naprosto úžasnýýýýý!!! :D už se těším na další :)
Langsyne XII.kapitola
07.02.2015 10:45
Po dlouhé době jsem se vrátila i s povídkou. Doporučovala bych po tak dlouhé době si připomenout příběh. Takže kapitolu věnuji všem zbývajícím čtenářům a mé nové betě Tereze :)
S pozdravem,
Reni
×××××××
Změna v pauze
.
.
.
Jak nudný je tento den – Jako ta noc před slavností
~ Julie (Romeo a Julie)
.
.
.
„Pane Pottere.“ Hlas profesorky McGonagallové ho přiměl zůstat v učebně Přeměňování. „Ředitel mě požádal, abych si s vámi promluvila o vašich plánech na prázdniny.“
„Co je se s nimi profesorko?“ Toto se mu přestávalo líbit.
„Dostalo se ke mně upozornění, že plánujete odjet. Takže jsem jako hlava vaší koleje nucena se zeptat, jestli pojedete do domu vašich příbuzných.“ Její stažená tvář prozrazovala, že informace vyzvídala u svých studentů. Harry zaskřípal zuby.
„Ne, nepojedu.“ Její rty se stáhly do tenké linky a v tomto okamžiku věděl, že se mu nebude líbit to, co se mu chystá říci.
„Musím vás tedy informovat, že pokud se nebudete vracet do domu vašich příbuzných, tak po dobu vašich prázdnin zůstanete ve škole.“ Tentokrát to byly Harryho rty, které se stáhly do tenké linky.
„Chápu profesorko. Pokud mě omluvíte, musím o téhle změně informovat některé z mých přátel.“ Přikývla a Harry odešel.
Svým rychlým krokem překonal vzdálenost mezi učebnou a sovincem v rekordním čase a mezitím napsal vzkaz Jeanu-Claudovi o změnách v plánech. Také bude muset informovat Snapea, že bude muset zůstat na hradě, aby na něj mohl dohlížet. Novorozenci jsou často poblázněni v jejich první touze po krvi a i když si Harry opravdu o studenty nezajímal, bylo by velmi podezřelé, pokud by nějaký skončil jako jídlo. Bude muset vymyslet způsob jak propašovat upíra prostřednictvím jedné z tajných chodeb a způsob jak i se Snapem projít přes ochrany školy. Chtěl udržet ředitele neinformovaného, jak to jen půjde. Harry si povzdechl, když předal své sově obálku. Bude muset znovu uvařit lektvar na potlačení krvežíznivosti. Naštěstí krvavá tráva* rostla na stejných místech a jeho sklepní laboratoř byla stále silně chráněna.
×××××××
Brumbál zamyšleně zatahal za své vousy. Chlapec přes prázdniny zůstává ve škole. Už se o tom ujistil. Bylo nešťastné, že už nemohl sledovat soví poštu jako na začátku roku, když byla sova poslána na nějaké neznámé místo. Minerva zmínila nějaké přátele a Albus si nebyl jistý, co to přesně znamená. Pokud věděl, Harry neměl žádné jiné kamarády než ty v Bradavicích, takže musel mít někdy příležitost k vytvoření dalších. Byl izolované dítě nebo jím pravděpodobně měl být. V hrudi se mu zachytil nepříjemný pocit spolu s podezřením ohledně Harryho stavu mysli, kde si vytvořil zajímavý druh paranoie.
Věděl, že potřebuje více lidí, kteří by chlapce sledovali. Ztratil studenty, dokonce i portréty s takovou rychlostí, která by neměla být možná. Měl by povolat některé zkušenější členy řádu nebo ty, kteří nemají co dělat. Nymphadora by možná snad dokázala splynout i se svými neobvyklými talenty. A také Kingsley, alespoň do té doby než by ostatní začali být podezřívavý.
×××××××
„Dobrý večer, Severusi.“ Špachtlička v profesorově ruce hlasitě klepla o kotlík, jak muž překvapením trhnul rukou. Zlaté oči se na něj zahleděli.
„Jak jste se sem dostal?“ Jeho osobní laboratoř byla zabezpečená před všemi, dokonce i před ředitelem. Ten upír nepotřeboval heslo, dokonce nenarušil ochrany, takže to jen dokazovalo, jak mocný doopravdy je.
„Dveřmi, samozřejmě.“ Vyskočil na laboratorní stůl a ignoroval mistra lektvarů, který se zatvářil nevraživě. „Došlo ke změně plánů, můj milý profesore. Na svátky zůstanete na hradě. Přivedu jednoho mého spolupracovníka k zahájení procesu.“
„Ohrozí to studenty?“
„Samozřejmě že ne. I když mi na nich nezáleží, nemůžu tě tady nechat pobíhat a všechny je zabít. Ten můj... blízký přítel na vás dá pozor a poskytne vám speciální lektvary. Nepochybuji o tom, že byste nevypátral jejich identitu dostatečně rychle, ale nezmíníte moji nebo vaši loajalitu.“ Snapeovi oči se zúžily.
