mu další ze svých úsměvů a trhnul sebou. "Pokud si nemůžete vzpomenout, pak si zasloužíte osud, který pro vás ti bláznivý muži plánují. Viděla jsem jejich myšlenky a váš osud může být horší než smrt."
 
 
LANGSYNE XIII.KAPITOLA < > LANGSYNE XV.KAPITOLA

Anketa

Líbila se Vám kapitola?

Ano (74)
88%

Ne (10)
12%

Celkový počet hlasů: 84

Langsyne XIV.kapitola - Komentáře

Datum: 25.02.2016

Vložil: market

Titulek: prosím...

Prosím, pokračuj

Datum: 27.01.2016

Vložil: Adela

Titulek: pokračování

pokračuj prosím prosím

Datum: 04.05.2015

Vložil: mikki

Titulek: ...

Povídka je naprosto boží. Prosím přidej další díl. Tenhle Harry je nejlepší ze všech, nejvíc se mi líbí jak je sarkastický a vtipný zároveň XD
Jak jsi s další kapitolou daleko. Jestli se teda můžu zeptat.

Datum: 01.03.2015

Vložil: market

Titulek: :)

Nádherná povídka. Jsem vážně ráda, že jsem na ni narazila. Četla jsem ji už dřív, ale teď je tady více kapitol. Zbožňuju tohohle Harryho, je fakt skvělý. Moc se těším na další díl.
Jak často přidáváš nové díly?

Datum: 01.03.2015

Vložil: Reni

Titulek: Re: :)

Děkuji ta tvou podporu a milý komentář :)
Teď se budu snažit abych do měsíce vydala alespoň 2, už to musí trochu odsejpat :D

Datum: 01.03.2015

Vložil: market

Titulek: Re: Re: :)

Super, už se těším :) Děkuji za odpověď :)

Datum: 01.03.2015

Vložil: sam

Titulek: hp

Trochu ošemetná situace, ale jsem si jistá, že si Harry poradí. :)

Datum: 01.03.2015

Vložil: Reni

Titulek: Re: hp

To by nebyl Harry aby si neporadil, jen mu to bude trvat o trochu déle.
A děkuji za milý komentář ;)

Datum: 27.02.2015

Vložil: SORA 77

Titulek: Zajímavý

Tahle povídka se mi vážně líbí, i když neholduju páru Harry/Tom. Základní myšlenka příběhu ji dělá vážně zajímavou. díky a těším se na pokračování!

Datum: 01.03.2015

Vložil: Reni

Titulek: Re: Zajímavý

To je mi jasné, na české slash scéně v HP favorizuje HP/SS :D Takže jsem šla do překladu tohoto páru.
A děkuji za komentář, jsem ráda že se povídka i kapitoly líbí :)

Přidat nový příspěvek