Lettered 5. kapitola

Harry nebyl ve svém životě nikdy šťastnější. Poslední půl hodinu strávil muckáním s Tomen a cítil se jako v sedmém nebi. Došel až do ložnice a velký stupidní úsměv se mu lepil na obličej. Nic ho teď nedokázalo rozrušit.

 

Nebo si to alespoň myslel.

 

„Hej Harry!“ Hermionin hlas prořízl jsem šťastnou chvilku. Obrátil oči v sloup. Co chtěla teď?

 

„Hledali jsme tě všude. Kde jsi byl?“

 

Harry se na ni podíval.

 

„Fajn, nemusíš nám to říkat hned, ale opravdu jsme měli s Ronem o tebe strach.“ 

 

Na to si Harry odfrkl. „Já se teď opravdu nechci bavit o Ronovi, Miono.“

 

„No, ale on teď potřebuje někoho na své straně. Zejména, když se zabývá... jimi.“

 

„Jimi?“

 

„Víš… Dean a Seamus.“

 

Harry se zmateně na Hermionu podíval. „Jo. A co je s nimi?“

 

„Jsou divní, Harry!“

 

„Takže?“

 

„Takže, je to jen... ehm! Neříkej mi, že se tě to netýká!“

 

„Hermiono, upřímně. Kašlu na to, kdo s kým spí, pokud na to mají věk a souhlasí s tím.“

 

„Takže, ty s nimi souhlasíš. To je skvělé, Harry. Doufám, že jsi na sebe pyšný!“ řekla a odkráčela.

 

Harry jen obrátil oči v sloup. „Banda netolerantů. Spousta z nich.“

 

*******

 

Sešel do společenské místnosti. Všiml si Deana a Seamuse, jak sedí v jednom z rohů v místnosti. Kývl jim na pozdrav a přešel k místu, kde seděla Ginny nad úkoly. „Hej Ginny. Jak to jde?“

 

Ginny si povzdechla. „Prostě úžasně. Už ses dostal přes Hermionu?“

 

„Ach, ano. Dala mi pěknou přednášku o tom, že nemám podporovat teplouše nebo cokoliv jiného. Myslím, že je na mě naštvaná, protože jsem jí řekl, že je mi jedno, co spolu dělají.“ Ginny se zahuhňala.

 

„Kromě toho jsem si nikdy nemyslel, že půjdeš pro tak sebezhusující věc,“ zavrčel Harry a pohlédl na ni, zatímco se rudá hlava zachechtala a přikrčila.

 

„Hele, když už o někom mluvíme, musíme si promluvit,“ usmál se a jeho smaragdové oči se uličnicky zaleskly.

 

„Dobře, tak jdi.“

 

Harry vedl dívku po schodech do ložnice a ignoroval Saemusův pohled. „Myslím, že neděláme dobrý dojem, Gin,“ zašeptal spiklenecky.

 

„Opravdu,“ podívala se na Seamuse, sklonila hlavu k Harrymu a zamrkala. Harry si odfrkl.

 

„No tak, ty potížisto.“

 

*******

 

Neville Longbottom se cítil špatně. Nepamatoval si, kdy se naposledy takhle cítil. Takže se rozhodl, že bude lepší strávit den v posteli se zataženými závěsy než konfrontací s lidmi na hradě. O několik hodin později ho vzbudily zvuky v pokoji. I přes ospalost poslouchal a snažil se přijít na to, kdo další je v pokoji.

 

*******

 

„Dobře, Gin. To, co ti teď řeknu, musí i zůstat v tomto pokoji. Chápeš?“ Harry seděl na posteli a vážně díval se na svou přítelkyni.

 

„Určitě, ani tisícovka splašených hipogryfů by to ze mě nedostala.“

 

„Ehm… Ok. Takže, na konci loňského léta mi Brumbál řekl o proroctví.“

 

„Počkej. On to věděl celou dobu a ani se ti to neobtěžoval říci? Sakra.“

 

„Jo, ale o to nejde. Musíš jako první vědět to proroctví než cokoliv jiného,“ zhluboka se nadechl a recitoval proroctví.

 

Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží.

Narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili,

na samotném sklonku sedmého měsíce roku.