„Pokud nemáte pochyby, že je vypátrám, proč mě neinformujete o tom, kdo jsou?“
„Ach, ale vy k nám nejste svázán. Vy, bez ohledu na to co tvrdíte, jste našel loajalitu v Brumbálovi. Nevím proč a ani mě to nezajímá. Tento bod bude diskutabilní, jakmile se přeměníte. Brzy se uvidíme Severusi.“ Zmizel beze stopy ve stínech jako předtím.
Jakmile byl upír pryč, otočil se zpátky ke kotlíku a snížil teplotu. V kotlíku se vařil jed, který byl určen pro něj. Po vypití se jeho krev stane toxická pro celou řadu magických tvorů jako jsou upíři, vlkodlaci či jiné temné bytosti. Bohužel ne všichni ho mohou použít. Některá z těch ingrediencí by mohla člověka zabít. Orgány by jeden po druhém selhávaly nebo by popraskaly cévy a způsobili by vykrvácení. Byl chráněn pouze z důvodu malého množství upířího jedu, který koloval v jeho systému. Ta trocha jedu by ho měla ochránit od nepříjemných účinků jedu.
×××××××
„Děkuji, že jsi přišla, Nymphadoro,“ pozdravil ji Albus.
„Tonksová,“ zamumlala.
„Citronový bonbon?“ Ignoroval její poznámku.
„Ne,“ povzdechla si. Nikdy jí neřekl jinak než Nymphadoro.
„Pak tedy přejděme k záležitostem,“ uvedl vesele. „Potřebuji, abys dohlédla na Harryho a sledovala ho přes jeho školní den.“
„Děje se něco?“ Zeptala se ustaraně. Možná chlapce dobře nezná nebo o něm neví všechno, ale nechtěla, aby se mu něco stalo.
„Ne, ne,“ uklidňoval ji hned. „Ale objevilo se u něj znepokojující chování spolu s mizením do hlubin hradu, kde ho nikdo nemůže po několik hodin najít. Většina studentů a profesorů se ho již nepokouší hledat. Když se chce Harry schovat, učiní tak dokonale,“ nevyslovil své podezření, že chlapec opouští hrad, ale na konci prázdnin by měl umístit ochrany i na podzemní chodby.
„Takže chcete, abych se stala jeho ocasem?“
„Pokud bys to pro mě udělala.“
„A co moje práce jako Bystrozor?“
„Budeš v ní pokračovat jako obvykle a já řeknu někomu jinému, aby na něj dohlédl, když budeš pryč.“
„No... Dobrá, nevadí mi to.“ Na moment se neklidně zavrtěla. Nemusela být génius, aby si neuvědomila, že k ní ředitel nebyl upřímný, ale co mohla dělat? Pokud by chtěla odpovědi, odpovědět by ji nemusel. To byla jedna z výhod toho být vůdce.
„Kdy budete moci začít, má drahá?“
„Errr… zítra. Jo, zítra. Mám být špionem jako student?“
„Ano, to by bylo nejlepší. Neobávej se navštívit hodiny. Jen opatrně u společných jídel, v knihovně, v Prasinkách a tak podobně. Ale jsem si jistý, že ostatní profesoři od tebe odkloní případnou nežádoucí pozornost.“
„V jaké koleji bych měla být?“
„Dáme tě do Nebelvíru. Studenti v této koleji nemají v povaze se příliš vyptávat na mnoho otázek.“ Chvíli bylo ticho, kdy se opět nepohodlně zavrtěla, než se zeptala.
„Pane, není... něco s čím bych si měla dělat starosti? Myslím tím... nejsou vážně žádné problémy s Harrym či někým jiným?“
„Ne, ne. Samozřejmě, že ne.“ Věnoval ji jeden ze svých dědečkovských úsměvů a poslal ji na její cestu.
Jakmile byla pryč, založil si ruce před sebe a podíval se na pracovnu s ponurým výrazem. Naštěstí vzala tento úkol a doufal, že se nebude ptát na mnoho otázek. Pokud by se rozneslo, že nechal ve škole Harryho sledovat, tak by se mezi členy řádu mohl objevil nesouhlas a s Voldemortem s jeho Smrtijedy v zádech, by rozkol v silách bylo to poslední, co by chtěl. Fawkes se na něj smutně podíval. Fénix věděl, že se něco blíží, ale neexistoval způsob jak od něj zjistit, co se bude dít.
„Bude to opravdu tak zlé, příteli?“ Fénix mu neodpověděl.
