Lettered 12. kapitola

„Mistře? Kdo je to za člověka?“

 

„Pšt, Nagini, vzbudíš ho.“

 

„Příliš pozdě, Tome,“ zívl Harry a posadil se. „Dobrý den, Nagini.“

 

Had se na svého pána podíval šokovaně. „On mluví!“

 

Tom přikývl. „Ano, mluví Nagini. To je Harry. Harry, Nagini.“

 

„Harry? Ten Harry Potter? Chlapec, na kterého jste si vždy stěžoval?“ Harry se pobaveně uchechtl a Tom se na hada podíval nevraživě.

 

„Ano, ten Harry Potter. Nějaké věci se změnily.“

 

„Samozřejmě. Těší mě, Harry. Mistře, nebyl jste dlouho v mé přítomnosti. Kde jste byl? Chyběl jste mi.“

 

„V Prasinkách, má drahá. Chtěl jsem být v Harryho blízkosti. To by se ti nelíbilo, musela bys zůstat skrytá.“

 

„Chápu. Přesto jste mě mohl navštívit častěji.“

 

„Brzy už budu moci, slibuji.“

 

„Doufám.“ 

 

Tom si odfrkl nad hadovým tónem. „Určitě! A teď běž a nech nás spát, ty škůdce.“

 

„Také vás miluji, mistře,“ zasyčel had s ironií v hlase a plazil se pryč.

 

Tom zívl. „Omlouvám se, lásko. Nebyl jsem často s ní v poslední době.“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, to je v pořádku.“ Najednou ho něco napadlo. „Ve skutečnosti mi to dalo nápad.“ Seděli chvíli mlčky.

 

„No? Chystáš se mi to říct nebo ne?“

 

„Moment Tome, snažím se jen přijít na podrobnosti.“ Harry se zamračil. „Dobře. Takže, když budeš pohlcen v boji se mnou, potřebujeme někoho, kdo udrží všechny zpátky. Smrtijedy jsou příliš zranitelní a nápadní, ne? Nagini je chytrý tvor. Mohla by nám v průběhu války pomoci, zvlášt když teď ví. že jsem také hadí jazyk...“ 

 

Tomovi se rozšířily oči. „Myslím, že by to mohlo fungovat. Promluvím si o tom s ní později,“ řekl Tom a stáhl Harryho zpátky na postel. „Ted, když jsme to vyřešili, mohli bychom pokračovat ve spánku.“

 

„Ale ale, byl jsem to snad já minulou noc, kdo byl vzhůru?“ poškádlil Harry Toma a ten na něj zavrčel.

 

„Ne všichni z nás jsou schopni fungovat,“vykouzlil Tempus, „ve čtyři hodiny ráno.“ Harry si odfrkl, ale přitulil se do náruče staršího muže a brzy začal podřimovat. Tom si povzdechl. „Zmetek,“ zamumlal a políbil chlapce na čelo, než zabořil hlavu do ohbí krku a upadnul do příjemného spánku.

 

*******

 

Harry seděl v knihovně Bradavic s většinou studentů šestého ročníku Nebelvíru a spolu s Ginny, Lenkou, Dracem a Blaisem.

 

„Hej, Harry. Chceme si s tebou promluvit.“

 

Harry se otočil za hlasem a potichu zasténal. Ron s Hermionou stáli za ním, ve tváři netečný výraz.

 

Obrátil se zpátky ke svým přátelům. „Budu zpět za pár minut,“ vstal a pomalu následoval své ex-přátele, kteří ho vedli do prázdné třídy.

 

„Podívej, Harry, dělali jsme si o tebe starosti,“ začala Hermiona, ale Harry ji přerušil.

 

„Pokud je tohle další přednáška o mé volbě přátel nebo mé orientaci, tak odcházím.“ 

 

Hermiona rychle zavrtěla hlavou. „Ne, Harry. Chceme si jen promluvit. Vím, že jsme reagovali špatně, ale…“ Harry si odfrkl. „Chci, abychom to zkusili znovu.“

 

Zatímco Hermiona mluvila, Ron vytáhl z batohu tři láhve máslového ležáku. Otevřel jednu pro sebe, druhou své přítelkyni a třetí nabídl Harrymu, který si láhev přebral opatrně. Otevřel ji a trochu usrkl.

