Langsyne VIII.kapitola

27.06.2014 13:00

Přináším další část povídky. Opět zanechte komentáře a nebo hlasujte v anketě. Přeji příjemné čtení :)

 

×××××

 

Tajemství
 
.
 
.
 
.
 
Mám tajemství,
Můžeš ho uschovat?
Přísahej, že o něm pomlčíš,
A uschováš ho v kapse.
Až do skonu života
 
 ~ Tajemství
 
.
 
.
 
.
 
Harry pozvedl obočí, když dívka koktala jeho jméno. Byla opravdu velmi zábavná, i když o jejím společníkovi se to říct nedá. Byl opřený o zeď vagonu, nejdál od Harryho a vypadal, že každou chvíli omdlí. Harry si nebyl úplně jistý, proč dostali tak silný amok, když ho uviděli sedět v Bradavickém expresu. Z jejich úhlu pohledu nebyl pryč déle než pár měsíců: pokud si spíš nemysleli, že byl mrtvý, byl pohřben a následně vstal z mrtvých. Jeho myšlenky se náhle zastavily. No, jelikož je upír, tak technicky vzato je mrtvý doopravdy, ale to oni nevěděli. Vždyť se dokonce snažil vypadat úplně stejně jako tehdy, než se proměnil.
 
„Proč se chováš jako by jsi viděla ducha?“ Bylo překvapivě těžké potlačit pobavený ton v hlasu.
 
„Ale... ty jsi... ty jsi tady.“
 
„A to bych jako měl být někde jinde? Potřebuji přece dokončit své vzdělání.“ Ta poslední věta nebyla až tak úplně pravdivá. Kdyby ho tenkrát Brumbál nezavraždil, už mohl mít dostudováno. Zlomyslný starý mužík.
 
„Byl jsi přece pryč od Července!“ Její hlas už pomalu přecházel do křiku.
 
„Vždycky jsem věděl, že jsi chytrá.“ Řekl Harry a ukázal na sebe jako kdyby vyluštil nějakou velkou neznámou záhadu. Její tvář se zbarvila do světle šarlatové barvy, než opět spustila.
 
„Harry Jamesi Pottere, kde jsi byl?!“ Křikla svou otázku a Harry by se vsadil, že byla slyšet přes celou chodbu. Naklonil hlavu na stranu a díval se na ni, dokud nesložila ruce na prsou a nezačala netrpělivě podupávat nohou. „No?“
 
„Uvědomuješ si, že nemáš žádné právo být vědoma, a proto ti nemusím vůbec odpovídat?“
 
„Harry!“ Znělo to značně rozhordčeně. „Já o tebe měla strach!“
 
„O mě? Proč? Jakékoli místo je lepší než dům Dursleyových.“ Nebyla to tak úplně pravda, ale o tom neměli žádné zdání. „Myslel bych si, že budeš ráda, když budu někde v bezpečí a bude o mě dobře postaráno.“
 
„Nesnaž se mě obviňovat Harry. Ale chci vědět, kde jsi byl.“ Její ruce nyní spočívaly na bocích a Harry předpokládal, že když se na něj bude tak dívat, bude si myslet, že ho tím zastraší jako malé dítě a všechno ji do posledního slova vyklopí.
 
„No, když to musíš vědět, jedné noci jsem byl unesen. Probudil jsem se v nádherném panském domě s velkými okny a krásnými koberci. Oh a obrazy na zdech byly také fantastické. Samozřejmě byl v pokoji i muž, který stál nad mou postelí a první věta, která mi přišla na mysl byla: '' ach bože, pedofil'', ale zmílyl jsem se. Pak začal žvanil o nějakém potencionálu, ale nemohl jsem ho dosáhnout, tak jsem s ním prostě strávil zbytek léta, protože jsem se jen tak nemohl vrátit do domu svých příbuzných, zatímco celý kouzelnický svět višiloval.“ Harryho hlas byl po celou dobu vyprávění zcela lhostejný.
 
Mnoho slov vyletělo z Hemioniných úst ve snaze přijít na rozumný dotaz ke všem informací, které právě obdržela. Dokonce několikrát padlo i Voldemortovo jméno jak byla chycena mezi snahou mu vynadat za to, že nikomu nedal o sobě tak dlouho vědět a opovážením riskovat drahocenný život. Harry slyšel jak se lidé snaží dostat blíže ke dveřím a zjistit co se děje. Harry mlčel a nedokázal zadržet své obočí, které rapidně stoupalo, když ho obviňovala z pasivní sebevraždy.
 
„Už jsi skončila? Dobře. Jsem tak rád, že jsi svým křikem přilákala polovinu lidí z vlaku do mých dveří, abych se pak mohl cítit velmi nepříjemně. Všimla sis, že když křičíš zníš jako vztekající se dítě, kterému vzali bonbonek?“ Znovu zčervenala a chystala se mu něco odseknout, ale Harry ji předběhl: „A když chceš na někoho křičet, tak bys příště mohla vejít do místnosti a zabezpečit místo kouzlem pro soukromí, tak aby nebyly vyrušeni i ostatní studenti? Mohu tě ujistit, že by pak ostatní neprahli po dalším slovu tohoto zábavného... rozhovoru.“  
 
„Já... ještě jsme neskončili.“ Pronesla. „Brzy se vrátím.“
 
„Nezapomeň poslat řediteli mé pozdravy.“ Její kroky zakolísaly a vykulenýma očima se podívala přes rameno.
 
Věnoval ji mírný úsměv, který vypadal více Zmijozelsky než Nebelvírsky.
 