×××××××
Ukázalo se, že krvavá tráva nerostla na stejném místě jak před padesáti lety. Ve skutečnosti to trvalo o tři hodiny déle, než našel jeden trs, který rostl hluboko v lese. Bohužel potřeboval více než 20 výhonků trávy, takže to znamenalo, že bude muset ještě hlouběji. Brzy se dostal do údolí, odkud uprchli jednorožci, když byl na škole Voldemort/Quirell.
„Co jsi-“ Ať to byl kdokoli, neměl čas dokončit otázku, protože na něj Harry kouzly zaútočil. Oba se ukryli za kmeny stromů a Harry ještě občas vypálil. „Počkat! Počkat! Přestaňte útočit!“ Hlava plná rudých vlasů vykoukla zpoza stromu, aby se na něj opatrně podívala.
„Damiene? Co tady děláš?“ Když se přesvědčil, že na něj neletí další kletba, Damien vystoupil z bezpečného úkrytu za stromem.
„Jean-Claude se rozhodl, že budu nejlepší pro to, abych proměnil vašeho profesora, můj pane.“
„A nenapadlo ho mě o tom informovat?“
„Brzy by jste měl obdržet dopis,“ když o tom mluvil, přiletěla Hedvika a přistála mu na rameni.
„A co pak? Plánoval ses potom přes týden schovávat v lese?“
„Možná jsem opomněl zmínit další z mých talentů, můj pane.“ Způsob jakým to řekl se jedno Harryho obočí pozvedlo v náznaku zvědavosti. „Jsem metamorfomág.“ A s tím se jeho rudé vlasy změnily na inkoustový odstín černé. „Jean-Claude si myslel, že byste mohl strávit nějaký čas s vašim Lordem Voldemortem.“ A pak další Harry Potter stál naproti němu. Skutečný Harry byl na okamžik omráčený.
„No, já... nevidím důvod proč ne.“
„Je něco, čeho bych si měl být vědom?“ Harry, který byl ještě v šoku jen vychrlil, co by měl vědět. Věci o tom, že nebyl společenský, trávil více času se Zmijozely, jeho sotva znatelný respekt k profesorům a nulový ke studentům. Byl samotář a často mizel.
„Co budeš dělat s jídlem?“ Damien se na něj podivně podíval. (Myšleno pro upíry)
„Ve vysoce magickém prostředí jako jsou Bradavice, je potřeba krve zastoupena magií. Až na novorozence, ti krev potřebují.“
„To dává smysl. Jen jsem nechtěl pokoušet štěstí.“ Damien v pochopení přikývl. „Víš jak uvařit lektvar na potlačení krvežíznivosti?“
„Ten starý nebo nový?“
„Err... ten, ve kterém se používá krvavá tráva, bílý kořen a kůže z Bojgy africké*.“
„Bojga africká?“
„Původně to bylo něco jiného, ale potřeboval jsem nahradit vlastnosti a tohle bylo snadné k dostání.“
„Teď je to omezená položka.“
„Už ji mám koupenou a schovanou. Hmm... budu ti muset ukázat, jak se dostat do mé laboratoře. Umíš ho uvařit?“
„Ano. Máte všechnu krvavou trávu, kterou potřebujete?“
„Ne, mířil jsem dolů do údolí, abych zjistil, jestli tam nějaká roste.“
„Můžu vám pomoci,“ nabídl se Damien. Harry jeho nabídku přijal a oba šli dolů do údolí.
Trvalo to další hodinu, než se vrátili ke hradu a dalších deset minut se snažili vymyslet způsob jak dostat Damiena kolem ochran. Překvapivě nejlepším řešením bylo to nejzřejmější. Upír s rudými vlasy musel být pozván někým, kdo měl dovnitř přístup. Teoreticky to znamenalo, že by mohl pozvat celou upíří populaci. Ve skutečnosti by samozřejmě nemohl, ale scéna, která mu zůstala v mysli byla zábavná. Harry zrušil svá vlastní ochranná kouzla kolem své laboratoře a vytvořil několik nových, kdy projít bude moci pouze upír. Když se obracel k odchodu, napadla ho další myšlenka.
„Je možné, že tě někdo bude sledovat. Neubližuj jim, ale také nedělej nic podezřelého. Pokud bude nejhůř, jen se toulej kolem po několik hodin. Obrazy špehují, takže před nimi nedělej nic konkrétného. Myslím, že je to všechno. Uvidíme se na začátku prázdnin,“ kývnul na svého dvojníka a odešel.
×××××××
Voldemort právě pořádal setkání se Smrtijedy. Seděl ve svém trůnu, jeho lesklá hůlka se točila mezi prsty zatímco poslouchal hlášení od jednoho svého služebníka. Dle jeho výrazu ve tváři nebyl spokojen s tím, co slyšel. On, jako Jasper, stál v rohu místnosti, čekající ve stínech. Nechtěl jednání přerušit, ale snažil se vymyslet způsob, jak upozornit ostatní na jeho přítomnost v místnosti.