 

„Tak, o čem jste chtěli mluvit?“ posadil se Harry a opřel se.

 

„Chtěli jsme vědět, jak se ti daří. A s kým chodíš?“

 

„T-S novým prodavačem Medového ráje.“ Harrymu se tak tak podařilo nevyhrknout jméno Toma. Jeho oči se rozšířily.

 

„Vy-vy zatracení bastardi! Proč mám v nápoji Veritasérum?!“

 

*******

 

Draco a Ginny si vyměnili pohledy. Nelíbil se jim tento vývoj událostí a zcela určitě nevěřili těm dvěma.

 

„Myslím, že se půjdu profesora Snapea zeptat na tu esej,“ vstala a Draco s Blaisem ji následovali.

 

Jakmile byli pryč z knihovny, Ginny se obrátila k Dracovi. „Najdi Snapea. My najdeme Harryho.“ Draco přikývl a vyrazil do sklepení. Ginny se obrátila na Blaise. „Kde jsou nejbližší prázdné učebny?“

 

„Myslím, že tady dolů touto chodbou,“ řekl Blaise a vydal se tím směrem s Ginny v patách. „Jo, tady to je,“ zastavili se před zavřenými dveřmi.

 

„Je zamčeno a zabezpečeno?“ Vyměnili si pohledy. „Myslím, že jsme je našli.“

 

*******

 

Hermiona si povzdechla.

 

„Museli jsme, Harry. Musíme vědět, co se děje. Opravdu máme strach, Harry. A Brumbál řekl...“

 

„Zatracenej Brumbál! Brumbál řekl, že Voldemort nemůže překročit krevní ochranu, ale on to dokázal!“

 

„Harry, každý dělá chyby. Proč jsi ty a Draco přátelé?“

 

„Začali jsme se přátelit po uzavření příměří.“ 

 

Hermiona přikývla. „A proč nabídl příměří?“

 

„Bál se. Věděl, že nemůžu prohrát.“

 

„Vidím. Co máš v plánu dělat dál, poté co vyhraješ?“

 

„Nejsem si jistý. Myslel jsem, že odejdu. Najdu si nějaký tropický ostrov.“ Harry byl více uvolněný, když získal zpět trochu ze své kontroly.

 

„A proč jsi tak jistý, že vyhraješ?“ 

 

Ou, do prdele. „Mám plán.“

 

„Jaký je tvůj plán?“ Oh, ještě jednou do prdele.

 

„Praxe. Se Snapem.“ To bylo o fous.

 

„A co trénuješ?“

 

„Duely. Silnější magii. Cokoliv, co pomůže.“ Prosím, neptej se na podrobnosti.

 

Hermiona chvíli přemýšlela a pak přikývla. Bylo načase změnit směr otázek.

 

„Harry, věříš Brumbálovi?“ Zatraceně!

 

„Už ne.“ Sakra!

 

„Proč ne?“

 

„Několikrát mě oklamal. Věděl to proroctví, že Voldemort je tady, ale neřekl mi to. Také říkal, že Dursleyovi jsou v bezpečí, že já jsem v bezpečí.“

 

„Řekl jsi tuto informaci Ritě Holoubkové?“

 

„Ne.“ Ne technicky.

 

„Harry, jsi temný?“

 

*******

 

„Profesore! Je tady!“

 

„Dobře, uhněte mi z cesty, potřebuji zrušit ochrany.“

 

*******

 

„No? Odpověz na otázku!“

 

„Myslím si, že ne.“

 

„Už jsi uvažoval o spojení s Voldemortem?“

 

„Ne.“ Není Voldemort. A neuvažuji. No tak, prosím. Ať to už skončí.

 

„Dobře, ještě jedna otázka. Jsi…“ Hermiona byla přerušena, když se otevřely dveře.