„Pojď Rone, máme ještě schůzku.“ A vlekla za sebou rudovlasou hlavu. Jejich dokonalé prefetské odznaky odrážely světlo z okna. Dveře se zavřely a rychle odcházeli do přední části vlaku.
 
O nějaký čas později slyšel jak se někdo přibližoval ke dveřím jeho kupé, předpokládal, že to opět bude Ron s Hermionou. Ale osoba, která konečně došla ke dveřím nebyla tou kterou očekával. Draco Malfoy ležérně stál ve dveřích jednou rukou opřenou o rám dveří a druhou volně visející po jeho boku.  Jeho věrní kumpáni za ním stáli a oba se dívali do přední části vlaku.
 
„Dobrý den Malfoyi, co pro tebe mohu udělat?“ Ačkoli se blonďákův výraz nezměnil, Harry si byl jistý, že ho otázka překvapila. „Posaď se.“ Harry ukázal na sedadlo naproti něj. Draco na okamžik zaváhal, než něco zamumlal Crabbeovi a Goylovi, a pak za sebou zavřel dveře a posadil se naproti svého dlouholetého rivala.
 
„Co to děláš Pottere?“
 
„Rád bych mezi námi uzavřel příměří. Pro letošní rok mám plány a nechci, aby se nějak pokazily našimi malichernými boji ke kterým by letos určitě došlo. Jistě budeš souhlasit, že ty argumenty jsou už únavné a dětinské a oba máme určitě lepší věci na práci, než se proklínat kvůli nějaké směšné pomstě. Takže jinými slovy, rád bych uzavřel s tebou a Zmijozelem příměří.“
 
„A podmínky toho příměří?“
 
„Žádné úmyslné sabotáže a zbytečné konfrontace.“
 
„Zahrnuje to i Weasleyho a mudlovskou šmejdku?“ Zeptal se se zvednutým obočím.
 
„Tohle bude pouze mezi tebou a mnou, oni do toho spadat nebudou.“
 
„Copak se stalo se slavným ''zlatým triem''?“ Zeptal se Draco nepříjemně.
 
„Už neexistovalo tak od konce loňského roku.“ Odpověděl Harry a záměrně ignoroval Malfoyův ton. „Tak co, můžeme uzavřít příměří?“
 
„Nemám žádnou kontrolu nad ostatními zmijozely.“ Harry se na něj nevěřícně podíval.
 
„Opravdu očekáváš, že tomu budu věřit? Myslím, že jediná osoba, která by případně mohla mít lepší postavení mezi zmijozelskými studenty by byl syn Temného pána, kdyby ovšem nějakého měl. Oba jsme si velmi dobře vědomi postavení a moci tvého otce.
 
„Nevím o čem mluvíš.“ Lhal hladce.
 
„Ne?“ Zeptal se Harry zmateně. „Ty jsi na vrcholu, ''Princ Zmijozelu'', tak tě nazývají. Crabbe a Goyle jsou tvou stráží, tvoje nejvěrnější skupina se skládá z Parkinsonové, Notta, Zabiniho, Davise, Greengrasse, Bulstrodové a nečekaně i z Warringtona. Samozřejmě, že většina starších studentů se ti klidí z cesty jen ze strachu, že na ně pak tvůj otec zaměří svou pozornost. Tak vidíš, jsi na vrcholu potravního řetězce, ale pouze na tak dlouho jako bude tvůj otec u moci. Budou poslouchat co říkáš.“ Draco na chvíli vypadal zaraženě, než se pak vrátil zpět do klidného držení těla.
 
„A to příměří se teda bude vztahovat jenom k tobě?“
 
„Ano.“
 
„Dobře, na konci uvítací hostiny budu mít pro tebe odpověď.“ Oba vstali ve stejnou chvíli.
 
„Bylo mi potěšením s tebou obchodovat Malfoyi.“ Harry mu nabídl ruku. „Možná, že v budoucnu to bude mnohem víc lukrativnější?“ Zeptal se s důrazem na poslední slovo a sledoval jak v těch šedých očí svítá porozumění. Malfoy se podíval na nabízející ruku, a pak ji pevně chytil. Tento Potter byl jiný, než ten kterého viděl na konci loňského školního roku, byl víc Zmijozelský. 
 
„Možná.“ Odpověděl, v hlase souhlas. Poté se Draco otočil a opustil kupé s Crabbem a Goylem v patách.
 
x-x-x-x-x
 
Draco ležérní chůzí kráčel chodbou, ignoroval ty dva za sebou a vstoupil do prostoru vagonu. Když mu jeho otec řekl, aby dával na Pottera pozor, v předpokladu že se objeví, protože Temný pán chtěl vědět, jestli informace o Potterově neutralitě je pravdivá, tak mohl upřímně říci, že téměř. První myšlenka, která ho napadl byla, že se ''zlatý chlapec'' nikdy nevzdá té chátry Weasleyovské nebo své oblíbené mudlovské šmejdky, ale ejhle, evidentně je všechno jinak. Vešel do svého kupé, kde už na něj čekala, podle Harryho slov, jeho nejvěrnější skupina. Crabbe a Goyle za ním zavřeli dveře a postavili se na stráži.
 
„Potter je ve vlaku.“ Řekl s na chvíli se odmlčel, zatímco čekal až na něj každý obrátí svou pozornost. „Nabídl příměří. Žádné úmyslné sabotáže nebo konfrontace.“
 
„Myslí si, že to jeho malé lvy ochrání?“ Zeptala se s úšklebkem Pansy.
 
„Teď přichází ta zajímavá část, dohoda zahrnuje pouze jeho.“ Všichni se na sebe podívali a šeptání se mezi nimi linulo.
 
