Lettered 10. kapitola

Druhý den ráno byl Harry v mnohem lepší náladě. Mnoho studentů u snídaně dostalo dopisy od rodiču, že budou přestupovat do Krásnohůlek nebo do Kruvalu. Při obědě se na ředitele sneslo spoustu rudých obálek. A do večeře nebyl ředitel schopen opustit svoji kancelář.

 

Poté Harry obdržel žádost o rozhovor s Ritou s názvem ''Reakce ze streany světla'', který byl naplánován na neděli. Odmítl svou účast, ale poslal písemné vyjádření, které říkalo, že má stále v plánu bojovat pro dobro celého lidstva a atd. Draco se málem rozesmál, když si to četl.

 

„Opravdu si myslíš, že to koupí?“

 

„Proč by ne? Myslím, že jsem Chlapec-který-nemohl-zemřít. Nepotřebuji být realistický. A široká veřejnost by spíše uvítala, že se budu chovat jako zatracený Zlatoslav Lockhard než jako Harry Potter, ale dost řečí.“ Draco obrátil oči v sloup. „Jaké jsi měl Vánoce?“

 

Draco byl chvíli zticha. Když konečně promluvil, jeho hlas nebyl více než šepot. „Šli jsme navštívit mého otce.“ 

 

„Oh, sakra, omlouvám se.“ 

 

Draco jen zavrtěl hlavou. „Ne, ne to je v pořádku. Teď, když mozkomorové opustili Azkaban to tam tak není špatné, jak říkají. Takže je to v pohodě. Ale je stále stejný, víš? Říkal mi, že bych měl „pokračovat v budoucnu pro dosažení našich zájmů“. Samozřejmě víš, co to znamená. Člověk by si myslel že se poučil, ale to on ne...“ Chraptivě se zasmál. „Stejně tam není toho moc k dělání, že?“ 

 

Harry polkl a přikývl. „Hej Draco, co přesně jsi lidem řekl, když se ptali na to, proč už spolu nebojujeme?“ 

 

Draco si odfrkl. „Jen jsem jim řekl, že jsem našel strategickou výhodu. Nikdo neví, co tím myslím a všichni se na to bojí zeptat.“ 

 

Oba kluci se jen uchechtli.

 

*******

 

O tři dny později odešlo za školy na 50 studentů, většinou třetí ročníky a vesměs to byly studenti z Mrzimoru a Havraspáru. Pak pouze tři studenti ze Zmijozelu a pouze jeden z Nebelvíru, který byl teprve v prvním ročníku.

 

Harry, který konečně měl šanci si v klidu sednout, se probíral vzpomínkami, které mu Moudrý klobouk předal. Zdá se, že Brumbál strávil poslední měsíce v Jižní Americe a hledal kouzlo, které by umožnilo vzít magii z jakékoli osoby. Vyžadovalo to velké množství magie a po provedení se z kouzelníka stane prakticky moták. Zjistil, že ji má v plánu na Harry použít, kdyby zabil Voldemorta nebo naopak. Po shlédnutí se rozzlobeně vydal do Lupinova kabinetu.

 

*******

 

„Pane profesore, kde mohu sehnat myslánku?“ 

 

Remus se na něj podíval a zamračil se.„Myslím, že ji můžeš sehnat přes objednávku. Ale proč?“ 

 

Harry přimhouřil oči. „Ta stará paprika má jiný plán.“ Ve spěchu popsal vzpomínky, který s ním sdílel Moudrý klobouk. 

 

Vlkodlak seděl na židli ohromeně. 

 

„...Takže, v případě že se něco stane, ji budu potřebovat,“ dořekl Harry a Remus chápavě přikývl.