A Pán zla ho poznamená jako sobě rovného,

on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná.

Proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého,

neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu.

Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla,

se narodí, až sedmý měsíc bude umírat...

 

„Takže, tak jako tak, mluvil jsem s Tomem, který stále nezná proroctví, a všiml jsem si, že na Pána zla odkazuje jako na jinou osobu. A jednou se zmínil, že od té doby, co se v mém čtvrtém ročníku vrátil, má pocit jako by některá jeho část osobnosti zmizela pod sílou hladového blázna, nebo tak nějak to řekl. A přemýšlel jsem, jestli Brumbálův výklad proroctví je tak přesný, jak si myslí. Myslím, že začátek je jasný, ale konec... Ginny, co když je Pán zla jen aspekt Tomovy osobnosti? Myslím tím, že přes léto se mi podařilo postřehnout nějakou část, kterou nazývá „mnohočetná porucha osobnosti“. Možná je to něco jako, že je s Temným pánem jedna osobnost. Myslím, že to dává smysl. Zatímco je Pán zla blízko, nemohl jsem skutečně žít a Tom už vůbec nemohl žít. Ale možná mluvím z cesty. Víš, snažím se ospravedlnit přátele...“

„Harry, poslouchej mě. Co ti říkají tvé instinkty?“

 

„Že už více není Voldemort. Cítím to.“ Podvědomě si promnul jizvu. „Víš, cítím jeho emoce i přesto, že jsme tady. Vím, kdy dokonce lže. A co mohu říci, on mi z větší části moc nelhal.“

 

„Z větší části?“ Ginny pozvedla obočí a Harry zrůžověl.

 

„Ok, dobře. Trošku jsem se propašoval ven a mluvili jsme spolu. Zeptal jsem se ho, co si myslí. No, mimochodem je to špatný lhář.“

 

Ginny si odfrkla. „Ale no tak. To nemůže být celý příběh. Co se stalo pak?“

 

„Um, dobře. Mluvili jsme a trochujsemhopolíbil,“ zamumlal.

 

„Co prosím?“

 

„Trochu jsem ho políbil,“ zašeptal a jeho tvář byla jasně červená.

 

„No konečně. Trvalo ti to dost dlouho.“ 

 

Harry se chystal odpovědět, když někdo kýchl. Rychle podíval kolem sebe. Zastavil se, když si všiml, že jsou závěsy na Nevillově posteli zatažené. „Neve? Jsi to ty?“ 

 

Nevillova tvář vykoukla zpoza závěsu, vlasy chaoticky trčely, nos rudý a zakalené oči. „Proč jste mluvili tak nahlas? Jsem nemocný.“ Na to schoval chlapec hlavu zpět do soukromí své postele a znovu kýchl.

 

„Neve? Co přesně jsi slyšel?“ zeptala se Ginny.

 

„Ne moc. Jen Brumbál udělal chybu. Vy-víte-kdo není Vy-víte-kdo a že je Harry gay.“

 

Harry zalapal po dechu. „Ok, v první řadě, já nejsem gay. Mám také rád holky, víš? Zadruhé, Neve, co jsi slyšel, musíš udržet v tajnosti. Nikdo to nesmí vědět, ano?“

 

„Jo, určitě. Pravděpodobně jsem měl z té medicíny halucinace nebo co. Teď budete zticha?“

 

*******

 

Harry a Ginny byli v knihovně a dělali domácí úkoly. Přesněji, Ginny dělala domácí úkoly. Harry četl text o duševních nemocích z kouzelnického hlediska.

 

„Hej, Gin. Podívej se na tohle. V roce 1940 dělala nějaká skupina studii o příčinách poruch osobnosti, ale projekt byl přerušen poté, co ministerstvo obdrželo obvinění, které prohlašovalo, že vytvářeli falešné osobnosti. Podívejme se... Johann Westhover a Artemus Zephyrwilde...“ Harry ztuhl. Na stránce předním byly čtyři rozesmáté tváře, dvě z nich byly velmi známé. Titulek pod článkem hlásal: „J. Westhover a A. Zephyrwilde s Albusem Brumbálem a nejmenovaným subjektem. Záznamy týkající se předmětů v těchto experimentech byly bohužel ztraceny.“ Testovaná osoba nebyl nikdo jiný než Tom Raddle.