„To je velmi zajímavé.“ Pronesl Theodor. „Tak, je to pravda? Opravdu je neutrální?“
 
„Vypadá to tak, ale jistý si zatím být nemohu.“ Draco se posadil na místo nejblíže oknu. „Nevšiml si někdo, že by Potter věnoval naší koleji nějakou vysokou pozornost?“
 
„Ne.“ Odpověděl Blaise zavrtěním hlavy. „ Vždycky, když šel kolem, tak nás pokud možno ignoroval. Stalo se něco?“
 
„On zná naše postavení a že všichni z vás plus Warrington patří do nejvěrnější skupiny. Musím říct, že je to trochu absurdní, že někdo tak lhostejný je zároveň i tolik všímavý.“ Draco postřehl, že i ostatní jsou trochu rozrušeni. Vždycky byli ve svém okolí opatrní, nikdy se na veřejných místech nesetkávali společně. A existoval i další důvod proč to bylo tak znepokojující. Greengass a Davis nikdá moc nebyli viděni v kontaktu s jejich skupinou a Warrington se neustále zdržoval na famfrpálovém hřišti, když nepočítají vyučovací hodiny.
 
„Musíme dávat pozor a zjistit odkud zjišťuje potřebné informace.“ Řekla Daphne tiše a odstrčila neposedné vlasy, které ji spadly do obličeje. „Je velmi nebezpečné, jestli je tak všímavý a my jsme si toho prozatím ještě nevšimli nebo jestli je v koleji krysa a podává mu ty informace.“
 
„Blaisi, budu potřebovat, abys dával pozor na jakékoli neobvyklé chovaní na koleji. Zbytek z vás, mějte uši na pozoru. Jestli se přiblíží, hned ho neodhánějte, zjistěte jako první jeho záměry.“
 
„Očekáváš něco?“ Zeptala se Pansy.
 
„Zmínil se o možných budoucích dohodách, které by mohly být lukrativní.“ Všichni přikývali a začali diskutovat o svých plánech pro letošní rok.
 
x-x-x-x-x
 
Hermiona sledovala jak žlutohnědě zbarvená sova vyletěla z okna a zamířila do školy. Nebylo časté, aby sova z vlaku byla používána k zasílání zpráv, jenom v případě, že by došlo k mimořádné události, která by zapříčinila důvod k odeslání zpráv. Ale Brumbál ji napsal a informoval, že kdyby se objevil Harry má mu okamžitě dát vědět. Vlak se začal stáčet do oblouku a Hermiona se pomalu otočila zpátky k Ronovi. Druhý nejmladší Weasley byl stále bledý, i když teď vypadal o mnohem lépe než předtím.
 
„Jsi v pořádku Rone?“
 
„Byl... byl to opravdu on?“ Ronův hlas zněl tak úzkostně.
 
„O čem to mluvíš Rone?“ 
 
„Něco na něm je jiného. Neříkej mi, že sis toho nevšimla. Jen... on je teď úplný opak někoho koho jsme naposled viděli a znali.“
 
„Nebuď hloupý, samozřejmě, že je to on. Kdo jiný by to mohl být? Za chvíli máme schůzku s ostatními prefekty a pak se může vrátit zpět a zjistit proč přesně se Harry nepokoušel někoho kontaktovat.“
 
Ron přikývl a nechal ji, aby je vedla ke kupé, ve kterém byli všichni ostatní prefekti, kteří se domlouvali nad pravidly a případně i nad nějakými změnami, které by tento rok realizovali. Oba tiše poslouchali, i když se jejich mysl potulovala úplně někde jinde. Zdálo se, že setkání probíhá čím dál pomaleji, kdykoli měli pocit, že se potřebují rychle vrátit zpět a skutečnost, že si sedli co nejdále ode dveří jejich pocitu příliš nepomohlo. Nemohli ani dostat Malfoye stranou, ze samotného setkání, což bylo neobvyklé, ale nakonec pokrčili rameny a rozhodli se vrátit ke svému příteli na konci vlaku. Jakmile došli k jeho kupé Hermiona sevřela rukojeť dveří, aby je mohla otevřít, ale nehnuly se ani o píď.
 
„On je zamčel.“ Její hlas zněl nevěřícně. „Proč by je zamykal?“
 
„Možná se snaží udržet fretku venku.“ Pokrčil rameny Ron, než vytáhl svou hůlku. „Alohomora,“ pronesl. Zazněl zvuk odemykání dveří, dokonce se zámek odemčel, ale stále zůstaly zavřené.
 
„Odkud zná takové kouzlo?“
 
„Myslím, že opravdu nechce, aby ho Malfoy obtěžoval.“ Prohlásil a zaklepal, ne zrovna jemně, na dveře. Ovšem nikdo neotevřel.
 
„Nebo možná nechce, abychom ho obtěžovali my.“ Řekla sklíčeně. Bolelo to, když je Harry nechal stát u jeho dveří. Byli přátelé po čtyři roky. Co se mohlo v létě stát, že ho to tak moc změnilo? Náhlý výraz odhodlání přeletěl přes její obličej. Co když to bylo..., i když si zatím být jistá nemohla. Ale Harry byl její přítel a to bylo hlavní.
 