 

„Zeptám se Severuse, jestli ví, kde ji můžeš sehnat. Do té doby buď opatrný. Pokud si bude Brumbál myslet, že se děje něco víc, nebude se dvakrát rozmýšlet a vymaže ti paměť. Ve skutečnosti bys to měl říci i Severusovi. Je dobře, že více lidí ví, a kdyby něco, Brumbál nebude schopen prorazit jeho nitrobranou. Máš odpoledne hodinu?“

 

Harry přikývl. „Péči o kouzelné tvory. Proč?“

 

„Musíme si všichni promluvit. Poslouchej. Řekni Ginny, Nevillovi a Dracovi, ať se sem za mnou staví po hodině. Promluvím s profesorkou McGonagallovou a ta určitě nebude mít žádné námitky, že vy čtyři budete trávit noc v domě tvého kmotra, zejména pokud tam také bude profesor Snape a já. Uvidíme se odpoledne.“ Harry přikývl a vstal. „Jo a Harry? Slyšel jsem, že Hagrid našel něco nového a vzrušujícího. Možná budeš chtít své spolužáky varovat.“ 

 

Harry se uchechtl a odcházel na hodinu.

 

*******

 

Hagrid opravdu přinesl něco nového a vzrušujícího. Podařilo se mu sehnat mladého runoskopa, který měl tři hlavy. U sebe měl bednu s okny na vrcholu a mladý runoskop byl uložen v krabici, ze které šlo slyšet šum a pohyb. Jakmile ho předal do bedny, pořádal třídu, ať přistoupí blíže.

 

„Jo, tohle je runoskop. Je to ještě mládě. Vylíhla se teprve před dvěma dny. Roztomilá, ne?“ Harry slyšel, jak několik lidí včetně Draca nevěřícně vydechlo. „Hej, Harry. Pojď sem a pomoz mi.“ Harry přistoupil, nevěda co po něm Hagrid chce. Hagrid se k chlapci naklonil a tiše mu řekl. „Dobře, můžeš… er… mluvit? Třeba ji říct… er… co se děje, aby zůstala klidná a dát ji nějaké jídlo? Jsi připraven?“ Harry přikývl a obrátil se k bedně.

 

„Dobrý den, maličká.“ Runoskop obrátil všechny tři hlavy na Harryho.

 

„Dobrý den, hadí řečníku. Co se děje? Předtím mi bylo teplo a teď je mi zima.“

 

„Dobře. Řeknu Hagridovi, ať na bednu použije ohřívací kouzlo, abys tam měla pěkně teplo. A chtěla bys něco k jídlu?“

 

„Ano, hadí řečníku, chtěla bych.“

 

„Dobře. Ten velký muž ti dá jídlo. Jen prosím ho nekousni.“ Harry vzhlédl.

 

„Hagride, použij prosím na bednu ohřívací kouzlo, je jí zima.“ 

 

„Dobře, Harry. A díky za upozornění. Připraveni?“ 

 

Harry přikývl a jedním rychlým pohybem Hagrid zvedl síť a vysypal obsah krabice - 3 drobné hlodavce - do bedny. Runoskop rychle chytl myši, každá hlava měla svou myš a spokojeně ji snědla. Poté se stočila do klubíčka.

 

„No, myslím, že pro dnešek je to všechno. Uvidíme se zase další týden. Harry, můžeš pár minut zůstat?“

 

Většina třídy se rychlým tempem vracela do školy včetně Draca a Nevilla. Harry se otočil zpátky k bedně.

 

„Takže, jaké je tvé jméno, maličká?“

 

„Speranza,“ zasyčela prostřední hlava.

 

„Satya,“ reagovala hlava úplně vpravo.

 

„Zahina,“ odpověděla hlava nalevo.

 

„Rád vás poznávám. Já jsem Harry. Tady ten velký muž se jmenuje Hagrid. Ten se o vás bude starat, ale není hadí řečník. Je to můj přítel a prosím vás, abyste ho nekously. Uděláte to pro mě?“

 

„Ano, hadí řečníku,“ zasyčely hlavy společně.