 

Harry rychle označil stránku v knize a zasunul si ji do batohu. Promluví si o tom s Tomem později.

 

*******

 

Ron a Hermiona pokračovali v jejich kampani proti Deanu a Seamusovi. Většina studentů v nebelvírské věži kvůli tomu už byla mrzutá. Bylo to tak špatné. Kdokoliv se zdravým rozumem se klidil ze společenské místnosti, kdykoliv uviděl někoho z aktérů. Harry a Ginny trávili všechen volný čas v knihovně s Nevillem, Lenkou, Deanem a Seamusem a s jakýmkoliv jiným Nebelvírem, který měl potřebu se jim vyhnout.

 

„Hej, Neve, co ovlivní kyselost půdy na kořenech mandragory?“ Zeptala se Ginny, která pracovala na eseji z lektvarů.

 

Harry vyhledával informace o studiích osobnosti už týdny a každý fakt navíc ho děsil o trochu víc. Podle některých knih muži našli způsob, jak pomocí nitrozpytu přinutit člověka k rozvoji několika osobností. Nebylo to totožné s aktuálním duševním stavem, ale byli blízko. V některých případech by se umělá osobnost stala dominantnější a každá osobnost by obsahovala, co by její tvůrci chtěli. Jako například velká nenávist k mudlům a mudlorozeným. Ale co bylo horší, že Albus Brumbál nechal použít nějaké studenty Bradavic jako zkušební subjekty! Harry se cítil špatně. Pokud jeho podezření bylo správné, tak nejen že Brumbál z Toma nechal udělat vražedného manijaka, on to vlastně aktivně podporoval!

 

„... Správně, Harry?“ 

 

Harry vzhlédl a zjistil, že se na něj všichni dívají. „Ehm, co? Omlouvám se, ale nedával jsem pozor.“ 

 

Seamus se na něj usmál „Ne, neboj se. Jen jsme mluvili o tom, co byste ty a rudovlasá dívka dělali.“ Celá skupina se zasmála a tím dostala od paní Pinceové napomenutí.

 

Ginny protočila oči. „Byli bychom na tom lépe, kdyby Harry nebyl gay.“ Harry na ni zíral a Dean se Seamusem si odfrkli.

 

„Kolikrát ti mám říkat, že nejsem gay?“ obrátil Harry oči v sloup. „Ne, vážně. Osoby se stejným pohlavím nejsou pro mě rozhodujícím faktorem. Ne, že by to někoho zajímalo nebo tak něco.“

 

Nastalo ticho, které prolomil až Dean, který se otočil ke svému příteli.

 

„No, Seamusi, vypadá to, že mi dlužíš galeon.“

 

„Počkej, vy dva jste uzavřeli sázku ohledně mé sexuální orientace?“

 

„No jo. Není to jako bychom mohli něco tady udělat.“

 

Harry jen protočil oči a vstal. „No, stejně vás nerad okrádám o zábavu, půjdu.“

 

*******

 

Harry vyšel na nádvoří, popadl Kulový blesk a vydal se na famfrpálové hřiště létat. Nemohl věřit svým přátelům. Spousta z nich jsou jen lháři. Bohužel od incidentu v knihovně byl hluboce zamyšlen, až se srazil s Malfoyem, který měl stejný nápad.

 

„Hej, Pottere. Hodně chodíš?“ zavrčel Malfoy zpoza Harryho. Pokus o příměří drželo natolik, aby se nedostali do nějakých bojů, ale stále na sebe nebyli milí nebo tak něco.

 

„Oh, sklapni, Malfoyi. Nemám dnes náladu,“ postavil se Harry a narovnal si hábit.

 

„Další incident ve šťastném triu?“ Každý už věděl, že je nějaký rozpor mezi Ronem, Hermionou a Harrym, když už na sebe dvakrát křičeli a jednou měli mezi sebou potyčku, ale nikdo si nebyl zcela jist, co se děje.