 

„Pottere. Je důvod, proč jste nebyl v mé kanceláři, když jsem vás o to požádal? Weasley, Grangerová ocenil bych, kdybyste Pottera příště vyslýchali v zabezpečené a prázdné učebně mimo dobu, kdy má být v mém kabinetu. Odečítám Nebelvíru 20 budů. Pane Pottere, budete tam sedět ještě dlouho?“ Harry se s úlevou vyškrábal na nohy.

 

Snape zamířil ke své kanceláři s Harrym v patách. Ginny, Draco a Blaise už předtím odešli hledat Nevilla do knihovny.

 

Nakonec šest z nich se usadilo ve Snapeově kabinetě. „Dobře Harry. Co to bylo?“

 

„Říkali, že chtějí se mnou mluvit. Nabídli mi máslový ležák. I oni si jeden vzali, takže jsem to považoval za bezpečné. Ale to moje mělo Veritasérum. Neřekl jsem jim všechno. Jen vědí, že už Brumbálovi nevěřím, že chodím s Tomem, samozřejmě jsem tak tak neřekl jeho jméno. A také vědí, že s tebou budu trénovat. Nijak jsem nic jiného nenechal proklouznout.“ Mistr lektvarů našpulil rty.

 

„Vidím. Budu informovat Toma. Bylo by nejlepší, kdybys byl týden nemocný. Pokud jde o zbytek, ani mě jednání ředitele nepřekvapuje. Předpokládám, že měl v úmyslu všem změnit vzpomínky. Takže bych si ty nejdůležitější uložil do myslánky. A proboha, nechoď nikam sám. Ani na záchod a buď opatrný.“ Harry přikývl. „A teď mi řekni, na co všechno se ptali.“ Harry rychle vyprávěl celý zážitek. Severus přikývl a promluvil. „Dobře. Všichni teď musíte být opatrní. Tentokrát jsi měl Harry štěstí, většina otázek byla položena obecně. Příště už to tak být nemusí. Nejez nic v blízkosti těch dvou, nenech se chytit sám. A co je nejdůležitější, uchovej si do myslánky nejdůležitější vzpomínky. Od této chvíle buďte opatrní. Nevyhledávejte mě ani Lupina mimo vyučování bez dobré výmluvy.“ Spokojený Severus kývl na studenty.

 

„Dobře a teď jděte. Mám ještě něco na práci,“ zarazil se.“ No? Čekáte, až vám otevřu dveře?“ To mělo požadovaný účinek. Všichni studenti se co nejrychleji vyřítili ven z místnosti a Severus si povzdechl. K čertu s ředitelem a jeho oblíbenci. Ještě zbývá jeden měsíc a zbaví se jich.

 

*******

 

„Pane, vyzpovídali jsme Pottera, jak jste chtěl.“

 

„Děkuji, Hermiono. Co jste zjistili?“

 

„Nevěří vám, ale to se dalo čekat. Myslím si ale, že je tady problém, pane.“

 

„Ano?“

 

„Profesor Snape nás přerušil a odvedl Pottera dřív, než jsme na něj mohli provést kouzlo zapomnění.“ 

 

Ředitel zaklel. „Dobře teda. Promluvím s profesorem Snapeem a vysvětlím mu to. Teď, co jiného jste se dozvěděli?“

 

Hermiona a Ron mu vyprávěli, jak to celé probíhalo. Brumbálovi během toho oči jiskřily více a více.

 

„Dobře tedy. Jste dobří přátelé navzdory, tomu co si teď mohou myslet. Jsem si jistý, že jakmile to zjistí, bude to jako předtím. Nyní můžete jít, zatímco si já půjdu promluvit s profesorem Snapeem.“

 

*******

 

Sirius zuřil, když se dozvěděl, co se Harrymu stalo.