„A co situace na ministerstvu?“ Zasyčel Voldemort, zatímco se díval na Luciuse Malfoye. Blondýn vykročil vpřed do středu místnosti.
„Stejné jako předtím, všechna nová spojení jsou uzavřena, a i když to vypadá, že nesdílejí naše ideály, můj pane, tak se zdá, že ať už následují kohokoliv, pomohou. Ale mám podezření, že je v tom něco víc. Pro teď to vypadá, že jen pozorují a sbírají informace.“
„Dávej na ně pozor. Chci vědět, co skrývají. Také zjisti, kdo je jejich pánem. Nechci žádná překvapení, Lucie.“ Jeho hlava náhle trhla vzhůru a karmínové oči se rozhlížely po místnosti. Jasper vyslal svou temnotu k Voldemortovi, která se mazlila s tou jeho natolik, aby věděl, kde je ukryt. „Cole,“ zasyčel. „Pojď sem.“
Jasper vystoupil ze stínů a okamžitě na něj mířily všechny hůlky. Nevěnoval jim pozornost, když se k Voldemortovi přibližoval.
„Co o tom víš?“
„Jsou to upíři a jsou tam na žádost Lorda Anguise.“ Mnoho ze Smrtijedů se nepohodlně zavrtělo. Obvykle, když jejich pán začal mluvit hadím jazykem, tak to pro ně neznamenalo nic dobrého.
„Co je zač ten Lord Anguis?“
„Jeden z upířích lordů. On pro tebe a tvou věc nepředstavuje žádnou hrozbu, naopak, pravděpodobně ti pomůže, když mu to přinese nějaký užitek.“
„A ten lord používá jako svůj symbol okřídleného hada?“ Zeptal se a pozvedl šarlatovou obálku, kterou jakoby vytáhl odnikud.
„Patřím k té linii, takže jeho symbol je i můj symbol.“ Bylo úžasné, kolik poloviční pravdy bylo možné říci a přitom nelhat.
„Proč jsi tady?“ Voldemort si málem hlasitě povzdechl, ale vzpomněl si, že jsou přítomni i jeho stoupenci, takže se rychle ovládl.
„Mám trochu volného času, takže jsem se rozhodl ho strávit v úkrytu Temného pána.“ Svlékl si plášť a přehodil ho přes paži.
„Hodně si troufáš, Jaspere.“ Oči upíra byla jediná věc, která ukazovala jeho pobavení. „Vypadněte,“ pohlédl na Smrtijedy a ti rychle odešli. Jasper odhrnul zbloudilý pramen vlasů, který mu spadl do obličeje, zatímco se blížil k trůnu, aby zaujal stejnou pozici jako minule.
„Chci vědět, co se stalo v průběhu těch mnoha let, co jsem tady nebyl. Co se ti stalo,“ natáhl ruku, aby se dotknul jeho tváře, ale jeho zápěstí bylo chyceno v pevném sevření. Jasper si povzdechl a stáhl ruku zpátky.
„Ukaž se zítra na příští schůzi. Uvidíme, jak daleko dojde tvůj závazek.“
„Nemůžu být označen, Tome.“
„Přestaň používat to špinavé mudlovské jméno,“ odplivl si. Jasper byl okamžitě na nohou, ruce položené na opěrkách trůnu.
„S tvým jménem není nic špatného, Tome. Je to mudlovské, jen protože nechceš sdílet jméno hvězd, jako rodina Blacků nebo protože jsi nebyl pojmenován po nějakém pompézním šulinovi*, kdy každá jeho myšlenka měla způsobit něco velkého? Ty jsi ty a to by mělo stačit. Co se snažíš skrýt? To, že jsi pokrevný? Co je to-“ Voldemortova ruka se mu obtočila kolem krku, čímž mu znemožnila pokračovat.
Zavrčel na upíra a tlačilo ho od sebe, načež ho pak odhodil na podlahu před sebou.
„Crucio!“ Jeho rty se zkroutily do úšklebku. „Už nejsem studentem Cole a já nebudu tolerovat takovou neúctu.“ Jasper nevykřikl, ale nemohl zastavit křeče, které projížděly jeho tělem.
Nechal vzplanout svou magii, která prokletí rozdrtila, když se odvalil a vstal. Jeho hůlka se objevila v ruce a zaujal bojový postoj. Jeho směrem se řítil oheň ve formě hada s vyceněnými tesáky. Jasper uháněl přes celou místnost, vyhýbal se plamenům a pálil vlastní kletby zpátky. Reducto se zachytilo na okraji jeho boku, roztočilo ho dostatečně, aby vyslal řezavé prokletí, které zasáhlo Voldemortovu paži. Temný pán zasyčel a přidal k tomu i několik nadávek. Jasper se vyhnul prvním dvěma kouzlům, ale třetí ho zasáhlo do hrudi a poslalo ho s výkřikem k zemi. Oheň skočil do jeho rukou a švihnul ho po Voldemortovi, bič ožehl jeho trup.