 

Harry si odfrkl. „Kéž by. Jen jsem potřeboval vypadnout dřív, než bych skočil po Deanu a Seamusovi. Oh, a po Ginny taky. Banda zatracených oslů.“

 

Draco se zasmál, vstal a pokračoval v cestě po nádvoří. „Zjistil jsi o sázkách?“

 

„Jo, zjistil. Počkat. Jak o tom víš?“

 

„Nerad ti to říkám, Pottere, ale polovina Bradavic je zvědavá na tvůj sexuální život.“

 

„Zatraceně! Já vím, že je to tady nuda, ale sakra.“ Chvíli bylo ticho, jak si Harry snažil urovnat myšlenky o této situaci.

 

„Takže, o jakou sázku šlo? Je jich více, než jedna?“

 

„Si piš, že jo. Ta hlavní je, jestli jsi gay, heterosexuál nebo bisexuál. Pak tu jsou i ostatní sázky o tom, na koho máš chuť. Je to vlastně komplexní systém. Myslím, že s tím přišla skupina z Havraspáru.“ Harry na Draca zíral zcela šokovaně.

 

„Zatraceně... Je tu někdo, koho nezajímá můj sexuální život?“

 

„Já nevím. Snape?“

 

„Ne, jsem si jistý, že si myslí, že píchám Temného pána nebo tak něco.“

 

Draco se začal smát, a pak ztuhnul. „Neděláš to. Že ne?“

 

Harry se zasmál. „Ne, nepíchám nikoho. Hádám, že nejvíc peněz jde na to, jestli já a Ginny spolu spíme?“

 

„Ne, největší sázka je na „gaye“ a ne na někoho z tvých kamarádů.“

 

Harry obrátil oči v sloup. „Přísahám, že jsem to už dokonce přestal počítat, kolikrát jsem jí říkal, že nejsem gay. Myslím, že to dělá jen proto, aby mě naštvala.“ Harry si nasedl na koště a letěl v rychlém tempu na hřiště. Draco byl hned za ním.

 

„Takže, změníme téma. Co je mezi tebou a šťastným párem?“

 

Harry si odfrkl. „Ach, Ron měl záchvat, když se dozvěděl, že Dean a Seamus jsou spolu. Hermiona mi dala pěknou přednášku o tom, jak musíme držet pohromadě, aby se zabránilo rozmnožení „teploušů“ nebo tak něco. Je to dost ubohé. Jsem překvapen, že o tom už neví celá škola. Kdo ví, možná to chce stará lyska udržet pod kontrolou.“

 

„Co, Brumbál? Nevstoupil a nepřinesl zpět mír a harmonii do zlatého tria?“

 

„Ne. Víš, ani jsem ho neviděl od zařazování na začátku roku. To je divné.“ Kroužili nad hřištěm ve stejném tempu.

 

„Takže to znamená, že už k nim nemusím být milý?“ podíval se na Harryho.

 

„No, technicky jo, ale víš, měl bys vždy uvést důvod, proč jsou tak nepopulární s někým, kdo udělal nějaký přestupek...“ Draco se zasmál.

 

„Jak tajemné. Jsi si jistý, že jsi neměl být ve Zmijozelu?“

 

„No, Moudrý klobouk mě chtěl poslat do Zmijozelu, ale ta představa, že bych tam byl zařazen, mě odpuzovala...“ usmál se na blonďáka, který obrátil oči v sloup.

 

*******

 

Po rozhovoru s Dracem Nebelvírští zjistili, že začali mít menší problémy s Ronem a Hermionou. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že mohli sotva opustit společenskou místnost bez uzamčení průchodu. Když se na to ptal, tak mu Draco řekl, že to bylo navrhnuto Havraspáry, kteří si mysleli, že by to byla poetická spravedlnost nebo něco takového. Harry si myslel, že to byl dobrý nápad jak je utišit.