 

„Dobře, Hagride. Řekl jsem jí, aby tě nekously, když se o ně budeš starat. Dnes večer budu u Siriuse, takže jestli budeš mít nějaké problémy, stačí mě kontaktovat krbem.“

 

Když se Harry vrátil do školy, Neville a Draco na něj čekali.

 

„Wow, Harry! Stále zapomínám, že máš hadí jazyk!“ vydechl Neville a Draco musel souhlasit.

 

„Jo, zní to fakt dobře. Mluvil jsi s Gin?“ 

 

Harry zvrtěl hlavou.„Neviděl jsem ji.“ Chvíli zamyšleně koukal do prázdna. „Hele, Draco, jak moc věříš Blaisovi?“

 

Draco se odmlčel a chvíli přemýšlel. „No, on je Zmijozel, ale je spolehlivý. Přemýšlel jsi, jak ho zapojit?“

 

„No, pomáhal nám s Halloweenem a ví o proroctví. Myslím tím, že by mohl být užitečný. Navíc je diskrétní a má dobré výmluvy. Zmíním se o tom Remusovi.“

 

„Zní to dobře. Sejdeme se v Lupinově kabinetě?“ Harry přikývl na souhlas. „Skvělé, sejdeme se tam v osm hodin. Řeknu Blaiseovi, ať si na večer nic neplánuje.“ Kývl na oba nebelvíry a vydal se na cestu do sklepení.

 

*******

 

„Dobře, Blaise. Co ti teď řeknu, se nesmí dostat ven mimo tuto skupinu. Takže pokud to neudržíš v tajnosti, budeme muset na tebe použít Oblivate.“ Pět teenagerů sedělo kolem Siriusova kuchyňského stolu spolu s Tomem, Snapem a Lupinem. Sirius přešel ke skříni pro nějaké jídlo, které neobsahovalo na etiketě slovo instantní. „Jsi si jist, že to chceš vědět?“

 

Blaise polkl a přikývl. Harry mu poskytl rychlý přehled o nedávných událostech. Zmijozel vytřeštil oči, když mu Harry řekl, kdo je Tom doopravdy a jen Ginnin pevný stisk zabránil, aby vzal nohy na ramena. Nakonec po době, která se zdála být věčností, Harry vyprávění ukončil.

 

„Takže to je cesta, která by se zde mohla používat? Pití?“ Remus a Severus mu poslali varovné pohledy. „Nemluvím o opíjení se, jen si myslím, že by to mohlo vést k povolení zábran,“ podíval se na Siriuse, který přestal hledat jídlo k večeři. „Hej, Siriusi, kde máš něco na udržení nálady?“ Zvěromág ukázal na skříň. Harry se v ní chvíli přehraboval, než vytáhl téměř plnou láhev rumu. Remus vstal a vytáhl skleničku pro každou přítomnou osobu. Když každý držel v rukách svůj nápoj, se Harry posadil. „Takže, máš nějaké otázky, Blaisi?“

 

Blaise se na chvíli zamyslel a pak vzhlédl. „Chceš mi říct, že Temný pán strávil několik měsíců ve vesničce, do které chodíme už od našeho třetího ročníku?“ 

 

Ostatní studenti se zasmáli. Vypadalo to, že to bude ještě hodně zajímavé.

 

*******

 

Poté co se skupina vrátila, Harry Severusovi rychle řekl, co mu ukázal Moudrý klobouk. Severus vypadal šokovaně a okamžitě souhlasil, že Harry potřebuje myslánku, jen pro případ. O deset minut později pomáhal chlapci napsat žádost plus potřebné informace k rodinné hrobce Blacků. Potom se pustili do práce.