„Naučil ses nový trik, co?“ Jasper ho v duchu proklel. „Nestrpím blázny, Cole, a ty jsi blázen.“
„Zapomněl jsi na něco, Tome,“ pronesl přes bolest.
„A to je co?“ Zeptal se posměšně a zvedl hůlku pro další, finální kletbu.
„Já nejsem člověk.“ Stíny ho stáhly do podlahy a předtím, než Voldemort mohl myslet na zmizení, byl držen v těsném sevření s rukama zamrzlýma podél boků a hůlkou odhozenou na podlahu. Jasper byl menší než Tom, takže si mohl pohodlně položit hlavu mezi lopatky vyššího muže. „Nepřišel jsem sem s tebou bojovat. Jen jsem chtěl to co předtím. To je vše, co chci.“
Zdálo se, že napjatost ve Voldemortových svalech pomalu povolila a Jasper ho uvolnil. Obrátil se čelem k upírovi a zachytil pramen vlasů mezi prsty.
„Minulost je minulost, Jaspere. Proč se za ní stále honíš? Ten kluk, kterého jsi znal je mrtvý a on je mrtvý už dlouhou dobu.“
„Tak mě nech poznat ten kousek, co přežil.“
„Dovolím ti zabrat pokoj pro hosty. Plány na zítřek zůstávají stejné.“ Otočil se a odešel pryč.
×××××××
„Kdo jsi?“
„Matko moci! Člověče, nepliž se takhle.“ Jeho ruka sevřela svou hruď a byl si jistý, že kdyby jeho srdce bilo, právě by se zastavilo. „A co tím myslíš 'kdo jsi', jsem Harry.“ Odpověděl na její otázku a koukl se do nepřítomných modrých očí.
„Jsem Lenka, ale ty nejsi Harry. Kdo jsi?“
„Err... no víš, to má být tajné.“ Přejel si rukou přes vlasy a snažil se vymyslet způsob jak se dostat z této situace. Jeho Lord nezmiňoval strašidelné blonďaté děti, kteří vědí.
„Pracuješ pro Harryho?“
„Jo,“ přikývl.
„No, tak to je potom v pořádku. Dobrou noc, pane upíre beze jména,“ otočila se a odešla do chodby.
„To bylo znepokojující,“ zamumlal a pokračoval do laboratoře, kde se vařil lektvar.
×××××××
Další schůzka Smrtijedů se neuskutečnila uvnitř manoru. Nacházeli se na rozsáhlé pláni obklopeni porostem stromů na jedné straně a skalami na druhé straně. Pokud by se teď náhle zjevili Bystrozoři, neměli by šanci uniknout, ale jelikož přesnou polohu tohoto místa znal jen Voldemort, takže riziko útoku bylo značně nepravděpodobné. Smrtijedi se před Voldemortem zformovali do půlkruhu a Jasper zaujal místo kousek stranou, ale přesto stále mezi nimi.
„Moji věrní, dnes večer přijmeme mezi sebe další členy, aby nám pomohli s naší věcí a rozšířili naše počty.“ Vzrušené mumlání se prohnalo černým davem. „První z vás, krok vpřed.“
Osoba byla neznámá s černou kapucí staženou hluboko do tváře.
„A kdo z tohoto kruhu za vás promluví?“
„Já, můj pane,“ přistoupil za něj jeden ze Smrtijedů. Jasper tohoto muže neznal, ale vypadalo to, že to byl jeden ze starších Smrtijedů. Ne z vnitřního kruhu, ale před prvním pádem tam zřejmě byl. Voldemort ukázal prstem na dalšího ze Smrtijedů a rozpoznat kultivovaný hlas Luciuse Malfoye nebyl vůbec problém. Blondýn vytáhl hůlku a namířil ji na krk rekruta.
„Je lepší být z mé hůlky proklet, než přijít mezi nás s neúctou a zradou ve svém srdci. Jak vstoupíš?“
„S absolutní oddaností a nezlomnou důvěrou,“ odpověděla osoba v kapuci vážně. Hlas zněl mladě, jako kdyby osoba právě vyšla školu.
„Krok vpřed.“ Rekrut udělal další krok kupředu, takže leštěné dřevo Malfoyovi hůlky bylo tlačeno do kůže na krku. „Přísaháš, že se budeš držet našich ideálů a víry v lepší svět, nikdy nezradíš a budeš upřímný uvnitř tohoto kruhu krví, hůlkou a magií, tak přísaháš?“
„Krví, hůlkou a magií, tak přísahám.“
„Přísaháš, že slovo tvého Pána je nad ostatními a že budeš dbát jeho příkazů a vykonávat je všemi svými schopnostmi?“
„Krví, hůlkou a magií, tak přísahám.“
„Pak tě tedy požádám, aby si dokázal svou věrnost, svou víru a svou poslušnost. Co říkáš?“
„Na příkaz mého Pána, tak učiním.“
„Věz, že pokud selžeš, tvůj život může být zatracen.“
„Můj život patří mému Pánovi.“ Voldemort gestem ruky přivolal další dva Smrtijedy ze zadní skupiny s mužem podpírajícího mezi sebou. Muž měl rozbitý ret a těžce kulhal na jednu nohu, ale jinak se zdál být v pořádku. Ne nadlouho, pomyslel si Jasper. Byl nucen klečet na zemi, kousek za Luciusem. Blonďák odstranil hůlku z rekrutova krku a odešel na stranu.