 

Skupina v knihovně se brzo rozšířila o Draca, Crabbeho, Goyla, Pansy Parkinsonovou a Blaise Zabiniho poté, co slíbili, že „žádná větší spolupráce s Pánem zla než s Potterem zde“. Nikdo nechápal, proč to Ginny a Nevillovi přijde legrační. Blaise strávil většinu času rozhovorem s Ginny, která zase červenala, kdykoliv padlo jeho jméno. Neville se nakonec Lenky zeptal, jestli s ním půjde ven, ale předtím požádal Harryho, jestli pohlídá jeho Mimbus Mimbletonia, než se vrátí. Draco se snažil přesvědčit Pansy, že tam nikdy nebyl. Ta v současné době uvažovala o svatbě v Benátkách. Neville se už více Draca nebál, ale stále měl ve zvyku zapištět, kdykoliv se na něj blonďatý chlapec podíval. A Ginny byla teď často na větvi z obou chlapců po jednom z těchto incidentů.

 

Harry alespoň jednou týdně tajně chodil za Tomem. Muckali se ve sklepně pod Medovým rájem, mluvili o životě, vesmíru a tak vůbec. Když mu Harry ukázal první knihu, ve které našel záminku o studiích mnohočetné osobnosti, dostal málem záchvat. Westhover a Zephyrwilde strávili mnoho týdnů vysvětlováním klíčových principům čistokrevné nadřazenosti. A Brumbál se aktivně podílel na jejich činnosti...

 

Tom měl s vedením jeho Smrtijedů a s menšími povinnostmi plné ruce práce. Chtěl způsobit strach, aniž by to vedlo k většímu zranění. Těch málo vyvolených bylo posláno, aby nashomáždilo co nejvíce informací o mnohočetné osobnosti. V zemi mohly žít další desítky lidí, kteří žili s umělými osobnostmi jak z experimentů, tak i z dostupných informací. Byli tak daleko, že odhalili jména dvou dalších subjektů experimentu i to, jak zemřeli.

 

Snape byl ještě nakrknutý. Při každé příležitosti se podíval na Harryho a z nějakého důvodu nebyl schopný mu vzít body. Pravděpodobně to může mít co do činění s Temným pánem. Brumbál nebyl stále nikde k nalezení, i když Fawkes byl neustále na cestách do hradu a zpět.

 

A vše na Halloween bylo připraveno.

 

*******

 

Tom se rozhodl, že na Halloweeen uskuteční nějaký konflikt, aby byli stále všichni ve střehu a aby to nebylo moc podezřelé. Kromě toho, po tom všem to bylo už téměř tradicí.

 

Harry přišel první s konkrétním nápadem. V sobotu před Halloweenem se konal zápas mezi Mrzimorem a Havraspárem, který vytvořil pro Harryho skvělou příležitost. S Ginny, Dracem a Nevillem se plížili přes tajnou chodbu do sklepa Medového ráje. Tam se jim podařilo událost naplánovat. S ujištěním, že všichni věděli, co mají dělat, poslal tři studenty zpátky do školy, poslal mapu (a s instrukcemi, aby odlákali kohokoliv, kdo mohl přijít do blízkosti se sochou) s Ginny, která měla jeho plášť. Ginny a Neville se uchechtli a zmatený Draco, který nevěděl nic než jen to, co mu Harry řekl tenkrát na hřišti, nakonec nechal oba Nebelvíry, aby ho odvedli s tím, že mu to všechno na zpáteční cestě vysvětlí.

 

„Tome,“ podíval se Harry svému příteli do očí, „už jsem ti řekl, jak jsi skvělý?“

 

„No, v posledních dvaceti minutách ne. Proč?“

 

„Oh, nic. Jen jsem si myslel, že bys to měl vědět,“ usmál se na staršího muže a dal mu další polibek.

 

*******

 

Konečně byl Halloween. A skupinka si myslela, že nejjednodušší bude spustit to během svátku.