 

„Takže, víme, že široká veřejnost je na něj naštvaná, ale co ministerstvo? Jsou jaksi zamlklí.“ 

 

Severus se usmál. „Jsou zde zvěsti o tom, že je Brumbál nucen odstoupit ze svého postu u Starostolce. Samozřejmě to ještě není oficiální. Až do dalšího vyšetřování. Ale zdá se pravděpodobné, že to bude vyhlášeno v neděli. Bude muset podat oficiální odpověď. Jak budeme pokračovat v plánu?“

 

„Zatím si nejsem jistý. Myslím, že se mi ho podaří diskvalifikovat na jeden nebo dva dny. Řekni, Siriusi, máma ti řekla, že je alergický na měkkýše?“ Zvěromág mu to kývnutím hlavy potvrdil. „Dobře, dobře, mohli bychom mu je koupit a zaměstnat ho tím na pár hodin. Hm co ještě... Už vím! Možná bychom měli zjistit, jestli i někteří studenti jím byli ohrožování. Jsem si jistý, že Rita by chtěla vědět o některých učitelích obrany, zejména o Quirrellovi a Skrkovi. Kdo ví. Možná bychom ho mohli obvinit za ohrožování studentů nebo něco takového. A možná bychom do toho měli trochu zatáhnout i Baziliška.“ Zbytek skupiny zmyšleně přikývl. Pak Ginny promluvila.

 

„Harry, vím, že se ti to nelíbí, ale možná by bylo dobré, aby zbytek světa věděl, kam Brumbál poslal Chlapce, který přežil. To by mohlo pomoci. Sakra, všechno budeme potřebovat Ritě ukázat-“ 

 

Harry ji přerušil. „Ne! Nepotřebuji, aby to zbytek světa věděl. Bylo to tam na hovno, ale já tam nemám v plánu žít déle než je nutné. Zajímalo by mě... Tome, použil jsi moji krev, abys mohl dostat zpátky tělo. Myslíš si, že ta krev byla efektivní?“ 

 

Tom se zamračil. „Já nevím. Možná... Podívám se na to příští víkend. Možná vezmu pár lidí, aby to vypadalo jako přepadení. Bude ti vadit, když budu mučit mudly?“ 

 

Harry obrátil oči v sloup. „Hele, já myslel, že jsi teď dobrý.“

 

„Hele, já jsem dobrý! To je taky důvod proč jsem řekl mučení a ne brutální porážku. Kromě toho si to zaslouží.“ Jeho horní ret se stočil do úšklebku. Ginny to viděla a rozhodla se změnit téma.

 

„Dobře. Myslíte, že bychom mohli pro Ritu něco zařídit, aby nás náhodou naslechla, jak vzpomínáme nebo něco takového, co používáte jako výmluvu?“ 

 

Všichni se otočili na Draca. „Oh určitě. Jsem si jist, že bychom to mohli udělat… řekněme… zítra ve tři v místnosti požadavku? Jsem si jistý, že podle toho uspořádá svůj rozvrh. Ve skutečnosti jí ještě dnes napíšu vzkaz.“ 

 

Sirius se podíval na Harryho. „Harry, měli bychom poslat také poslat vzkaz. Můžeme se zastavit u Tří košťat na večeři, když už jsme u toho.“ Spokojený Sirius se opřel o pult a ignoroval Remusovu poznámku o líném tvorovi.

 

*******

 

„Ahoj.“ Draco vstoupil do místnosti a zabouchl za sebou dveře.

 

„Ahoj Draco. Něco není v pořádku?“

 

„Ach, jde o Pansy. Stále mě skoro všude pronásleduje a žárlí. A nezdá se, že by si uvědomila, že o tom vím,“ posadil se vedle Bliase. 

 

Ginny se obrátila zpátky na Nevilla. „Opravdu je mi jedno, co říkáte. Nikdo nebyl horší než Lockhart. Myslím, že měl v plánu říkat všem, že jsem zemřela tam dole!“ 

 

Neville si odfrkl. „Ne, Ginny. Nikdy ses nesetkala s Quirrellem. Nejenže nosil na zadní části své hlavy V-Voldemorta, ale koktal tak hrozně, že jsi nedokázal rozeznat, o čem mluví. Dokonce i Skrk byl lepší a to zabil své rodiče. Kde přesně Brumbál najde ty lidi?“

 