„Váš první úkol, můj následovníku, je mučit tohoto muže. Ukažte nám dnes večer, že mezi nás patříte a věříte v naši věc.“
„Jak si můj pán přeje.“
„Začněte,“ zasyčel Temný pán a vášnivě ho sledoval.
Mužovy výkřiky se odrážely od skal a ostré praskání kostí zněla jako výstřely uvnitř skupiny. Na kůži se začaly objevovat tržné rány, stovky malých řezů byly dostatečně hluboké, aby ublížily a krvácely, ale ne natolik, aby ho zabily. Rány byly vypalovány jedna po druhé a zápach spáleného masa byl cítit po celé mýtině, zatímco muž stále křičel. Mučící kletby byly použity v takovém rychlém sledu, že si skoro nebyl jistý, ze které ječí. Muž se rychle změnil na choulící se hromádku na zemi se slzami v očích, popáleninami a krví na těle.
„Dokonči to,“ nařídil nakonec Voldemort. Smrtící kletba ukončila vězňův boj. „Přistup přede mě a poklekni.“ Rekrut vůbec nezaváhal, když před Temného pána poklekal s hlavou skloněnou a poddajným tělem a Jasper měl podezření, že mladý muž mohl cítit intenzivní pohled rudých očí, které se na něj dívali s rozsudkem. „Tvoji ruku.“ Temná značka byla vypálena do kůže, vázala ho ke skupině a pod velení jeho Pána.
Noc pokračovala v podobném duchu, dokud nebylo kolem šesté a jeden z nich, jak si Jasper uvědomil, nevyzařoval kolem mýtiny těžkou, pulzující magií. Krvavá magie. Smrtící magie. Pokud by tady nebyl, nikdy by neodhalil na jakém principu funguje magie znamení na kůži, ale jde to ještě hlouběji, že ano? Odtržený kousek duše díky zabití s aktivní krevní magií umožňovalo tomu znamení se uchytit. Magie duše, jak chytré. To byl důvod proč znamení nemůže být nikdy odstraněno a jak je spjato s Voldemortem.
„Jaspere.“ Jeho jméno bylo jako jediné za celou noc vyřčeno. Vykročil do půlkruhu.
„Přiveď ji.“ Podíval se na stranu. Žena byla tažena vpřed, vlastní nohy nemohli podepřít celou váhu, protože je měla obě zlomené. Nakonec byla hozena na zem. „Tato Bystrozorka se snažila zastavit jednoho z mých věrných a já chci, abys jí ukázal, co se stane s těmi, kteří se zapletou s Lordem Voldemortem.“
Jasper tu ženu nepoznával a byl za to rád.
×××××××
„Hej Draco, jakou dohodu jsi s Potterem uzavřel?“ Blonďákovi ruce se nad domácím úkolem sevřely a než si uvědomil co udělal, pomačkaný pergamen byl na světě.
„Dal mi několik velmi přesvědčivých argumentů, abych udržel nějaké informace od mého otce a Temného pána.“
„Přesvědčivé?“ Jemné zachvění projelo Dracovým tělem.
„Jo.“ Stále nemohl dostat z hlavy obrazy, které se začaly objevovat po jedné dlouhé a detailní konverzaci. Zajímalo ho v případě, že jeho dohady byly správné a Potter je duševně nemocný, jestli se z něj stane další Temný pán. Jen myšlenka na chlapce-který-přežil s takovou temnou silou a zlomyslnou fantazií, mu dělala špatně od žaludku. Nechtěl se ocitnout na špatné straně další verze Temného pána.
„V pořádku?“
„Půjdu si už lehnout.“ Vstal a položil svůj úkol na kufr, který měl před postelí.
×××××××
„Hej, Tome?“ Temný pán si povzdechl a odtrhl pohled od starověké knihy v jeho klíně.
„Co?“
„Pomoz mi, nemůžu provést tohle kouzlo.“ Jasper párkrát švihnul hůlkou.
„Které?“ Prstem si označil stránku, než knihu zavřel.
„Obliviate.“ Voldemort v nevíře pozvedl své neexistující obočí. „Cože?“
„Upíři nemohou použít Obliviate.“
„Cože?“
„Určitě se opakovat nechci. Vím, že máš své chvilky, ale hluchý nejsi.“
„Zase se mi vysmíváš?“ Upír mu věnoval plochý pohled.