 

„Ti malí spratci! Já je uškrtím!“ Rozzuřeně přecházel po kuchyni. „Zrádci…“

 

„Siri, dost! Harry je v pořádku. O to jsme se postarali. Jeho vzpomínky jsou bezpečně uloženy v myslánce. Severus mluvil s Brumbálem a řekl mu, že Harrymu vymazal paměť. Ještě musíme vydržet měsíc.“

 

Sirius se zastavil. „Proč by ho zradili? Byli to roky jeho nejlepší přátelé!“ 

 

Remus pokrčil rameny. „Brumbál umí být přesvědčivý. Hrál na jejich city ohledně obav o Harryho. Řekl jim, že by se Harry mohl stát příštím temným pánem a že pokud by tomu zabránili, byli by z nich hrdinové. Slíbil Ronovi peníze a Hermioně zajímavé studium.“ 

 

Sirius se zamračil. „Zatracení zrádci. Přísahám, jestli na něj ještě jednou sáhnou…“

 

„Budeš první v řadě. Teď pojď. Harrymu nepomůžeme, když tady budeme sedět a vztekat se. Musíme vymyslet, jak dostat do Bradavic tak padesát Smrtijedů bez povšimnutí.“

 

Sirius se zhluboka nadechl a začal. „Chroptící chýše. Do toho tunelu se vejde dobrých dvacet lidí. Navíc, jakmile budou pryč, nebudou vědět, jak se tam dostali a pokud budeme potřebovat, můžeme použít i další chodbu.“

 

Remus se ohromeně podíval na svého přítele. „Takhle si to dělal často, že?“

 

Zvěromág se zasmál. „Jsem prostě v tom dobrý, zlato.“

 

*******

 

„Znovu!“ zakřičel Snape na Harryho. Harry se zhluboka nadechl a vrhl Stupefy na mistra lektvarů. Severus vykouzlil štít a zblokoval kouzlo.

 

„Mnohem lepší. Pamatuj si, že nemáš žádnou šanci porazit lorda Voldemorta, když bude vědět, jaké kouzlo chceš na něj použít. Nyní očekávám, že budeš trénovat a příště to bude lepší.“ 

 

Harry přikývl. Dosud se Snapem trénoval dva týdny. Snape ho učil duelům, stejně tak mu pomáhal s nitrobranu. Teď mu to šlo líp, když se už vzájemně nenáviděli. 

 

Tom přestal chodit do práce, řekl jim, že se nakazil nebezpečným virem. To mu dalo dostatek času na cvičení jeho role v boji. V současné době připravoval své Smrtijedy na závěrečnou bitvu v Bradavicích. Informoval je, že za žádných okolností nesmí vážně ublížit studentům. Nagini byla nadšená svou rolí s ohledem na velkou šanci potrápit většinu lidí v boji.

 

Ron s Hermionou se Harryho snažili opět odchytnout někde samotného, ale v drtivé většině případů se nacházel ve společnosti svých spolužáků a přátel. Harry předstíral, že nemá tušení, co se ten den stalo a nedával jim naději, aby to mohli někdy znovu zopakovat.

 

Mnoholičný lektvar byl konečně dokončen. Nyní zbylo, v jaký den se to všechno uskuteční.

 

*******

 

„Dobře. Především musíme udržet studenty dál, jak jen to bude možné. Během vyučování, to by bylo nejlepší. Myslím, že bychom je mohli zamknout v učebnách,“ přemítal Harry. Seděl u kuchyňského stolu v Siriusově domku spolu s Dracem, Blaisem, Nevillem a Ginny. A zároveň i s Tomem, Severusem, Remusem a nakonec Siriusem. Bylo prvního března. Zatímco většina studentů od třetího ročníku a výš se potulovala v Prasinkách, oni tady seděli a plánovali Brumbálův konec. 