„Já – Jsme...“
 
„Pojď, jdeme do našeho kupé.“ Přitáhla si ho k sobě a s odhodlaným výrazem vyrazila.
 
x-x-x-x-x
 
Pro každou akci existuje stejná reakce. Takhle nějak zní třetí Newtonův zákon o pohybu. Ale bylo nešťastné, že tento zákon aplikuje všechno, ne jen pohyb. A to byl důvod proč ho to chytilo tak nepřipraveného, to ticho. Bylo takové ticho, až bylo skoro ohlušující a zanechával za sebou slabé bzučení v uších. Nejspíš bude moudřejší, když při opouštění vlaku půjde jako poslední. Takže, ostatní mlčeli když nastoupil do kočáru, mlčeli když vystoupil z kočáru, ale byl vděčný, že se ozývalo šeptání. Nebyl si jistý jestli by zvládl být ve Velké síňi pokud by tam bylo velké ticho.
 
Dva páry pronikavých očí se na něj upíraly a také celá řada dalších, které byly daleko víc iritující. Tolik pozornosti neměl ani během turnaji ve čtvrtém ročníku. Posadil se, elegantním gestem upravil hábit pod sebou a podíval se k profesorskému stolu. Brumbál se na něj mračil a jeho tvář byla poseta vráskami zatímco z jeho očí vyzařoval hněv, i když si Harry nebyl úplně jist jestli je zaměřen na něj. Snapeův pohled na druhé straně byl prozměnu vypočítavý jako kdyby přišlo něco neočekávaného a co by s chutí kus po kousku rád pitval.
 
Harry se cítil nepříjemně, když se na něj tak díval. Bylo to tak intezivní, až mu to přišlo zvláštní. Jako kdyby se dotkl nějakého... tajemství. Harry se pozastavil a začal svého profesora zkoumat. Už od jeho prvního ročníku kolovaly zvěsti, že je Snape upír, ale skutečnost, že mohl chodit na slunci ukazovalo na fakt, že upír nebyl. Ale zaručeně tady něco bylo, ne přímo nepřirozené, ale něco, co ho od lidí kolem sebe odlišovalo. Možná někde v jeho rodokmenu se mohl vyskytnout upír. Ano, možná že to tak bylo.
 
Probudil se ze svého zadumání, když začalo zařazování studentů do prvních ročníků. Nemohl se přestat usmívat. Byli tak malí, tak křehcí, že kdyby zafoukal silný vítr všechny by je to odfouklo. Díval se jak mezi sebou bojují, aby s úžasem a úctou nezírali na Velkou síň a snažili se vypadat vyzrále bez ohledu na jejich věk. Neslyšel jejich jména, jen se zaměřil na jejich nervozní výrazy, které byly jasně vidět. To všechno vypadalo tak... lidsky. Nechtěl o to přijít, ale bylo by hezké si to pamatovat.
 
Poté co byli noví studenti zařazeni a usazeni, přešel Brumbál k řečnickému pultu a připomněl jim, že mají zakázáno vstupovat do Zapovězeného lesa a představil jim novou učitelku Obrany proti černé magii, Dolores Umbridgeovou. Vypadala jako žabí žena, podsaditá a široká, a ta růžová ji ke vzhledu moc nepřidala. Umbridgová rychle převzala řeč, prohlásila, že zatímco v předchozích letech zde učilo mnoho špatných profesorů, tak tento rok bude jiný a že ministerstvo bude zasahovat do chodu školy. Harry neměl rád takové řeči, ale dělat starosti si taky nemusel. Ministerský holub nebude mít žádný vliv na jeho cíle nebo plány a i kdyby začala kolem něj čenichat... tak stejně ještě neměli profesora, který by vydržel déle než jeden rok. Její jméno se zapíše do statistiky stejně jako i jména před ní.
 
Slavnost pokračovala jako obvykle, hluk a vzrušení se vrátilo v plné míře. Harry napůl očekával, že k němu přistoupí profesor nebo ho bude informovat nějaký prefekt o tom, že ho chce ředitel vidět, jaké pak bylo překvapení, když se ani jedno nestalo. Posunoval své jídlo po talíři, neměl moc chuť na skutečné jídlo, jen občas něco snědl, aby se lidé nezačali vyptávat. Všiml si toho v posledním ročníku, který strávil s Tomem, že se jeho žalůdek začne bouřit proti běžným potravinám. Nakonec opustil síň a vydal se na svou kolej. Vstoupil do pokoje, který sdílel s dalšími čtyřmi spolužáky právě včas, aby zachytil konec rozhovoru.
 
„- a pak řekla, že nechce abych se vrátil do školy, která je ovlivňována.“
 
„Ovlivňována kým?“ Zeptal se Harry a naklonil hlavu na stranu způsobem, který pochytil od Luciena.
 
Seamus, který mluvil, se otočil v obličeji mírně červený, když byl nachytán. Harry samozřejmě věděl o kom mluví. Zřejmě prohlašoval, že se Voldemort vrátil a lidé těm odpadům v novinách očividně věřili. Podle novin byl šílený, trpěl bludy, vyhledával pozornost a seznam dalších věcí, které si novináři vymysleli, samozřejmě v čele s nejznámější reportérkou Ritou Holoubkovou. Neměl ji rád, ale musel uznat, že ví jak prodat noviny.
 
„Já...er...“
 
„Hmm... zajímalo by mě kolik lidí věří tomuto žvástu?“ Zeptal se Harry a očima pátral po celé místnosti.
 
„Moje babička říká, že je to bezvýznamné. Vždycky věřila, že ty-víš-kdo nikdy opravdu nezmizel, a když Brumbál říká, že je zpátky, pak je tedy zpátky.“ Harry pokýval Nevillovi za jeho vyznání podpory. Bylo uklidňující vědět, že měl alespoň jednoho spojence.
 