„To bych nikdy neudělal.“ Otevřel další knihu a začal si v ní číst poté, co se na něj nevinně podíval.
„Proč nemohou upíři použít kouzlo Obliviate?“
„Kouzlo vyžaduje, aby osoba, která kouzlo vyřkne a jeho cíl měli stejné mozkové schéma, takže se kouzlo nemůže křížit s druhy jako třeba člověk na skřeta. Nebo v tomto případě, upír na člověka a vlastní upírská magie mysli není schopna provést nezbytné kroky, které jsou potřeba.“
„Err...“
„Stačí říct, že nechceš a nechám to být.“ Nastala krátká pauza.
„Proč to chceš umět a neměla by tvoje upírská moc to nějak nahradit?“
„Mohu změnit paměť v určitých mezí, ale nemohu ji zcela vymazat nebo ji nahradit.“
„Kolik z paměti můžeš změnit?“ Karmínové oči si ho prohlížely s překvapivým zájmem.
„To záleží na situaci. Někdy mohu změnit tváře nebo uspořádání. Dokonce mohu vytvořit něco jako sen, ale nemohu se dotknout věcí, které byly... natolik překvapující, aby mohly být považovány za nezapomenutelné.“
„Překvapivé, v jakém směru?“
„Myslím, že to není to správné slovo, bylo to jako... Dobře, když jsem snažil změnit paměť jednomu z nových rekrutů z té noci, kdy získali znamení, nebylo toho mnoho, co jsem změnit mohl. Mohl jsem jim rozmazat svou podobu a změnit počet Smrtijedů, kteří tam byli, ale to bylo všechno. Ta událost byla tak pamětihodná, že jsem nemohl udělat nic víc. Samozřejmě pokud bych je držel pod svou otrockou kletbou, předtím než byli označeni. Pak bych mohl změnit vše, co bych chtěl.“
„Takže, čí paměť jsi doufal, že vymažeš?“
„Jen nepříjemnost. Nic vážného, dokud nepřekročí parametry, které jsem stanovil.“
„Zase si trápil mé Smrtijedy?“
„On ještě není Smrtijed a nic jsem neudělal,“ popřel Jasper. „Co to vlastně čteš?“
„Vzpomínáš si jak si ve škole zmínil něco o odstranění magického jádra, což je daleko mocnější než klasické spoutání?“
„Mmm, jo... Grindelwald, že?“ Voldemort přikývl.
„Existuje několik lidí, kteří budou lepší živí, ale zároveň nebudou ohrožovat.“
„Doufám, že neuvažuješ o Brumbálovi na panství?“ Zamračil se na Temného pána.
„Tak hloupý nejsem. I bez magie bude ten muž trnem v mé patě. Ne, lepší bude to s ním ukončit co nejdřív.“ Jasper s ním souhlasil.
×××××××
Minerva sledovala svého studenta s přimhouřenýma očima. Jeho chování bylo v posledních několika dnech trochu mimo. Nestrhával na sebe velkou pozornost, ale občas někdo jeho směrem vyslal zvědavý pohled jako třeba teď Albus se Severusem po jejím boku. Chování mladého Malfoye bylo také podezřelé. Jakmile se Harry posadil vedle blondýna, jakoby jeho obezřetnost povolila a on se začal pohybovat rychleji. Avšak kdyby učitelé nebyli zaměřeni na Pottera, všimli by si, že oni sami byli pozorně sledováni.
„Jsou podezřelí,“ poznamenal Neville tiše, když vešel dovnitř po boku Lenky.
„Ano, nebude to trvat dlouho, než něco udělají.“ Poznamenala. „Myslíš, že jim pomohou škrkny?“
„Err... asi jo. Myslíš, že bychom měli Harryho varovat?“
„Až se vrátí z dovolené.“
Neville se podíval ke zmijozelskému stolu, kde Harry seděl vedle Malfoye. Moudře se rozhodl, že bude lepší moc toho nevědět. Pokud by Lenka nebo Harry chtěli, aby to věděl, řekli by mu to přímo. Přesto byl stále trochu zvědavý.
×××××××
Bylo poledne, když se Jasper rozhodl, že nastal ten správný čas znovu Voldemorta potrápit. Předtím se rozhodl prozkoumat manor, ve kterém Temný pán žil. Samozřejmě, že se ztratil, ale necítil potřebu najít cestu zpátky prostřednictvím stínů. Přesto, po nějakém čase pocítil hlad a stíny využil k přesunu do jídelny. Seděl kousek od muže, který se bavil jeho obědem, zatímco si četl ranní noviny.
„Možná tě tohle bude zajímat.“ Řekl Voldemort a posunul noviny po stole. Titulek jednoznačně oznamoval:
Upíři v Azkabanu!