 

Tom přikývl na souhlas. „Navrhuji, abychom to uskutečnili v pondělí ráno. Tím všechny zaskočíme nepřipravené. Ginny, budeš muset vynechat ranní hodinu, ale tobě to určitě vadit nebude, že? Lupine, pokud chceš, můžeš udělat venku praktické vyučování. Tím bysme se zbavili dalších lidí. Dobře. Máme dva dny. Severusi, řekni jim, jakou mají úlohu.“

 

Severus se usmál. „Draco, Blaise, vy dva máte za úkol kontrolovat dav. Musíte odhánět studenty z boje. Myslím, že Crabbe a Goyle vám pomohou, to by neměl být problém. Longbottome, Ginervo, vy dva bude omračovat každého, kdo se ocitne v blízkosti studentů a student to nebude. Tom nařídil Smrtijedům, aby používali kolem studentů slabší kouzla, ale u nich nikdy nevíte. Já bojovat nemůžu, už kvůli tomu, že jsem členem Řádu, takže budu pomáhat madame Pomfreyové. Měl jsem v plánu jednou ty uvařené lektvary použít a tam budu mít možnost. 

 

Harry přikývl. „Útok začne, jakmile se odpojím od skupiny. Smrtijedům bylo také přikázáno, že se mě nesmí dotknout. Bude to nebezpečné, takže buďte opatrní. Ginny, zkuste omráčit i Rona s Hermionou, nechci je tam tak blízko. A vy dva,“ podíval se na Zmijozely. „Snažte se dostat studenty někam, kde to celé dobře uvidí, aby měli z toho pěknou show.“

 

Tom si odfrkl. „Byl by z tebe skvělý režisér, Harry. Tohle by se skoro hodilo i na West End.“ Harry se ušklíbl, zatímco celý zbytek skupiny se na ně podívalo zmateně. „Už to vidím ''Brumbálova smrt – muzikál!'' Byl by z toho hit.“ Harry se při té myšlence složil smíchy.

 

Blaise obráti oči v sloup. „Co budeme dělat, jestliže se ukáže Řád?“

 

Remus se usmál. „Už ti někdo řekl, proč původně byla Vrba mlátička zasazena?“

 

*******

 

„Hej, Ginny, počkej vteřinku.“ Byla neděle ráno a Ginny byla právě na odchodu do Velké síně na snídani. „Hele, potřeboval bych navštívit Hagrida. Půjdeš se mnou?“

 

„Jo, žádný problém. Co se děje?“ 

 

Harry se usmál. „Uvidíš,“ řekl prostě a zamířil ven z hradu s Ginny v závěsu. Když se dostali k chalupě, hlasitě zabouchal na dveře. „Hagride, jsi tam?“ 

 

„Harry! Jaké překvapení. Ginny jak se ti daří? Pojďte dovnitř. Není třeba stát déle v té zimě.“ Hagrid zašel dovnitř chatrče a dva studenti za ním.

 

„Yeah, nechcete nějaký čaj?“ Harry s Ginny přikývli. „Takže, co vás ke mně přivádí?“

 

„Ach, chtěl jsem Ginny ukázat runoskopa.“ Hagrid přikývl.

 

„Myslel jsem si to. Klidně si ji zavolej, ona se teď určitě někde schovává.“

 

„Dobře a děkuji.“ Harry se chvíli soustředil a po chvíli řekl hadím jazykem: „Speranzo? Satyano? Zahino? Kde jsi maličká?“

 

„Dobrý den, Harry,“ zasyčela Satya.

 

„Jak ti můžeme pomoci, hadí řečníku,“ zasyčela Speranza.

 

„Potřebuji vaši pomoc. Zítra tady proběhne velká bitva. Potřebuji, abyste chránili studenty a ty, kteří budou bojovat na naší straně. Můžete to pro mě udělat?“

 

„Jistě. Co si přejete, abychom udělali?“

 

„Hlavně chránit studenty. Pokud někdo v černém hábitu a bílou maskou zaútočí na studenta, tak ho kousněte. Snažte se zabít kohokoliv, kdo by na ně chtěl útočit. Ale zas z toho nechci udělat vetší krveprolití, než je nezbytně nutné.“

 

„Oh, pomůžeme ti, hadí řečníku,“ zasyčela Zahina se zábleskem v očích.