„Není trochu smutné, že věříte reportérce, která mě ve skutečnosti viděla jen jednou než osobě se kterou jste poslední čtyři roky sdíleli pokoj? Možná, jestli je to pro vás tak nepříjemné,“ Harry se teď podíval na Seamuse „měli by jste jít za McGonagallovou a změnit si pokoj.“ Jeho hlas byl mírný, ale způsob jakým zíral na Seamuse nebyl. Nemohl říct, že byl naštvaný, ale namíchlo ho to.
 
„Já...“
 
„Proč si nejdeš lehnout Seamusi? Dostatek odpočinku by mělo udržet šílenství daleko.“ Harryho koutky úst se stočily do neupřímného úsměvu. Chladně se díval jak i ostatní Nebelvíři vklouzli do postelí.
 
„To bylo trochu děsivé Harry.“ Řekl tiše Nevill a upravil si přikrývku.
 
„Ach, když štěkám tak mám pak o zábavu postaráno.“ Longbottom přikývl, i když nechápal co tím přesně Harry myslel.
 
x-x-x-x-x
 
Obrana proti černé magii. Jak vtipné pomyslel si cynicky. V hodinách ho nic nenaučili a vypadalo to, že letos se situace bude opakovat, pokud si učitel nestanoví cíle jako například pochopení základní magie obrany, naučit se rozpoznat situace v nichž obraná magie může být legálně použita a použití magie v kontextu pro praktické využití. Ale bylo evidentní kam to všechno spěje. Nebude se vyučovat žádná praxe dokonce i žádné používání kouzel v hodinách. Podle oficiální vyhlášky ministerstva se bude obrana učit pouze teoreticky. Blázni, si myslí, že když se naučí obraná kouzla problémy se tím vyřeší.
 
Harry držel svá ústa pečlivě zavřená, když se Hermionina otázka rychle změnila ve výslech profesora. Studenti byli pobouřeni, když si uvědomili, že nebudou moct procvičovat kouzla. Obvinění z neúspěchu u praktické části N.K.Ú. se rychle odsunulo stranou spolu se skutečností, že kouzla mohou být potřeba k využití ve skutečném světě. Byl napůl v pokušení uvést fakt, že se Bystrozoři naučili většinu kouzel v těchto hodinách, kdy byli ještě studenti, ale radši stále mlčel.
 
„No, proč jste ještě nic neřekl, pane Pottere?“ Její tvář sdílela nechuť k této myšlence.
 
„Omlouvám se profesorko Umbridgová, ale jaká byla otázka?“
 
„Jeden student měl dotaz k návratu jistého kouzelníka a že bychom měli znát obraná kouzla prakticky kvůli této příčině, když už nic jiného.“ Postřehl její záměry a o co jí jde.
 
„Paní profesorko, jsem zmaten. I kdyby se ten dotyčný čaroděj vrátil, co to má co do činění s praktickou částí v hodinách? Věřím, že jste zcela schopna přednést teorii tak hluboce jak jistě bude potřeba.“
 
„Popíráte své nároky?“ Umbridgová vypadala trochu nakrknutě, když chlapec nereagoval tak jak chtěla.
 
„Ne, ne to jsem neřekl. Myslím tím, že všechno co se pak stane a co se tady naučíme bude v nás a jsem si jist, že jestli se vrátil, tak poté budeme dost schopni ty kouzla používat, nemám pravdu profesorko?“ Její tvář se zamračila a koukala na něj přimhouřenýma očima. Harry ji to oplatil nevinným pohledem. Odmítl hrát její hru, ale pochyboval, že ji bude unikat navždycky, i když protentokrát se mu to vydařilo.
 
„Vezměte si své knihy a otevřete je na straně deset.“ Náhle se odvrátila, pohlédla na zbytek třídy a Harry se spokojeně usmál.
 
x-x-x-x-x
 
Harry zachytil obálku, kterou před něj upustila černá sova. Cassandra, která obálku zapečetila mu poslala novinky ohledně upírů. Sova byla pryč dříve, než ji mohl nabídnout něco ze své snídaně na talíři. Cítil jak se na něj upírají páry očí, když rozlomil červenou pečeť, která držela pergamen složený. Cassandra vždycky brala na vědomí jisté opatření, dokonce i mezi vlastníky, jak zakodovat zprávy jakéhokoli druhu. To byl i důvod proč mu jako jediná posílala dopisy a ne třeba například Brutus. Vytáhl čtyři listy papíru, z nichž byly všechny úhledně napsány v přesmyčkách. Obsahovaly prosté zpávy z dění.
 
Neměli žádné zprávy od členů linie Umbra a Sang stále mezi sebou diskutuje o pozici. Ostatní: Luna, Ignis, Fuga a Sol spolu s těmi, kteří patří k linii Anguis se shromažďují a připravují svou armádu. Více informací se k nim zatím nedostalo ani ty, kde se nalézá přední hlava linie Umbra.
 
„Od koho to je? Zeptala se Hermiona, naklonila se přes stůl a snažila se mít lepší pohled na podpis.
 
„Od společníka.“ Odpověděl Harry, vytáhl hůlku a rychlým kouzlem spálil stránky.
 
Ona a Ron se na něj zamračili, ale dále nic neřekli. Harry se choval podivně už od té doby co jeli vlakem. Mizel v pozdních hodinách a někdy i přes den, ale nikdy ho nemohli zastihnout. Byli si dokonce i zcela jisti, že se s někým stýká a kdyby ho tolik neznali, mysleli by si, že ti lidé byli Smrtijedi. Takže v poslední době vymýšleli plán jak ho přistihnout, zatímco se bude vracet zpátky. Pak už by neexistovala žádná možnost, než říct pravdu.
 