Všichni evidovaní upíři budou předvolání k výslechu!
„Ti bastardi!“ Zasyčel Jasper. Pak ze sebe vydal podrážděný frk. Jeho dovolená se bude muset zkrátit. Nemluvě o tom, že všichni upíři na tom ponesou vinu. Samozřejmě čekal, že se to dostane ven. Bylo by bláhové si to nemyslet, ale měli mít minimálně další měsíc než Bystrozorové zjistí, jaký typ ochran na ostrově byl. Někdo jim musel pomoci. Nevyslovitelní, možná? Obvykle měli utajené dohody, ale možná se rozhodli podat pomocnou ruku. A když by to nebyli oni... tak to musel být upír. Ta myšlenka byla znepokojivá.
„Musím jít,“ pomalu vstal a s posledním pohledem na Voldemorta zmizel ve stínech místnosti.
×××××××
3) v originále pillock byl v 16. století výraz pro penis
×××××××
Ochutnávka z 13. kapitoly:
"Já - My jako celek jsme zepokojeni."
"Ano a čím?"
"Obáváme se toho, co jsi ochoten udělat, aby sis zajistil náklonost Temného pána."
< >
"Já vím, ale potřebuji vědět, kde je ten, kdo vypadá jako Potter."
"O obědě zmiel v podzmí." Snažil se odpovědět Malfoy, zatímco se tulil k hrudníku druhého muže. Jasper se pobaveně usmál.
"Měl by sis jít lehnout." Řekl Jasper tiše, zatímco hladil blonďaté vlasy.
< >
"Ukonči to! Ukonči to, prosím!" Prosil Damien, než se opět utopil v bolesti.
Harry klečel vedle něj, zmrazen v tomto okmažiku. Damiena - jeden o kterém mohl uvažovat jako o příteli, teď sledoval trpět. přikývl, i když si byl jistý, že ho upír nemohl vidět a vytáhnul hůlku, aby přeměnil jednu nádobu v meč.
< >
Spokojeně si povzdechl, když se vedle Toma po dlouhé době stočil do klubíčka. Byl úplně vyždímaný nato, aby se staral co to pro ně znamená, ale věděl, že tohle byl jeho první, klidný odpočinek od chvíle, kdy zemřel v jejich sedmém ročníku. Usnul v pohodlí a teple se známými pažemi omatanými kolem jeho těla.
< >
"Ach, Harry." Promluvil se smutnýma očima a unaveným obličejem.
Harry se otočil k odchodu, věděl, že byl jako upír odhalen. Zapomněl na dva Bystrozory, kteří byli hodně blízko. Kouzlo omráčení ho dost tvrdě udeřilo do hrudi a odhodilo ho 10 stop daleko. V bezvědomí byl dřív, než dopadl na podlahu.
"Albusi?" Zeptal se Kingsley.
LANGSYNE XI.KAPITOLA < > LANGSYNE XIII.KAPITOLA
Langsyne XII.kapitola - Komentáře
Datum: 14.02.2015
Titulek: Re: ;) :)
Děkuji za komentář, v příštím díle se opět máme na co těšit! :)
Datum: 13.02.2015
Titulek: :)
naprosto super kapitola :) bála jsem se, že už se dalšího překladu nedočkáme. Doufám, že další dílky přibudou brzo :)
Datum: 14.02.2015
Titulek: Re: :)
Děkuji za milý komentář, jsem ráda, že se ti kapitola líbila :)
Datum: 10.02.2015
Titulek: Děkuji
Sedím ve škole a z představy, že mám před sebou ještě dvě hodiny se mi dělá zle. Tak jsem se rozhodla, že zkontroluji oblíbené stránky a co nevidím další kapitola. Moc děkuji za překlad a zpříjemnila mi den :3
Datum: 10.02.2015
Titulek: Re: Děkuji
Jsem ráda, že tě kapitola na chvíli ve škole zabavila a děkuji za tvůj milý komentář :)
Datum: 08.02.2015
Titulek: Re: :3
17.2.2015, ale ještě nevím jestli dopoledne či odpoledne :)
Datum: 08.02.2015
Titulek: :)
Krásná nová kapitola. Děkuji.
Tak Brumbál si začíná myslet, že Harry je schizofrení? Ikdyž ono to není ani nepředstavitelné... teď si představte, kdyby se na konci ukázalo, že se to celé odhrávalo pouze v jeho hlavě. ;D
Ale četla jsem si tu ochutnávku. Ježiši co se to tam bude dít? Že by Harryho odhalili?
Moc se těším na další díl...
Datum: 08.02.2015
Titulek: Re: :)
Děkuji za milý komentář a jsem ráda, že se kapitola líbila :) Abych přiznala barvu tak 13. kapitola bude trošku dramatická, hlavně ke konci. PS: To odhalení jednou musí přijít :D ;)