 

„Perfektní. Toto je Giny. Ona sem pak před bitvou přijde a odnese vás. A pokud to bude možné, zůstaň skrytá, dokud boj nezačne,“ přešel zpět do angličtiny. „Ginny, toto je Satya, Speranza a Zahina.“ 

 

Ginny si hada prohlížela. „Je to on nebo ona? Jinak je to krásný had.“ Harry rychle překládal. Satya potěšeně zasyčela, Sepranza zamyšleně kývla a Zahina si odfrkla. Poté ještě několik minut strávili rozhovorem s hadem, než se Harry zmínil, že ještě musí udělat úkol do Přeměňování. Rozloučili se s Hagridem a vydali se cestou zpět do školy.

 

„Dobře Harry, co to mělo znamenat?“ 

 

Harry se usmál. „Ty tři hlavy vám zítra budou pomáhat. Jediné, co budeš muset udělat je, že pro ně budeš muset přijít. Budou na tebe čekat. Nagini bude také kolem, ale ona bude chránit Řád.“ 

 

Ginny přikývla. „Takže jsi připraven?“

 

„Ginny, drahoušku. Připravený jsem se už narodil.“

 

*******

 

Dobře. Kouzlo Contego vyvolávalo mnohem silnější štít než Protego, nicméně bylo daleko vyčerpávající. Obecně není často využíván v soubojích, ale je velmi užitečné pokud potřebujete ochránit například mladšího sourozence. Harry přešel k místu, které bylo dobrých dvacet metrů vzdálené od studentů. „Až napočítám do tří, vyšlu omračující kouzlo.“

 

„Jedna!“ všiml si náhlého pohybu u Vrby mlátičky – Tom.

 

„Dva!“ Draco a Blaise se postavili do pozice – měli vytlačit všechny studenty k famfrpálovému hřišti od boje.

 

„Tři! Stupefy!“ vykřikl Harry, ale jeho výkřik byl přehlušen o hodně hlasitějším výkřikem od Levandule Brownové.

 

„Smrtijedi!“

 

*******

 

V tom výkřiku se svět změnil v peklo. Asi půl tuctu maskovaných Smrtijedů vyšlo tunelem pod kořeny Vrby mlátičky s Lordem Voldemortem v čele. Další ještě stáli v tunelu a ve východu jim bránila divoce se kmitající vrba. Pouze polovina z těch, kteří se dostali ven, byli způsobilí pokračovat. Zbytek byl odmrštěn větvemi, kde pak leželi v bezvědomí nebo se zlomeninami a velkými šrámy.

 

Draco a Blaise s Nevillovou pomocí začali odvádět studenty od boje. Pár studentů, kteří si všimli, co dělají, jim začalo pomáhat. Pouze Ron a Hermiona zůstali stát, dokud nebyli omráčení. S povzdechem Ginny na svého bratra a jeho přítelkyni použila Mobilicorpus a přesunula je pryč.

 

Lupin stál společně se studenty a proklínal všechny Smrtijedy, kteří se přibližovali. Několik minut trvalo, než profesor Brumbál dorazil na hřiště s profesorkou McGonagallovou v patách. Bystrozorové se přemístili před hlavní bránu školy.

 

Ve středu boje stáli Harry a Voldemort.

 

*******

 

Tom čekal, než se Brumbál dostal těsně k hranici. Poté kolem nich vykouzlil silný štít. Nikdo se nemůže dostat dovnitř nebo ven, dokud by nezemřel nebo by ho sám neodstranil. Ted byl čas začít závěrečný boj.

 

„Harry, ty jsi vyrostl. Škoda, že tě budu muset zabít, víš. Mohl bys být mocný.“

 

„Jo, viděl jsem tvoje ideály mocných, Riddle.“

 

Brumbál ty dva sledovat a zamračil se. Něco nu připadalo divné.