Harry se naklonil. „Nemám tušení. Víte, ale s výjimkou třetího ročníku jsem musel čelit zlu každý rok. Když o tom mluvíme, věděli jste, že náš milovaný ředitel má sochu v atriu na ministerstvu?“ 

 

Ginny přikývla. „On si jen zachraňuje zadek. Dělá, že chrání své studenty, a nakonec dostane sochu. Ty jsi porazil ve věku dvanácti let baziliška a dostaneš jednoho domácího skřítka a pochvalu. Jak mohl nevědět, že je ve škole bazilišek? A předtím že jednomu profesorovi trčí z hlavy Temný pán? Merline, jak to, že to zašlo tak daleko.“ 

 

Neville se usmál. „No, alespoň Lupin ví, o čem mluví. Naučil jsem se od něj během dvou let více než od ostatních dohromady. Snad s výjimkou Skrka, ale zas jak odolat Imperiu je sotva užitečná dovednost pri většinu lidí, že?“ 

 

Zbytek skupiny, včetně Draca přikývli.

 

Skupina pokračovala v hovoru a mluvili o něčem a zároveň ničem. Po dvaceti minutách se Draco s omluvou zvedl k odchodu. Šel cestou až k jezeru, kde se na okamžik odmlčel. O pár vteřin později mu vypadl malý brouk z pláště, který se potom přeměnil na Ritu Holoubkovou.

 

„Dobrá tedy. Předpokládám, že pro teď máte hodně materiálu?“ 

 

Rita přikývla.„Víc než dost. I když musím přiznat, že se některé věci zdáli trochu... nemožné. Jste si jistý, že nevěděli, že jsem tam byla?“

 

Draco se dutě zasmál. „Pokud jde o vaše obavy, neměli ani tušení. Mohu vás ujistit, že všechno co tam bylo řečeno včetně těch profesorů, je pravda.“ 

 

Rita přikývla a zdála se být spokojená. „Jsem si jistá, že můžete najít i anonymní studenty ochotné si pohovořit.“ 

 

„Budu uvažovat nad touto nabídkou. Řekněme, příští Prasinkový výlet budu U tří košťat s nějakými studenty a nechám něco nepozorovaně vyklouznout..“ 

 

Usmála se. „Víš Draco, máš nádhernou sovu. Jak dlouho jsi nad tím přemýšlel?“ 

 

Draco se zasmál „Rito, miláčku, všechno co jsem udělal, bylo, že jsem poslal nějakou poštu.“ Draco se na ženu usmál, otočil se a zamířil zpátky do tepla hradu.

 

*******

 

Brumbál odvolán ze Starostolce

 

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál byl odvolán z pozice jako hlavní člen Starostolce. Poté, co vyšlo na světlo několik dokumentů o tom, že Brumbál podporoval výzkum který se zabýval osobností člověka, který měl katastrofiské následky a jehož součástí bylo několik studentů z Bradavické školy čar a kouzel. Toto tvrzení není žádným překvapením tohoto reportéra, který se má zeptat na bezpečnost současných studentů...

 

-----

 

Brumbál byl v nevědomosti!

 

Albus Brumbál vydal dnes prohlášení o jeho nevinně:

„Byl jsem zcela v nevědomosti o rozsahu experimentu. Byl jsem veden k domněnce, že Westhover a Zephyrwilde jen pozorovali několik studentů, z nichž většina byla označena jako ''vysoké riziko'', což znamená, že měli pod kontrolou jejich duševní poruchy. Kdybych znal skutečný rozsah, nikdy bych nedovolil studentům v mé péči se tohoto experimentu účastnit. Z celého srdce se omlouvám za škody, které mé činy způsobily.“

 

Harry se zasmál, když ještě ten den četl kopii Denního věštce. Rozhlédl se po Velké síni a zachytil Dracův pohled u zmijozelského stolu. Draco zvedl obočí a Harry přikývl. Vstal a zamířil do Lupinova kabinetu. Zaklepal, nečekal na vyzvání a vstoupil. Remus vzhlédl od svého stolu. 