Harry si byl vědom toho, že vědí, když tajně v noci odchází a také si byl vědom jejich plánů jak ho chytit při činu. Ale to by prvně museli vědět, že chodí do komnaty nejvyšší potřeby. Spánek nebylo něco co by opravdu nutně potřeboval a proč ztrácet čas. Prodíral se masivními hromadami věcí, které se tam v posledních padesáti letech nahromadily, od chvíle, kdy tam byl naposled. A jednoduše řečeno, bylo jich tam hodně.
 
x-x-x-x-x
 
Říjen
 
K Ronově znechucení byl Harry chytrý, lstivý, vyhýbavý, no vyloženě Zmijozel. Tyto vlastnosti ho chránili po měsíc, ale tentokrát to nevyšlo a byl přistižen dvě minuty po zákazu vycházení, kdy se vracel do společenské místnosti, kde už na něj čekala Umbridgová. Skoro na ni zasyčel, když mu s úsměvem trest předávala. A dle radosti blikající v jejích očí usoudil, že má něco ošklivého v plánu. Když další dva studenti prošli kolem něj, Umbridgová si jich vůbec nevšímala a nadále ho upřeně sledovala. Bylo by zbytečné to komentovat.
 
„Trest bude zítra v 8 hodin večer.“
 
„Samozřejmě paní profesorko.“ Kývl zdvořile hlavou a pokračoval dál.
 
Noc se změnila v ráno, snídaně rychle uběhla, pak vyučování a oběd a večeře a nakonec přišel čas na jeho trest. Měl podezření, že to bude něco sadistického, něco na způsob Snapea a nechutné čištění jeho kotlíků. Zaklepal na dveře přesně v osm hodin a byl vyzván ke vstupu. Vypadala naprosto arogantně, když vstoupil a ve tváři měla posměšný úšklebek. Pokynula mu, aby se posadil se studentskému stolu určen převážně na tresty. Posadil se a trpělivě čekal na instrukce.
 
„Něco mi tady napíšete.“ Řekla, ale zastavila ho, když si chtěl z batohu vytáhnout brk s inkoustem. „Nebudete to potřebovat, použijete jedno z mých speciálních.“ Její hlas byl nechutně sladký, když položila brk na povrch stolu.
 
Harry okamžitě ztuhl, poznával ten brk. Neobvykle tenký, černý s ostrou špičkou, pisatel se s tímto brkem nikdy nenudí. Temná magie tančila kolem jeho smyslů a okamžitě ze svého místa vstal, oči stále upřené na brk. Kde se k němu k čertu dostala? Jeho oči vystřelily k jejím a přitom vypadala mírně překvapeně. Umbridgová upravila brk na stole a čekala až se znovu posadí. Když tak neučinil, trochu se naštvala.
 
„Posaďte se pane Pottere, nebo snad chcete další trest?“
 
„Kde jste to vzala?“ Jeho hlas byl tichý, až skoro šeptal.
 
„Prostě to vlastním a teď, začněte psát váš text.“
 
„Jsou zakázány k používání.“
 
„K veřejnému používání.“ Opravila ho. „A jak můžete vidět, tady jsme v soukromí.“
 
„Chci vědět, kde jste dostala povolení k využívání těchto brků na studentech.“
 
„Myslím, že vás brzy přejde humor.“ Řekla a zamračila se na něj. „Samo ministerstvo to povolilo, mám podepsané patříčné dokumenty. A nyní si sedněte a začněte.“
 
Pohyboval se pomalu, zatímco jeho mysl jela na plné obrátky. Nemohl použít krevní brk. Jeho krev, no, není už zcela normální. A její zjevná nechuť k ''míšencům'', jak je nazvala, pochyboval, že by ve škole mohl být déle, než zjistí jeho tajemství. Sakra. Co by tak měl udělat? Zvedl pero, umístil jej na papír a podíval se na ni ještě jednou. Ten samolibý pohled se vrátil do její tváře, a když se opět podíval do jejich očí, napadal ho spásná myšlenka. Vymrštil svou magii k její, ihned se uchytila a začala zpracovávat její vůli. Pravděpodobně by to na silnější mysl nefungovalo, ale ona byla slabá. Její oči se zamlžily a najednou vypadala jakoby snila.
 
„Harry Potter zadaný text napsal, ale písmo bylo tak nečitelné, že jste se rozhodla stránky spálit. Dosáhla jste toho čeho jste chtěla a on už nebude dělat problém.“ Chtěl ji vnuknout myšlenku, aby krevní brk nepoužila znovu, ale s tím jakou měla radost, když ho mohla na někom využít to bylo nemožné. „Budete se slunit ve svém úspěchu dokud nebude čas jít do postele. Nebudete se ptát jak dlouho tady s vámi Potter byl a nebudete si uvědomovat kolik času uplynulo od té doby doby co jste udělala jako poslední.“ Usmál se, když opustila svůj kabinet.
 
x-x-x-x-x
 
Mozkomoři zmizeli, Smrtijedi uprchli.
 
Včera v časných ranních hodinách se rozezněl alarm v oddělení pro Uplatňování kouzelnických zákonů. Alarm zaznamenává případné problémy na Azkabanském ostrově, který nejčastěji střeží mozkomoři spolu s pár strážnými. Bystrozorské síly spolu s vedoucím oddělení se okamžitě vydali na ostrov nedlouho po zaznění poplachu. Po příjezdu na ostrov bylo zjištěno, že tam nebyli strážní a dokonce i žádní mozkomorové, jak tomu obvykle bylo.
 