 

„No, to je smutné. Myslím, že tě potom budu muset zabít. Crucio!“ Harry uskočil letící kletbě a vystřelil na Voldemorta Stupefy, ale ten tento pokus lehce odrazil. Pak Harryho zasypal přívalem neverbálních kouzel. Harrymu se podařilo vyhnout všem, ale jedna řezací kletba ho zasáhla do ramena a udělal mu hlubokou ránu. Vrhl na Temného pána Expelliarmus. Kouzlo se střetlo se sytě zeleným bleskem Voldemortova kouzla, které letělo jeho směrem.

 

*******

 

„Co to sakra dělá? Proč Harrymu nepomáhá?“ zvolal Dean, když viděl, jak tam Brumbál nehybně stojí a čas od času požije na sebe ochranné kouzlo.

 

*******

 

Brumvál sledoval duel a s každou vteřinou byl čím dál víc nervózní. Způsob, jakým Voldemort bojoval, byl divný. Zpočátku si Albus myslel, že si s chlapcem pohrává, ale to není úplně ono. Vypadalo to, jako kdyby mu nechtěl ublížit...

 

Oba dva stále bojovali. Harry pokračoval ve vysílání vlastních kouzel, ačkoli žádné z jeho prokletí nebylo silnější než nějaké omračovací.

 

Pak náhle – tam! Záblesk kůže, světle modré oko a Brumbál hned věděl.

 

„Harry! To není Voldemort! Je za tebou, neviditelný! Je to podvodník!“ Harry se otočil a zíral na ředitele, než se obrátil zpět.

 

„Podvodník? O tom bys měl vědět všechno, ne? Dědku. Podvodník, jako ti vaši přátelé Westhover a Zephyrwilde, kteří změnili Toma? Předstírat, že na mě dáváte pozor? Řekněte mi, bylo to všechno součástí vašeho mistrného plánu, když mě mlátil? Nebo když mě znásilnil?“

 

Harry se vyhnul další kletbě a další poslal na Červíčka, který pod účinky mnoholičného lektvaru hrál velice přesvědčivě Pána zla.

 

„Víte co, starouši? Je mi zle ze všech těch falší a manipulací. Je načase udělat něco skutečného. Co na to říkáš, Tome?“ Červíček přikývl a najednou se otočil k řediteli a vrhl na něj kletbu Avada Kedavra. Starý muž, stále v šoku, se ani nepohnul, alespoň dokud ho kletba nezasáhla. Poté dopadl na zem.

 

*******

 

Všichni, kromě dvou nebo tří Smrtijedů, ztuhli. Brumbál se zhroutil na zem, byl mrtvý.

 

„Ne...“ zašeptala Minerva Mcgonagallová. Přesto oba muži stále kolem sebe kroužili a ignorovali tělo ředitele.

 

*******

 

„Takže, Tome, máš pocit, že to už končí?“ Červíček se ušklíbl. „Myslel jsem si to. Evasto!“ Záře oslepujícího světla vylétla z Harryho hůlky a zasáhla Červíčka přímo do hrudi, který se proměnil do několik zuhelnatělých kousků. Jeho hůlka explodovala a třísky dřeva se rozmetly do okolí.

 

Poté se Harry zhroutil na zem.

 

Nastalo ticho. Každý čekal na nějaké znamení od svého spasitele. Všichni kromě jedné osoby.

 

Tom, který byl ukryt pod Harryho neviditelným pláštěm, se vydal k Ginny, která čekala na znamení jiného druhu. Tom poklepal na její loket a zvolala.

 

„Harry...?“

 

*******

 

To jediné slovo stačilo, aby se dav zpamatoval. „Z cesty! Nechce nás projít!“ Remus a McGonagallová se prodírali davem . „Někdo jděte najít madame Pomfreyovou! Honem!“

 

Dav ustoupil o několik kroků, jak nová ředitelka křičela rozkazy. Několik lidí šlo najít sestru, ale většina zůstala a pozorovala chlapce, který přežil.

 

Jak se madame Pomfreyová blížila, Harry pomalu otevíral oči. Boj sice může být pro některé představení, ale konečné prokletí ho vyčerpalo. „Jak jsem to měl udělat?“ zamumlal.

 

„Byl jsi fantastický.“ Chlapec přikývl a okamžitě omdlel.