 

Asi patnáct minut po začátku vběhl Draco a Blaise (který si nebyl jistý, co se přesně děje) do Velké síně a volali madame Pomfreyovou. Když získali její pozornost, vedli ji k Ginny, která ležela na chodbě. Jakmile se vzbudila a zdála se být v pořádku, tak se Ginny zeptala, co se stalo. Stejně jako všechny ostatní herečky (po soužití s Fredem a Georgem se ledascos naučila) řekla jednoduchý příběh. „Šli jsme do Velké síně a myslela jsem si, že jsem něco zahlédla, tak jsem se zastavila a nakonec jsem slyšela mumlání. Pak Neville a Harry upadli na zem. Chtěla jsem jít pro pomoc, ale něco mě praštilo. Je Harry v pořádku? A co Neville? Kde jsou?“ Následná panika zajistila nepřesnosti v jejím příběhu. Harry a Neville chyběli! Zřejmě byli uneseni! Samozřejmě nikdo, kromě Draca a Ginny nevěděli, že oba v současné době sedí ve sklepě pod Medovým rájem a jí čokoládové žabky. Za pár hodin půjdou ven (samozřejmě pod neviditelným pláštěm) a Tom po Harrym pošle vzkaz upozorňující na strašlivé nebezpečí.

 

Zatímco zbytek učitelů hledal důkazy, Severus souhlasil, že se zeptá studentů na nějaké otázky, jestli neví další informace.

 

Draco a Ginny se tak tak drželi, aby se nerozesmáli, ale když byli obklopeni učiteli a ostatními studenty to už nevydrželi a propukli ve smích. Blaise, který byl ukryt ve stínu zcela nevěděl, co je tak legrační.

 

Poté, co se trochu uklidnili, se jich pečlivě plochým tonem Severus zeptal: „Dobře, pane Malfoyi. Čí nápad to byl?“

 

Draco se ušklíbl. „Byl to Harryho nápad. Chtěl se večer vyplížit ven a navštívit svého přítele. Neville souhlasil a my potom také. Blaise se podílel jen pouze kvůli Ginny. Nevěděl nic víc než to, že jsme měli v plánu nějaký žert.“

 

Mistr lektvarů se podíval na chlapce. „Je to pravda, pane Zabini?“ Blaise polkl.

 

„Ano, pane.“

 

„Dobře, pane Zabini. Můžete odejít.“

 

Blaise vyskočil na nohy a utíkal ke dveřím.

 

Jakmile byl pryč z místnosti, Severus se zhluboka nadechl. Tohle nebude dobrá noc.

 

„Dobře. Co přesně každý ví o současné situaci mistra Pottera?“

 

Byla to Ginny, kdo promluvil jako první. „Myslíte aktuálně tuto noc nebo dobu, kdy začal psát dopisy?“

 

„Od letošního léta.“

 

„Oh v tom případě, Harry napsal Temnému pánovi dopis poté, co měl znepokojující vizi-“ V této části Severus lehce zrůžověl. „A každý den si psali, dokud nebyl Harry přesunut do hlavního štábu. Já jsem to zjistila, když jsme byli v Příčné ulici, kde jsem Harryho sledovala až do Děravého kotle a tam jsem viděla Toma, který vypadal, jak jsem si ho pamatovala ze svého prvního ročníku. Pak spolu nemluvili, dokud jsme se nevrátili sem do Bradavic. Nakonec si zase začali psát a Harry přišel na způsob jak se dostat ven, aby ho mohl vidět. Jakým způsobem se dostane ven, nemůžu říci. A pravděpodobně se teď muckají.“ Snape zbledl. Tohle opravdu nechtěl vědět, i když to mnohé vysvětlovalo. Mladá dívka pokračovala. „Neville nás před několika týdny slyšel, protože jsme si neuvědomili, že je někdo v pokoji. Byl nemocný a strávil den v posteli, ale potom nakonec usoudil, že Harry ví, co dělá. A nakonec sám víte, jak to Draco zjistil.“

 

Severus byl šokován. Nečekal, že dívka bude tak... výřečná. Nečekal, že ona nebo Longbottom v této věci budou tak klidní. „A pokud jde o dnešek?“

 

Tentokrát odpověděl Draco. „Ach, Potter a Longbottom teď sedí a budou jíst nezdravé jídlo až do půlnoci. Potom se vydají do Prasinek, kde je Tom ochromí a přidá do Longbottomova hábitu vzkaz, který bude hovořit o „zabezpečení“. Možná budete chtít najít způsob, jak udržel někoho od Prasinek až do půlnoci.“

 

Severus si povzdechl. Byl to on, nebo studenti rok co rok více hloupli? Byl překvapen, že v tom neměl vlkodlak tlapy.