 

„Tak co?“

 

„Tvrdí, že o všem nevěděl, jak jsme si mysleli. Ritina série začne pravděpodobně zítra. Zatím... Kráturo!?“

 

Domácí skřítek se objevil v kabinetě.

 

„Kráturo, mohl by ses ujistit, že Brumbál dostane k obědu nějakého měkkýše? Samozřejmě diskrétně, nikdo to nesmí vědět. Zejména ostatní skřítkové. To by mohlo být dobré, kdyby dostal nějakou vyrážku.“ Domácí skřítek se při pomyšlení na to škodolibě usmál.

 

„Ano, mistře! Krátura to pro vás udělá!“ 

 

Harry se usmál. „Skvělé. Jo a nikomu neříkej, že jsme měli tento rozhovor. Pokud budeš přistižen, předstírej, že jsi nevěděl, že je na ně alergický.“ Domácí skřítek přikývl na souhlas. „Děkuji. Nyní se můžeš vrátit do kuchyně a pamatuj. Diskrétnost.“ Domácí skřítek znovu přikývl a zmizel z dohledu. Harry se podíval na vlkodlaka. „Tak, jak dlouho bude trvat, než rada vynese obvinění?“ 

 

Remus se na okamžik zamyslel. „Víš, bez Malfoye by to mohlo trvat nějakou dobu. Myslím, že alespoň měsíc a půl v závislosti na tom, jak drsné příští články budou. Jakým způsobem ses nezmínil-?“ 

 

Harry zavrtěl hlavou. „Ne. Nezapomněli jsme uvést, že jsi ten nejlepší učitel, kterého jsme kdy měli. A že jsme byli a stále jsme vděční, že tady jsi. Hej, nestalo se, že moje esej dostala T, že ne?“ 

 

Vlkodlak se zasmál a hravě ho plácl po hlavě. „Jdi. Vím, že tvůj přítel dnes pracuje.“ 

 

Harry se snažil udržet tvář, ale nemohl si pomoci a usmál se. Ano, všechno to šlo dobře.

 

*******

 

Tom se zamračil na svého mladého milence, který poskakoval dokola. „Pokud si brzy nesedneš, budu tě muset k té bedně přibýt hřebíkem.“ 

 

Harry obrátil oči v sloup, ale posadil se. „Tak, jaké bylo minulou noc setkání?“ Tom minulé noci svolal své Smrtijedy a dal jim rozkazy. 

 

Tom si povzdechl. „Jsou neklidní. Myslím, že je načase udělat něco většího. Jinak si budou myslet, že měknu, nebo tak něco.“ 

 

Harry se na něj zamyšleně podíval. „A co Azkaban? To by mělo uspokojit jejich nedůvěru. Stejně tam sedí několik Smrtijedů.“

 

Tom přikývl. „Jo, myslím, že by to mohlo fungovat. Neměli bychom čekat. Čím dříve, tím lépe. Nebo ne?“

 

„No, Rita bude v příštích několika dnech tisknout články, takže byste měli počkat, dokud jí nedojdou.“ Harry se ušklíbl. „Vlastně jsem přemýšlel o tom, jak skončíme s touhle šarádou. Víš – můžeš dát polibek pod Imperiem?“

 

„Nevidím důvod proč ne, ale nikdy jsem to nezkoušel. Většině lidí by to nevadilo – řekněme, že by Červíček chodil k pultu u Prasečí hlavy, ale nedělal by to z vlastní vůle. Proč?“

 

„No, někdo musí zemřít, nebo ne?“ 

 

Tom se zasmál. „Vidím. Ale do té doby můžu zaručit, že příští týden bude v kouzelnickém světě zmatek. Tak a teď, když jsme všechno vyřešili...“ Sklonil se a dravě Harryho políbil. 

 

Oh, ano. Život je dobrý, pomyslel si Harry, než ztratil všechnu soudržnost.