Vězení samotné utrpělo minimální poškození, ale největší zničení bylo objeveno u vstupní brány ve snaze ji otevřít. Strážní stanice byla zcela zničena a těla dvou strážných byla uvnitř nalezena v hrozném stavu. Bystrozoři pokračovali dál a zjistili, že mnoho vězňů z nižších řad jako zloději a podobně byli zcela samostatně a byli schopni poskytnout  veškeré relativní informace, včetně toho, že mozkomorové zmizeli chvíli předtím, než došlo k útoku.
 
Bylo rychle zjištěno, že všichni strážní, kteří se v inkriminovanou dobu nacházeli v Azkabanu byli zavražděni nebo jsou pohřešováni. Bylo také zjištěno, že bratři Lestrangovi, Rudolfus a Rabastan spolu s Bellatrix Lestrangovou, nejvíc známou z kauzy Lonbottom zmizeli také s několika vězni, kteří byli odsouzeni ze smrtijedské aktivity. Předpokládá se, že všichni jsou naživu. Není zatím známo, kdo za útokem na Azkaban stojí nebo, kdo napomáhal Smrtijedům k úniku, ale máme podezření, že za tuto katastrofu je odpovědný masový vrah Sirius Black.
 
Pozice mozkomorů je v současné době neznámá, ale ministerstvo žádá veřejnost, aby byla na pozoru, když se díky těmto temných tvorů v jejich okolí náhle mrazivě ochladí. Také je žádá, že pokud tato situace nastane ať co nejrychleji kontaktují ministerstvo. Veškeré informace budou užitečné. A pokud narazíte nebo zahlédnete jednoho z uprchlých trestanců, prosíme přesuňte se na bezpečné místo, než se poté obrátíte na ministerstvo. Nepokoušejte se tyto osoby zadržet, jsou nebezpeční a pravděpodobně budou ozbrojeni.
 
Harry složil Denního věštce a položil ho pod talíř než pokračoval s posunováním snídaně na svém talíři. Jen nejasně poslouchal panické štěbetání studentů. Tom dodržel část dohody a Harry musel uznat, že se cítil upřímně překvapen. Nestávalo se často, aby tak snadno Temný pán dodržel slovo. Dokonce od něj neměl ani nějaký příslib, že to udělá. Bude muset brzy poslat svým generálům dopis, poté by se s nimi setkal, a pak by vše mělo jít podle plánů. Tedy, doufal v to.
 
„Harry?“ Ach, to by nebyla Hermiona, aby se opět neozvala. Otočil se a podíval se na ni.
 
„Ano?“
 
„Co si o tom myslíš?“ Okamžitě si všiml, že studenti v jejich bezprostředním okolí přestali probírat své teorie a ostražitě naslouchali tomu, co měl na srdci.
 
„To je trochu zbytečná otázka, ne? Oni,“ ukázal kolem sebe, „si všichni do jednoho myslí, že jsem úplný šílenec a mé spekulace budou sloužit jako důkaz.“ Věnoval jim několik chladných pohledů. „Žalostné.“ Harry se zamračil, ale byl naštvaný sám na sebe. Dřív měl nad sebou lepší kontrolu, tak proč ztratil nervy tak rychle?
 
„Opravdu kamaráde, nemyslíš, že jsi to trochu přehnal?“ Harry stiskl rty do pevnější linky a bubnoval prsty na stole v rytmickém tempu.
 
„Trochu to přehnal? Myslím, že bych mohl souhlasit, ale v žádném případě jsem nebyl dramatický. Ve skutečnosti musím říct, že jednám v této situaci mimořádně dobře, po tom všem, nikdo ještě neskončil prokletý.“ Náhle vstal od stolu. „Tenhle rozhovor je únavný.“ A odešel aniž by se ohlédl. Potřeboval brzy vyřešit problém jeho krátkodobého vzteku dřív, než se rozpoutají další problémy.
 
x-x-x-x-x
 
Byl pronásledován a on nesnášel, když byl sledován. Jeho doprovod nebyl tak chytrý a 100% věděl, kdo to byl, ale alespoň si mohli dát trochu práce s tím, aby hned nevěděl o jejich přítomnosti. To už klidně mohli mávat rukama a upozorňovat na svou pozici, evidentně by to vyšlo nastejno. Harry se trochu zamračil a zabočil za další roh. Tlumené zaklení ho přimělo nahlédnout zpátky do chodby. Vypadalo to, že Weasley spadl. Harry si otráveně povzdechl, opravdu na tohle neměl čas i náladu. Potřeboval najít Malfoye a přesvědčit ho, že je v jeho nejlepším zájmu poslat jeho dopis dřív než bude zákaz vycházení, jinak Nebelvíří, nebo přesněji ti dva stalkeři dostanou další záchvat paranoi. Jeho ruce sebou škubli, když pomyslel na to jak snadné by bylo své dva pronásledovatele vyřadit ze hry na kočku a myš, jen co by se přiblížili. Ale bude muset být opatrný, lidé jsou křehká stvoření a praštit je po hlavě by mohlo vést k prasknutí lebky a nebo ke krvácení do mozku. Znovu si povzdech a potlačili tyto myšlenky, když najednou ve světle uviděl odlesk blonďatých vlasů.
 
„Malfoyi!“ Zavolal a za sebou slyšel dopad těla na podlahu s několika nadávkami.
 
„Co chceš Pottere?“ Ušklíbl se na něj Malfoy jakmile se otočil.
 
„Potřebuji laskavost.“
 
„A proč si myslíš, že pro tebe udělám nějakou laskavost?“
 
„Nechci své důvody říkat na veřejném místě. Jistě znáš nějaké bezpečnější.“ Blonďák se na okamžik odmlčel a pak přikývl.
 