 

„Dobře. Jdete pryč. Jsem si jistý, že budete oba informováni, až se Potter a Longbottom ukážou.“ Mistr lektvarů se na své studenty ušklíbl, kteří se na něj usmáli. Zatracení Nebelvíři! Ohrožují jeho Zmijozely!

 

*******

 

Samozřejmě, znovunalezení Harryho a Nevilla jen přineslo další povídačky stejně jako oznámení o nových bezpečnostních opatřeních, která, pokud se to dalo říct, neměla žádný vliv na stávající chod. Brumbál nebyl ještě nikde k nalezení a spekulace jen přetékaly. Od příběhu, že ho zajal Voldemort a drží ho někde v nějaké cele až k žalostným povídačkám od Mrzimoru, kteří tvrdili, že se zadusil citronovým bonbonem.

 

Obrana proti černé magii byla stejně poutavá jako ve třetím ročníku. Byla tam trhlina s Ronem a Hermionou, ale problém byl vyřešen, jakmile je profesor Lupin umístil s někým z jiných studentů.

 

V současné době diskutovali o hranici mezi temnými kouzly a světlými kouzly a Lupin jim vysvětloval funkce nějakých prokletí. Harry tyto lekce shledal jako velice poučné.

 

Jednoho dne, krátce po Halloweenu, Remus Harryho a Nevilla požádal, aby zůstali po škole. Jakmile se místnost vyprázdnila, profesor obrany vykouzlil pár jednoduchých, ale účinných kouzel pro zajištění soukromí.

„Dobře tedy. Musíme si promluvit o tom, co se stalo o Halloweenu. Já vím, že se to nestalo, jak slečna Weasleyová…“ zvedl ruku, jak to začali Harry s Nevillem popírat, „a také vím, že jsi nebyl zajat Voldemortem. Pokud bys byl, pravděpodobně bychom tě obdrželi zpátky na kusy. Nyní, když  si vzpomenu, že mám rád dobré žerty stejně jako kdokoliv jiný, řeknete mi, co se stalo?“

 

Harry začal rudnout a mumlat omluvu, když Neville vyhrkl:. „Potřebovali jsme něco dělat a Harry chtěl vidět svého přítele…“ Lupin se podíval na Harryho, který byl krvavě rudý a přál si, aby mohl být neviditelný. „… a Ginny a Draco si mysleli, že by z toho mohla být zábava, takže jsme to vymysleli,“ zmlkl a díval se omluvně na Harryho.

 

„A není náhodou ten přítel novým pracovníkem v Medovém ráji?“ Harry přikývl. „Myslel jsem si to. Neville měl ještě v kapse čokoládovou žabku, když jsme vás našli.“ Harry zíral na druhého chlapce, který se oprávněně červenal.

 

Najednou se Lupin začal smát. „Ok, Harry. Oficiálně jako učitel ti musím říct, abys nic takového už příště nedělal. Avšak neoficiálně? Příště mi dej vědět, abych zas nestrávil noc starostí o tebe, ok?“

 

Harry si povzdechl.

 

„Také se chci ještě na něco zeptat. Co se děje s Ronem a Hermionou? Samozřejmě jsem slyšel nějaké zvěsti, ale ty jsou vždy.“

 

„No, v tomto případě to jsou pravdivě zvěsti. Zaútočili na Deana a Seamuse a na každého, kdo při nich stojí, takže jsme se jim začali vyhýbat. Potom se to rozšířilo i do jiných kolejí a některé lidi dokonce urazilo jejich chování a začala odplata.“

 

„A to je důvod, proč jsem je dnes ráno musel vytáhnout z jednoho přístěnku?“ zeptal se Lupin pobaveně.

 

„Někteří z Havraspáru si mysleli, že by to byla poetická spravedlnost. Všechno, co vím, je, že je dokážou zmlknout až na několik hodin.“

 

„Vidím. No, Harry, opravdu budeme muset spolu mluvit častěji. Ale jsem si jistý, že se už chcete dostat na oběd.“ Vlkodlak se usmál na své studenty, kteří prakticky utekli. Vstal, oblékl si plášť a opustil učebnu. Oběd může počkat, teď měl na prodavače pár otázek.