„Tak tedy, pojď za mnou.“
 
Netrvalo dlouho, než ve velkém bludištním koplexu Rona s Hermionou ztratili. Série zatáček a odboček je nechala zmatené a raději se vrátili nahoru, kde se neztratí a nebo na ně někdo nezaútočí. Harry věděl kam mají namířeno, společenská místnost Zmijozelu, ale nebyl si jist proč ho Malfoy zrovna vede do hadího doupěte. Zabočili za další roh, když konečně došli ke vchodu a s proneseným heslem vstoupili dovnitř. V místnosti se okamžitě rozhostilo děsivé ticho, když viděli s kým jejich vůdce vstoupil a Harry pomalu zjišťoval, že tohle bude zábavné. Oba se posadili na pohovky před krbem naproti sobě.
 
„Takže, o jakou laskavost jde?“ Zeptal se Draco, zatímco elegantně odsunul zelené polštáře na gauči. Harry vytáhl z vnitřní strany rukávu obálku a položil ji na stolek.
 
„Potřebuji tohle poslat někomu, kdo není až tak můj přítel.“
 
„Co to je?“ Marcuriovi oči se dívaly na začarovanou obálku.
 
„Nic, co by se tě týkalo.“
 
„Co získám na oplátku?“
 
„Co chceš?“ Na Dracově tváři se objevil lstivý úšklebek.
 
„Heslo k Nebelvírské společenské místnosti.“
 
„Tohle si nemyslím.“ Zavrtěl hlavou Harry. „Zkus něco nad čím uvažuješ.“ Zjimozel se zamračil a zdálo se, že se v myšlenkách na chvíli ztratil.
 
„Kolují... pověsti, které tvrdí, že jsi neutrální.“
 
„Jaká je tedy tvoje otázka, Malfoyi?“
 
„Chci vědět, jestli jsou pravdivé.“
 
„To je tedy tvoje cena?“ Draco stroze přikývl. „Tak tedy, v tuhle chvíli jsem neutrální a jen tak pro zajímavost, už se nikdy znovu nehodlám vrátit na stranu světla.“ Malfoy přikývl a zvedl ze stolku dopis.
 
„Kam?“
 
„Dopis na sobě nese směrovací kouzlo, dostane se kam je potřeba.“
 
„No dobře.“ Řekl a strčil si obálku do kapsy hábitu. Pošle ho po své sově ještě předtím, než půjde spát. „Pokud je to všechno, pak bys měl odejít.“ A naklonil hlavu ke dveřím.
 
„Mám jednu otázku, jestli ti nebude vadit odpověď.“ Draco se na něj zadíval a udělal malé gesto rukou, aby pokračoval. „Které z portrétů na škole konkrétně špehují pro ředitele?“
 
Šum prosvištěl místností a několik starších studentů se na sebe podívalo. Harry měl podezření, že je ani nenapadlo to, že by o tom mohl vědět. Malfoy se zatvářil zamyšleně a rozhlédl se přes společenskou místnost než se rozhodl.
 
„Ty mi řekneš pro koho je ten dopis a já ti řeknu co chceš vědět.“ „Je to pro jednoho z mých spojenců, který se mi chystá pomoci vzít si zpět, to co mi náleží.“ To bylo vše, co chtěl na toto téma říct.
 
„Ptáci.“ Řekl Draco. „Všechny portréty, které mají vyobrazené ptáky dodávají řediteli školy zprávy.“
Harry přikývl.
 
„Dobrou noc Malfoyi.“ Řekl, než se otočil a odešel ze společenské místnosti. Teď měl trochu práce. Zatímco ho všechny obrazy sledovaly, tak jen na ty s ptáky si dával pozor.
 
 
Langsyne VII.kapitola < > Langsyne IX.kapitola

Anketa

Na kolik % se vám kapitola líbila?

100% (23)
62%

50% (2)
5%

0% (12)
32%

Celkový počet hlasů: 37

Langsyne VIII.kapitola - Komentáře

Datum: 12.12.2014

Vložil: Nike Free Run 3

Titulek: jtxxbauq@gmail.com

Datum: 09.12.2014

Vložil: Nike Free Trainer 5.0

Titulek: fyfmxhbx@gmail.com

Datum: 28.06.2014

Vložil: Anon

Titulek: Jééééééé!!!!!!

DAlší úžasná kapitolka, Já Jaspera, tak neskutečně miluju! Ani jsem nedoufala, že by se zvládl, tak skvěle přetvařovat, naproti tomu Draka, začínám mít ráda, LOL, Tak jo nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale stalo se no:-)
V Jednom musím souhlasit s předchozím komentujícím, v téhle povídce je Miona fakt strašná, i když mi vlastně nevadila jenom ve filmu.
Od Rona bych čekala něco víc než jen zblednutí, přecejen je to takový ten typ co dělá naschvály, ale je pravda, že oficiálně přátelé stále jsou, takže... no asi tak.¨

Jinak děkuju za další skvělou kapču!! xD
PS: Voldy se nezdá. ;)
PSS: Jen dál s elánem do překladů. Hlavně nezapomeň, že tady na tebe pár lidiček stále netrpělivě čeká.
a nejen na Langsyne *palec nahoru*

Datum: 28.06.2014

Vložil: Bobina

Titulek: ++

Mudlovská šmejdka mi vždy vadila, ona se chová nadřazeněji jak Malfoy, a to už je co říci.
Ty její hysterické výlevy, jakoby ona neměla žádné tajemství. A když to tak vezmeme, tak ona toho tajila vždy a všude nejvíce, už jenom tím, že o něčem zajímavém četla a nikdy to nikomu neřekla předem, až před obecenstvem se dělala chytrá. To je tedy kamarádka !!!
Díky za další kapitolku.

Přidat nový příspěvek